manga_preview
Boruto TBV 08

Nalezená hime - 8. kapitola

8. kapitola - Minulosti, zastrč drápky

„No a takhle to nějak bylo,“ dokončil Kakashi vyprávění, zatímco vedle sedící Deidara na všechny jeho slova souhlasně pokyvoval hlavou a vypadal jako napodobenina hračky, do které stačí jen cvrnknout a jí se rozhýbe krček.
„Tak abychom zase šli...“ vstal Kabuto snaživě. Celou dobu totiž nejistě pozoroval Hitominy ruce a dával pozor na její jakkýkoliv pohyb. Bezpečí především.
„To zase ne,“ vyštěkla na něho, čímž ho donutila okamžitě přilepit zadnici k polstrované sedačce. „Takže vy jste mrtví,“ přemítala nahlas.
Itachi vážně přikývl a pak se po očku podíval na Kakashiho. Hlavní důvod, proč se přilepili zrovna na ni, ještě nikdo neřekl. A jí by se to určitě ani nelíbilo.
„A proč jste se jako nasomrovali zrovna ke mně?“
Deidarova hlavička se zarazila uprostřed kývacího procesu. Kabuto se nesnažil ani pohnout, takže to vypadalo, že Hitomi působí ještě líp než vteřinové lepidlo. Itachi propálil Kakashiho pohledem a beze slov zoufale signalizoval ´proč je tak chytrá, sakra?!´.
„Tak byla jsi první, koho jsme uviděli,“ odpověděl tiše Itachi, ale sotva se ho dotkly Hitominy vraždící oči, radši zmlknul.
„Nech to na mě, na tebe má alergii,“ ujal se iniciativy opět Kakashi. „Je sice pravda, že´s byla první, kterou jsme uviděli, ale připomínáš nám jednu ženu z našeho světa, a tak jsme mysleli, že by to mohlo být nějaké vodítko.“
„Jo mysleli... Tak nějak jste mysleli, že rozflákat mi obývák a vyžrat ledničku je to nejlepší vodítko, co?!“ odfrkla si podrážděně.
„To byla nehoda,“ ohradil se Deidara. „I když ta lednička ne,“ přiznal po chvíli.
„Komu myslíte, že je z vašeho světa podobná?“ chytila se hozené rukavičky Ayano a zahnala tak další vražedné pohledy mezi Hitomi a Itachim.
„Jmenuje se Tsunade, je to naše Hokage... něco jako náš vůdce, vedoucí vesnice,“ dodal směrem k blondýnce, které se utvořila mezi obočím nechápavá vráska. „Jenže té je přes padesát...“
„Chceš říct, že se podobám padesátiletý ženský?!“
Ayano vzdala diplomatické řešení. Jednak to s Hitomi dneska opravdu nešlo, což ji děsilo, protože takhle ji neznala, a pak oni se zrovna taky nesnažili.
„Vypadá na dvacet, upravuje si podobu,“ broukl Deidara. „Je to fakt kus!“
„Teď mluvím já,“ otočil se na něho Kakashi, když Hitomi začala brunátnět.
„Ehm,“ odkašlala si, aby se uklidnila. „Takže to, že se podobám té vaší, jak jsi to říkal, Hokage, tak to je vaše vodítko? Jinak nevíte vůbec nic?“
„Víme jenom to, že tu trčíme, i když bychom neměli, že v našem světě je většina z nás nepřátelé na život a na smrt a že jsme narazili na tebe, tudíž tu nějaká odpověď musí být. Nebo v ni aspoň doufáme.“
„Vy jste nepřátelé?“ zaujala ji jedna věc z jeho monologu.
„Jo... Tihle tři jsou na mým seznamu k likvidaci, a já zase na jejich. Pak tahle dvojka celkem držela u sebe, ale jinak... se vážně nemusíme,“ mávl směrem k nim rukou.
„Vidíš? Já ti říkala, že to bude zajímavý!“ pošeptala Hitomi Ayano.
„Hm,“ bylo to jediné, co ze sebe dokázala blondýnka vymáčknout. Děsila ji představa, že je podobná kreslené postavičce. Děsila ji představa, že je někde ještě jiný svět. Že opravdu existuje. A děsilo ji pomyšlení, že dokázala prorazit zeď, což bylo z technického hlediska s přihlédnutím na její konstrukci a špatnou průpravu v bojovém umění celkem iracionální.
Děsilo ji to... a děsil ji fakt, že cítí opravdový strach. Ona. Ta, co si vždycky dokázala poradit sama a nevěřila na věci jako věštění z karet, budoucnost v křišťálové kouli, nadpozemské divy a podobné pitominy. Na to měla Ayano. Proč to nemůže být ona? Proč se nemůže podobat kreslené postavičce ona? Udělalo by jí to určitě radost. Připadalo by jí to vzrušující. Hitomi se z toho jen zvedá žaludek.
