Trhlina
Zkontrolovala schránku, jestli v ní není hozený lísteček. Přece jen, co kdyby náhodou napsal? Když se, dnes už pošesté, přesvědčila, že žádný neleží ani přede dveřmi či na okně, zklamaně si povzdechla. Dneska je asi na nějaké dlouhé misi.
„Co to děláš?“ houkla na ni z balkonu Kurenai, která bydlela v ulici naproti. Pod šaty se jí už rýsovalo velké bříško, jedna z památek na Asumu.
„Ále,“ odpověděla ledabyle a mávla rukou, aby podtrhla dojem, že na tom nezáleží, „nějací vandalové mi občas nachystají nějaký překvápko nebo tak, už jsem si zvykla to radši častějc kontrolovat.“
„Aha,“ pokývala hlavou Kurenai. „Přesně vím, co máš na mysli. Jednu dobu to tu u mě bylo furt...“
Anko na ni kývla a usmála se, odemkla dveře a vešla do svého bytu. Ticho pravidelně přerušované jen tikotem hodin už jí neznělo tak krásně jako dříve. Byla by radši, kdyby tady byl on. Představila si, jak by ji obejmul a hladil jí vlasy... potom by ji políbil na čelo a na rty a potom... Co vlastně potom? Nikdy s nikým nebydlela, žádný přítel jí nikdy nevydržel dost dlouho. Většinou šlo jenom o sex na jednu noc, ještě nikdy se do nikoho nezamilovala. Až možná... teď? Ale ne... to byl nesmysl. Ona přece byla vždy ta chladná, ta, která nikoho nemilovala... Ta, která nikdy nikoho neměla ráda. Ta, která protáčela oči, když si ostatní dívky svěřovaly své romantické zážitky. V té době nenáviděla romantiku. Nebo spíš dělala, že ji nemá ráda, protože to okolo ní dokázalo vytvořit neprostupnou zeď.
Zeď, kterou si nakonec ublížila jenom ona sama.
Ale možná to tak bylo lepší. A fungovalo to.
Dokud nepřišel on.
„Jsi nádherná, už jsem ti to někdy řekl?“
„Snad stokrát,“ zasmála se, ale srdce jí bušilo a v žaludku cítila zvláštní, ne úplně nepříjemný pocit.
„V tom případě,“ políbil ji do vlasů, „bych ti to měl říct tisíckrát... Ne, ne, alespoň milionkrát.“
„Proč? Protože dlouho opakovaná lež se stane pravdou?“ Zatvářila se rozpustile a mrkla. Rozesmál se.
„Ne, protože pak by sis snad konečně uvědomila, že to tak vážně je.“ Dlouze ji políbil a podíval se jí do očí. „Mám tě rád.“
„Já tebe taky, vždyť to víš.“ Odhrnula mu nějaké vlasy z čela.
„Vím, ale krásně se to poslouchá.“
Kurenai si položila ruku na břicho.
„Teď mám zrovna takové období, že bych nejradši všechno snědla. A pak se mi z toho většinou udělá blbě. Je to pěkně na nic, děvčata. Říkám vám, počkejte si ještě na dítě nějaký rok a nenechte si ho udělat od prvního chlapa, do kterého se zamilujete,“ ušklíbla se lehce Kurenai, ale pak se vesele zazubila. „I když, má to i své výhody... žádná práce, každý se o mě stará... Řekla bych 'však to znáte', ale obávám se, že neznáte.“ Všechny se zasmály a Kurenai si přesedla. „Tak co jinak ale? Jsem drbůchtivá, kdo s kým teď chodí?“ Ayame se usmála.
„Eh, no, já....“
„S kým?“ ozvalo se z druhého konce místnosti. Anko sebou škubla, protože si až doteď neuvědomovala, že tam někdo stojí.
