Tři Ztracené Duše 03: Pinki

Dneska večer jsem se chtěla bavit, na nic nemyslet, prostě se jenom bavit a... napít se. Možná, že právě v tom byl ten problém, víte, ono to saké mi dělá... řekněme menší problémy a tak se stalo, že jsem skončila v tomhle pokoji, s Whirlem.
Nechci, abyste si mysleli, že se jsem nějaká oběť nebo tak něco, to teda nejsem, víte... já to po něm chtěla a když říkám „to,“ tak jistě nemusím vysvětlovat, on se jenom nedokázal kontrolovat. Je mi ho líto, chvíli potom, co mi to udělal, plakal a omlouval se mi a já ho utěšovala, tak jak to umí jenom dívky, no řekněme, že už jsem dost stará, abych se mohla nazývat ženou, takže ženy.
Oproti tomu zvířeti, co se krmilo mým tělem, ať jsem se jakkoli bránila, byl ke mně potom tak neskutečně jemný, že se musím ptát, zdali to nebylo jenom v mhlavě; ale nebylo, já vím, že nebylo. Prsty se dotýkal a hladil mé tělo jako by bylo ze skla, pak jej zasypal tolika polibky, že snad na něm nebylo místečka, které by nepolíbil, připadala jsem si jako v sakurovém sadu, v němž větřík rozfoukával jejich květy a lupínky jemně dopadaly na mé ubolené, nahé tělo.
Najednou se mnou přehnal pocit absolutního znechucení, seskočila jsem z postele do tmavého kouta a hlavou mi problesklo: Co to děláš, to mu chceš vážně ublížit, jen aby sis dokázala, že můžeš mít to, co ona?! Jaké to zklamání a to jsem si myslela, že si dokážeš najít své vlastní štěstí a lásku, bez toho, abys je musela krást někomu jinému!
Sklapni, já nikomu nic nekradu, krom toho byl to on, kdo mi nabídl své rámě i svou společnost, byl to on, kdo se mě zeptal, jestli nechci jít na skleničku, do jeho tajného bytu, takže nevím, co kecáš?!
Ale, ale, slečinka snad zapomněla na to, že to byla právě ona, kdo na něj začal vrhat vášnivé pohledy, říkat dvojsmyslné narážky a nakonec jej líbat? Využilas jeho alkoholem popletenou mysl a tvář, stejnou s tváří jeho milované a tak se neudržel a udělal to, co udělal. Jenomže ty ses evidentně nepoučila a využilas tentokrát jeho hlas svědomí, zesílilas ho slovy, která mají daleko od pravdy. Jsi obyčejná, sprostá lhářka, co si nedokáže vážit toho, co má a jenom využívá a zneužívá své okolí. Je mi líto, má milá, ale tohle je pravda, kterou jsi tak dlouho nechtěla slyšet!
To teda není, všechno je jinak, to já jsem tady oběť, nikdo mě nemá rád, všichni mě jenom litují, nikdo mi to neřekne do tváře a já tak moc toužím po tom, aby mne někdo miloval a já mohla milovat jeho. Co říkáš na tohle, ty chytrá?!
Ty a oběť? Divná představa, ohledem toho milujícího, milovaného člověka mám jednoduchou radu, zaměř se na Midori-kuna!
Si děláš p***l, Cherry ho nesnáší a já na tom nejsem o nic líp, kromě toho teď ještě víc připomíná klona Greeni-senseie, to automaticky znamená vyškrtnutí z mého seznamu kandidátů. Chci někoho, kdo by byl hezký, ale ne moc, chci, aby byl chytrý, ale zároveň aby svou inteligenci nedával neustále najevo, chci, aby byl hodný, ale uměl si taky dupnout, chci, aby mě dokázal jemně pohladit, ale taky obejmout, až by to bolelo, ze všeho nejvíc však chci, aby mě miloval tak, jak Whirl miluje Cherry!
A taky chceš, aby měl modré oči a zlaté vlasy, dokázal tě rozesmát i utěšit, aby měl pevnou náruč, do které by ses mohla schovat a zapomenout na chvíli na celý zasraný svět a....
To stačí, jestli se mi chceš vysmívat, tak raději zmlkni!
Promiň, je ti ale jasné, že najít někoho, kdo tě bude milovat tak, jako Whirl miluje Cherry, nebude vůbec jednoduché?!
Já vím, ale musím někoho takového najít, já... já... prostě musím!
Nevěděla jsem, že jsi tak zoufalá, nechám tě tedy, aby ses mohla dát trochu dohromady, ale ještě před tím ti dám poslední radu. Zeptej se Whirla, jestli nezná někoho, kdo by se k tobě hodil, víš přece, že poslední dva roky lítá mezi zeměmi, jako hadr, jistě má kopu nových přátel a možná je mezi nimi i někdo, kdo by se ti líbil!
