Oko, jež smrt mi dala 01.

Kap.
Ke stěně byla připoutána železnými okovy nahá postava. Hlavu měla svěšenou dolů k zemi. Ruce rozpažené jako Ježíš na kříži. Špičkami nohou se jen tak tak dotýkala kamenné podlahy. Nehýbala se.
Kap.
Přede dveřmi tohoto malého žaláře se ozvaly kroky. Rychlé spěšné kroky a přibližovaly se. Vlastně to bylo více kroků. Skupinka lidí. Tak čtyř. Kroky zněly čím dál blíže. A potom utichly. Přímo před celou.
Kap.
Ozval se šramot klíče v zámku. Jednou, dvakrát,… dvanáctkrát. Všech dvanáct zámků, jež střežilo vězně, se otevřelo. Někdo vzal za kliku a pomalu otevřel dveře.
Kap.
Světlo z chodby osvítilo nehybnou postavu. Ta nijak nezareagovala. Visela nehybně dál. Do cely vešla jedna z osob. Rozhlédla se po místnosti a pohled se jí zastavil na vězni. Mladé ženě či spíše ještě dívce.
Kap.
Osoba, mladý muž, přešel k vězeňkyni a zkusil jí tep. Po chvilce ruku stáhl a otočil se zpět k chodbě. Pohlédl na své společníky a zavrtěl zklamaně hlavou. Ovšem další osoba ze skupiny, mladá žena, zdvihla ruku v gestu zadržení. Na hřbet ruky jí dopadla kapka vody.

„Karin?“ zeptal se ten muž a sledoval svou společnici.
„Já nevím. Cítím zvláštní chakru. Nebo možná to ani není chakra. Každopádně je to něco, co jsem ještě nikdy necítila,“ pokrčila rameny Karin a popošla o kousek blíž.
„Není to odjinud?“ zeptal se nejistě a potom dodal, „Ta holka je mrtvá.“
„Ne není. Vyzařuje to z ní. Tím jsem si jistá,“ zavrtěla Karin sebevědomě hlavou.
„A nespletl jsi se Sasuke?“ zeptal se otráveně toho muže další jeho společník.
„Ne. Je studená jako kus ledu a nemá puls,“ odmítl obvinění Sasuke.
„Smrt ticha,“ zašeptal poslední z jejich společníků.
„Co si to říkal Juugo?“ zeptala se překvapeně Karin.
„Smrt ticha,“ zopakoval Juugo a zamířil do cely.
„Co je „Smrt ticha“?“ zeptal se Sasuke.
„Orochimarův největší projekt. Vím jen, že mu měl zaručit absolutní nesmrtelnost. Ovšem pokud někdy proběhly nějaké testy nebo výzkum či dokonce pokusy, tak o tom nic nevím. Ale pokud ona je součástí projektu, tak by to mohlo vysvětlovat tu zvláštní chakru,“ pokusila se nastínit Karin, ale sama byla dost překvapená, že o tom slyší.
„No stejně je mrtvá, takže nám asi nic neřekne,“ pokrčil lhostejně rameny Suigetsu a otočil se k odchodu.
„Stůj!“ zastavil ho rázně Sasuke a otočil se za Juugem, „Co tam děláš Juugo?“

Juugo neodpověděl. Sasuke tedy zamířil za ním k vězeňkyni a sledoval jeho počínání.
Juugo nejdříve odtrhl okovy. Dívka, ale stejně zůstala nehybně viset. Juugo ji tedy chytil kolem pasu a odtáhl od stěny. Jemu a Sasukemu se tak naskytl pohled na tři špičaté kůly trčící ze stěny a dalších asi osm prázdných otvorů. Juugo pohlédl na dívčina záda spatřil tři velké otevřené rány, ze kterých pomalu tekla krev, pomaleji než by měla, a čtyři další, které byly v různém stádiu regenerace.
Juugo sevřel dívku v náručí. Vyčkal tak asi minutu, načež rozevřel paže. Rány na zádech dívky zmizely. Zůstaly jen velké krvavé šmouhy a fleky. Stále, ale nedýchala a neměla puls. Ovšem byla o trochu teplejší. Sasuke a Karin, která mezitím přišla, to fascinovaně sledovali. Juugo dívku sledoval s jakýmsi ochranitelským pohledem v očích.
A potom se pohnula. Nejdříve zahýbala prsty na rukou. Následovalo otevření očí. Pohled jí padl na Juugův obličej. Dívala se na něj nechápavě. Zdvihla jednu ruku a uchopila ho kolem ramen. Poté se pokusila s Juugem jako oporou vstát. To vše probíhalo mlčky.

