Věc, kterou mám v sobě
Ino vzhlédla k modravé obloze a přemýšlela, kdy bude zase padat sníh.
„No tak, netvař se tak vyděšeně. Je to jenom mise, brzo budeme zase všichni zpátky,“ usmál se na ni.
„Já vím. Ale i tak... mám z toho špatný pocit. Všichni odcházíte, dokonce i Hokage, jenom abyste dostali nějaké povstalce. Kdo bude Konohu chránit, jestli se něco pokazí?“
„Nic se nepokazí, neboj. A navíc úplně všichni neodcházíme, třeba Kakashi tady zůstává a ten vydá za pět ninjů. Ale ty povstalce musíme vyřídit, jinak by se mohlo stát, že se jejich skupina rozroste.“
„Dobře... Dávej na sebe pozor, lásko. Miluju tě.“
„Já tebe taky.“
Začalo sněžit.
Měli hodného krále
Zrovna si zašívala tričko, které se jí roztrhlo, když se ozval křik. Zbystřila a zaposlouchala se. Slyšela lidi, jak někam běží, a mnoho výkřiků. Pak se ozvala obrovská rána a všechno se zatřáslo. Když vyběhla ven, viděla spoustu prachu. Oblak se pomalu přibližoval k ní, a tak se brzo nadechla prvních smítek a rozkašlala se. Chytila za ruku Izumu, který běžel okolo.
„Co se děje?!“
„Někdo zaútočil na Konohu! Prorazili zeď!“ zakřičel, protože v okolním hluku bylo vše špatně slyšet. Ze vzdálenosti pár set metrů, zpoza prachového oblaku, se ozývaly zvuky boje. Ino zanadávala a rozeběhla se zpět do domu, popadla svou taštičku s kunai a začala si ji přivazovat k noze. Když vyběhla ven, nikdo tam už nebyl. Vyskočila na střechu svého domu a pomalu se dostávala výš a výš. Když už byla dostatečně vysoko a dost blízko bojišti na to, aby mohla používat svá jutsu, začala skládat pečetě a ovládla mysl svého prvního protivníka. Ten se okamžitě otočil od Kakashiho, se kterým bojoval, a vrhl se na své přátele. Kakashi jen pozvedl obočí, ale pak vzhlédl a pochopil. Okamžitě se ale zapojil zpět do boje.
V řadách nepřítele sice zavládl zmatek, ale ne nadlouho. Byli velmi dobře organizovaní. Jeden z nich vyskočil na střechu a vrazil do Ino. Ta ztratila kontrolu nad tělem svého protivníka, ale i nad tělem svým. Muž se ušklíbl a začal jí svazovat ruce. Ino jen bezmocně přihlížela jeho počínání. Po tváři jí stekla slza. Teď už pro svou vesnici nic nedokáže udělat.
Princ se z války do svého domu nevrátil,
„Hej, hoši!“ zavolal na své kamarády jeden z útočníků, kteří již před několika dny obsadili Konohu a nyní se zde začínali postupně zabydlovat. Byli silnější a bylo jich víc. Většinu ninjů z Konohy, kteří by jim mohli být nebezpeční, zabili.
„Co chceš, Yagu?“
„Přerozdělování konožských děvčat,“ zazubil se. „Sice jsme se většiny té chátry zbavili, ale já si hodlám trochu užít. Co vy?“
„Jasně! Nevim jak vy, ale já bych chtěl tam tu dlouhovlasou blondýnu!“
Ino se zhoupl žaludek. Proč zrovna ji? To nemůže být pravda, ne...
„Dobře, tu beztak nikdo nebude chtít, vem si ji!“
Muž popadl Ino za zápěstí a táhl ji pryč. Bránila se a škubala sebou, ale nemělo to žádný smysl. Vtáhl ji do jednoho prázdného domu a mrštil s ní o postel. Narazila stehnem o tvrdou hranu a málem se rozplakala bolestí. Začal si rozepínat kalhoty a usmál se na ni.
„Teď si hodlám užít víc jak nikdy předtím. Tak se snaž,“ řekl a začal jí sundávat sukni.
Buď je to dítě mého prince a já nosím to poslední, co mi po něm zbylo.
Nebo je to dítě prince, který mi zabil manžela, a já nosím budoucího vraha.
Rozplakala se. Tohle nemohla být pravda... je těhotná.
