Temari?- 01 Nevinné začátky

„Dejte to výš!“ Temari již notnou chvíli v duchu nadávala na neschopnost písečných ninjů. Bojovat a padnout v bitvě, to umí a ještě s jistou grácií, ale tak triviální věc, jakou se zdá být vyvěšení transparentu? Ani náhodou. Mnozí se pyšní titulem chounina, ale pošlete je koupit pár rohlíků…
„Stačí to?“ zavolala Matsuri a ležérně se opřela o žebřík, který měla přidržovat, aby chounin nespadl dolů. Temari nestačila ani otevřít pusu a výše jmenovaný už letěl dolů, transparent samozřejmě táhl s sebou, jak mu kázal pud sebezáchovy.
Nejstarší z dětí bývalého Kazekageho se musela kousnout do jazyka, aby nezačala zplna hrdla nadávat. A že ji napadala kupa slov, kterými by smějící se hnědovlásku nejraději počastovala. Místo toho však jen vyrovnaně popadla spadený žebřík, narovnala ho, popadla transparent a sama ho pomocí čtyř kunaií připevnila na bránu Suny.
Tím dokončila i poslední přípravu a všichni ninjové se začali rozcházet směrem k domovům, kde se měli připravit na příjezd dlouho očekávané návštěvy. A že už bylo na čase! Feudální pán se měl ukázat ani ne za dvě hodiny.
Temari si povzdechla a protáhla se. Pak si vzpomněla, že měla ještě vyzvednout kimona pro sebe a své bratry. S dalším povzdechem se tedy ploužila doběla rozžhavenými ulicemi Suny, kde stín byl jen místem, kde Slunce pražilo o něco málo míň, než jinde. Jakou ironií bylo, že si feudální pán vybral právě tohle léto jako dobu vhodnou pro návštěvu Skryté vesnice. Mohl přijet předchozí rok, kdy teploty nepřekročily čtyřicet stupňů na Slunci a ne teď, kdy bylo možno tuto hodnotu naměřit každý den i ve stínu.
Jakmile vyzvedla kimona, zamířila směrem k nejvýše položené budově-k budově Kazekageho. Ani zde se však chladu nedočkala, protože pískovec, z nějž byl dům postaven, polykal ve dne teplo a v noci tak ohříval vzduch v místnostech.
Odložila si k sobě do pokoje své kimono a zamířila úzkou chodbou nahoru po schodech.
Jaké překvapení ji čekalo v Gaarově pracovně. Jindy klidný a vyrovnaný bratr, který nedal znát zlomeček emocí, nervózně popocházel po pokoji a dokolečka si pročítal a opakoval svůj projev, který měl přednést. Pousmála se. Teď už chápala, co myslela Kankurou tím, že je Gaara pravděpodobně nemocný.
„Přinesla jsem ti kimono.“ Pronesla tiše, ale i tento zvuk jej vylekal. Aby se samotný Sabaku no Gaara lekl? To se rozhodně nestávalo často. Spíš ji překvapilo, že si její bratr, který byl ve vesnici považován za jednoho z nejgeniálnějších shinobi, ani nevšiml její přítomnosti, přestože dveře vrzly, když vešla.
„Děkuju, polož mi ho na židli.“ Odvětil, v jeho hlase jasně zaznívala panika. Blondýna si toho dobře všimla a znovu ji to přinutilo k úsměvu. A pak, že je její bratr bezcitná zrůda. Teď by ho měli vesničané vidět.
„Jsi nervózní?“ pousmála se. Gaara si nejprve zkontroloval, jestli to neznělo výsměšně. Ne. Přesně, jak očekával. Na svou sestru se prostě mohl v čemkoli spolehnout. Ona ho vyslechla. Ona ho uklidní. Alespoň doufal.
„Trošku.“ Přiznal. Ve skutečnosti nervozitu ještě nikdy nepocítil. Ne v takovémto množství. Jistě, byl malinko nervózní před jmenováním do funkce Kazekageho- bál se, jak budou vesničané a ostatní shinobi reagovat, až se to dozvědí, ale ani ten strach tehdy se nedal srovnat s pocity, které s ním cloumaly teď.
„Neboj, všechno bude v pořádku. Zvládneš to, jako jsi zvládl už tolik věcí.“ Věděla, jak je pro něj tato návštěva feudálního pána důležitá. Měl příležitost teď dokázat, že je dobrý kage, že ve vesnici nejsou problémy a že ozbrojené síly a bojové výsledky jsou naprosto perfektní.
„Nebojím se…“ ohradil se tiše a konečně odložil papír popsaný jeho úhledným písmem. Otočil se k židli a pohladil lehkou látku bílého kimona.
„Chtěla jsem vybrat nějaké lehčí, však víš, jaké je horko, ale bylo tam jen bílé…hm, spoléhám na to, že se neušpiníš.“ Dodala Temari jen tak mimochodem, aby řeč nestála.
