Milujte svého záporáka: 2. Orochimaru trans portas

"Tak pojďte, nedomrdlí zelenáči!" zařval Orochimaru a pohladil si naražené klouby své levačky.
Do této chvíle byly jeho životem pracně naučené techniny ninjutsu ve spojení s Mandovými útoky. Ale jen co prošel do Konohy tou stěnou temnoty, připadal si... povzbuzený?
"Orochimaru-sama?" pípl Kabuto, krčící se za jeho zády.
"Co?" Hadí sannin skolil další pětici ninjů kopem s otočkou.
"Já vás nechci rušit, ale neměli bychom je varovat?"
"To je pravda," přikývl Orochimaru a rozhlédl se kolem.
Boj ustal. Ninjové zaraženě sledovali, jak se Konožský nepřítel číslo jedna otáčí a posléze míří k jednomu z nich. Nikdo nebyl ochoten na něj zaútočit - podobní odvážlivci si dávali dvacet v patnáct metrů širokém pásmu kolem bojiště. Orochimarem vybraný ninja se jmenoval Tobitake. Bylo mu sedmadvacet, byl introvert a když viděl, že je nějaký boj nemožný, příliš se do něj nehrnul. Proto i tentokrát postával trochu stranou a díky tomu - a možná i obvazu na hlavě - si většina nepřátel pokaždé myslela, že tomu všemu velí a snažila se ho zabít. To bylo normální. Tobitake si na to zvykl. Ale ještě nikdo, skutečně nikdo z nich, navíc Orochimarova formátu, k němu nikdy nepřišel, nenatáhl ruce před sebe a nerozkázal:
"Okamžitě mě zatkněte a přiveďte k Hokage!"
Konožským ninjům poklesla brada. Takhle to přece být nemělo! Chuuninové obecně nebyli zrovna myslitelé a jejich obvyklým rébusem byl účet za vodu, ale i v tom nejmenším a nejzelenějším ninjovském mozečku se skrývalo zoufalé podvědomí, které očekávalo každodenní předpřipravenou rutinu a nedokázalo se s touto změnou vyrovnat. Nikdo se ani nepohnul.
Hadí sannin protočil oči. "Fajn, jdu napřed. Kabuto?"
"To bylo úžasné, mistře," vyjádřil se Kabuto, zatímco jim ninjové uskakovali z cesty. Zamířili do sídla Hokage.

Pátá Hokage měla mizerný den. Bylo neděle odpoledne, a přestože místní příliš neuznávali den odpočinku, zdálo se, jakoby se tu zastavil čas. Úředníci si vzali volno, obchody otevíraly o něco později a zavíraly dřív, v KonohaTime nevyšla příloha s komixem a na ListováZírá TV dávali jen nudné pořady o výrobě domácího sushi. A Tsunade měla celý den strašné nutkání proklouznout Shizuninou kanceláří a udělat si malý výlet do Písečné, která letos hostovala mezivesnický pokerový turnaj.
S hlubokým povzdechem se posadila za stůl a popadla první z mnoha hlášení. Když se dostala do půly prvního odstavce, vstala, pootevřela dveře a rozhlédla se po prázdné kanceláři. Ticho. Pátá se neubránila potutelnému úsměvu a po špičkách vycupitala ven.
"Hokage-sama?"
Tsunade ustrnula, s rukou napřaženou ke klice. Pootočila hlavu. Shizune seděla za svým stolem, jakoby se nechumelilo. "Shizune..."
"Hokage-sama," přikývla sekretářka.
"Ehm, Shizune..." Tsunade se rychle narovnala a tvářila se, jakoby ty dveře viděla poprvé v životě.
"Ano, Hokage-sama?"
"Um, jak se máš?" vypadlo z Tsunade.
Shizune se přívětivě usmála. "Mám se výborně, Hokage-sama."
"Aha. Tak to je skvělé, jen tak dál..." dodala Pátá a koukala zmizet zpět v kanceláři.
"Ehm, Hokage-sama!?" zavolala za ní Shizune.
"Shizune?" pípla Tsunade.
"Mám tu hlášení z poslední mise Maitova týmu. Chcete si ho projít hned?"
