manga_preview
Boruto TBV 07

La chanson de la rue - 6/ Na vlnách PLO

Viděla jsem spoustu věcí.
Stále nemůžu popřít,
že si tě pamatuju.
Ano, vzpomínám si na věci, které´s mi dělal.
- Emilie Autumn (Remember)

Pokud kdy Kakashi v životě něčeho litoval, byla to tahle noc. Nejenže to Španělka neustála a vyzvracela se u paty schodiště, rozbila si ret, když přecházela práh pokoje a nějakou náhodou to vzala přes stolek; to všechno by ještě zvládl. Ale že se s ním chtěla líbat s pusou od zvratků, krve a dechem rozkládající se mrtvoly, dokonce se ho snažila vysvlékat s těmi příšerně dlouhými, lacině rudými nehty, které si o něho brousila jako kočka o strom - to už na něho bylo moc. Když teď vedle ní ležel v posteli, poslouchal její jemné chrápání a pozoroval tu snědou tvář, dělalo se mu špatně. Poslal ji sice se osprchovat a doufal, že ji voda probudí a trošku usměrní, ale byla neodbytná. Stačilo si vzpomenout na její ruce na svém těle a otřásl se znechucením. Znovu se mu připomněla slova otce, to jeho otravné „nedej na první pohled, krásá je zrádná“. Pohled na Španělku se rovnal vyvrženému žaludku na podlaze. Teď už chápal větu, ze které si dělal v dětství srandu.
Postel lehce zavrzala, když se pohnul. Nechtěl ji vzbudit. Vstal, z kapsy kalhot vylovil peněženku a položil pár bankovek na komodu. Pokud blábolila nějaké číslo, zapomněl je. Cenu určuje on. Dával tolik, kolik chtěl a co mu připadalo přiměřené za noc pekla. Koneckonců, vždyť ani nebyla Španělka. Když mu pověděla - nebo spíš vykoktala - své jméno, měl co dělat, aby se nezačal bláznivě smát. Italka, co se jmenuje jako jídlo. Crocetta. Sice nikdy krokety nejedl, ale slyšel o nich a to mu stačilo.
Rychle sbíral svoje věci, natahoval na sebe kalhoty a zapínal si košili. Jeho modlitby byly vyslyšeny, když v přízemí nikoho nepotkal a mohl tak nerušeně odejít. Pryč z tohohle pajzlu, zlatá Divoká Ruže, zlaté blivajzy Madam Cože, zlaté věčné Kiyoshiho bručení, zlatá Reina...
Reina.
Náhlé oslepení sluncem nemělo vůbec co dělat s oslepením uvnitř Kakashiho. Těch pět písmen, zvuk toho jména... Jak rychle se dá zapomenout. Jak rychle se dá nalézt.
Nemusel si domýšlet, že by se o téhle aférce mohla dozvědět. Je to šl*pka. Ty si nelezou jen tak do zelí, hlídají si svůj píseček. Drby se mezi nimi šíří rychlostí světla.
Ale proč by se nemohl poohlédnout i jinde?! On ji přece platí, ne ona jeho!
Dokázal si v duchu promítnout její tvář. Ty medové oči, posměšný úsměv... Prsty by si prohrábla vlasy a pak obě ruce založila na prsou. V klidu se opřela o zeď nebo rám dveří a sladce se usmála. Moc dobře věděl, co by mu na to v další chvíli řekla.
„Je to tvoje věc, dělej si, co chceš. Mně je to fuk.“
Zaťal ruku v pěst.
„Mně je to fuk.“Jenže jemu není.
„Budu ti platit. A ty nebudeš mít jinýho než mě.“
Ona. O něm nebyla řeč.
„Budu ti platit.“
Kolik se platí za hřích?
„A ty nebudeš mít jinýho než mě.“
S kolika jsi spala, Reino? A s kolika po mně ještě budeš?
„Nebudeš mít jinýho než mě...“
S kolika jsem spal já, Reino? A s kolika ještě budu? S kolika ještě opravdu chci? Tak řekni, miláčku, na tohle máš přece odhad.

