I wish I could save you (NaruHina)

Bylo ráno jako na začátku každé povídky. Sluníčko svítilo, ani moc, ani málo, hřálo spící osazenstvo jedné z nejsilnějších vesnic – skryté Listové- a lesklo se v miniaturních kapičkách padlé rosy. Mráčky se líně šinuly po bleděmodrém nebi a svěží vánek nezbedně dováděl na ulici.
Naruto nic z toho nevnímal. Když procházel obvyklou cestou kolem sídla klanu Haruno, byly právě jeho kroky tím jediným, co porušovalo ranní klid Vesnice. Málem by zapomněl, že Sakura dnes na misi nepůjde. Byla zraněná z té minulé, tak za ni Hokage našla odpovídající náhradu. Nestihla se však Narutovi zmínit o tom, kdo ji bude představovat. Uzumaki tak nějak počítal s Hanabi. Nepřekvapilo ho, když ji viděl ležet na lavičce a chrnět. U koutku úst se jí dělaly bubliny, jak spokojeně vyspávala.
Ušklíbl se a šťouchl do ní. Mávla po něm rukou, jako by odháněla otravnou mouchu a zavrtěla se. Znova do ní šťouchl. Nakrčila nos.
„Ještě pět minut, mami…“ zapředla. Naruto se rozesmál. Když v polospánku uslyšela jeho hlas, z polohy: 180°se vymrštila do 90°. Zrudla tak, že červánky byly oproti ní bílé, ale okamžitě se vzpamatovala a uštědřila milému rámenořroutovi takovou ťafku, že odlétl k nejbližšímu stromu a nosem do něj vyryl své jméno. Nepřestal se smát, ani když se nad ním Hyuuga tyčila jako naštvaná bohyně pomsty. Popadla ho za košili a přirazila k plotu.
„Ty…“ zavrčela. Naruto se přestal smát, utřel si slzy, popotáhl.
„V klidu, Hanabi, tohle se může stát každýmu…ehe…tak vyrážíme, ne?“ odváděl téma jinam. Mladá kunoichi se zatvářila zmateně.
„A kam jako?“ zajímala se. Teď bylo na Narutovi, aby perfektně okopíroval její zmatenou grimasu.
„No…na misi.“ Pronesl a nechápavě se na ni podíval. Pokrčila rameny.
„Já žádnou nemám…je mi líto.“ Tak kdo? Netušil, koho by k němu mohla Tsunade přidělit. Věděla přece, že jsou nejlepší přátelé, jestli Hanabi žádnou misi neměla, mohla přece klidně jít. Bůh ví, co té slimáčí princezně zase přelítlo přes nos. Napadlo ho. Ovšem, pokud neměla misi…Uzumakimu na tom nesedělo ještě něco.
„Hele a co teda děláš tady?“ zeptal se. Kdyby věděl, co odpoví, neptal by se.
„Ale, Hinata a Kiba měli výročí. Sprostě mě vykopala z by-“ pak si uvědomila s kým mluví a plácla se přes pusu.
„Naruto, promiň, já-“ začala, ale Naruto už si to rázoval ulicí pryč. Byl naštvaný, naštvaný na Hanabi, že jim v tom nezabránila, naštvaný na Hinatu, že je s tím idiotem a naštvaný na Kibu, že vůbec žije.
Jak jen to bylo dlouho? Půl roku. Jasně, bylo to přesně půl roku, co se odhodlal Hinatě říc, co k ní cítí. Jenže, jak se to říká? Přišel s křížkem po funuse…
Zahnul za roh.
Náraz.
Take a breath

