manga_preview
Město beze mne 27

C'est la Naissance

"V podzemí, v podzemí,
už mně hrabe, zdá se mi!
No a co, chodit se tu nedá...
Muhaha eh ech tfuj!
...
To je hlína!"

Rozjařené Hidanovo oko se kutálelo pryč chodbičkou."Nesváděj toho krtka!" chechtal se levý mozkový lalok, jenž jako představitel logična poslední dobou...tvrdě spal. "Jak to víš, jak to víš!" Burácelo koketní centrum řeči. "Jinak byste po něm neházeli vočkem, mchecheche!"
„Je to na pytel, pánové...“ Všichni sebou škubli, ten hlas. Mrazivý, klidný... slušný?!?
„Ty vo*e, to znělo jak ze záhrobí!“ „Heh, seš blbej!“ Hlas čekal, až se ty dva přestanou hádat, přece jenom věděl, kde najít vnitřní klid. Zachovat si chladnou hlavu pod metrem hlíny, kořenů - to přece není žádný problém. „Štve mne, že poslední, co jsem viděl byl ten splašený jinchuuriki. Zvláštní pohled...“ Z dálky se ozývalo pořád to samé, „Já nejsem blbej, sem se lek no!“ „Posero!“ Jeden z posledních kousků rozcupovaného téměř zdravého rozumu už byl zvyklý, že mu nikdo nevěnuje pozornost. Na temnotu, kterou náhle osvítily ty blonďaté vlasy. Zvláštní smutek v jeho skoro andělských očích...modrá? Ne, ta neví nic... bílá! samota ... nenávist? strach. Vztek!
159 marných pokusů zapomenout.
„Asi jsem to přehnal...“
Tolik se toho dalo ještě stihnout.
Tolikrát zemřít.
Propadal se níž a níž...
Celý již.
Ostatní utichli.
znovu být jedním.
Vlny odplavily z břehů nanesené bláto.
Úplně nahý.
pocítil na duši chlad světa,
ostrost kontur ho bodala,
„néééh, chci zpátky, vraťte mě!“
„ah...“
Nebraň se.
Dětské slzy nikdy neuschnou.
C'est la naissance...
„Ksakru!!!“
„No tak, moh by ses uklidnit, prosimtě?“
„Nezastávej se toho...TOHO!“ Prst roztřeseně ukazoval na uzlík peřinek v matčině náručí.
„Opravdu se mi zdá, že moc vyvádíš.“ Se starostlivou vráskou sledovala narušitele andílkova spánku.
„Hm..ne, ode mě to určitě nemá, ode mě URČITĚ NE! Co ty? Byl jsem si tebou jistý, tak jistý!“
Začal pochodovat sem a tam jako tygr v kleci. Jeho kus masa ležel přímo tam! V jejích rukách.
„Vždyť je to hloupost, pořád je to tvůj syn, měl bys být pyšný.“
„Hloupost? Ku*va, ty seš hloupá! Tohle je katastrofa, poskvrna mého rodu!“ Hlas se vyšplhal do takových výšek, až mu bylo samotnému špatně.
„Jsou to jenom vlasy...“
„Proboha, proč zrovna JÁ, počestný vzorňáček musím mít bělovlasýho spratka!“
„ ... Spíš šedý.“
Nejspíš by ji po této klidné poznámce zabil, kdyby se jeho amok neobrátil proti němu a přidusil ho, když mu polknutá voda z podané sklenice zaskočila ve vyschlém krku.

...

Čas plynul klopýtaje o otcovy výhružky a matčin pláč. Drobný uzlíček rostl, zářil, jako padlá hvězda oblečen do klení, obutý ve strachu.

„Bílá je barva Smrti!“

...Jak asi vypadá? Musí být krásná...

„Náš bůh toho vašeho zmetka nechce!“

...Kde je tedy ten můj... jakou barvu má on...

„Až bude chtít zkáza paruku, přijde si k němu!“

...Ona nemá svoje? Nebo jsou hnědé, kaštanové... modré. Já mám rád červenou...

„Vesnice skrytá v horkých pramenech je vesnicí klidu!“

...Klidu.