Určitě to bude Saiovo dítě! Nepřál by si sice, aby jeho dítě vyrůstalo v železné pěsti těchhle krvežíznivých chlapů, ale... to dítě bude vzpomínka na něj. Třeba bude vypadat jako on... to by bylo krásné. Jen doufám, že z něho ti nepřátelé neudělají zrůdu! Nepřátelé... co když je to... ale ne, na to nesmím myslet. Nemůže to být dítě toho muže. Ne, je Saiovo. Určitě. Musí být jeho.
Někdo zaťukal na dveře.
„Je otevřené, Ayumi, pojď dál!“ zahulákala Ino. Slyšela, jak se dveře zavřely a nesmělé kroky vedoucí do kuchyně. Otočila se a usmála se.
„Ahoj Ayu.“
„Ahoj. Jak ti je?“ zeptala se a ukázala na její obrovské břicho.
„Já... dobře.“
„Děláš si o něco starosti.“ Ino se na ni poněkud nešťastně podívala.
„Ano, trochu.“
„Vypadá to, že si děláš starosti víc než jen trochu. Pojď do obýváku, řekneš mi to,“ usmála se na ni. Ino jí byla vděčná, už jí tolikrát pomohla... ale tohle bylo něco jiného, to by si měla vyřešit sama.
„Ne, to je v pohodě, zvládnu to.“
„Opravdu?“
„Ano.“
„Tak dobrá. Ale ať už je to cokoliv, můžeš s tím za mnou kdykoliv přijít.“
„Dobře. Díky.“
Stála v koupelně a zírala do zrcadla. Měla napuštěnou horkou vanu a na jejím okraji ležel nůž. V hlavě se přela sama se sebou, jako už několik dní.
Je Saiovo, Saiovo!
Ne, je to dítě toho, který má na rukou krev tvých přátel. Je to dítě vraha! Když ho donosíš, vychováš dalšího vraha!
Ne, ne, já nechci... nechci to dítě... chci, aby bylo pryč, pryč, pryč... ale nedokážu to, nedokážu si podřezat žíly, nedokážu si ublížit... nedokážu si vzít život...
Dokážeš to, chce to jen trochu odvahy!
Ne, ne... co když bude Saiovo?
Tak o tom nepochybuj. Poznáš to hned, jak se narodí. Sai měl světlou kůži, pamatuješ? A ta jejich je úplně tmavá. Poznáš to hned, jak se narodí. Ani se mu nebudeš muset dívat do očí.
Ale... co když nebude Saiovo? To ho snad mám zabít? Nedokážu zabít dítě!
Dokážeš cokoliv, jsi ninja. A i kdybys nechtěla, vždycky si můžeš vzít život. Dlouho by se na to nepřišlo a dítě by do té doby zemřelo hlady...
Ale já nevím, není to... je to... divné...
Ale udělám to tak. Až se narodí, poznám, že je Saiovo.
Vlezla si do vany a nůž shodila na zem. Na tohle čas nikdy nepřijde.
Zasáhla ji křeč do břicha a ona se opět zkroutila bolestí. Měla jich za sebou už mnoho a věděla, že to bude ještě dlouho trvat. Byla ale ráda, že už je porod tady. Alespoň pozná, čí je to dítě. Nepochybovala o tom, že bude Saiovo a litovala toho, jak o tom pochybovala. Bude to památka na jejího milého a až bude dítě velké, stane se tak dobrým ninjou, jako byl on. Ano, bude to tak.
Už to asi dlouho nevydrží.
Další.
Prohnula se v zádech a zakřičela.
Zděsila se. Mělo tmavou kůži okupantů. Z očí jí vyklouzly slzy.
Popadla jakýsi ostrý nástroj, kterým jí přestřihli pupeční šňůru, a vrazila ji dítěti přímo do hrudi. Bodala dál a dál, dokud jí nástroj nevypáčili z rukou, to už ale bylo pozdě.
Na jejích rukách byla krev.
Na jejím oblečení byla krev.
Všude byla krev.
A její dítě... bylo mrtvé.
Teprve teď jí to došlo.
Bylo její.
Lidi, já to sem dávala jako něco, co není moc povedené... Neblázněte s těmi komentáři... 
BTW, původně jsem přemýšlela nad názvem Věc uvnitř mě... Tak je abyste to věděli, kdyby to náhodou po tomhle editu ještě někdo četl xD A už dám pokoj a půjdu se zavrtat do wordu!