„Hinato!“ překvapila ho dívka vycházející zpoza rohu. Nechtěně do ní vrazil. Vzhlédla. Ve chvíli, kdy se jeho pohled setkal s jejíma levandulovýma očima, se pro něj zastavil čas. Hinata nebyla typická kráska. Ale tmavě modré vlasy skrývaly magický pohled, roztomilou pihu u pravého oka, milý úsměv a nezbedného ducha. Oprášila si kalohoty od prachu a špíny ulice. Vypadalo to, že se jí nic nestalo. Možná vypadala křehce, ale nejednoho ninju překvapilo, jak byla silná.
Ať byl ten okamžik sebekrásnější, jednou musel skončit. Pro Naruta nastal konec ve chvíli, kdy promluvil Kiba.
„Ty jeden idiote, koukej dávat bacha na cestu, máš štěstí, že se nic nestalo.“ Pronesl výhružně. Naruta na malinkatý šílený moment napadlo, že mu vrazí, ale rychle si uvědomil, že v dané chvíli by to asi nebylo to nejvhodnější gesto. Omluvil se Hinatě, po Kibovi vrhl vražedným pohledem. Ale ona se jen zasmála.
„Ale kluci, vy taky naděláte kvůli jednomu šťouchanci. No, Naruto, my jsme tě s Kibou stejně hledali.“ Pronesla. Sotva stíhal vnímat význam slov a prohlížet si u toho všechny drobné náznaky dobré nálady, kterou měla vepsanou ve tváři.
„Huh…proč?“ zeptal se, když mu konečně došel význam řečené věty.
„No, já jsem tu za Sakuru.“ Uzumaki nevěřil vlastním uším. Zástup za Sakuru bude Hinata?! Nejhezčí holka pod sluncem?! Pravděpodobně se mu splnil jeho sen. Nálada mu okamžitě zase stoupla. Co s tím, že byli ti dva včera spolu?! Dnes s ní jde na misi on. Takže Hinata konečně uvidí, že Kiba není ten nejlepší shinobi ze všech. Měl dokonce pocit, že slyší zpívat andělíčky.

„A já jsem tady za Uchihu.“ Dodal Inuzuka. Andělíčci se zadrhli a jako hrušky popadali k zemi přitahováni sviňskou gravitací. Narutovi zamrzl úsměv na rtech, následně popraskal a spadl dolů v podobě vražedné laviny.
„Takže spolu budeme mít my tři misi?“ ujišťoval se.
„Nemusíš jít, pokud nechceš, já to klidně zvládnu i za tebe.“ Kiba se posměšně ušklíbl. Užíval si to? Pravděpodobně. Uzumaki vypadal opravdu naštvaně.
„Vážně?“ zasyčel naštvaně. Kiba se jen ušklíbl a postavil se proti němu a blonďák s nelibostí zjistil, že on rozhodně není tím vyšším z nich.
„Tak ty o mě pochybuješ, prcku?“ zeptal se uštěpačně. Hinata se rozhodla zasáhnout.
„Kibo, nechovej se jako malý děcko. Tohle vůči Narutovi není fér. A propos, jsme tu všichni, můžeme vyrazit! Jsem kapitán téhle mise, takže Kibo první, pak půjdeš ty, Naruto a já nás budu jistit zezadu. Našim cílem je vystopovat a prověřit skupinu údajných obchodníků. Budou jen kousek od Konohy, tak buďte stále obezřetní. Připraveni? Tak vyrážíme!“ rozkázala. Kiba se jen arogantně ušklíbl, povolal Akamara a vyběhl jako první. Asi padesát metrů za branou zakopl. Naruto, ochotný uškodit kdekoli, kde to bude možné, se jen ušklíbl a zrovna, když Inuzuka už, už chytal balanc, přiskočil a strčil do něj. Psovod zahučel do křoví.
„Ty debile!“ zasyčel na šklebícího se výtržníka.
„Copak, Kibo, maminka tě nenaučila chodit? Aha, já zapomněl, u vás v rodině je normální chodit po čtyřech, štěkat a občůrávat každej druhej patník, viď?“ neodpustil si ještě kousavý komentář. Tohle bylo na Kibu moc. Neměl zrovna klidnou povahu a rozhodně nebyl z těch, kteří by se nechali jen tak urážet.
„Ty jeden bastarde!“ zařval a chystal se na něj skočit.
„Tak dost!“ Hinatin hlas švihl jako bič. Oba se zarazili a otočili se na ni, ve tvářích vztek a rozladěnost.
„Nechápu vaše problémy, ale dneska už dál nedojdeme. Kibo, postav stany, Naruto, dojdi pro dřevo, já budu držet hlídku.“ Zamračila se na ně a vyskočila na strom. Uzumaki viděl její siluetu, i když vešel do lesa. Byla dokonalá.