„Asi bychom vás prostě měly vrátit tam, kam patříte,“ vydechla unaveně a promasírovala si spánky. Navíc ji bolely oči. Nechtěla řešit tuhle kravinu.
K smíchu. Kreslené postavičky ožily. Haha. Tak proč se nesměje?
„A jak to chceš udělat?“ ozvala se Ayano.
Hitomi zavrtěla hlavou. „Netuším. Já vážně... netuším.“ A to je věc, která mě na tom tak strašně žere. Že poprvý v životě netuším.
Podruhé...
Už podruhé!
Hlavou jí projela hrozná bolest. Jako by se do ní zabodl střep a někdo na něho tlačil. Otáčel jím. A tlačil. Nesnesitelná.
Podruhé v životě neví, co dělat. Co říct. Poprvé to bylo tenkrát, když se dozvěděla, že je -
„Ayano.“ Obrátila se na kamarádku. Byla to jedna z mála lidí, kterým opravdu věřila. A které se teď bála svěřit, bála se, že ji ztratí. Tohle člověk neříká každý den.
„Přišla´s na něco?“ usmála se na ni černovláska a Hitomi se zhoupl žaludek. Zavrhne ji.
Určitě.
„Je tu jeden problém... Když oni můžou sem a já jsem podobná na jejich vůdkyni...“ Odvrátila se. Hypnotizovala podlahu a v duchu prosila, aby to nemusela vyslovit nahlas.
Samozřejmě že to s tím nemusí souviset! Vždyť je to hloupost.
Absolutní hloupost. Tolik lidí na světě to má stejné.
„Víš...“
S vlastní kůží se na trh nechodí snadno. Přivřela oči, bála se, že by jí mohla vyklouznout nějaká zbloudilá slza. Bála se.
K čertu!
Bála se. Kolikrát za den se už dneska přistihla, že se bojí?
„Víš, není to nějaká hanba nebo tak nějak...“ Samozřejmě že není!
Ale jak to má říct?
„Někdy se to prostě stane... Někdy to jinak nejde. Já měla štěstí, nehorázný štěstí. A možná bych se to ani nikdy nedozvěděla, ale... na světě je spousta nevyzpytatelnejch věcí. Nikdy nevíš.“ Zadrhávala se. Koktala. Nešlo to, nešlo jí to vyslovit.
Přece to nemá souvislost! Tak... proč?
„Děje se něco, Hit?“ posunula se blíž Ayano. Hitomi uhnula pohledem.
„Víš...“
„Ať už se vyžvejkne, proboha!“ zaznělo otráveně do ticha. Deidara se zarazil, když se na něm usadily pohledy všech kolem. Tohle mu nikdy nešlo. Neuměl být diplomat. Většinou pak jen zavřískl ´katsu´ a všechno se vyřešilo.
Ale to tady nepomůže. Tady spousta normálních věcí, pro něho normálních, nefunguje. Nepomáhá.
„Ráda se přesvědčím o tom, jestli dokážu ještě jednou takovou šlupu,“ odsekla blondýnka. Deidara se narovnal a pak zase začal pohupovat nenápadně hlavou jako štěňátko na palubní desce.
Zdálo se, že ho to uklidňuje.
„No, cos chtěla říc?“ usmála se tmavovláska po tom, co bylo slyšet tiché plesknutí, kdy se Itachi zachoval podivně výchovně a vlepil blonďáčkovi malý pohlavek.
Hitomi se na Itachiho pousmála a na chvíli se zdálo, že snad dokonce budou některé věci odpuštěny. Pak zase začala zhoumat svoje nehty na palcích u rukou.
„Ay, já jsem adoptovaná. Vždycky mě zaráželo, že nejsem moc podobná na naše. Jasně že to s tímhle nijak nesouvisí, jen mě tak napadlo, že -“
„Tak jsem měl pravdu,“ přerušil ji hluboký hlas. „Cítil jsem z tebe chakru, ale nebyl jsem si jistý.“
„To je sice pravda, ale pokud sis nevšiml, tak tady má chakru každý. Sice hodně malou, ale má,“ zareagoval Kakashi dřív, než někdo stačil něco namítnout.
„Ale neovládá ji,“ přidal se další hlas.
Hitomi je neposlouchala. Slova jako chakra šla mimo ní. Jen se dívala na svoji kamarádku a v očích se jí usídlil strach.
„Pochopím, když...“ začala, ale došel jí hlas. Zkusila to znovu. „Ayano, tys jednou říkala...“
„A pořád to platí. Přísahaly jsme, ne?“ usmála se na ni tmavovlasá dívka.
„Díky.“

Poznámky: 