Snažím se něco napsat, ale... Nejde to. Ta povídka mi vyrazila dech. Zkrátka nemám slov. (A to jich ve skutečném životě mám hafo!)
Za 5.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
úžasné
ta nejistota a strach! A zase se mi to tak krásně četlo 
ale je mi jí líto. Chudina Ino, přišla o lásku, zničili ji okupanti a nakonec zabila i své dítě 
umíš perfektně navodit atmosféru v její kůži bych nikdy být nechtěla 
O.O
Děkuju vám všem třem... Řeknu vám, když jsem klikla na moje příspěvky a vidím tři nové komentáře u jedné povídky, dost jsem se vyděsila... Ehe, děkuju ^^" Velmi (ale mile!!) jste mě překvapili :D
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Krásná povídky..... Ten konec..... Proč jsem si to nepřečetla dřív?! Asi kvůli mé lenosti.... Hodnocení dám rozhodně za pět hvězdiček a dám si to do oblíbených ... Protože tohle se často nevidí !!
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Bože tvoje depresívne poviedky sú ako droga !!!! Skoro som sa rozplakal a pritom sa mi to veľmi páčilo....
..........HODNOTENIE:............
"Najväčší stupeň ovládania je, keď si myslíte, že ste slobodní."
Zcela s tebou musím souhlasit.
O-ch... Pre ukážku ti popíšem, ako som sa tvárila: Jedna ruka na brade, tvár pri monitore, malíček v ústach, druhá ruka na myške a označovala som si text, potom som prišla k posledným vetám, otvorila ústa a vydala len O-ch... Síce som si sľúbila, že v živote neprečítam depresívnu poviedku, ktorá by ma dostala na týždeň do postele, prečítala som, ale..(!!!) Ono to bolo pravdivé, ono to bolo strašné, ono to síce bolo smutné, ale takým spôsobom, za ktorý ti ďakujem. Nejdem si tu vybuliť oči a predsa musím rozmýšľať o tom, čo tak asi tá chuderka cítila, keď prestala premýšľať o otcovi a pre zmenu neskoro začala premýšľať o dieťati ako o svojom. Dobre, prepáč mi za takýto dlhý výlev, Loupáku, ale chcela som, aby si vedela, že sa mi to páčilo Ďakujem, Kiwi.
Paper is dead without words
Ink idle without a poem
All the world dead without stories
Without love and disarming beauty
Careless realism costs souls
- Nightwish (Imaginaerum), Song of Myself
SPOLEK ŽROUTŮ KNIH!!!
To bych chtěla vidět xD
Označovala text? o.O
jo, mám ráda depresivní povídky, které jsou depresivní, ale vlastně jsou depresivní jinak než depresivni...
Já o tom přemýšlela dost dlouho, ssnad několik hodin předtím, než mě ta povídka napadla... Jo, asi mi to všechno leze na mozek, ale v hlavě se prostě skloubilo mnoho nápadů a zážitků z nedávné doby, přidala jsem špetku fantazie... Voilá, je to tu :)
"Dobre, prepáč mi za takýto dlhý výlev,"Děláš si leraci? Já miluju dlouhé výlevy, poteší mne mnohem víc jeden výlev než deset komentářů ve stylu "super, bylo to úžasný." i když to vlastně říká to samé... Ale občas výlev řekne něco navíc
Děkuju ^^
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Ano, další povídka po jejíž přečtení s ještě větší hrdostí říkám: Ino je moje nejoblíbenější postava. Neznám nikoho jiného, kdo by ji měl za nejoblíbenější.
Z části k tomu mám svůj egoistický důvod a pak... povídky s ní bývají dobré až vynikající. Tahle je vynikající.
Proč?
Protože je skutečná, tragická a má v sobě pravdu. Předala mi něco, čeho si cením.
Dítě, které zabila, to dítě, které bylo jeho, ale také dítě, které bylo v první řadě její.
Často se stává, že něco pořádně zvořeme a teprve potom si uvědomíme celou pravdu.
Tentokrát nebudu kritizovat a hledat malicherné chyby, to třeba až příště.
Proč? Protože pro mě jsi teď taky jedna z nejlepších.
Kdybych ještě pořád měla u seznamu i své oblíbené povídky musela bych aktualizovat.