"No, samozřejmě!"
Kéž by existovalo nějaké jednoduché jutsu na energické úsměvy! Tsunade vycenila zuby, až ji vazy bolely, a převzala hromadu.
Když opět usedla za stůl a hodila před sebe dvacet stran Gaiova ozdobného krasopisu, praštila čelem o stolní desku. "Ááá - ááá - áááááh..."
Kdyby tušila, co jí za okamžik vtrhne do kanceláře, jistě by si Gaiovu úvahu o síle mládí mileráda přečetla.

"Skákal pes přes rýži,
přes zelený póle!
Za ním šel Kakashi,
kalhoty měl... škyt."
Země pod Kidoumaruem se povážlivě naklonila a dalo mu práci udržet jak rovnováhu, tak jednu z četných plechovek Kusagakurského vývozního artiklu číslo jedna. U jeho nohou již leželi Sakon s Ukonem, jenž se v posledních minutách svého vědomí nepohodli, která hlava je která a usnuli v nepřátelské vzdálenosti od sebe. Vzniklý prostor však záhy vyplnila Tayuya a skutečná identita dvojčat byla definitivně pohřbena pod prameny zrzavých vlasů. Jiroubou seděl v křesle naproti a to, že je ještě naživu, dával najevo jedním mrknutím za minutu. A nakonec Kimimaro... Kidoumaru neměl zrovna náladu pídit se po tom, ve kterém koutě haly usnul, ale nejasně si pamatoval, jak mladý Kaguya vyznává lásku hranostajovi...
Než se s rukama pod hlavou uložil na gauč, zadoufal, že se hadí mistr vrátí až příští týden.

Ninja rozrazil dveře a zůstal rozpláclý na podlaze vstupní haly sídla Hokage. A vzhledem k tomu, že náraz do dřeva musel být skutečně tvrdý a zmíněný shinobi se určitě neprobere během příštích dvou hodin, zmiňovat jeho indentitu je zcela zbytečné. Za ním nakráčel Orochimaru, který se s ním nedokázal dohodnout ohledně oprávnění ke vstupu a vyřešil to metodou, typickou pro své řemeslo. Armáda ninjů netušila, jak se v této situaci zachovat, a tak alespoň obklíčila budovu. Konožští ninjové tajně doufali, že si to s ním Hokage vyřídí osobně.
Hadí sannin si zamyšleně povzdechl. "Hmm, tady jsem už dlouho nebyl."
"Máte pravdu, sensei. Ten výtah je novinka," přikývl Kabuto, když nejistě nastoupili do výtahové kabiny.
Naštěstí byla hlavní kancelář na stejném místě, a když vstoupili, Shizune na ně zaskočeně vykulila oči.
Orochimaru jí věnoval široký úsměv. "Dobré odpoledne!"
Sekretářka omdlela. Poslední dobou nechápal, proč z jeho přítomnosti dělají takovou vědu. Ovšem, dále už podobné štěstí neměl. Při vstupu do Tsunadina osobního žaláře jej zasáhla kanonáda hlášení. Pátá konečně zjistila, proč jich tu měl každý Hokage tolik.
Orochimaru chvatně ustoupil. "Tsunade, počkej! Chci si jen promluvit! Au! Přestaň s tím!"
"Tohle jsi nečekal, co?!" zařvala bojovně.
Orochimarovi se podařilo zachytit silné kartonové desky a využít je coby malého štítu. Tsunade se postupně propracovávala novějšími dokumenty až k těm nejzažloutlejším hromadám, které měl snad na stole ještě Senju Hashirama.
"Mistře!? Navrhoval bych počkat, až jí dojde munice!" ozval se Kabuto, chytře ukrytý za dveřmi.
"Nikdy!" Orochimaru měl jistotu, že jakmile Tsunade vyčerpá veškerý papír, s radostí se chopí předmětů jako stolní lampa, pouzdro na přínáčky, či židle. Pobral veškeré zbytky své vnitřní, záporné nepříčetnosti a vrhl se kuředu. "Tak dost!!"
Zoufale sebou zazmítala, v pokusu vymanit se z jeho sevření. "Pusť mě, ty hnusnej, slizkej...!"