Stmívalo se, když došel ke svému známému domečku s číslem sedm. V okně se svítilo a zevnitř slyšel hudbu. Vystoupal si ty dva schůdky a zabušil na dveře.
Nic se nestalo. Hudba dál vesele hrála a někdo se otáčel za závěsem, viděl jeho siluetu. Miko.
Znovu zabouchal. Píseň utichla, dům se ponořil do ticha. Uslyšel kroky, pak hlasitou ránu, jak něco, zřejmě skleněného, spadlo na podlahu a roztříštilo. Následovala peprná slovní zásoba a konečně otevření dveří.
„To seš ty.“
Musel se usmát. Vlasy se jí uvolňovaly z nepodařeného drdolu, spodek košile měla ledabyle rozepnutý a svázaný. Vypadala tak obyčejně, a přece by ji neměnil. Mohl ji znát roky a ona kdyby znovu otevřela dveře, přivítala ho jako nechtěnou tchýni a byla oblečená v pytli, stejně by ji chtěl. Zase by se usmál. Mohl ji znát roky... a ona byla každý den jiná. Děsila ho tím. Vábila.
„Jo.“ Inteligentnější odpověď ho nenapadla. „Co se rozbilo?“
„Ále, Miko rozsflákla vázu. Myslela jsem, že přijdeš už ráno. Nebo´s něco takovýho určitě říkal,“ zamračila se a mezi obočím se jí utvořila drobná vráska, jak si snažila vybavit včerejší odpoledne.
„Něco mi do toho skočilo.“ Aneb nakonec to žaludek vážně neustál, ale to jí říkat nebude. Bude doufat, že ona se to nikdy nedozví. Bude doufat, že on na to rychle zapomene.
Aspoň pak v poledne trošku mohl zapracovat na své misi. Úroda byla slušná.
„Aha.“ Její přezíravý pohled ho donutil se zamyslet, jestli už se o Španělce/Italce nedozvěděla.
„Můžu dál?“
Neodpověděla, jen pomalu odstoupila stranou a dveře víc otevřela. Když ji míjel, ucítil tu její krásnou vůni růží.

