manga_preview
Boruto TBV 07

Vzbuď se, Konoho!

Bylo krásné, slunečné dopoledne. Čas, který malé děti trávili ve škole, dospělí v práci a staří kde se dalo. Jako třeba na lavičce před domem, což právě demonstroval jeden ze starších obyvatel Konohy. Opíral se o dřevenou hůlku a téměř bez mrknutí sledoval tichou ulici. Za celých pět let se vesnice téměř nezměnila. A proč taky? Lidé měli co jíst, kde spát, i když...
Nad střechami protějších domů přeletěl černý stín. Rychle jako záblesk. Téměř neviditelný, ale oku bývalého ninji neunikl!
Stařec se usmál. Tohle neviděl už pěknou řadu let. Od doby, co ti zatracení bastardi ovládli Konohu. Hmm, jako správný vesničan by to měl nahlásit, ale... Zvedl se a odkráčel do domu. Začínal mít tak krátkou paměť!

Uchiha Fugaku klidně seděl ve své kanceláři. Nevšímal si zářícího slunce na modré obloze, malých zpívajících ptáčků, ani květin na zahradě, které byly systematicky koseny mužem se špičatým kloboukem, chránící sekáčovu hlavu proti slunci. Klidné dopoledne se odehrávalo mimo něj a jeho formuláře. Prodíral se jimi, jak to musí podstoupit každý cestovatel v deštném pralese. A ačkoliv mu momentálně chyběla mačeta, účinně to kompenzoval nožem na dopisy.
Blížícího se nebezpečí si všiml až při malém záchvěvu podlahy za jeho zády. Tiché zavrzání dřeva a krátký zvuk vytažené katany...
Zvuk kosy, která se systematicky zbavovala přečuhující části trávníku, ustal. Sekáč se napřímil a vrhl pohled k domu. Ve výhledu na hlavu klanu Uchihů, nejmocnějšího muže vesnice, mu překážela černě oděná osoba.
Fugaku se ani nehnul, dokonce dál soustředěně četl poslední hlášení tajné policie. Teprve až se ho naostřená čepel pokusila rozseknout ve dví, rychlým manévrem se dostal na druhou stranu pracovny. Dřív, než atentátník stihl zareagovat, dostalo se mu pořádné nakopnutí do boku a rána do tváře. Fugaku jej přitiskl ke stěně pracovny a k nechráněné hrudi přiložil ostří ninjovy zbraně. Serval protivníkovi masku v podobě ptačí hlavy a přinutil ho pohlédnout mu na oči.
„Než tě zabiju, dám ti poslední možnost mluvit."
Dveře do pracovny se odsunuly stranou. Do místnosti vstoupili další tři Uchihové. Ani je nenapadlo zasahovat do současného dění.
„Kdo tě poslal?" zeptal se Fugaku. Jeho rudé panenky se začaly otáčet.
„My," odpověděl ninja. Byl už starší. Ne, jako ti nezkušení zelenáči, kteří nebyli ani schopni překročit práh jeho domu.
„Bývalý ANBU?" Fugaku pokračoval ve výslechu.
„Ano."
Sasuke Uchiha s lhostejným výrazem zvedl masku, ležící na zemi u ninjových nohou. Takové nosili ANBU naposled před pěti lety. Po tom, co klan definitivně ovládl celou Ohnivou zemi, byla celá organizace nahrazena policií. S ANBU byly jen samé problémy.
„Kdo je to 'my'?" vyslovil Fugaku svoji poslední otázku.
Ninja se usmál. Prostě a upřímně. 'My' byl natolik široký pojem, že z něj Uchihové nikdy nedokázali nic vyvodit. 'My' byla Konoha. Špička katany projela ANBU hrudí. Jeho tělo dopadlo na zem a vytvořilo na ní louži krve.
Fugaku uskočil dřív, než mu životodárná tekutina zašpinila kimono, a posadil se zpět k hromadě papírů. „Pošlete to sem někoho uklidit."
Sekáč se rozmáchl a zrušil další část trávníku. Jeho pauza byla u konce. Prozatím...