„Nejsem malé dítě.“ Ubezpečil ji Gaara stále si prohlížející lehkou látku, následně si povzdechl a otočil se k sestře, která už stála u dveří. Za ta léta, co Gaaru znala, dokázala odhadnout, kdy nastal čas odchodu. Takže se sama vydala do svého pokoje.
Asi po pěti minutách chůze postřehla, že za ní někdo běží. Nechtěla řešit další problémy s přípravou vesnice, tak přidala do kroku. Její pronásledovatel se však nemínil tak snadno vzdát a Temari podle zvuku kroků poznala, že se jedná o Matsuri.
„Temari-san! Už-už…!“ dívka se opřela o stěnu a zhluboka se nadechla horkého vzduchu. Bála se, že Temari nedožene-v rychlejším běhu jí zavazelo sváteční kimono.
„Co chceš, Matsuri?“ zeptala se netrpělivě blonďatá.
„Za půl hodiny…jsou…eh…za půl hodiny jsou tady.“ Dostala ze sebe, když se pořádně vydýchala. Temari vyděšeně vykulila oči, otočila se a metla si to k sobě do pokoje, kde vlítla do sprchy a pustila ledovou vodu. Za dvacet pět minut byla připravená, což považovala za své malé osobní vítězství. Naposledy zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle a vyšla z pokoje.
Přechod do teplého prostředí, rovnal se nárazu kladivem. Temari zamrkala a ztěžka se nadechla. Zapomněla, že v jejím pokoji funguje ono úžasné vzduch chladící jutsu, tudíž se teploty okolí zdály být snad desetkrát vyšší, než ve skutečnosti byly.
Okamžitě se vydala po schodech dolů, směrem k místnosti, odkud slyšela hlasy svých bratrů. Jakmile ji Kankurou uviděl, přešel k ní, vrazil jí do ruky jakýsi papír a se slovy: „Užij si to, já se pakuju.“ Opustil místnost. Teprve potom se Temari podívala, co že to vlastně drží v rukou. Byl to Gaarův proslov.
„Pořád jsi nervózní?“ hádala.
„Neumím to.“ Povzdechl si Gaara a unaveně si promnul kořen nosu.
„Zvládneš to, neboj.“ Uklidňovala ho, to už se ale ozval křik a radostný jásot z náměstí. Gaara si naposledy povzdechl a zamířil k epicentru hluku, Temari, jakožto člen uvítacího výboru ho následovala.
V tuto chvíli Suna popírala svou pověst smutného a vylidněného města. Všude, kam jen oko pohlédlo, visely barevné fábory a transparenty, které vyráběly děti v místní akademii. Ninjové ve sváteční zbroji stáli vyrovnaní do úhledných řad, aby tak pozdravili samotného feudálního pána.
Gaarova nervozita rázem opadla, když viděl, jak se jeho podřízení v čele s jeho sourozenci činili. Tohle byla vesnice, na niž byl tolik hrdý, takže teď mohl kráčet feudálnímu pánovi vstříc vypadaje přitom velice úctyhodně.
„Mám tu čest Vás přivítat v Suně…“ a dál to šlo naprosto bez problémů. Samotný feudální pán vypadal potěšeně, což zase uklidňovalo kazekageho.
Jakmile proběhla hodinová diskuse, kdy Gaara a radní „obhajovali“ svou práci a představovali pokrok, kterého vesnice dosáhla, mohla začít oficiální slavnost, která byla vlastně přehlídkou řemesel v Suně prováděných. Feudální pán tak měl podlehnout dojmu, že Písečná nepředstavuje pouze hlavní středisko ozbrojených sil Země Větru, ale i místo, kam se pravidelně sjíždějí různí cestovatelé a obohacují tak místní kulturu. A zdálo se, že tomuto dojmu skutečně podléhá, ať už to bylo způsobeno alkoholem, který mu byl podáván, nebo okouzlující společností mnoha kunoichi.
Temari po pár hodinách přestalo bavit odpovídat na dotěrné dotazy ohledně Gaary jakožto vůdce vesnice, tak nechala toto „privilegium“ na Matsuri a sama se jala nalévat se alkoholem v jednom z mnoha stánků s prvotřídním saké.
Poté, co feudální pán prohlásil, že je lehce zmožen, byl odveden do nejluxusnějšího hotelu v Suně, uložen ke spánku a oslavy mohly pokračovat. Dusivá atmosféra ustoupila a dokonce i část osobní gardy feudálního pána se zapojila do všeobecného veselí.
Když se Temari v přiopilém stavu ploužila domů a zpívala si jednu ze svých oblíbených odrhovaček („Když mě brali za kunoooooooichi, dělaliiii mi culííííčkyyyy“), ani si nevšimla, že už je skoro světlo. Zapadla do svého pokoje a doufala, že usne. Její skromné přání se skutečně splnilo, ale nečekal ji klidný spánek opilcův. Naopak.
Celou „noc“ se převalovala v posteli, protože ji stíhala jedna noční můra za druhou. V té době samozřejmě nemohla tušit, že se probudí do té nejhorší z nich.