„Snaž se mě pochopit, Kyuubi, Inuzuka je prostě pitomec! Nenávidím ho. Nechápu, co na něm Hinata vidí! Ubožák jeden!“ brblal je tak potichu, aby si mohl být jistý, že ho nikdo neuslyší. Cítil, jak v něm vře vztek.
Polen měl sice nanošeno dost, ale aby se vrátil? Ne, nechtěl být na jednom místě s Kibou a rozhodně se nechtěl dívat na to, jak je s Hinatou.
Nakonec se setmělo a Narutovi nezbylo nic, než vykročit do jámy lvové. Už z dálky slyšel Hinatin rozpustilý smích. Bylo celkem horko, léto se hlásilo zažloutlými listy dubů a buků, země byla suchá avšak úrodná. V tomhle počasí by se Uzumaki nejraději rozvaloval u bazénu.
„Hele kdo se nám vrací z procházky.“ Ozval se Inuzuka hned, jak Naruta zpozoroval. Seděl u ohně, Hinatu objímal okolo pasu.
Proč ho to tolik podráždilo?! Ti dva spolu přece chodí, to věděla celá Konoha. Když je teď viděl spolu, rozladilo ho to ještě o kapinku víc. Měl chuť urvat Kibovi ruku a zmlátit ho s ní. Nebo ho oběsit na jeho vlastních střevech? Obě řešení jeho problému byly dobré, bohužel eticky nepřípustné.
Zatřepal hlavou. Ne, takhle nikdy neuvažoval. I když šlo o Inuzuku, takhle blonďatý hrdina z Listové nepřemýšlel. Ale teď? Možná by byl rád, kdyby se mu ten namyšlený parchant dostal pod ruku jako nukennin nebo jako soupeř na zkouškách. Jo, zrovna teď měl chuť nakopat někomu zadek.
„Chcípni…“ zavrčel na toho rádoby šampiona. Hinata se na něj překvapeně podívala. Naruto tedy popadl deku a zalezl do jednoho ze stanů.
Sometimes I wish I could save you

And there’s so many things that
I want you to know
I won’t give up till it’s over
If it takes you forever
I want you to know

Ráno se první probudil Akamaru. Okamžitě začal olizovat svého páníčka. Když se mu po dlouhé době podařilo dostat Kibu ze spacáku, spokojeně začal vrtět ocasem a běžel probrat Hinatu. To bylo, překvapivě, mnohem těžší, než s jeho páníčkem.
A pak se to stalo.
Kunai probodl plachtu stanu a zabodl se tam, kde byla ještě před chviličkou Hinatina hlava. V ten moment byli všichni tři na nohou. Stáli u sebe, opírali se zády.
„Vítám vás, kolegové ninjové…a dámo.“ Ušklíbl se jeden z ninjů, kteří stáli naproti nim. Hinata se lehce zamračila. Podceňovali ji?! Neměla to ráda. Lidé ji často podceňovali, protože nebyla typická ranařka. Pokud se však rozčílila, stálo to za to. A teď k tomu neměla daleko.
„Nech to na mě, Hin, já je sejmu.“ Ozval se Kiba. Uzumaki se zamračil. Ninjů bylo hodně a on nehodlal zůstat pozadu. Ne v boji, to nikdy. Navíc se mohl vytáhnout před Hinatou.

„Ne, já je sejmu. Tohle je moje mise.“ Prohlásil Naruto a už, už by udělal krok dopředu, ale Inuzuka naštvaně popadl za triko a strhl ho zpět. Uzumaki se podivil. Že by se mu konečně povedlo naštvat pana dokonalého?
„Hele, blbečku, drž klapačku zavřenou a stůj tam, kdy seš.“
„Tak na to zapomeň! Ty se zalez vybrečet někam do koutku.“ Poškleboval se Uzumaki a pomalu se dostával do ráže. Suru rychle vytáhla katanu, protože nepřátelé opravdu nečekali, až si to mezi sebou vyřídí.
„Hele, teď na to není nejlepší-“ začala, ale Kiba ji přerušil.
„Vydrž, zlato, teď tady něco vyřeším tak mlč, ano?“ Naruta překvapilo, jak s ní mluvil. Neuctivě? Hinata se zamračila. Evidentně se jí to také nelíbilo. Vyhnula se hozenému kunai. Vyřítili se na ni první tři ninjové. Uhnula prvnímu, druhého švihla katanou přes obličej a třetího nakopla. A pak se rozpoutal boj. Proti Hyuuze jich stálo víc než deset. A byli celkem dost dobří.
„Pomůžete mi někdo, sakra?!“ zanadávala, když schytala asi desátou sečnou ránu. Ruce a nohy ji bolely a brněly, krk měla ztuhlý od nepříjemného ležení ve spacáku
„Jdu ti pomoct.“ Ozval se okamžitě Naruto.
„Ne, to teda nejdeš, protože Hinata je moje holka, takže jí pomůžu já, jasný?! Ty si tady kecneš na zadek a budeš sedět, dokud ti nedovolím odejít.“ Zavrčel naštvaně Kiba.
„Hele, já si můžu dělat, co budu chtít, kdy budu chtít a zrovna teď chci jít pomoct Hin, takže sklapni a dobře mě poslouchej: nechápu, co si o sobě jako myslíš?! Ona není tvůj majetek. Tak drž hubu zavřenou pro změnu ty, ano?!“ štěkl na Inuzuku.
„A co ty se do toho s**eš?! Ó, snad ses nám nezamiloval, ubožáčku!“ oplatil mu to oslovený.

