Když pláčeš písek 02 - Slabá záře naděje

Přecházel po místnosti, která se mu zdála zoufale malá. Po pár krocích se musel vždy otočit a to ho rozčilovalo ještě víc. Ovšem nejvíc mu cuchal nervy klid, s jakým dokázal jeho bratr sedět a pracovat.
„To je to jako vyřízené?“ Vyjel na něho po chvíli, kdy se rázně zastavil před jeho velkým pracovním stolem.
„Ano,“ odpověděl tiše aniž by vzhlédl.
„To nemyslíš vážně!“
„Myslím,“ ujistil ho a jal se pročíst další papír z vysoké hromady, která se nakupila, zatímco byli pryč.
Starší z mužů přerývavě dýchal, jak v sobě potlačoval vztek a pak procedil skrz zuby: „Řeknu jí to.“
Tohle sdělení konečně donutilo Kazekageho zanechat práce. Prohlížel si bratra očima bez výrazu a jemně zakroutil hlavou.
„V tom mi nezabráníš, Gaaro! Je to i moje…“
„Ani nemusím.“
„Cože?“ Přešlápl. Bratrův přímý pohled ho i po letech stále trochu znervózňoval.
„Vždyť není, co bys jí řekl.“
„Ale…“ Vztek vystřídalo zmatení.
„Tak si to znovu přečti,“ podával mu svitek, který se do té doby válel na jeho stole.
Neochotně natáhl ruku, aby si od bratra zprávu vzal. Nechápal, k čemu bude dobré, když si krátký vzkaz znovu prohlédne. Vždyť ho četl už několikrát, znal ho téměř zpaměti. Hokage nebyla příliš výřečná a ani sdílná na informace. Ale to se v dané situaci dalo i pochopit. Znovu přejel očima těch pár řádků a svitek odložil.
Když dlouho nic neřekl, chopil se slova opět jeho mladší bratr: „Není tam nic, co by potřebovala vědět.“
„Možná, že nepotřebuje, ale dalo by jí to naději.“
„Naději…“ Zopakoval pomalu, jako by se snažil pochopit celý význam tohoto slova.
„Ano, Gaaro, naději. Přece se nechceš dívat na to, jak se pořád trápí.“
„Raději se budu dívat, jak říkáš, jak se trápí, než abych jí dal pochybnou naději,“ řekl stroze.
„Pochybnou? Jak pochybnou?“
„Jediné, co víme, je, že se stále ještě neobjevil a že ten den zahlédli v Konoze tu ženu. Jakou naději by jí to mělo dát?“
Neodpověděl. Tak, jak to řekl, to znělo opravdu jinak než mu to po celou dobu připadalo. Těšil se, že jí řekne, že to nebylo jí, že měl určitě nějaký velmi závažný důvod, kvůli kterého musel naléhavě odejít. Ale když se na to podíval z druhé strany, opravdu by to mohlo vyznít, že ji opustil kvůli jiné ženě a říct jí to v jejím nynějším rozpoložení by mohlo být životu nebezpečné.
„Asi máš pravdu, Gaaro,“ povzdechl si rezignovaně, „počkáme.“
Žena za dveřmi zaťala ruce v pěst.

Přecházela po místnosti a její dlouhé blond vlasy za ní vlály. Bylo velice brzy a ona se ještě nestihla ani učesat. Její asistentka ji probudila kvůli naléhavé zprávě o půl páté ráno a ona už na ni více jak deset minut čekala ve své kanceláři. Lomcoval jí vztek a obavy a ona se snažila zklidnit rychlou chůzí. Nepomáhalo to. Naštvaně se svezla do svého křesla a podívala se na hromady papírů, které jí na stole tvořily řady komínků. Pomyslela si, že by se mohla zaměstnat prací, ale už jen ten nápad ji popudil mnohem víc a tak jej rychle zavrhla. Už už se chtěla znovu zase postavit, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Návštěvník ani nečekal na vyzvání a během chvíle proklouzla do místnosti vysoká a dobře známá postava.
„Konečně! Tak spusť,“ vyhrkla netrpělivě aniž by ho nechala třeba jen pozdravit.