"Neřvi na mě!!" Popadl ji za ruce a pořádně s ní zazmítal. "Přišel jsem zachránit Konohu, takže očekávám trochu vděku!"
Tsunade zkrabatila čelo. "Zachránit? Cože!?"
"Alespoň do doby, než na ni budu moct zase zaútočit, ale to je teď jedno..." odpověděl Orochimaru, zatímco ji táhl chodbou k výtahu.
"Konnichiwa, Hokage-sama," uklonil se Kabuto.
Pátá spatřila svou sekretářku, ležící bezvládně na stole. "Shizune! Co jsi s ní udělal, ty úchyláku!?"
"Je v pořádku. A toho úchyláka si vyprošuju!" Orochimaru uraženě pohodil hlavou a zmáčl tlačítko do přízemí. "Teď je mnohem důležitější zjistit, co znamená ta temnota a jestli se něco nepokouší zaútočit na vesnici..."
Výtah s cinknutím zastavil. Tsunade na něj přihouřila oči. "Temnota? Jaká temnota?"
Kabuto si nemohl nevšimnout, že se jeho mistrovi znova vrací tik do oka.
"Vy o ní nevíte, že?" zeptal se, s předtuchou nejhoršího.
Páté se konečně podařilo vysmeknout. Založila ruce na štědře obdarované hrudi a stáhla obočí. "Žádná temnota, žádná skrytá hrozba, a co se týče nepřátel, tím jediným jsi tu ty!"
Na dveře do haly se ozvalo bušení a po něm energický hlas Maita Gaie: "Orochimaru? Jsi tam? Jestli ano, vyjdi z budovy s rukama nad hlavou..."
Tsunade protočila oči. "Uklidni se, Maito! Je tady se mnou!"
"Hokage-sama! Je vše v pořádku?"
"Říkám - je tady se mnou!"
Z toho asi nebyl Maito nijak moudrý a šel se s ostatními poradit, co to znamená. Venku se rozhostilo ticho.
"Měl by se oženit..." usoudila Tsunade a vrátila se zpět k Orochimarovi. "O čem jsme to mluvili?"
"Celá vesnice je pokrytá vrstvou temnoty!" shrnul její bývalý parťák a s očekáváním se na ni zahleděl.
Tsunade nehnula ani brvou. "Tak ten jsem nepochopila."
"U všech anakond královských, to ještě nikdo z vás nešel k okraji vesnice a neviděl to!?"
Dveře se znova rozletěly. Dovnitř vletěl další ninja a rozplácl se na tom prvním. Následoval ho Sasuke v doprovodu vlka. To by v Konoze nebylo zas tak neobvyklé, kdyby tenhle nechodil po zadních a neměl na sobě roztrhané tříčtvrťáky.
"Omlouvám se za zdržení," pozdravil nejmladší Uchiha a překročil bezvědomá těla. "Chvíli mi trvalo najít někoho, kdo by mi tuhle záhadu alespoň částečně objasnil. Mimochodem, tohle je Vlk."
"Vlk?" vydechla Tsunade. Postava před ní se nepravidelně rozzostřovala a Hokage měla co dělat, aby zachytila tu správnou podobu. Nejdřív tu byl nejasný obrys, pak vůbec nic, cosi jako stín, vysoký muž, který se dlouho neholil a nakonec opravdová šelma, chodící po zadních.
Vlk jí pohled opětoval. "Tá jéů bááábi?"
Sasuke pokrčil rameny. "Promiň. Jinou nemáme."
Tsunade na chvíli zavřela oči a když se uklidnila, strčila do Orochimara loktem. "Co to má zatraceně znamenat!? Jak dlouho už to tu je!? A jak to, že si toho ještě nikdo nevšiml!?"
Orochimaru, který Vlka viděl taktéž poprvé, se jen překvapeně obrátil na svého učně: "Sasuke?"
"Vlk není jediný. Po ulicích jich chodí desítky - pro tuto chvíli. A viditelní jsou dost, nevím, proč je celá vesnice ignoruje," odpověděl Sasuke.
"Hokage-sama!" do haly vběhl další ninja. "Za hradbami Listové se objevila velká černá stěna a...!" Všiml si Vlka a vyděšeně ustoupil.