„Co to tam děláte?“ ozvalo se netrpělivě z chodby a do místnosti vkročil Suigetsu.
„Drž zobák!“ vyjela po něm Karin a vrazila mu facku.
„Pane bože ty se hned… Co to sakra je?!“ Suigetsu si konečně všiml stojící dívky.
„Smrt ticha,“ řekl zase Juugo a sundal si plášť. Ten podal nahé dívce.
„Děkuju,“ čistý ostrý hlas, všichni až na Juuga sebou trhli. Dívka zároveň vzala plášť a oblékla se do něj.
„Co si zač?“ zeptala se obezřetně Karin.
„Pokusný objekt číslo osm v projektu „Smrt ticha“,“ odpověděla a zadívala se Karin zpříma do očí. Ta okamžitě ucukla.
„Jak ti máme říkat?“ zeptal se neutrálně Sasuke.
„Je to jedno,“ pokrčila rameny a sledovala Sasukeho Sharingan.
„Deeya,“ řekl Juugo a pohladil „Deeyu“ po vlasech. Ta na to nijak nezareagovala.
„Půjdeš s námi?“ ptal se dál Sasuke.
„Orochimaru je mrtvý?“ zdálo se, že jeho otázku přeslechla.
„Ano je,“ přikývl Sasuke.
„Proč chceš abych s tebou šla?“ sklopila oči k zemi a pustila se Juuga, o kterého se doteď opírala.
„Jsi zvláštní. A jistě máš nějaké schopnosti. Potřebuju takové lidi,“ pečlivě ji sledoval Sharinganem. Neviděl, ale nic zvláštního.
„K čemu ty lidi potřebuješ?!“ najednou se mu dívala zpříma do očí a stála rovně jako svíce. Sasuke udělal mimoděk krok zpět. Síla jejího hlasu na něj dopadla plnou vahou.
„Pro svou pomstu,“ řekl po chvilce rozpačitého mlčení a očima se vpíjel do spár mezi kameny v podlaze. Nedokázal se jí podívat do očí.
„Proč bych ti měla pomoci s tvou pomstou?!“ pořád stejný silný autoritativní hlas. Nebylo možné ho neuposlechnout.
„Protože jsi silná,“ Sasukemu se tahle situace nelíbila, ale nevěděl, jak z ní pryč.
„Silná…“ Deeya si povzdechla. Zachytila se znovu rukou Juuga a zapřela se o něj, jako kdyby na ni dopadla neviditelná váha. Sklopila oči k zemi, „Půjdu.“
„Výborně tak tedy vyrazíme, už mi tady z toho začíná naskakovat husí kůže,“ vycenil zoubky Suigetsu a zvesela zamířil ven.

Karin ho obdařila dalším pohlavkem a poté ho následovala. Za ní vyšel Juugo, podpírající Deeyu. Sasuke za nimi hleděl se smíšenými pocity. Zdálo se, že Juugo, Karin ani Suigetsu si nevšimli jejího zvláštní chování. Hlavě jeho síly. Co je zač?
Pozorně se zadíval na dívku před sebou. Měla rovné bílé vlasy s modro-zelenými konečky někam po lopatky. Byli špinavé a mastné, to se ale dalo očekávat, vzhledem k tomu jak ji našli. Nebyla vyšší než on. Tak o dva tři centimetry menší. Působila dojmem normální holky. Nebyla nijak zvlášť podvyživená, svalnatá nebo tlustá. Nijak nevybočovala z průměru. A přesto…
Najednou otočila hlavu a podívala se mu zpříma do očí. Zářivé světle modré oči se zelenými nitkami orámované stíny od světlounce zelené do fialové. Zlověstnější a zářivější než Sharingan. Zdálo se mu, že se mu dívá přímo do duše, do srdce. Potom najednou pohasly a měly jen obyčejnou tyrkysovou barvu. Koutky rtů se jí zvedly do letmého úsměvu.