„Je mi to moc líto, ale opravdu to nejde!"
Asuma zacouval za svůj zaneřáděný stůl. Byl to typický psací stůl každého úředníka, jenž nemá skoro co na práci, která jej navíc frustruje. To znamenalo hromadu nevyřízených papírů, dva talíře se zbytky oběda a popelník přetékající cigaretami. Za stolem se nacházela nepohodlná židle, kterou Asuma nenáviděl.
Sakura ani nemrkla. Upírala na něj své velké oči a snažila se tvářit neústupně. Jenomže na Asumu byl pohled spíše politování hodný. Povzdechla si. „No tak, vždyť je to jen pár letáků..." řekla.
„To ano," přikývl Asuma s omluvným výrazem. „Jenomže jich měl u sebe alespoň dvacet - tolik jich náhodou najít nemohl. A navíc to není poprvé."
Asumovi se stala jedna z nejhorších věcí, která ninju může potkat. Od doby nástupu klanu Uchihů k moci byl zbaven hodnosti instruktora a jeho novým pracoviště se stalo, z milosti Uchihů, Konožská strážnice. Kde vlastně nebylo ani co dělat, jelikož hlavní úlohu v potírání všeho zločinu i "zločinu" měla tajná policie. A po ní rovnou vězení v Listové, které se za poslední roky výrazně rozrostlo. Strážnice byla tedy malá budova s jednou kanceláří a dvěma celami.
A jedna z nich byla pravidelně navštěvována Uzumaki Narutem. Jenom kvůli těm jeho pitomým, protiuchihovským letákům!
Přimhouřila oči. „Co se děje? Nedávno jich měl alespoň čtyřicet a přesto..."
Nenechal ji domluvit: „To bylo nedávno!"
Asuma nebyl rozzuřený. Sakura věřila, že kdyby se mu zuřivost nevyhýbala velkým obloukem, Uchihové by měli zatraceně velký problém, jménem Sarutobi! Dokonce se nezmohl ani na pořádný vztek. Byl to strach a beznaděj, co mu přímo sálalo z očí.
„Víš, že mám Naruta rád. A právě proto s tím bude muset konečně přestat! Nemůžu ho krýt věčně!"
Strach o Naruta a beznaděj se sebou samým, napadlo Sakuru. „Já..."
Umlčel ji mávnutím ruky. „Pořád nic nepochopil... Jenom si to ještě víc podělá a pak může dát sayonara Chuuninské zkoušce."
O tom Sakura věděla. A právě proto byla ochotná se s Narutem vůbec zahazovat. Ano, byl to idiot, ale narozdíl od ostatních, Naruto něco dělal! Viděl, že je s Konohou něco špatně a snažil se to napravit, přičemž mu bylo jedno, co se s ním stane - právě proto to byl idiot! Ani mu nezáleželo na tom, že ho Uchihové nikdy nemusí nechat stát se ninjou.
„Promluvím si s ním," oznámila Asumovi se sklopenou hlavou. „Slibuju."
„Sakuro." Asuma se naklonil přes desku stolu a nepořádek na ní. Chytil ji za ruku. „Někdo se dnes pokusil zabít Fugaku. To znamená, že Uchihové jsou teď mnohem podezíravější. I malé přilákání pozornosti a je s vámi konec."
Hlasitě polkla.