Tsunade si povzdechla, vystrčila ho ze dveří a přibouchla mu je před nosem. "Cos myslel tím 'pro tuto chvíli'?"
Orochimaru nasadil rozzlobený výraz, jako pokaždé, když něčemu nerozumněl. "A Oni jsou jako kdo?"
Uchiha je ještě chvíli nechal tonout ve zvědavosti, než odpověděl: "Když to řeknu jednoduše, temnota je vlastně vstupní portál všech zkažených existencí. Mám takový dojem, že jde o jakousi 'záporáckou invazi'."
Tsunade neváhala ani vteřinu. "Cože? Vždyť je ani neznáme! Co po nás chce například on?" Prstem ukázala na Vlka, který nenašel zálibu v lidské společnosti a raději zkoumal temné kouty haly.
"Nic moc. Má jen sežrat babičku s vnučkou. Skoro si myslím, že je tady omylem."
"Moment, to zní jako ta Kameňácká pohádka. Vlk zabil babičku, oblékl se do jejích šatů a naservíroval její maso vnučce k večeři," dostavil se svou trochou do mlýna Kabuto.*
Tsunade se otřásla. "Nedivím se, že jsme s nimi měli válku. Ale stejně mi pořád nedochází, odkud vlastně jsou?"
"Tedy, fakt 'kdo jsou' nám dost napovídá," řekl Sasuke. "Lidožravý vlk, zlá královna, šílený vědec, temný rytíř, černokněžník... zkrátka osoby, které mají svůj příběh. O většině z nich jsem teda nikdy neslyšel, ale oni sami ho znají, jako kdyby ho už jednou prožili. A všichni mají jedno společné: Vždycky v něm skončili špatně."
"Ale proč zrovna Konoha?" napadlo Kabuta.
"Nevím. Třeba byla první na ráně, nebo si prostě zvolili jakékoliv místo při průniku do skutečné reality." Sasuke znova pokrčil rameny.
Vstupní dveře do sídla Hokage se znova otevřely, tentokrát jim ale předcházelo nesmělé zaklepání. Vstoupili tři chuuninové, mezi nimi ten, který tu už byl před chvílí. Nejprve zaznamenali Vlkovu pozici a podle kunaie velikosti šest v rukou prvního se dalo pochopit, že hledá ve svých druzích případnou podporu. "Smím promluvit, Hokage-sama?"
"Tak co je zas?" vyzvala jej Pátá. No dobře, přála si na víkend nějaké vzrůšo, ale už toho bylo za jedno odpoledne moc.
"Z temné stěny začalo létat kamení."
"Je někdo zraněn?"
"Ne. Ono se shromažďuje přímo na střeše sídla Hokage." Mluvčí trojice nervózně polkl. "Zatím to vypadá, jako věž. Hodně velká věž."
"Je to všechno?"
"Taky je tu nějaký beznosý muž s hůlkou, který se pokouší zabít skupinu lidí s velkými zuby, jednu dívku v Maiko čtvrti napadl šílenec s vysokým kloboukem a jistý chlap v bronzové přilbě, který si říká Goliáš, se chce utkat s naším nejlepším bojovníkem. A pořád tu obchází nějaký mladík se zápisníkem a propiskou a ptá se nás na vaše jméno."
"Zdá se, že bojují nejdřív mezi sebou o totální kontrolu nad vesnicí," usoudil Kabuto a obrátil se k hlavě Konohy. "Co chcete dělat?"
Tsunade se nadechla k odpovědi, ale Orochimaru ji předešel - ke dveřím: "Já vím, co chci dělat!"
"Orochimaru-sama!" Kabuto si byl jistý, že předchozí zatvrzelost jeho mistra, kterou disponoval u Konožské brány, je opět zpátky. A poháněná hadovým hněvem.

Orochimaru vykročil ven. Shromáždění ninjové mu ochotně uskakovali z cesty. Prošel několika ulicemi a cítil, že je bledlivě sledován hromadou skrytých očí, včetně Kabuta, který jej celkem neochotně následoval. Přes cestu mu přeběhlo několik temných postav a rychle zmizely v okolních stínech. Hadí mistr se zastavil na liduprázdném náměstí a čekal. Někdo se pomalu přibližoval z druhé strany. Zraky desítek cizích pozorovatelů se k němu upřely v jediné chvíli. Kabuto zůstal stát s otevřenými ústy.