„Máš rád ženský, co?“
Tahle jednoduchá otázka přeťala jeho okouzlení a snad příliš tvrdě ho vrátila zpět na zem. Ví to?
„Jsou příjemný.“ Má z toho vybruslit nebo se začít ospravedlňovat? Vždyť je to jeho volba! Proč by měl?
„Nebudeš mít jinýho než mě...“
„Hm,“ usmála se a zavřela.
A já nebudu mít jinou než tebe... Vážně to tenkrát řekl? Nebo to jen tak samo vyznělo?
„Stalo se něco?“ Otočil se na ni.
„Ne, mělo by?“ podivila se. Jestli to jen hrála, smekal, protože hrála bezchybně.
„Zdáš se mi dneska taková...“ Divná? Zlomyslná? Uzavřená? Uzavřená jsi i jindy. Tak co ti na to mám říct? „...unavená.“
Seš fakt génius.
„Unavená?“ Hádal, že teď se diví doopravdy. „To se ti zdá,“ usmála se sladce a jemně přivřela oči. Čekala. Na co čekal on?
„Jsem rád, že tě zase vidím,“ natáhl se k ní. Kupodivu se neodtáhla, což ho mátlo.
„To si myslím,“ procedila mezi zuby. „Plnil jsi ráno misi?“
„Jo.“
„Aha.“ Vykroutila se z jeho objetí a vstoupila do pokoje, co jí sloužil jako ložnice, obývák a jídelna dohromady. Následoval ji jako spráskaný pes. Ví to?
„Miko, běž už spát,“ přiblížila se k dceři, která si s čímsi hrála na manželské posteli.
„Ahoj Kakashi,“ usmála se malá na muže ve dveřích a pomalu si poslušně začala balit kostky. Divil se, že tak rychle poslouchá.
Počkal si, až se za Miko zavřely dveře a pak si sedl na uvolněnou postel. „Tak to vyklop.“
„Vyklopit? A co?“ vystřelilo jí obočí nahoru.
„Ty moc dobře víš co, Reino,“ vstal a hmátl po ní. Vysmekla se mu.
„Nech mě být.“
„Smůla,“ chytil ji za ruce.
„To bolí,“ sykla, když jí je příliš stiskl.
„Dneska už fakt nemám náladu na hraní, takže upřímně.“
„Smůla. Sám´s to říkal,“ zasmála se, ale zkroutila obličej bolestí, když jí znovu pevně stiskl ruce.
„Nehrej si se mnou.“
„Jedinej, kdo si s kým hraje, seš ty se mnou, tak toho nech. Jen se nedělej.“ Zacloumala rukama. „Pusť mě. Seš akorát ubohej. Dokážeš si ženy získávat svojí sílou? Mě to fakt nebere, takže mě nech bejt.“
Pustil ji. Vzdálila se od něho a mnula si zápěstí.
„Ty o ní víš?“ Přestal chodit kolem horké kaše, nebavilo ho to.
„O kom?“
„Říkal jsem upřímně. O tý Španě- Italce.“
„Italce?“ Soudě podle jejího obličeje to opravdu nevěděla. Střílela jen od boku a zasáhla jackpot?
„Ty to nevíš?“
„Co bych měla vědět? Jaká Italka?“ Nezdálo se mu, že by tu zmatenost hrála.
„Do hajzlu!“
„A ještě dál,“ opřela se o stěnu a zvrátila hlavu dozadu.
„Myslel jsem, že to víš.“
„Ne.“ Samozřejmě že to věděla. Yoko ovládala celé podsvětí štětek. A Yoko si hrála na její druhou matku. Co se kde šustlo, to věděla první ona. Bylo jen otázkou času, kdy se Reina všechno dozví. Že si její páníček vyhlédl jiné zvířátko? Nelíbilo se jí to, i když byla šance, jak se ho zbavit. Potom, co zjistila, že to je jenom nezkušené kuře, se od srdce zasmála a hodila to za hlavu.
Jenže ji bavilo si s ním hrát. Zneklidňovat ho. Ukázat mu, že cizí peří možná vypadá líp, ale jenom chvíli.
Chtěla se ho zbavit. A ještě zoufaleji si ho snažila udržet. Teď jen stačilo hrát hru s těmi správnými kartami.
Vypadal, že ho to parádně vykolejilo. Kochala se jeho bezradným pohledem, ať se páníček vymáchá ve vlastním blátíčku.
Nadechl se, aby něco řekl, ale pak zase jen přitiskl rty k sobě a nevydal ze sebe hlásku. To se opakovalo asi třikrát.
Čtyři minuty mlčení. Bude pátá omluvná?
„Fajn.“
„Fajn?“ Teď svůj údiv nehrála. Teď ji opravdu zaskočil.
„Jo, fajn. Co si o tom myslíš?“
„Cože?“
„Tak platím si tebe, žádám od tebe na tu dobu jistou věrnost... a sám si užívám ještě jinde. Co si o tom myslíš?“
„Eh...“ Prsty se nevědomky dotkla rtů, jak se snažila získat rovnováhu. „Je to tvoje věc, mně je to jedno,“ usmála se posměšně.
Co si o tom mám myslet? Že seš hajzl? Že chci, abys vypadl? Že chci, abys zůstal co nejdýl a chránil mě, protože mě chce Udejchanej Cvalda do postele?
„Je ti to jedno?“
„Jo, je mi fuk, co děláš. Mě platíš, a dokud mě budeš platit, budu spokojená.“ Protože prachy nejsou všechno, ale v tomhle světě si na to hrajeme. Protože tohle je zatraceně špinavej svět, hochu, a tys z tý špíny viděl sotva zlomek. Protože chcem perfektní svět, ale on takovej nikde není. Ale budem si na něho hrát; tak řekni, žes to nečekal, řekni, že jsem herečka, řekni něco a všechno zase bude fajn.
„Svéráznej způsob přístupu.“
„To víš, jinak to neumím,“ jinak bych to neustála. „Líbilo se ti to s ní aspoň?
„To se mě ptáš vážně?“ vyštěkl.
„Jasně. Musím vědět, co konkurence.“ Musím vědět, jak ses měl na cizím písečku, protože se plavíme na vlnách PLO, vlnách přetvářky, lži a obchodu. Musím vědět, co ti dala, protože naše vlny se bouří a kdo teď ví, jestli O zůstává obchodem nebo ochranou? Musím to vědět a jedině ty mi můžeš dát odpověď, tak sakra mluv, mluv a pros, pros, pros!
Kousla se do rtu, aby se udržela.
„Bylo mi z ní zle.“
„Jo, ale to ti nebránilo se s ní vyspat, co?“ Přešla pokoj a posadila se na židli. Plynule. Klidně.
„Člověk někdy dělá chyby,“ přesunul se jí za záda.
„Nedělej se,“ rozesmála se.
„Přijde ti to k smíchu?“
„Už jsem ti řekla, že mi je to všechno fuk. Platíš mi. Za co, to už je tvoje věc. Já přijímám prachy a dál mě to nezajímá. Kdo seš, co tu děláš... Je mi to šumák,“ stočila hlavu na stranu a dopřála očím výhled na kapsy jeho vesty.
„Dobře.“
„Ale jestli mě ještě někdy tak zmáčkneš, bude mi jedno kolik zaplatíš, prostě potáhneš.“
„Beru na vědomí.“
Začala si hrát s prsty, když znovu nastalo pro ni tak známé dnešní ticho.
„Miko už spí?“ ucítila jeho ruce ve vlasech.
„Asi jo. Něco´s mi slíbil,“ připomněla mu jejich dohodu o dítěti v domě.
„Jasně,“ stáhl se.
„Navíc doufám, že´s to nemyslel vážně! Dneska na mě rozhodně zapomeň,“ přisladila si ještě. Slyšela jeho povzdechnutí, ale uklidnilo ji, že se nechce hádat. Jen jí zezadu objal ramena a přitiskl si její záda přes opěrku židle k hrudi. Nesnažila se odsunout, ale divila se jeho odvaze. Před chvílí opravdu měla chuť ho škrtit. Teď byl její! Její páníček.
Byla ráda, že tam je. I když byla jen kus masa, on by si to maso určitě chránil. A ona musela chránit svou dceru. Nemohla dovolit, aby se s ní něco stalo a Miko pak musela kráčet v jejích šlépějích. Nesměla to dovolit. On byl zárukou, že se to nestane. Chvilkovou, ale přece jen nějakou.
Byla ráda, že tam je. A byla neskonale ráda, že jí nemůže číst myšlenky.