Dík, nejsem si však jistá, jestli by mi chtěl pomoct, po tom, co jsem mu teď udělala, navíc je to docela intimní otázka a z těch jsem celá nesvá.
Pinki, vím, že ti intimní otázky ohledně tebe dělají problémy, ale teď to musíš překousnout, jde přece o tvé štěstí a teď se hezky nadechni a polož mu tu otázku!
Tak jo, já to tedy zkusím! Pomyslelo si rozhodně černovlasé děvče s růžovými pramínky. Najednou ucítila, jak ji někdo objímá, a okamžitě jí zrudly tváře. Byl to přece ten zlatovlasý kluk, kterého tak sprostě zneužila.
„Já... já... já... se omlouvám!“ koktala zahanbeně.
„To nic, někdy se to prostě stane, navrhuju, abychom na to zapomněli, oblékli se a zamířili na Ohnivé náměstí, má tam být supr ohňostroj!“ odpověděl a jemně ji pohladil po hlavě.
„Jo, to by bylo super!“ reagovala dívka na jeho nabídku a chtěla mu položit otázku, ale dřív než stihla něco říct, postavil se, začal se oblékat, najednou zůstal stát a prohlásil: „Navrhuju rychlou sprchu, chceš jít první?!“
„Dobrý nápad, pokud ti to nevadí, tak jo, šla bych první!“ souhlasila a vběhla do koupelny. Rychle se osprchovala, oblékla si kimono a sandály, pak vyšla ven a zamířila k malému zrcadlu na skříňce. Zatímco se malovala, Whirl se dal taky do pořádku a o chvíli později již mohli vyrazit, ta sprcha oběma hodně pomohla.
Vyšli z Whirlova Secret House, přešli z Větrnéulice na Živelnou a z ní pak na Slzavou. Jak tak pomalu šli, Pinki si uvědomila, že drží zlatovlasého muže vedle sebe za ruku a dělá jí to víc než dobře. Trochu se styděla, že vůbec přemýšlela o nich dvou jako o páru, ale nedokázala si pomoct, přece jen Cherryina podstata se nedala popřít, navíc se mu koukala do tváře a nemohla se na ni vynadívat. Kráčela pomalu, pomalinku, malými, malinkatými krůčky, aby si tu chvíli mohla vychutnávat co nejdéle a nezdálo se, že by mu to nějak zvlášť vadilo, právě naopak, zdálo se, že jí k tomu dokonce sám navádí.
Opět se jí začala zmocňovat touha, přesně ta stejná touha, která způsobila, že si zlatovlasý shinobi koupil druhý byt, ve kterém se tajně setkávali, přesně ta stejná touha, která způsobovala ve vztahu mladého muže vedle ní a Cherry dusno, byla to přesně ta stejná touha, díky které se měla s kým smát, mluvit o pitomostech, mohla plakat v pevném náručí. Díky ní taky mohla cítit teplo lidského těla, číst bolest, smutek, únavu, žal, pochybnosti, bezmocnost z mužské tváře a obejmout ji ve své utěšující náruči. Mělo to i stinné stránky, nemohli se na veřejnosti líbat, projevovat si něžnosti a ani nijak jinak ukazovat vůči tomu druhému náklonnost. On s tím problém neměl, ona ano a to i přesto, že věděla, komu jeho srdce patří a myslela si, že to dokáže akceptovat, nedokázala, pořád ji to k němu táhlo, takže i když jejich vztah - nevztah ukončil, ona jej vždy obnovila a tak si ubližují dál.
Zlatovlasý kluk vedle ní nečekaně zastavil, koukl do rudého lampionu, chvíli do něj hleděl a najednou se rozbrečel. Pinki sice nic nechápala, ale rychle jej objala a začala tišit. Whirl jí plakal v náručí a ona si s hrůzou uvědomila, že on je ten jediný důvod, kvůli kterému si nedokáže najít kluka, on je jejím Bohem i Ďáblem, on je ta zrůda, kvůli které ztratila svobodu a za to všechno může Cherry a její láska k němu, která je součástí každé buňky jejího těla, těla, díky kterému je to Pinkino kopií originálu. Utíkala před tím léta, ale teď již utíkat nebude, rozhodla se to totiž přijmout tak, jak to je, bude ho milovat také, stejně jako Cherry každou buňkou svého těla, každou myšlenkou, každým nádechem, polibkem, dotykem a možná se jednou v jeho srdci najde kousek místa i pro ni.
Rozbrečela se také a plakala spolu s ním, objal ji taky a tak si plakali v náručí až do chvíle, než se jí za zády zaleskla čepel meče, vnořila se jí do srdce a ona zjistila, že to není Whirl, kdo ji objímá a z úst jí zazněla ta nejjednodušší otázka: „Proč?“