Orochimaru - bezkrupulentní hadí zabiják - řekl: "Vyzívám všechny návštěvníky z kdo-ví-jakých světů, aby okamžitě vypadli z mé vesnice!!"
Následující události si Kabuto musel zapamatovat i proti své vůli. Během vteřiny byl prázdný prostor beznadějně přeplněný tou nejpestřejší škálou antihrdinů, jakou kdy viděl. Co se výstřednosti týče, oproti některým byl Hadí sannin skutečně packal. Kabuto stál za jeho zády, takže neměl ponětí o Orochimarově výrazu, ale nezaujatý divák si umí představit, jak se tváří člověk, který bral něco smrtelně vážně a pak si to na poslední chvíli rozmyslel.
"Tak ty si děláš nárok?" ozvalo se z davu.
"Myslíš, že jsi lepší, než my?" dodal temně zastřený hlas.
"Che he he!" V tomhle by Sasuke rozpoznal Jokera.
"He che che!" I když, existuje mnoho Jokerových obměn.
"Nemáš nic!" vyjádřil se triumfální ženský mezzosoprán.
Orochimaru si v duchu uštědřil políček. Nepříčetnost! To bylo to, co jej pohánělo v těch nejbeznadějnějších situacích. I když, teď se bude muset stát skutečně velkým idiotem, aby nezačal utíkat. Bylo jich moc a i v tuto chvíli sem přicházeli další. Proto se rozhodl udělat něco, co se s jeho rolí vůbec neshodovalo. "Ehm... co si o tom napřed promluvit?"
Kabuto užasl. Narozdíl od ostatních. To, co proudilo do Konohy skrze stěnu temna byla záporácká elita, která už svůj příběh - nebo jak to Sasuke nazval - prožila. Na vyjednavačské pokusy svých hrdinských protějšků byli zvyklí a tedy rozhodnutí neudělat tu samou chybu jako posledně. Zástup překročil obrovský robot a zvedl hromadu kovových plátů a pístů, které mu sloužily jako noha.
"Orochimaru-samááá!!"
Říká se, že v posledních okamžicích se vám před očima mihne celý život. Orochimarovi se před očima mihla nejprve podrážka kovové obuvi a po ní mobilní seznam použitelných jutsu, ale naneštěstí si dokázal vzpomenout jen na jediné, u kterého by zvládl pečet během dvou vteřin. A speciální technika na proměnu olova ve zlato by mu zrovna moc nepomohla...

Kidoumaru se probral nohama na gauči, hlavou na podlaze. Posadil se a vzápětí toho litoval. Sakon, Ukon a Tayuya leželi stále na zemi, ovšem v opačném rohu místnosti. Jiroubou stále seděl v křesle, nyní již s hlavou zakloněnou a svoji životnost dával najevo chrápáním. A Kimimaro... Pavoučí ninja ho spatřil přímo za sebou. Kaguya ležel stočený do klubíčka se spokojeným úsměvem, hranostajem a jedinou lahví piva, co se mu kdy povedlo vypít. Kidoumaru zavrtěl hlavou - tihle kostlivci nic nevydrží. Nakonec, opilá Zvučná čtyřka představovala minimální problém, ve srovnání s hromadou lidí, polehaných kolem. Zdálo se, že v dobré náladě přizvali i pár experimentů, dozorců a chlápka s bílou parukou, kterého viděl Kidoumaru poprvé v životě.
Pomalu se protáhl. To mělo ovšem za následek, že jeho omámené svědomí procitlo a začalo mu neúprostě hlodat mozek. "Okamžitě vstávejte!"