.....Klid...

...Maminko, co to je, taky je barevný? Pak ho chci poznat...

Okaasan mu dala jméno Hidan, protože podle ní byl její malý světlovlasý andílek o schod výš k nebi. Otec to reprodukoval tak, že je vždy o krok blíž k tomu, jak ho vytočit a poté nesčetněkrát navrhl matce, jestli si taky nechce nechat změnit jméno.
Jeho zatrpklost rostla se smířením s osudem geometrickou řadou. Rty však byly vždy pevně semknuty. Když syn vešel neslyšně do místnosti, neudržel se a zbil ho za to, že se plíží jako smrt.

...Je správné křičet, aby se ..on.. nelekal, viď, maminko?

...

Ochladilo se.
V náručí zasmušilého podzimu jen čekal až také spadne na chladnou zem, jako spousta listů. Miloval tu zvláštní kombinaci barev a jeho kamarádky. Zelená rozjařenost života zraněná rudou realitou s chřadnutím hnědla a vše nakonec odešlo k té bílé krásce za závěsem upleteným z vláken strachu vesničanů. To se mu na smrti líbilo nejvíc, všichni ostatní, co ho tak ponižovali a mazali mu hlavu blátem před ní ustoupili, jen ji nechat, ať si vezme, co chce. Časem jí až záviděl.
On byl slabý. Ne špatný ninja, obzvláště se zděděným temperamentem po otci se zdálo, že s ní občas soutěžil o získání respektu, ale stále, přes to všechno... si připadal k ničemu.
...Už tenkrát jsem se ptal Co mi jen chybí.
Bledý a lehoučký papírový drak uvázaný na provázku z chladných očí.
...Proč na mě všichni tak koukají?
...

A zase všechny barvy potemněly.
Noc se přikradla z prodloužených stínů toho nestvůrného času cloumaly nepříčetnou duší ohlodané předsudky jektaly zuby v strašný zvuk, jenž vzbudil nevinného.

„Slabý je, slaboučký...
nepřežije další noční můru,
leda že sám by se jí stal.
Copak, Hidane, zas jsi vzhůru?
Proč, když tak klidně jsi spal.
Chceš přečíst pohádku, odkud si přilez tě vrátí.
Nestvůry počali tě, pláčou, za závěsem skryté!
Pak se na mne obrátil.
„co to povídáš, otče?“

Vykulené čokoládové oči zírali na jejich nepříčetného dárce, který se schoulil v koutě a z tichého šepotu přešel v zajíkavý pomstychtivý skřek. Chlapec nepochopil, k čemu jsou takové otřesy těla dobré a měl o něj trochu strach...

...Tak takhle vypadá ten smích, o kterém jsi mi vyprávěla, okaasan. Černý...

Černobílý.
„Jako můj pokoj.“
„Já...já! Nesnáším to!“ Seděl uprostřed té nepřátelské místnosti a chvěl se. Za ním neslyšné kroky plížili se jako divá zvěř. Seděl s hlavou schovanou pod kapucou.
Měl pravdu. Otec se nechtěl smířit s jeho osudem a proto na vzdor kupoval vše černé. Černá barva postel zdobí, černé křeslo měkce čeká na obejmutí temnotou. Černý závěs. Na vzdor synovi, jako by to snad bylo jeho rozhodnutí vybočovat. Mohl se alespoň snažit!
A on seděl s hlavou schovanou pod kapucou.
Okaasan mu bíle stlala, aby splynul ve spánku se svými sny. Bílé ho i oblékala,bílý koberec pro lehké kroky. V bílé osvětlení, v bílé osvětlený.
A on seděl s hlavou schovanou pod kapucou.
Jeho pokoj. Celý život vypadal jako umělecké dílo barvoslepého milovníka šachů... on byl v šachu.
Pravda... lež
Odpor... krása?
Tvrdý smích... odporný pláč.
„Hidane, klidně plač.“ Zašeptaly kroky.
Nechtěl ji k sobě pustit. City, jak mu je vysvětlili oni a jaké měl on... propast kontur černé a bílé. Hloupé dítě. Slzy pokaždé trochu smazaly ten rozdíl.Pokaždé o trochu víc. Nikdy už si nebyl jistý, co je správné. Nikdy víc si nebyl jistý, proč se na to ptát.
Dál seděl s hlavou schovanou pod kapucou. Nervozně si okousával nehty. Vždy, když se přistihl, s leknutím přestal, jak se před ním vynořil kázeňský pohlavek jeho otce za tento odporný zlozvyk. Stejně když byl zamyšlený, nemohl odolat. Vůbec mu nevadilo,že má nehty okousané do krve.
Vždy, když seděl uprostřed s hlavou schovanou pod kapucou.
Po čase na koberci vznikaly ornamenty. Linie se kroutily v ostré vrcholy po poklidné vrnivé vlnky a osamělé kaňky. Na bílém koberci se odrážely letokruhy Hidanova života.
Čím více se objevovalo té jediné barvy, kterou mohl pokoji nabídnout, tím víc se probouzel on sám. Na tváři mu hrál podivný spokojený škleb, který nikdy neviděl.
Dál seděl s úsměvem na tváři a hlavou schovanou pod kapucou ve svém pokoji.
Červená.