Bylo to normální odpoledne. Dospělí byli ještě v práci a děti lítaly někde venku. V jedné z ulic na okraji Konohy probíhala rvačka. Byl to takový ten základní typ - skupina dětí potkala svého spolužáka, shodla se na tom, že ho zmlátí a vydala se to realizovat. Obětí těchto malých sadistů, ze kterých jednou vyrostou slavní ninjové, se stal hnědovlasý chlapec s leteckými brýlemi. Nejprve utíkal, pak ječel a když si uvědomil, že ležet zticha na zemi by mohlo být míň bolestivé, přestal řvát a chytil si hlavu. Od hloučku tudíž proudily pouze zvuky jako:
„Dej mu!"
„Tu máš!"
„Chcípni!"
a jim podobné.
Pak se od skupinky oddělila zrzavá dívenka, jménem Moegi. „Hele!"
Toto jednoduché slovo mělo velký význam. Mohlo taky znamenat: Hele, Udone, tam je tvůj táta a jde tě zmlátit! Proto se Udon okamžitě objevil vedle ní.
Za chvíli všichni hleděli na přicházejícího. Byl to člověk vysoký alespoň tři metry - tedy, tak to budou pravděpodobně všichni vykládat doma. Na hlavě měl špičatý klobouk a přes rameno přehozenou kosu. Zastavil se přímo u dětí a děsivým hlasem řekl: „To je ale -urva -aný odpoledne, co?"
A děti se otočily na podpatku a zmizely za rohem.
Ještě před chvílí mlácený chlapec se zvedl na nohy a otíral si krev z nosu. „Jo, jen zdrhejte srabi!" vykřikl. Nebylo to poprvé, co ho zmlátili jenom proto, že byl Sarutobi. Nesnášel Uchihy!
Muž s kosou jej lhostejně minul a pokračoval ulicí dál.
„Hej! Dík!" zavolal na něj Konohamaru.
Muž ho ignoroval a zapadl do jednoho z mnoha oprýskaných domů s úzkými dveřmi, malými okny a ještě menšími byty.

„Pane Nadihu, pane Nadihu!"
Jestli existovala osoba, kterou žádný nájemník nechtěl za žádných okolností potkat, tak to byla domovnice. Tahle se jmenovala Suzume a vyznačovala se tmavým kimonem a černé vlasy, co se jí valily po ramenou jako kudrnatá záplava.
„Zrovna jsem byla na nákupu, když jsem se to dozvěděla!" Seběhla ze schodů a zděšeně lomila rukama. „Je to pravda, že se pokusili zabít Fugaku-sama? Vy tam přece pracujete, viděl jste to!?"
Ta ženská musela hlavního Uchihu zřejmě tajně milovat - nedivil by se, kdyby měla v pokoji jeho plakát.
„Ano, díky, že jste mi tu práci doporučila..."
„A co se tedy stalo!?"
„To víte, narazil jsem na šutr a ztupila se mi kosa."
„Ale já se ptám, co jste viděl!?"
„No, to mi nebudete věřit!" Chvíle napětí - strašně rád ji přiváděl k šílenství. „Už zase zmlátili toho malýho smra... ehm, kluka s leteckejma brejlema!"

Nastal večer. Na obloze zazářily miliony hvězd, v Konoze stovky žárovek. Jedním z nejosvětlenějších míst byla i místní čajovna, kde právě seděl Inochi a pokoušel se opít, ztratit paměť a upadnout do hlubokého bezvědomí. No, když bude mít štěstí, mohlo by to vyjít i na otravu alkoholem. Alespoň by zítra nemusel do práce a předstírat, že se nic neděje... Nenáviděl sám sebe. A to se jeho život vlastně skoro nezměnil. Dál sloužil vesnici, jako za starých časů. Ale pro koho?
Znova si vybavil chvíli, na kterou už dlouho čekal, a kterou se snažil co nejvíc oddálit. Chvíli, kdy si jej najde někdo z Uchihů a řekne: „Takže tvoje dcera bude mít brzo Chuuninskou zkoušku?"
Hodil do sebe další hlt saké a považoval se za zrádce. A za slabocha, jak řekla Ino. Dělal to pro ni! Ten samý večer mu vmetla do tváře, že je jen zbabělec, ze kterého si Uchihové udělali ochočeného psa a že ho nenávidí. A co vlastně čekal? Že ho za to obejme a zůstane doma?
Povzdechl si. Vždycky si z něho utahovali, že má jen dceru a on si připadal trapně. Teď si opravdu přál, aby se vrátila domů... Z místa, kam utíkají všichni. Z Písečné.

