Tři Ztracené Duše 01: Fan

Fan se procházel oslavující vesnicí, maskovaný jenom dlouhou parukou, když v tom ho kolem pasu objaly něčí ruce a na zádech ucítil, jak se mu na něj přitiskla nějaká dívka. Protože se dnes chtěl jenom toulat vesnicí a pozorovat bavící se obyvatele, tak se ji pokusil setřást; povedlo se, když se však na ni podíval, zkameněl.
„Miluji tě a udělám cokoliv, abys byl jenom můj a chci, abys dnešní významnou noc strávil se mnou!“ promluvila na překvapeného kluka nádherná dívka s dlouhými, ohnivě-rudými vlasy, pak mu položila ruce kolem krku a vášnivě ho políbila.
On jí polibek vrátil, ale v tom jako by se probral a odstrčil ji od sebe: „Promiň, Aka, ale tohle není dobrý nápad, bude lepší, když...“ nebylo mu však dovoleno odporovat, neboť se k němu přitiskla a umlčela ho polibkem ještě vášnivějším než byl ten před tím a on věděl, že pokud se ji hned nezbaví, brzy jí podlehne; to se však již vesničané otáčeli, aby se koukli na tu nádhernou líbající se dvojici.
Cítil teplo jejího těla, tlukot jejího srdce a když se začalo jeho srdce synchronizovat s tím jejím věděl, že prohrál. Chytil ji tedy pevně kolem pasu a pár malými kroky se s ní dostal k lavičce, sedl si, aniž by se jejich rty oddělili a kráska si mu sedla na klín. Miloval to tělo, protože skrz ni se mohl dotýkat jeho, milovat se s ním, aníchž by to vzbuzovalo pohoršení. Miloval ty polibky, neboť ho spalovaly zevnitř, nedovolily mu se nadechnout a i když mu způsobovaly muka, přece jen se jich nemohl nasytit. Nevěděl, jak dlouho svírá tu křehkou dívku v náručí a oddává se jejím polibkům, ale přál si, aby ten okamžik nikdy neskončil. Najednou ucítil, jak jí horké kapky stékají po rtech. Otevřel oči a uviděl, že pláče. Nechápal to, vždyť má být šťastná, místo toho z ní cítil smutek, který pomalu narůstal. V tom odtrhla své rty od těch jeho, pevně ho chytla kolem krku a rozbrečela se ještě víc. Vesničanům to samozřejmě neušlo a z jich pohledů bylo znát, že ten, kdo může za její slzy, je on.
Za okamžik se z toho vzpamatoval a chtěl ji utěšit: „Jen klid, nic se neděje, všechno je v pořádku, prosím, neplač!“ Utěšování mu nikdy nešlo, tak i teď tápal; když se však najednou utišila, myslel si, že se mu to povedlo. Chyba. Uvolnila škrtící sevření a potom, co uviděl její nádherně modré, uplakané oči, najednou pochopil, proč plakala a čekal jenom na to, až mu svým chvějícím se hlasem začne probodávat srdce. Její hlas miloval, byl líbezný jak slavičí spěv po ránu, byl mnohem hezčí, než zlatohlávkův hlas, ale také nikdy nezapomněl na to, že oba jsou jedno a pak to přišlo.
„Zůstaň se mnou, neopouštěj mě, pokud mě necháš samotnou, zabiju se a má krev spočine na tvých rukou!“ vyřkla ta vyděračská slova a čekala, jak zareaguje. Chvíli hleděl do těch nádherně modrých kukadel a pak jí kontroval slovy ostrými, co mu jazyk řezala na kousky: „Nemůžu s tebou zůstat, proto tě teď opustím a ztratím se v davu; pokud se pak zabiješ - tvůj problém, mě tím neobtěžuj, mrtvolu milovat nebudu a teď mě nech jít, chci si ještě tenhle večer užít, nemám čas na tyhle tvoje citové výlevy!“
Dívka se s kamennou tváří postavila, otočila se k němu zády a porozhlédla se po veselicích se vesničanech. Fan seděl na lavičce a nevěděl, co si má o tom myslet, když najednou uslyšel její smutný hlas: „Koukni se na všechny ty lidi, veselí se a radujou a mé srdce přitom krvácí. Rozhodla jsem se. Už nechci trpět obavami, jestli nejsi zraněný nebo mrtvý, chci mít konečně pokoj. Proto se s tebou rozcházím a očekávám, že mne nikdy nevyhledáš! Pokud by tě to někdy napadlo, pak použiji všechny prostředky na to, abych tě chytla a poslala před soud. Takže ti radím, abys navždy odešel z vesnice a nikdy se nevrátil. Sbohem, Fane!“ a pomalu kráčela pryč.