„Víte, kdo je Tamachiki? Tamachiki Hydeki? Chodili jsme spolu do školy už jako malí, ale on se k něčemu odhodlal až teď... Ale je ták sladký... A víte, kolik má svalů? Přála bych vám to vídět, děvčata!“
„No počkej, ten můj má taky spoustu svalů. A víte, jaký je dobrý v posteli? Ten by dokázal do sedmého nebe přivést snad kohokoliv... Ale pořád mi říká, že jeho srdce patří mně.“
„Jo, to mi ten můj říká taky. Ale já vím, že to není pravda, vždyť mi zahýbal s tou blondýnkou z Písečné... A určitě jí říkal to samý. Ti chlapi jsou teda hovada, to vám řeknu.“
„Ta blondýnka ze Suny? Myslíš Temari? Počkej, slyšela jsem, že nedávno otěhotněla.“
„Proboha, že by to bylo jeho? No to by mi ještě tak chybělo. Ale může se klidně sbalit a pelášit za ní, beztak už mi leze na nervy... Ale to ať si rozhodne sám, přece jen, já ho z jeho vlastního bytu vyhazovat nebudu. Ale pojďme k něčemu jinému, kdo dál? Anko, máš někoho?“
„To se ptáš zrovna té pravé... Studenější a neromantičtější čumák v Konoze nenajdeš, vždycky to bude ta naše nezadaná Anko milující svobodu a opovrhující vším, co zavání nečím, co má silnější citové pouto než sex, co?“
„Ale no tak, nech ji promluvit!“
„No dobře dobře. Anko?“
„Ále, vystihlas to naprosto přesně. Já se mám líp, když nikoho nemám, je to svobodnější. Beztak nechápu, co na těch chlapech vidíte.“
Zhluboka se nadechla a v žaludku se jí usadil nepříjemný pocit. Už pět minut stála před jeho dveřmi. Tohle nedokáže. Nebo možná...? Ale no tak, ona dokáže všechno! Všechno, co si jen bude přát. Zaklepala.
Chvíli se nic nedělo, ale po několika minutách se dveře otevřely a stál v nich on. Měl na sobě jenom kraťasy a tričko, pod kterým se mu rýsovaly svaly. Zatvářil se překvapeně, ale hned se usmál.
„Ahojky. Copak tady děláš, lásko?“
„Já... musím ti něco říct.“
„No? Jen mi to řekni,“ usmál se na ni znova. „Ať to bude cokoliv, poslechnu tě, vždyť víš.“
„Já... já už s tebou nemůžu dál chodit.“
„Cože?“ vyhrkl. Tohle nečekal.
„Já prostě nemůžu!“ Snažila se výkřikem zahnat slzy.
„Ale proč?“
„Protože... Já nevím... ztrácím s tebou tu svobodu. Ne, svobodu... Ztrácím tak osobu, kterou jsem vždycky byla, jejíž tvář jsem vypracovala sama pro sebe... Ne, jejíž tvář jsem vypracovala pro ostatní. Já... prostě už dál nemůžu. Nemůžu,“ vzlykla, otočila se a rozeběhla se pryč.
„Jo, na co?“
„Tehdy, když jsme byly drbat s holkama... Tvářila ses... Co se děje, opravdu někoho máš?“
Tak ráda by jí to řekla.
„Cože, já? Proboha ne. Však mě znáš, já jsem šťastná bez nikoho, tak, jak jsem. Šťastná.“
Ale nemohla.
Nemohla před nikým takhle ztratit tvář.
Vím, není to nic moc, ale prostě jsem si nemohla odpustit romantickou FFku o ženě, která když konečně poznala lásku, raději se jí vzdala, aby před ostatními neztratila tvář. Tenhle nápad mi vězel v hlavě už dlouho a moc se mi to do slov převést nepodařilo, ale tak snad se to líbilo alespoň trochu... Příště to zase bude lepší, myslím, že se budete moct těšit na kratičkou jednorázovku o Saiovi a rozkazu, který dostal a musel splnit.
Umím si představit jak se asi Anko cítila. Sama občas nedělám některý věci, ne proto, že by mi vadily, ale z principu, že je to tak u mě normální a že by se ostatní divili. (I když takových věcí až tak moc není, stojím si za svým podivným zjevem
)
Povídka se mi líbila, byla reálná a ukázala mi Anko zase v jiným světle. Za 5.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Čtu to pozdě, ale co... hlavní je, že se mi to líbilo
Nastává nějaké pokusné období. Nemyslím to špatně. Myslím to v tom smyslu, že píšeš na nová a nová témata, nové žánry... Mám ráda tvůj styl FF (hlavně tak, jak je píšeš v poslední době), jsi jeden z těch několika autorů z Konohy, kteří umí zacházet se slovy a dávat jim podobu. A to, co ti jde vůbec ze všeho nejvíc, to jsou ty konce (já vím, opakuju se... a věř mi, že na Věc asi nikdy nezapomenu. Tu poslední větu mám pořád vrytou v paměti, a upřímně doufám, že to tak ještě dlouho zůstane). Ale tahle povídka je něčím zase jiná. Tady to není zas tolik v tom konci, jako spíš v celé povídce, v rozhovorech, pocitech...
Tím se dostávám k další věci - právě ty dialogy. To obyčejné holčičí tlachání ti jde (i když já jsem se takhle svěřovala naposled asi v páté třídě... eh, nechme to být...), ten poslední rozhovor je taky dobrý... ovšem, pokud budu ještě upřímnější, tak slovo "Ahojky" nesnáším, a u namakaného (jak je popisován) chlapa, pravděpodobně ninji, mi prostě nesedí, byť tak mluví s tím, koho miluje. Ale to je detail.