Než Naruta pustili z cely, Sakura si krátila čas zíráním na plakáty s nápisem Wanted. Devadesát devět procent, přišpendlených na malé nástěnce, byli odpůrci Uchihů. Stále jim vévodila velká podobizna Nary Shikamaru. Už ho neviděla tři roky - od chvíle, co utekl do Písečné. Dále tam byla fotka Ino - Nezvěstná. To udělali jenom díky Inoichiho loajalitě.
„Sakuro-chan!!" Naruto, se svým nesmrtelným úsměvem, se ji pokusil obejmout.
Uhnula. „Pojď! Musíme si promluvit."
Naruto přimhouřil oči. „Co se vám všem stalo? Někdo umřel?" Idiot.
Kývla Asumovi na rozloučenou. „Díky."
Vypadal unaveně. „Raději už jděte."
Bude se muset vrátit na svou tvrdou židli a zbavit se všech dvaceti letáků, které Naruto vlastnoručně vyrobil na brigádě v továrně na výbušné lístky. A celý večer bude vzpomínat na krásné období svobody.
„Co je s ním?" zeptal se Naruto, když společně opustili strážní budovu. „Vypadá, jako by ho něco fakt žralo."
„Žralo!?" vyjekla Sakura a popadla Uzumakiho z límec kombinézy. „Ty si pořád neuvědomuješ, jak kvůli tobě riskuje, co!?"
Vytřeštil na ni ty své hloupé, modré oči. „Sa-Sakuro..."
„Ty si jen běháš kolem a rozhazuješ ty svý letáky, ale vůbec ti nedochází, že s nima můžeš někoho dostat do maléru!" sykla. Jejich obličeje se teď nacházely těsně u sebe. Pomalu ho pustila a otočila se. „A sebe taky," dodala.
Sledoval, jak se vydala pryč. „Sakuro-chan... kam jdeš?"
Letmo na něj pohlédla. „Mám toho dost!"
Následoval ji až k pomníku Uchihů. Nebylo to nic víc, než jejich znak, vytesaný do obrovského kusu černého kamene. Obratně se na něj vyšvihla. Narutovi až teď došlo, co chce udělat. Sakura se nadechla. „Ne, počkej..."
„Vzbuď se, Konoho!!!"
Zařvala to s takovou silou, že se v nejbližších domech rozsvítila světla. A možná by křičela ještě něco jiného, ale to už ji Naruto stáhl dolů. „Ty ses zbláznila!" A to říká on jí?

Dva Uchihové procházeli ztichlými ulicemi vesnice. Když někoho náhodou potkali a dotyčný nestihl včas odbočit, alespoň sklonil hlavu a přešel na druhý chodník. Už si na to zvykli.
Od té příhody dopoledne toho Sasuke moc nenamluvil. Itachi měl čím dál silnější pocit, že jeho bratříček začíná pochybovat. Sasuke se náhle zastavil a zahleděl se na cihlovou zeď, oddělující domy. Na ní se skvěl velký nápis: Konoha je dravec, zavřený v kleci.
„To je nějaké další heslo?" zeptal se.
„Podpis to určitě není," odvětil Itachi. „Nech to být. Do rána to zmizí."
Nebylo tajemstvím, že součástí výbavy tajné policie byla i plechovka ředidla. Ovšem, na místě byly smazány jen nápisy, typu: Smrt Uchihům. Podobné neutrality obvykle přežily noc.
„Hmm, proč nás vlastně tolik nenávidí?" podotkl Sasuke, zatímco kráčeli vesnicí.
Itachi se na něj zadíval. Vypadalo to, že jeho bratr si začal klást docela nebezpečné otázky. Snažil se myslet!
„Copak si neuvědomují, co pro ně děláme?"
Alespoň se snažil...
Jejich jednostrannou rozmluvu přerušil hlas. Proudil ulicemi jako záplava, odrážel se od zdí domů a okenních tabulek. „Vzbuď se, Konoho!"
Sasuke neváhal ani vteřinu. „Šlo to od památníku!" Rozběhl se směrem, odkud přišli.
„Počkej!" Itachi ho následoval až k jedné z menších, postranních uliček. Z té se vynořila ruka a vtáhla jej do tmy. Ocitl se v malém zákoutí s velkým kontejnerem a několika zapomenutými protiuchihovskými letáky na stěnách. Itachimu chvíli trvalo, než přivykl tmě, která zde panovala. Pak si všiml tmavé siluety úplně vzadu. „Co tady děláš?"
Ve svitu vzdálených pouličních lamp se zalesklo ostří kosy. „Zahradníka!"