Snad dopíšu - 17 237
Lidi... Vy mě tady fakt děsíte
Nejvíc se bojim toho, že už ze sebe nedokážu vypotit nic, co by bylo tak dobrý...
Jo, povídky s Ino... většinou se čtou i píšou jedna radost a jsem ráda, že ta moje do nich taky patří... Tedy, co se slova radost týče je to diskutabilní, ale tak... Víme snd všichni, jak to myslím
Ano, zrovna s tím pořádným zvoráním mám pár zkušeností, takové drobnosti, které bych ráda obrátila zpět... A ráda, velmi ráda své zážitky promítám do povídek mnohem větší, tragičtější a hlavně - úplně jiné.
oh... Děkuju. A já si myslela, že se mi povídky poslední dobou moc nedaří... Fakt díky.
Ještě aby se takhle o mé povídky zajímali i ti, na kterých můj život nejvíc záleží, bez toho, že bych jim to musela strkat pod noc, což mnohdy ani nepomáhá... a můj život by snad byl dokonalý :D
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Tak se toho vůbec neboj
Při psaní se nestarej, co na to řeknou ostatní - za zády ti přece nestojí. Jenom piš. Názor jiných je starost, která nastává až po tom, co klikneš na "odeslat".
Možná ta další nebude tak dobrá, ale třeba ta příští bude daleko lepší... nebo naopak. Hlavně, aby tě to bavilo
Protože to je důvod, proč si tě pak přidáváme na seznam svých oblíbených autorů. Baví tě to a je to vidět.
Žádná vypocená slova, ale výborné povídky.
Amen xD
Já to vím, ale... Je tady pořád ta ctižádost dokázat svému okolí, že za něco stojím, a to za každou cenu... A hlavně že moje povídky taky za něco stojí, nejlépe za hodně. Smutné je, že ti, které přesvědčovat nechci, to vědí, (promiňte mi to všichni ale fakt nepatříte mezi mých top pět životních priorit xD) a ti, kteří by to vědět měli a chtěla bych, aby to věděli... nemají ani tušení že to, u čeho po večerech sedávám, není nějaký facebook nebo bůhvíjaká blbost, ale obyčejný openOffice. (i když ne že bych u toho ten facebook neměla zapnutý, že jo, ale tay jde o princip...
)
Ale budu se snažit, aby mě sadisticky bavilo deprimovat ostatní svými myšlenkami, ačkoliv jsem optimista, i nadále :D
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.thak to je dost pochopitelný
mě už hodněkrát k těm povídkám na 'zamyšlení' inspirovala ňáká zkušenost a vztahovalo se to k někomu pro mě důležitýmu, ale zrovna ty lidi, který pro mě nejvíc znamenaj, k mýmu psaní ani nečichnou (pokud se nejedná o lovestory povídky, který mě nutěj psát na paring ONA OSOBA + někdo z anime 
a pak nad tim slintaj xD), asi to prostě tak bejt nemá no 
ale jestli žiješ svůj život s nadhledem stejnym, jako sou tvoje povídky, tak stejně myslim, že všichni vědí, jaká si 
Já jsem spíš taková... hyperaktivně optimisticky ujetá a moje povídky ke mně moc neseděj, vlastně když jsem nevlastní mámě jednu dostrkala až pod nos, dost se divila... DOST se divila xD
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Anko, právě ses ocitla na mém seznamu nejlepších spisovatelek na Konoze (proč v tom seznamu není žádnej kluk?).
Sice to není stylysticky dokonalé. Dokonce jsem si tam všiml nějakých překlepů. Ale má to myšlenku, která je šokující a vyústění, které je překvapující.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
O.O Je to otřepaná věta, ale neodpustím si ji... Tak tohle... jsem fakt nečekala
Překlepů? Eh, a to jsem si to po sobě dvakrát četla... je vidět, že takovéhle chyby umím hledat jak houby, jdu to zkusit spravit -.-"
no to víš, snažila jsem se ;)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.eh, z těch tvých povídek sem zralá do léčebny... xD ne, píšeš parádně, hlavně z filozofickýho hlediska, ale na mě je to moc
přesto to byla bomba 
ale že ses do ni zrovna tak tvrdě pustila heh 
btw. sem ráda, že si napsala něco zrovna o Ino, spousta lidí ji vidí jako bezvýznamnou, což je podle mě škoda
To je účel, aby toho bylo na lidi moc
sice se nesnažím o to, aby se tu všichni sesypali a abych měla konohu jeom pro sebe, ale prostě toho má být moc 
Náhodou, Ino je fajn, skvěle se dosazuje do jakékoliv role... A bezvýznamná rozhodně není... Já měla jednu dobu dost ráda Sakuru, takže tehdy se pro mě Ino stala osobou pro příběh výraznou
Nojo, já se pouštím tvrdě do každého...