If only I could find the answer
To take it all away

„A i kdyby, tak co?! Nechápu, co na tobě Hinata-chan vidí. Jestli je tady někdo ubohej, pitomče, tak seš to ty.“ Na chvíli se odmlčel, aby si dodal odvahu a pokračoval. Ale jelikož toho už řekl tolik, nedělalo mu to nejmenší problém.
„Tak mi sakra pomožte…“ vrčela Hinata, ale jejich rozhovor napjatě poslouchala. Zajímalo ji, co se Uzumaki chystá říct. Svým způsobem ji to těšilo. Stále však tomu klukovi v oranžovém zazlívala, že její city ignoroval.
„Hinata je ta nejúžasnější holka pod sluncem, ty idiote, takže drž hubu a koukej mě pustit, jinak ti urvu palici a půjdu jí pomoct tak, jako tak.“ S tím se Kibovi vyškubl. Když se oba otočili, uviděli Hinatu sedící na jednom z těl.
„Takže, málem jsem kvůli té vaší pitomé hádce umřela-“ začala vyčítavě. Nevěděla, co říct. Naruto měl pravdu…nevšimla si ho. Ale předtím si jí nevšimal... Jeho pocity? Nemyslela si, že by k ní mohl něco cítit, nenapadlo ji to.
„Kibo…je mi to líto, ale Naruto má-“ začala, ale jmenovaný ji přerušil.
„Víš, HInato, my dva se k sobě nehodíme…“ usmál se a prokřupal si prsty. Pak se otočil na Kibu.
„Koukej se o ni postarat, nebo ti přijdu jednu osobně vrazit, je ti to doufám jasný!?“ výhružně se na něj zamračil. Uzumaki se ušklíbl.
„Seš její kluk, nebo její otec?“ zeptal se.
„Seš na omylu, Uzumaki, já jsem její ex…“ odvětil s klidem psovod. Dokázal uznat, že tohle prohrál a navíc: v tomhle moři byla ještě spousta ryb. A Hinata? Nevážil si jí natolik, aby kvůli ní riskoval střet s obávaným jinchuurikim, který ve válce porazil samotného Madaru.
Hinata a Naruto stáli proti sobě a ani jeden z nich se neměl k tomu, aby něco udělal. Hinata čekala, že Uzumaki něco udělá, ale ten se k ničemu neměl. Trvalo to jen chvilku, než ji lehce objal a nervózně se na ni usmál.
Jejich rty se k sobě přibližovaly…
„Přišli jsme vás zachránit! Máte radost! Jaj…tak tohle není dobrý…o-omlouvám se!“ Hinabiin hlas zněl nejdřív nadšeně a pak vyděšeně.
„Hyuugo…“ zavrčel Naruto.
„Víte co? Já na to kašlu!“ ano, uznávám, že ten den svítilo opravdu hodně sluníčka a Naruto toho moc nevypil. Když šel pro dřevo, praštil se do hlavy a dokonce i spadl…možná že to celodenní pomatení mu dalo odvahu pro to, aby si k sobě Hyuugu přitáhl a rázně ji políbil. Možná to nebylo sluníčkem, dehydratací, pádem, nebo ránou…třeba to bylo proto, že k sobě prostě patřili…Ať už to bylo tak, nebo jinak, Naruto s Hinatou se vzali, měli spolu spoustu dětí a liščátek a pokud se navzájem nezabili, tak spolu žijí dodnes.
Sometimes I wish I could save you
And there’s so many things that