Té nikdy není dost. Čím více rostla Hidanova osobnost, tím více stravovala otce nenávist. Kapku po kapce, když slunci si brano daň.
tryskala v potok za nesobecké noci.
Vítr si s nervy pohrával...

Nic se ti nestane, neplakej, Hidane,
nesahej na kosu, nepliž se potají,
v den ospalé sovy, o tobě šeptají.

...Má se prolít, již brzy ...Otec!
Co je to za změny, co třesou ti rameny,
Okaasan, otec!
Proč po těle stékat má ti krev.
Matko, strašlivý řev... co dělat mám?
Běž spát, upaluj, ve spánku jsi svůj...
Už je blízko, už jej cítím, už ve dveřích stojí!
Tak dlouho s láskou jsme svoji.
Bojím se, strach mám, co na mě strojí...
Nerozdírej si svou bledou tvář, děsy patří pod polštář...
Šeptá cosi až mě leká,
domov tvoří stálá řeka,
každému cestu ukáže,
ta má vede po rudých stopách.
Tvůj otec je moudrý muž...
V karmínových pramenech dech mi spíše uniká!
Tak proč na mě vztáhl nůž?
Panika!
Miláčku...

vzbuď se už!
Vzbuď se už!

Kdybys v tu noc nespala! Stejně... bys nic nezměnila ...

Poznámky: 

3/9
Asi už sem to přehnala, co?Laughing out loud děkuju za přečtení...bude tam ještě co zlepšovat...je to zvláštní ...Hidan a malé dítě...opravdu?...Laughing out loud..hm
a prosím prosím, nechte komentář.....merci beacoup:)

20.10. 15:39 úprava (tečky, čárky a tak Eye-wink)

5
Průměr: 5 (15 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Aki Uchiha
Vložil Aki Uchiha, Út, 2016-10-25 14:56 | Ninja už: 3883 dní, Příspěvků: 700 | Autor je: Ošetřovatel TonTon

„Misia H:“ Mne sa to neskutočne páčilo, konečne som sa dočkala pri označený horor, jeho pravého významu. Taktiež si skvelo spracovala Hidana, aj keď chvíľku mi trvalo kým mi zaplo o čo vlastne ide. Laughing out loud Dozvedela som sa, aké to mal Hidan, keď bol ešte malým chlapčekom, každý mal svoje detstvo a on nebol výnimkou. Kombinácia ako bolo spomínané matka ho obliekala do bielej a otec do čiernej sa mi preveľmi páčila, ako aj skutočne celé spracovanie celej jednorázovky.

Obrázek uživatele kujira nato
Vložil kujira nato, Po, 2011-01-03 10:01 | Ninja už: 3829 dní, Příspěvků: 118 | Autor je: Prostý občan

kkkkkk

Obrázek uživatele Šakran Hatake
Vložil Šakran Hatake, Po, 2011-01-03 09:55 | Ninja už: 4918 dní, Příspěvků: 199 | Autor je: Prostý občan

No jsem upřímný člověk a než jsem to začal číst, měl jsem trochu obavu, že mě to bavit nebude. Není však dobré dávat na první dojem. Je to rozhodně působivé a mému já, někde hluboko uvnitř, velice blízké. Pěkná práce!!!