Popisy taky skvělé. Pamatuju, jak jsem psala komentář u Bezmoci, a jsem ráda, že na něj můžu odkazovat. Pocity prostě umíš, hotovo, tečka.
Líbí se mi, že takhle píšeš o lidských chybách, špatných rozhodnutích a tak... touhle povídkou jsi mě opět potěšila (na té obludné délce komentáře to jde vidět, ne?
), a tak šup s nimi do oblíbených. Pět hvězd už je skoro rutinní záležitost.
)
Dík za tuhle povídku. Zas mám nad čím přemýšlet xD
(Víš, že mi dáváš inspiraci? Díky Chceš si hrát? mám už nápad na dvě povídky
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Náhodou, mě to vždycky potěší, když si to někdo přečte pozdějc než ostatní a vypadá to tak, že se na tu povídku nezapomnělo.
a inspirace je ještě lepší 
)
Eh, díky. Poslední dobou mám pocit, že mě isnpirace chytla za krk, začla se mnou třást a omlacovat mi hlavu o okolní zdi a kameny, abych sakra něco napsala. Jsem jí za to vděčná
No já nevím, já na tohle svěřování nikdy nebyla, jsem spíš ten studený čumák, co vyvrací oči u poslouchání ostatních. Ale zkusila jsem to.
Děláš si legraci? Já ahojky úplně nenávidím. Možná proto jsem to tam dala, proto, aby byl ten ninja... Zženštilý? Já nevím. Pamatuju si, že jsem to tam dávala právě proto, že nenávidím, když mě někdo pozdraví "Ahojky."
Děkuju, snažím se o to...
Jo, právě to zkouším dělat. Aby si lidi uvědomili, co nemají dělat za chyby. Aby věděli, co za chyby se může stát, i když jim to přijde nemyslitelné. já svoje povídky beru jako takové varování pro všechny
(Fakt? To jsem ráda, ráda dělám lidem radost
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Je to smutné ztratit lásku a potom předstírat, že je člověk št'astný i bez ní, tohle já bych nikdy nedokázala, obdivuji hrdinku v tvojí povídce
a zase můžu říct, že se mi parádně četla 
Tak milá Hayo, jelikož se mi nechce odpovídat ti u každé povídky, shrnu to sem. Děkuji ti převelice za všude projevenou chválu a jsem ráda, že se ti mé povídky tak líbí... Věř tomu, že mě velice potěší, když si získám čtenáře, co během pár chvil přečte a zhodnotí tolik mých povídek.
Je to zvláštní, ale myslim, že jsi první, kdo to bere takhle. Že si Anko zaslouží obdiv, že to vůbec dokázala. Tedy, první... Druhá, já to tak zčásti taky brala. Ale... Je to zvláštní, že tě to napadlo. A jsem za to ráda. Díky moc :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Cítím se trochu špatně z toho komentáře u Rozkazu, tak si to tady odčiním. Protože tohle se mi HODNĚ líbilo. Ona nemůže ztratit tvář... a tak radši bude dál sama. Tohle je přesně ten typ, ta psychologie, která se mi tak líbí, oslovuje mě a na druhou stranu i děsí. Tak nějak příjemně mrazivě děsí.
Tohle je za pět, Anko, s mým klidným svědomím a jednou Oblíbené
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Ale notak, i kritika je potřeba
Oho, tohle jsem... vyloženě nečekala.
Ale ano, i mě z takovéhohle přístupu k lásce běhá mráz po zádech...
Děkuju.
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.tak tohle nesnášim
ne, tvoje FF miluju, nenech se mýlit 
ale přesně si vystihla osobnost lidí, který nejvíc nesnášim... ztratila tvář? spíš by si měla uvědomit, že tohle není tvář, ale maska... co je nejhorší je, když musíš skrývat, kdo jsi... podle mě, anko tu nevěděla, kdo vlastně je... což není o moc lepší pocit... a vybrat si lehčí cestu není skoto nikdy správné rozhodnutí...
takže... jako vždy, co dodat, nádherná povídka... už ani nwm, co bych měla dál psát
Jo, právě o vytvoření takovéhle masky jsem se v téhle povídce (a vůbec i třeba v takové povídce Lhářka, taktéž o Anko) snažila. Pro mě prostě Anko bude vždycky ženská právě s touhle maskou...
I když, kdybych měla rozhodnout, co by bylo lehčí... Těžko říct. Nemám totiž nejmenší tušení.