V první řadě zdravím Smiling V druhé už si nejsem tak jistá, jestli si tuhle moji trapně humornou, strašně zamotanou a vůbec divnou sérii někdo pamatuje. Předchozí díl jsem vydala kdysi... před rokem? ^^ Můžu se vám omlouvat, můžu toho spoustu, ale... kdo někdy něco napsal, tak moc dobře ví, že někdy to nejde. Že někdy se člověk sekne. A ani nechce se tak nějak odseknout. Mně se taky nechtělo. Ale pak jsem dneska prohrabovala složky a... ťukly mě do očí staré věci. Otevřela jsem Hime a začala psát. Jen tak, že mě to bavilo. A napsala pokračování.
Kritika je na vás, ale... já s plným svědomím říkám, že jsem to psala ráda. A líbí se mi to. Protože celej ten trapnej humor a pomotanost - to jsem já. Budu všem moc vděčná za komentář. I kdyby jen "četl/a jsem". Abych věděla, že se nezapomnělo Smiling

4.875
Průměr: 4.9 (16 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Egil
Vložil Egil, Ne, 2017-04-09 13:55 | Ninja už: 3011 dní, Příspěvků: 186 | Autor je: Konohamarova chůva

Dobře se to rozjelo, vypadalo to na odhalení Hime co je zač,a ono to skončilo. Budeš Hime dopisovat? Vím že je to už asi 7 let od posledního dílu, mě to jen zajímá.

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Ne, 2017-04-09 23:45 | Ninja už: 5645 dní, Příspěvků: 2348 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Páni, on na to ještě někdo narazil Smiling Bylo by to ještě trochu zamotané, už ale ani pořádně nevím jak. Přiznám se, že k dokončení se bohužel nechystám, je to příliš dávno. Nevěděla bych, co s tím. Ale moc mě těší, že sis ji našel, děkuju Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele himiTsu
Vložil himiTsu, So, 2010-09-11 18:07 | Ninja už: 5525 dní, Příspěvků: 921 | Autor je: Propadlý student Akademie

Tak sem se k tomu konečně dostala! xD

V první řadě: TY CHYBY!!! *oslepla*
V druhý řadě: Ya-haaa!!! *vítěznej taneček*
Domluvila sem. xD

P.S.: Dala sem ti 3 hvězdičky. Ae ráda bych dala 4 nebo 5, takže doufám že tenhle díl někdy projde úpravou. x)

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, So, 2010-09-11 21:00 | Ninja už: 5645 dní, Příspěvků: 2348 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Víš, himi, tohle je moje asi druhá povídka... tenkrát jsem si nedělala hlavu s originalitou, psaním a vůbec nějakými pravidly. Teď jen těžko můžu měnit děj, který jsem tenkrát vymyslela, ke kterému to celou dobu tenkrát směřovalo. Vrátila jsem se k tomu po roce, což je doba, kdy se tady mnohé změnilo. Nárok čtenářů, originalita povídek... Pak už se jen u většiny dá asi opakovat...
Já jsem moc ráda, žes mi tohle všechno napsala, cením si té upřímnosti Smiling Na chyby se podívám. S originalitou už asi nic neudělám, tady to vážně nebylo už tenkrát nic moc propracovaného. Podle mého je tahle povídka z nějakého hodnotného hlediska asi zcela mimo. Já ji tenkrát začala psát jen z radosti, náhlého nápadu... a v tom tak akorát můžu pokračovat. Nebo to vzdát, himi Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele himiTsu
Vložil himiTsu, So, 2010-09-11 23:19 | Ninja už: 5525 dní, Příspěvků: 921 | Autor je: Propadlý student Akademie

Obrázek uživatele Haruka Kasumi
Vložil Haruka Kasumi, Pá, 2010-09-03 20:38 | Ninja už: 5397 dní, Příspěvků: 401 | Autor je: Prostý občan

Musím říct, že nový dílek Hime mě opravdu potěšil. Už jsem ani nedoufala, že by tahle série někdy pokračovala. Kapitolka je moc krásná a doufám, že další se dočkám dříve než za rok.

Můj deviantART
Teidu

95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Miley Cyrus na vrcholku mrakodrapu, kde by se chystala skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu, pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč!!!

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, So, 2010-08-21 22:32 | Ninja už: 5856 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Jak napsala Yamat, Yatta!! *.*
Ty víš, jak moc Hime žeru. A víš, jakou mi tím uděláš radost. A vím, že možná, jenom možná, se snažíš tímhle najít kompromis mezi Malou a Velkou. Možná. Jsou to jenom mé domněnky. ^^

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, So, 2010-08-21 22:38 | Ninja už: 5914 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, So, 2010-08-21 21:24 | Ninja už: 5914 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

YATTA!

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!