Květinový náhrobek
a zlehka zahání noční temnotu.
Listům vítr zahajuje ples,
kde ptáci zpívají hlavní notu.
a jako drahokamy se blýská.
Včely bzučí svou báseň lásky
a v dáli pobrukuje víska.
a jedle okolo jim větvemi tleskají.
Kapr zpívá svou píseň pstruhu,
při níž žáby v potoce plesají.
skály, jež konec dala osudu
muže, pro něhož je i hrobem,
jehož smrt byla čestná, bez studu.
zlomenou bolestí a steskem.
Blíží se konec a ona to tuší,
čeká ji tunel ozářený leskem.
opustit nechce, v celek je s ním slitá.
Neboť každý den les jako ve snách
prozpěvuje slova do skály vyrytá:
„Nezapomeneme na Uchihu Obita“.
Už hodně dlouhou nepsala a básně už vůbec ne, tak prosím o shovívavost. Prosté rýmy, lehký význam, to je hold můj styl a pravdou je, že se an těžší nesmůžu...Ale snad aspoň trochu se bude líbit...
Děkuju
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Ehmm. Na Obita se mě to moc nehodilo. Nevím proč, ale celou dobu jsem si říkal, kdo to může být.
Ta krása lesa utěšuje jeho duši
zlomenou bolestí a steskem.
Ať už byl Obito kdokoliv, rozhodně nebyl zlomený steskem. Možná kdyby to byl jiný Uchiha...
Přírodní lyrika se vždycky pohybuje na hraně kýče (to už člověk musí bát fakt Básník, aby se to nepoznalo. Z českých mě napadá snad je Hrubín) a tady to ještě dodělává to vyumělkované písmo.
Je pravda že ten kontrast tam je, sice jednoduchý, ale přestě docela účiný.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Dnes mám poměrně dobrý den (Bůh ví vůbec proč), tak se musím zasmát: Prosila jsem o shovívavost (poezii sem fakt dlouho nepsala) a Ty tak; napadá mě jen jediné a nevím, proč: "Per to do mě!" (Ze Simpsonů)
...
Pravda, pokud srovnám jeho život a život ostatních Uchihů, o pravém stesku se mluvit asi moc nedá, ale o to nešlo. Asi sem si v ten moment představila tu jeho větu: " Zrovna když jsme s Kakashim...začali celkem vycházet. Nedokázal jsem říct Rin...že ji miluji. Přál bych si...Abych s vámi všemi mohl...strávit víc času." Jsou malé a velké problémy, ale někdy i ty malé bolí jako veliké. Pro Tebe se to k němu nehodilo (rozhodně Ti to neberu), já sem si však neustále představovala -jak sem psala níž - ten jeho poslední zjev
Co se snahy týče, ta rozhodně byla, ale bylo v tom něco víc, asi nevím, jak to napsat
Ale děkuju, poměrně dost
Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.
Poslední sloka se mi vryla do paměti
méně je někdy více, vůbec mi nevadilo, že to byly jednoduché verše. Vlastně tím líp - složitější by se k němu ani nehodily 
zezačátku to byl hezký popis krajiny (řekla bych "přírodní lyrika", ale zas tak moc se to k tomu nehodí), a pak do toho najednou tak nějak přirozeně vplynul kontrast s tím, co se stalo... A mně nezbývá než říct, že se mi to líbilo.
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Poslední sloka byla hotová během chvilky v jednu v noci, přičemž za okny zuřila bouřka
, úplně poslední větou sem si byla jistá dlouho, zbýval zbytek...Co se veršů o krajině týče, asi jsem holt chtěla zkusit něco novějšího, možná i lehčího, pak se jen vynořil ten obraz, ležícího Obita z půli zavaleného kamenem. Šlo to samo, není to dokonalé, ale dala jsem tomu volný průběh...
Moc děkuju
Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.