Obrázek uživatele Mori
Vložil Mori, St, 2010-12-22 18:49 | Ninja už: 4539 dní, Příspěvků: 148 | Autor je: Recepční v lázních

sstrašně pěkně píšeš má to takoví temná a tajmný nádech asi. hodně se mi líbí tvůj styl psaní tenhle příběch je úchvatný jako celá tahle "serie".

Tempora mutantur, et nos mutamur in illis
Mors principum est.

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Pá, 2010-11-05 12:05 | Ninja už: 4287 dní, Příspěvků: 2060 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Kontrast… Ano, uznávám, musím si pro to najít nové slovo. Tentokrát opět tkví v něčem jiném. V lítosti. Hidan, kterého všichni známe, je krutý, děsivý a přiznejme si to i zvráceně zábavný, ostatně tak ho popisuješ i ty. Ale tady jsi mě přiměla, ne tys mě doslova donutila, aby mi ho bylo upřímně líto. Právě v tom vidím ten… Ne, už to slovo znovu nenapíšu! Laughing out loud

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF

Obrázek uživatele T@ttoo
Vložil T@ttoo, So, 2010-10-30 20:24 | Ninja už: 4522 dní, Příspěvků: 739 | Autor je: Prostý občan

tak tomu ja říkam skvělé FF Kakashi YES
opravdu mě to pobavilo Laughing out loud
to proste nema chybu a moc dobře je to vystihnuty obvzlášť ten začátek
takže za 5 Laughing out loud

Obrázek uživatele Aki no sakka
Vložil Aki no sakka, Čt, 2010-10-21 23:20 | Ninja už: 4348 dní, Příspěvků: 701 | Autor je: Prostý občan

Chvíli jsem nechápala ten přechod ze "současnosti" do "minulosti" - jsem to ale tupý člověk. Říkala jsem si - bude to obyčejné? Nebylo. A navíc... nechápu jak, člověk kousek přečte a musí se vrátit - protože každá další věta něco odhalí... díky ní pochopíme něco jiného...
Zvláštní skládačka, jako v detektivce... a divák pozoruje, tuší, zkouší vymyslet, jako by to mohlo dopadnout... - a přitom neví vůbec nic.
Próza a poezie dohromady - proč ne?
Díly na sebe zdánlivě nenavazují... ale když se na to člověk podívá s odstupem, uvidí tu provázanost... jak postupně odkrýváš víc a víc z Hidanova charakteru...
Nikdy bych neřekla, že je možné něčí postavu udělat v povídce tak 'plastickou'... ty to umíš. Tlesám, klaním se a netrpělivě čekám na další díl - je na co se těšit Smiling
(Ha! Mám úchylku na tři tečky!)

Obrázek uživatele Hatake Sawako
Vložil Hatake Sawako, Pá, 2010-10-22 19:25 | Ninja už: 3957 dní, Příspěvků: 143 | Autor je: Prostý občan

Děkuju moc:)
Udělala jsi mi velkou radost s tvým pohledem na povídku...celkově na všechny tři díly....přesně tak jsem si to představovala a přála, aby to vyznělo. Hurá!Laughing out loud Děkuju za krásný komentáře plný podpory, další díl už se chystá, promejšlí, Láme z Hidanova těla... jako nepostradatelný střípek jej opouští. Doufám, že budeš nadšená:)

"below courage there's nothing"
/Hatake Kakashi/
Svými sufixy úctu neskládám sobě, ale bytostem, které mě změnily...protože - my vždycky měníme člověka k obrazu svému.Smiling

Obrázek uživatele Avárt
Vložil Avárt, St, 2010-10-20 20:56 | Ninja už: 4604 dní, Příspěvků: 782 | Autor je: Asistent pošťáka