Děkuju :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Zoufalá matka, příliš zoufalá... Je zvláštní jak přicházíme na to, co pro nás určité věci znamenají, teprve až je ztratíme. A často vlastní vinou.
Anko, začínám se tě bát, protože tohle na mě hodně zapůsobilo.
Spoustu toho řekla nettiex, tak to dál nebudu opakovat. Jen ještě... na něco jsem zapomněla -_-" Vím! Kliknout na Oblíbené
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Ano, ale některé matky takové, bohužel, bývají...
Bát? Mě? Bát? Muhah, to je možná i dobře
Oh, až tak? hmmm,, už je to v oblíbených čtyřikrát... Se mi ještě snad nestalo
Děkuju :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.To je...*došli jí slova*...fantastické! *-*
Miluju tyhle příběhy s drastickým koncem *O*
Rozhodně si t zaslouží to nejvyšší hodnocení...konečně po dlouhé době něco,co mě opravdu nadchlo *-*
Hej... Ono to asi má úspěch... Nechápu xD Jsem to sem davala s tim, ze se mi to moc nepovedlo, ale tak projednou zaspamuju... No nic, nevyslo to
Děkuju :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Doopravdy víš, co píšeš. A doopravdy ti to jde.
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
Ahoudori: Tak ne, že bych úplně věděla... Ale nějak to zvládám, díky
Luchiaka: Jeho/její máš vysvětleno níže a mně tak jenom zbývá poděkovat za kladné hodnocení... :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.chci se zeptat jak na konci byla věta: Bylo její. Nemělo tam být náhodou bylo jeho?Jen se ptám,jestli to není překlepnutí.Děkuji za odpověď.
Mimochodem to bylo super.
Odpovím za autorku, snad se nebude zlobit: Ne, má tam být její. Protože právě ta věta je vrcholem povídky. Uvědomění, že z bláznivé nenávisti a odporu zabila něco - někoho, koho správně měla milovat. Koho milovala - ale až když o to přišla. Nevinnou bytost, jí teď nejbližší. Šílenost jednoho okamžiku, která jí definitivně zničila život. Ne to znásilnění, to byl jen první krok k propasti, k jejímuž okraji by sice zůstala velmi blízko celý život, ale nemusela spadnout, ne. Ale první rána byla krokem předposledním. Otevření očí tím posledním... a konec.
Milá Anko, nejprve jsem si podle názvu myslela, že to bude další stýskání Jinchuurikiho, ale naštěstí jsem se pletla. Tahle povídka mě donutila tu holku litovat. Zamyslet se nad ní. A jistě ti nemusím říkat, co si myslím o povídkách, které nepůsobí na čtenáře jen jako čtení nákupního seznamu. Užitečná to věc, ale beztak to hned zapomeneš.
Jen tak dál
Děkuji za odpověď.
Autorka se vůbec zlobit nebude, naopak je ráda, že takovouhle věc, o které si myslela, že je očividná, nemusí vysvětlovat n____n
Děkuju... Já se snažím takové nákupní seznamy netvořit, a když už, tak ať jsou na nich položky ve stylu: nůž, popravní sekera, rakev, obětní oltář, náhrobek... Což obvykle alespoň donutí k zamyšlení, na co si sakra někdo chce takové věci koupit
Ale chtěla jsem tomu dát takový název, aby ti, co si to přečtou, opravdu nelitovali...
jooo, jinchuuriki... dost otřepané téma. Ale to ne, myslím, že o tom by se mi napsat nepodařilo nic tak psychózního
Děkuju :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Páni... Toto bolo..vynikajúce.
Zaujímavý námet, tá depresia, smútok, nemôcť nič urobiť..a potom ten záver. Krutý, trpký. A taký reálny...
Zase niečo iné a niečo, čo znovu vyzdvihlo konožské poviedky, aspoň u mňa.
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Reálné a kruté závěry... Depresivní příběh... To je moje ^^"
Oh, vážně? Tak to děkuju :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.