„Dobré ráno, Hokage-sama,“ neodpustil si.
„Nešaškuj a začni!“ Okřikla ho.
Jeho výraz zvážněl a zcela věcným tónem znovu promluvil: „Přesně jak jsme se obávali, zmizel další, tentokrát Takedo Sesai z Mlžné. I když to zapírají, je to jisté.“
„To už je čtvrtý,“ řekla znepokojeně, „A jak je to dlouho?“
„Nejspíš už pár dní. Tajili to dobře. Kdybychom po tom přímo nepátrali, tak by se to k nám nedoneslo. Poslal jsem tam dva ANBU v utajení, aby nám mohli posílat zprávy.“
„Ano, to je dobrý nápad, Kakashi. Ale těžko se vrátí sám od sebe,“ zapochybovala hořce.
„Tak jsem to ani nemyslel. Spíš jestli by ho Mlžná sama nenašla. I když vypadají, že se to víc snaží ututlat než najít svého stratéga.“
„Pochopitelně,“ zamumlala, „vždyť my se to snažíme také utajit jak jen to jde. Ví to jenom…“
„Písečná,“ dodal za ni trochu podmračeně.
„Chápu, že máš obavy. Odjeli odsud velice rychle, ale ono se není čemu divit. Předtím to vypadalo, že mu prostě odešly nervy a vycouval.“
„Kazekageho sestra byla, řekněme, velmi rozzlobená…“
„Jistě, já být na jejím místě, tak ho najdu a zabiju!“ Rozohnila se.
„Ehm, ale najít bychom ho vážně měli…“ Poškrábal se rozpačitě ve vlasech.
„Myslíš?“ Podotkla jízlivě.
Na jeho vtípky neměla náladu, rozhodně ne takhle brzy po ránu.
„Písečnou jsem uvedla do obrazu, ti neprozradí, že jsme přišli o stratéga,“ ubezpečila ho stroze.
„Ale stejně bychom po něm měli pátrat.“
„Kakashi, vždyť nemáme sebemenší ponětí, kam se poděl! Kde ho chceš hledat?!“
„Zkusil bych hranice s Trávovou.“
„Cože?“ Vyvalila na něj oči, „Proč zrovna tam?“
„Před chvílí mi přišla zpráva od ANBU, kteří jsou na misi právě poblíž hranic s Trávovou. Proto jsem se zdržel. Spatřili ženu, která ji je nápadně podobná. Nezadrželi ji, protože si nejsou jistí, jestli je to skutečně ona a navíc vlastně nikdy nebyla prohlášena za nukenina, takže na to neměli ani právo. Ale stopa to je.“
„A Shikamaru je s ní?“ Zeptala se spěšně s nadějí v hlase.
„Ne, byla sama, ale chovala se, jako by se bála, že ji někdo sleduje.“
„Musíme ji co nejdřív vyslechnout,“ pronesla rázně, „Přikaž jim, ať se ji pokusí zajmout pokud možno v klidu.“
Lehce povytáhl obočí: „V klidu? To půjde těžko, ona není zrovna neschopná. Navíc, pokud s tím ale nemá nic společného…“
„Vím, že jste byli přátelé, ale nenech si tím zatemnit úsudek, ano? Je přinejmenším velice podezřelé, že ji tady zahlédli zrovna v tu dobu, kdy zmizel.“
„Samozřejmě, Hokage-sama,“ pronesl pevně, „ Ale nebylo by lepší ji nejdřív sledovat? Třeba tak zjistíme něco víc.“
„Dobrá,“ povzdechla si, „Ať ji tví ANBU zatím sledují, Kakashi. A pošli jim posily, až bude vhodné ji zajmout. Bezpodmínečně ji potřebujeme živou, to jim zdůrazni.“
„Ujmu se toho osobně.“
„V žádném případě! Ty se teď nehneš z vesnice ani na krok, rozumíš?“ Vstala a pomalým krokem přistoupila k oknu, kde pozorovala východ slunce nad vesnicí. Slabá záře, která prosvěcovala její vlasy, jí dodávala na majestátnosti.
„Něco mi říká, že tě tu budeme potřebovat,“ dodala unaveně.