Zařval to vážně nahlas a málem si za to nafackoval, ale patřičný efekt to mělo. Tayuya se po něm pokusila mrštit prázdnou plechovku, ale ruka jí poklesla na půli cesty. Jiroubou cosi zachrochtal a pokusil se udržet hlavu v té správné poloze, aby na něj mohl zamžourat. Kimimaro se obrátil na záda. Hranostaj to využil k útěku a znova se zakousl Jiroubovi do lýtka, což zjevně považoval za jediné bezpečné místo široko daleko. Sakonova půlka se posadila a tu Ukonovu táhla s sebou. Bude jim ještě trvat, než se schodnou na tom, která část těla komu patří.
Nakonec pavoučí ninja neochotně vstal a vydal se do Orochimarovy opuštěné kanceláře, vytáhnout tu podlouhlou, pískající věc. Rozhlasový mikrofon.

"Orochimaru-sama!"
Oslovený otevřel oči a chvíli mu trvalo, než pochopil kde, co a proč. To nad ním bylo idilicky modré nebe, to vyděšené kousek níž Kabutova hlava, všude kolem Konoha a pod ním docela hluboký kráter od robotova podpatku. Měl štěstí, že nebyli obeznámeni s jeho tuhou kůží. Kabuto okamžitě začal s ozdravným jutsu, ale Hadímu mistrovi bylo stále špatně. Nejen proto, že se pokoušel zachránit své nepřátele. Nejen proto, že na něm chvíli stála dvě stě tunová hromada živé ocely. Orochimaru si připadal navíc.
Tsunade se Sasukem dorazili o pár minut později, protože bylo evakuováno sídlo Hokage. Černá věž na jeho střeše začala nabívat ohromných rozměrů a šéf Konožských architektů přišel Hokage upozornit, že takhle se brzy propadne dovnitř. Shinobi vynesli ven bezvědomou Shizune a vyhnali několik náruživých úředníků, co příliš lpěli na svých lejstrech. Část civilního obyvatelstva zpanikařila a pokusila se z Listové uniknout, ale temnota za jejími hranicemi se změnila ve sklo, takže nebyli schopni projít. Hokage vyhlásila výjimečný stav, tj. všichni se schovají do svých domovů a počkají, až se bouře přežene. Bylo ovšem jasné, že tuhle bouři vesnice ještě nezažila. Obchodníci tu byli zvyklí na nějakou tu symbolickou mříž ve výloze a neustále hlídkující ninji, protože skutečně silní nepřátelé se je nikdy nepokusili připravit o živnost. Tihle noví ovšem ano. Shinobi se rozmístili po vesnici, ale proti takové přesile jim to bylo houby platné. Tým sedm až deset byl na misi.
"Je v pořádku?" zvolal Sasuke, postávající na okraji kráteru.
Modrý opar chakry kolem Kabutových dlaní zmizel. "Myslím, že je při vědomí! Orochimaru-sama?"
Pomohl svému mistrovi na nohy a vytáhl ho ven. Orochimaru bezvládně visel na jeho rameni a zíral do země.
Tsunade ho kopla do nohy. "Prober se! Musíme je zastavit dřív, než vypukne naprostý chaos!"
Orochimaru zvedl hlavu a všichni se shodli na tom, že takový pohled ještě nikdy neměl. "Nezastavíme je."
"Co to povídáš, vždyť..."
"Nezastavíme je!" zařval. "Je jich tolik! A ten holohlavý vypadal jako had... on... on mi sebral techniku. Slyšelas, co říkali? Jsou tak silní... Tyhle nemůžeme porazit!" Orochimaru pustil Kabuta a kulhavým krokem se vydal pryč. Připadalo mu, že má všechny kosti na trochu jiném místě, ale to dorovná cestou.
"Orochimaru!" Pátá jej snadno dohnala. "Kam si myslíš, že jdeš?"
"To je jedno..."
"Nemůžeš si takhle jednoduše utéct a nechat nás v tom!"
"Můžu..."
"Ty hnusnej..."
"Sklapni!" Jeho náhlý záchvat zuřivosti Tsunade umlčel. Natáhl ruku a ukázal směrem, kam se zástup antihrdinů před chvílí rozprchl. "Támhle máš spoustu těch, kterým tak můžeš nadávat a brzo jich tu bude ještě víc. Ale já už ne!"
"Co chceš dělat?" dodala polohlasně.
Orochimaru po chvíli přemýšlení změnil směr a vyrazil k bráně. "Jdu domů."