Konečně jsem to přečetla do konce. Co říct - obvykle se setkávám s zápornými postavami, převedenými do neviných dětí, kterým bylo ublíženo, a které tudíž "za svoji pozdější krvelačnost přece nemohou!!"
A už je z toho klišé... přesto je tenhle tvůj způsob spíš popisný, nevnuceje se, čtenář má před sebou jen náznaky, co se děje. Což je pro mě mnohem přijatelnější Eye-wink

Obrázek uživatele Hatake Sawako
Vložil Hatake Sawako, St, 2010-10-20 16:11 | Ninja už: 3957 dní, Příspěvků: 143 | Autor je: Prostý občan

Děkuju Smiling
teď jsem celkem zásadně upravila veškerou interpunkci, protože byla fakt hrozná a ..dejme tomu, takhle to i pomáhá citům, příběhu.

Mrs.Rinnegan
děkuju moc:) píšu to jako 9 jednotlivých jednorázovek, protože to prostě není příběh, je to devět kousků příběhu, takže ti třeba pomůže přečíst si ty dva předchozí, i když si myslim, že ti zamotají hlavu ještě víc Laughing out loud(Hidanova (a moje) šílenost není moc přehledný čtení:D) zatím to nechávám na pocitech, ale... postupně budu vysvětlovat dál:) takže si vůbec nemusíš připadat tupě, to je úplně normální reakce:D Děkuju za tvůj názor:)
Chinatsu
Koukam, že jsem našla blázínka, kterýmu se můj pohled na Hidana líbí. Budu se snažit psát tak, aby se líbilo i dál.Smiling S tou Kyticí... jo, taky mě to napadlo:D
Talle
Sem pěkně hrdá..Sticking out tongue, že někdo jako ty čte další a další díl a píše zajímavý komentáře. Dávalo smysl.. Jednak ráda překvapuju (a v pochopení smyslu u mě už asi nikdo nedoufal Laughing out loud) a jednak z předchozích dílů mám co rozmotávat.(Vždyť už by to nikoho nebavilo, možná by to mělo vysokou úroveň, ale i ta se rychle přejí.) Kde jinde začít než u ...Zrození. Nu uvidíme, jak se to bude chtít vyvíjet dál. Každopádně doufám, že tě to bude bavit až do konce.Smiling Děkuju za tvůj pohled na věc.

"below courage there's nothing"
/Hatake Kakashi/
Svými sufixy úctu neskládám sobě, ale bytostem, které mě změnily...protože - my vždycky měníme člověka k obrazu svému.Smiling

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, St, 2010-10-20 15:20 | Ninja už: 4862 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Tsunadin poskok

Na začátku perfektní rozhovor mezi částmi mozku. A pak něco co dávalo i smysl. U tebe je to docela nevyklé.
Každý díl se mě líbí víc a víc.
PS: Vysvětlení bych nedával, podle mě to zničí část působivosti té povídky.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele Bonboonek
Vložil Bonboonek, St, 2010-10-20 14:07 | Ninja už: 4149 dní, Příspěvků: 90 | Autor je: Prostý občan

Jeto krásné...ten poslední odstavec...to znělo jako Kytice=D

Obrázek uživatele Mrs.Rinnegan
Vložil Mrs.Rinnegan, St, 2010-10-20 13:34 | Ninja už: 4168 dní, Příspěvků: 720 | Autor je: Pěstitel rýže

Asi si to přečtu ještě osmkrát, páč jsem to jaksi... nemohla pochopit. A pokud mám komentovat styl, je to nádherně napsané... Laughing out loud
Chtělo by to možná malinké vysvětlení, jelikož já jsem nehorázně tupý a nechápavý člověk. Laughing out loud

"Čeština je krásná řeč. Ona má obrovskou plejádu slov pro obyčejný věci. Třeba kulaťoučké jablíčko. To neřeknete jinou řečí. Angličan musí říct 'a little round apple', malé kulaté jablko... Tomu přece chybí barva i vůně." J. Werich

Aktivní FF:
NABÍDKA, KTERÁ SE NEODMÍTÁ
- Sasoriho příběh: cesta od osamělého zběhlého ninji k zločinci plně oddanému své organizaci