Poznámky: 

Tak jsem si říkala - pošlu to absolutně bez poznámky, nemám k tomu ani tak co říct. Ale nakonec bych ráda něco napsala, není to nějaká zpověď... pokud mě čtete déle, asi víte, že říkám, jak se mi to moje psaní moc nelíbí... tak teď říkám s plným vědomím a svědomím (ach, pýcho marnivá xD), že se mi to MOC líbí Smiling Opravdu, jsem s tím teď vážně (překvapivě) spokojená a ani nevím, jak jsem k tomu dospěla - asi ten pocit zase brzo zmizí xD
Příště trocha minulosti a Reinin příběh.

Děkuju za přečtení :)

5
Průměr: 5 (12 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Pá, 2022-02-04 11:00 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Misia 2022: Takže tu máme názornú ukážku, prečo nenaliať do šľapky dve fľaše saké. Čo si od toho vôbec sľuboval? V priebehu čítania ma napadlo, že prečo sa vlastne nepokúsi získať informácie od samotnej Reiny? Je vo svojom fachu vypracovaná na o dosť vyššiu úroveň, než prostitútky spod pouličnej lampy, tak by jeden predpokladal, že toho aj viac vie. Akurát, že pri nej nemyslí na prácu ... Evil

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele himiTsu
Vložil himiTsu, St, 2016-02-24 19:32 | Ninja už: 5499 dní, Příspěvků: 921 | Autor je: Propadlý student Akademie

Mise V
Prvni odstavec me velmi pobavil. Preju mu to. Laughing out loud Asi jsem skodoliba ale hrozne se mi libi jak ho ma Reina omotanyho kolem prstu. No a jejich rozhovory jsou proste genialni. Libi se mi ta jeji vypocitavost protoze kazdy jeden jeji pristup je opodstatneny, znechuceni, touha chranit dceru... A at se ji hnusi sebevic porad lepsi mit v posteli hezkeho vraha nez upocenyho cvaldu.
Nevyplnene hvezdicky mi prozradily ze u tohoto dilu jsem skoncila a potvrdilo se mi ze muj zivot je jako ten film Padesatkrat a stale poprve - tim ze jsem tak zapomnetliva muzu cist nebo videt tu samou vec stale dokola a porad mi to prijde jako bych to cetla poprve. Laughing out loud Coz je super, cloveka to aspon nenudi. Smiling