Přešlo pár vteřin, než si uvědomil co se právě stalo, seděl, potom vyskočil z lavičky, chytl ji za kimono a trhl ní tak, že se k němu v mžiku obrátila. Zůstal šokovaně stát, protože na té bezvýrazné masce, kterou měla na tváři, jí viděl po lících stékat slzy veliké jako hrách a hned mu došlo, že to myslí vážně: „Děláš si legraci, tohle nemůžeš myslet vážně....vdyť....vdyť....?“ začal koktat, nedokázal najít slova, kterými by ji obměkčil, najednou mu myslí proletěla slova, které jí už dlouho neřekl: „Miluji tě, potřebuji tě, nikdy tě nenechám odejít!“
„Svou šanci sis promarnil, teď odejdi a víc mne svou existencí neobtěžuj!“ zhasla poslední plamínek naděje, obrátila se a kráčela pryč, dokud se z ní nestal barevný flíček v davu, dokud nezmizela v tmě a nenechala ho se svým zatracením samotného.
Velmi dlouho stál na místě a v hlavě se mu ozývala jediná věta: Opustila mě! Opustila mě! Opustila mě! Tam kde mělo být srdce byla najednou veliká díra a jeho pocity se daly shrnout do dvou slov - neskutečná prázdnota. Cítil, jak se rozšiřuje jeho nitrem, pohlcuje každý atom jeho těla, už neměl proč žít, když najednou za sebou zachytil starou známou chakru a pak ucítil v místě, kde předtím bylo srdce, cosi chladného. Sklonil oči a viděl, jak mu z hrudi trčí špička dýky.
„Krávo!“ prohlásil suše, v okamžiku byla dýka pryč a z rány začal vytékat pramínek krve, vytvářel na modrém kimonu zajímavý rudý ornament, který se pomalu rozšiřoval a mířil k pasu. Jak z něj unikala životní jiskra, podlomila se mu kolena a začal padat, najednou dopadl do dívčí náruče; když otočil hlavu, rozeznal Akinu uslzenou tvář, to ho po jejich bolestivém rozchodu rozrušilo, ale také náramně potěšilo, protože zemřít v jejím náručí bylo to nejlepší, co si mohl přát.
„Promiň... nechtěla jsem aby to takhle skončilo... já... já... miluju tě a nechci, abys zemřel, ale... ale...“ místo toho, aby dokončila, co chtěla říct, ho vášnivě políbila a on jí polibek stejně vášnivě oplácel, bylo to naposled, co si mohl vychutnat její polibky. Po chvíli, která mu připadala tak neskutečně krátká, až měl pochybnosti, jestli vůbec byla, se jejich rty oddělily a on jí musel říct těch pár posledních slov: „Miluju tě, miluji tě tak, až je to jako nemoc a tohle je můj trest za to, že jsem tě nechal odejít. Prosím, odpu... odpu...“ dřív, než stihl dokončit slovo, hlava mu klesla a s posledním nádechem vůně jej vlasů zemřel.
Vesnicí se ozval srdcervoucí výkřik, do něhož mladá dívka vložila všechnu svou bolest, pak jemně položila tělo svého milovaného na zem a s krvavě rudýma očima, plnýma krvežíznivosti, zmizela ve tmě.