No, ono je otázka, jestli to byla ta lehčí cesta
V pohodě, nebazíruju na dlouhých komentech, i když samozřejmě potěší
Děkuju :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Prekvapive dobry. Nejakou dobu se uz obavam cist FF, protoze se bojim, co na me zase kde vykoukne za slataniny, ale tohle se moc pekne cetlo. Bylo to hladky a bez pravopisnych chyb. Prima rec ti taky jde, v 99% pripadu.
Trosicku se mi nezdala psychologie Anko, pochybuju ze by pred nekym vzlykla. V soukromi mozna, ale urcite ne pred nekym, trebaze to byla jeji laska. Ale ja semohu plest - prece jen, kdo se vyzna v zenskem mysleni? Ja teda ne
Noční přepadení.
Moje čistě akční FF. Neskromně si myslím, že se opravdu povedla. Jednorázovka.
-------
Ona jediná.
Seriál o vojákovi z amerických speciálních jednotek, který se dostane do světa, kde vládne chakra. Do světa, kam nikdy nechtěl. Do světa, kde pro něj není místo...
Update! Třináctý díl je venku!
Neuvěřitelné, což? Ale je to tak! Nezapomněl jsem na vás!
Jen mi to trvalo o dost déle, než obvykle...
--------
Poslání: Speciální schvalovací FanFiction jednotka Konohy
Fanfikce o lidech, kteří tady na Konoze schvalují fanfikce. Jakákoliv podobnost s lidmi z Konohy je čistě náhodná, doopravdy, fakt.
o__O
Ale tak... asi mas pravdu, zrovna na Anko to dvakrat nesedi.
Eh, já už se taky občas bojím... Možná proto už moc FF nečtu...
Hmm, to s tim vzlyknutim je možná pravda, ale tak kdoví - přece jen, neznam zadnou zenskou, co by si v krizove situaci pred nikym aspon lehce nevzlykla
Nedělat pravopisné chyby se snažim a řekla bych, že mi to docela jde - jediné, s čím mám problém, jsou dvě písmenka za sebou... Ale tak od čeho jsou pravidla českého pravopisu, kde si vse muzu zkontrolovat, že.
Děkuju :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Nápad dobrý. Nevím, co jsem čekala po Věci, ale tohle mě nezklamalo. Ale mám pár drobností. No, začnu tím podstatnějším.
Ztrácela jsem se v rozhovorech (hlavně, když spolu mluvila děvčata). Já chápu, že to mělo být neurčité tlachání, ale psala jsi to částečně z pohledu Anko (její postavou podbarvená třetí osoba), tak jsem myslela, že to prostě trochu zabarvíš pocity.
Další věc. Nelíbilo se mi množství trojteček, bylo jich moc, některé skoro zbytečné. Já jsem je dřív taky hodně používala, ale teď je většinou nahrazuju odřádkováním na další řádek. Příde mi to lepší. Nemám ráda tyhle nejistě vyslovené pravdy.
Ale jinak musím říct, že se mi povídka líbila.
Snad dopíšu - 17 237
Po Věci... No, já bych tedy rozhodně čekala, že se mi povede vypotit něco lepšího.
Jo, vím... To s těmi rozhovory možná byla lehce chyba. Ale jak jsem řekla, chtěla jsem si vyzkoušet i něco jinýho. Rozhovory mi prostě dvakrát nejdou...
Eh, trojtečky... Nějak jsem se dneska roztečkovala, když se na to teď zpětně dívám, vypadá to pěkně divně. Budu to muset lehce promazat. Lehce hodně.
Děkuju :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Tobě jdou hlavně popisy... popisy situací, momentů, prostředí, citů. Proto, když jsem začala číst tohle, zarazila jsem se. Příma řeč...
Chjo, tolik obávaná. Ale tys ji zvládla skvěle. Sice to na popisy nemá (ty mám na pvídkach nejraději) ale bylo to skvělý.
Já osobně jsi za Ančina chlapa, představovala Kakashiho. Oni jsou spolu ták hustí...xP
Ale Anko je silná holka... i když jsi z ní udělala spíš ženu, která se bojí před ostatníma přiznat slabost, lásku... jo, to dobře znám. Přetvářka...
Viděla jsem se v ní. Tohle jsou povídky, co miluju. Ale pro příště... i omáčku poprosím... xP
(Já vím, že pořád melu o tom samém. Ale po destihodinovém mačkáni v autě ztrácim zdravý rozum a soudnost.)
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
Já vím... Ale poslední dobou mám chuť zkusit si i nové věci
Ale neboj, k popisům a tak se zase vrátím 
Já tam schválně nepsala jméno, aby si mohl každý domyslet... Já taky miluju pár KakaAnko, ale zrovna sem mi tak nějak neseděl... tak jsem prostě nic nevymýšlela.
Ano, ano, snažím se z postav dělat jiné lidi... Od toho ff jsou.
Děkuju :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.