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Út, 2010-09-28 20:35 | Ninja už: 5876 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Pokud si dobře pamatuju tak to původně měla být pokusná krátká série s mužskou hlavní postavou... No což. To že je to delší je jedině dobře. A Reina cpoucí se na místo hlavního hrdiny? Já bych zůstal u Kakashiho.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2010-09-28 21:26 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Ano, pokusná s chlapem. Přestala jsem to brát jako pokusnou, což bude mít za následek vyšvihnutí se s počtem dílů zhruba na deset (zatím).
Krátké série jsou fajn, ale teprve dneska si uvědomuju, že jsem neměla např. škrtat některé scény v Nevěstách. A třeba Prodavačky bych nechala s klidem tak krátké, jak jsou. Záleží na tématu. Tady se od toho odvíjí nakonec víc příběhů, než mělo (původní myšlenka v mé hlavě zněla něco jako "s mužskou a vyždímat, co se dá, protože zaboha nevím, co tam budu psát"). Teď vím, co tam psát, je toho hodně, co tam psát, tak proč to nenapsat.
A neboj, Reina se nikam necpe. Kakashi je pořád "hlavní hrdina", jen není někdy na škodu rozvést i postavy kolem, když mi ta třetí osoba k tomu tak ráda nahrává Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Ne, 2010-09-26 12:06 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Díky moc všem Smiling Opravdu moc. Jsem ráda, že to ještě čtete, protože jak znám sama sebe, už dávno by mě ta délka odradila xD

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Kimm-chan
Vložil Kimm-chan, Čt, 2010-09-23 21:07 | Ninja už: 5928 dní, Příspěvků: 759 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Zase poruším to, co jsem psala minule. Sakra, Kimm, jsi divná xD.
Holt to ale jinak nejde. Když se očima vpíjíš do těch řádků a přes rty ti přebíhá jemný úsměv, nemůžeš na konci jen odfajfknout pět hvězdiček a odejít. To...prostě nejde.
Miláčku. Když ji tak oslovil, musela jsem se zasmát. Jak si bláhově myslí, že je jeho. Že si ji jen tak koupí a ona jeho bude...snad navždycky? Kupuje si jen tělo, nebo i duši? Jo, Reina je zkrátka jedinečná. Prostě jedna z tisíců. A přece tak stejná, jako všechny ostatní. Ta výjimečnost a přitom ohraná stereotypita (skladbu tohoto slova neřeš xD) mě fascinuje. Dokáže mi tu povídku naplno prožít.
Popravdě bych vývoj čekala jinak. V realitě by bylo jistě dost možné, že Reina časem Kakashimu propadne. Nebo se to tak aspoň jeví. Jenže tady nejsme v realitě. Tak proč to tak je?
Ať je to jak je to, sakra se mi to líbí. Je to něco, u čeho můžu s klidným svědomím prohlásit, že jsem z toho přímo nadšená na skákání po pokoji. Co řádek, to sladká odměna v podobě kvalitně napsaných vět.
Já ti můžu jen složit poklonu a napsat, že to prostě Jednička je. To je vše, Aku Smiling.

PS: No konečně jsi taky přiznala, že se ti nějaké tvé dílo líbí xD. Bylo na čase Smiling.


• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda

Obrázek uživatele nettiex
Vložil nettiex, Čt, 2010-09-23 19:36 | Ninja už: 5876 dní, Příspěvků: 3653 | Autor je: Editor všeho, Kankurova kosmetička

Ale samozřejmě že víš, jak jsi k tomu dospěla. A pamatuj si to - a dělej to znovu a znovu. Spokojený autor + navíc spokojený čtenář... co může být lepšího?

Obrázek uživatele Sakurka-san
Vložil Sakurka-san, Čt, 2010-09-23 19:29 | Ninja už: 5268 dní, Příspěvků: 115 | Autor je: Prostý občan

Ani se ti nedivím, že si s tím spokojená, je to vážně skvělé Eye-wink A už se vážně těším na Reiny munulost.. Smiling.

Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, Čt, 2010-09-23 19:10 | Ninja už: 6007 dní, Příspěvků: 6029 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Na jej príbeh som už veľmi zvedavá Smiling
A celkovo, ako sa to ďalej vyvŕbi celé ^^


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.