Sasuke si ztrátu svého bratra ani neuvědomil. Sprintoval směrem k památníku v zápalu hrdinství. Doma ho ještě pořád považovali za dítě, ale kdyby se mu podařilo někoho chytit, mohlo by to být k dobru. A navíc se tu poslední dobou dost nudil! Zabočil prudce doleva. Lidé mu poslušně uskakovali z cesty. Nikdo nechtěl narazit do Uchihy. Odbočka doprava.
Zůstal stát před památníkem. Osvětlení zde bylo nedostatečné, takže se od černého kamene odráželo pouze stříbrné měsíční světlo. Nikde nikdo. Jen když se zaposlouchal - a Sasukeho sluch byl opravdu dobrý - z dálky se ozývali dvojité kroky. Někdo utíkal z místa činu.
Přistoupil k pomníku a přejel po něm rukou. Na dlani mu zůstaly dva světlé vlasy. Když je podržel proti světlu, byly červené... nebo růžové? Schoval je do kapsy a šel domů. Toho záškodníka si najde - možná ho nakonec i nahlásí přímo otci, ale do té doby to bude jen jeho věc. Sasuke žil v uzavřeném světě, ovládaném jeho vlastní rodinou. Nic se tu nedalo příliš dlouho tajit. O to víc miloval, když měl tu příležitost něco dělat sám!

„Jak jsi k tomu vlastně přišel?" Itachi se opíral o kovové zábradlí, vedoucí až k širokému schodišti a podél něj do hlubin vesnice. Odtud byl úžasný rozhled.
Toho si však jeho společník nevšímal. Stál zády k osvětleným domům a s kosou, odloženou vedle, pozoroval temnou hradbu stromů. „Moje bytná vás přímo zbožňuje! Dneska mi snížila nájem, jen abych jí řekl všechny podrobnosti o tom atentátu!"
Itachi k němu otočil hlavu. „Jak ti mohla dohodit práci?"
„No, její sestřenice má kamarádku, jejíž manžel se znal se starým zahradníkem. A ten prý náhodou povídal, že chce jít do penze."
„Zdá se mi to, nebo jsi za poslední hodinu opravdu neřekl ani jedno sprosté slovo, Hid... Jak si to teď říkáš?"
„Nadih," odpověděl sekáč pyšně.
Itachi se krátce zamyslel. „Nadih - to není moc chytrý."
„Jo, ale divil by ses, jak dobře to zabírá!" Sundal si klobouk a prohrábl si svůj stříbrný rozcuch. „-rva, nenávidím tenhle -anej účes!"
„Doma tohle křičíš do sudu s vodou?"
„-rva ne! Ta baba slyší snad i -aný velbloudy ve Větrný!"
Oba naráz ztichli. Kolem prošla dvojice černě oděných ninjů, příslušníku tajné policie. Hidan sám by určitě okamžitě přilákal jejich pozornost, ale když si všimli Itachiho, dělali jakoby nic. Jeden z nich byl Uchiha, druhý se pyšnil byakuganem. Hyuugové byli největším spojencem Uchihů, ačkoliv kdyby přišlo na lámání chleba, jeden by neváhal vrazit druhému kudlu do zad...
„Už jsi se u nás dlouho neobjevil," pokračoval Hidan. „Spousta lidí říká, že jsi -rvenej zrádce, ale já ti furt věřím!" Ukázal dvě řady bílých zubů v širokém úsměvu.
Itachi jen zamyšleně pozoroval osvětlenou vesnici. Svůj kontakt s Akatsuki úplně přerušil už před několika měsíci.
„No tak, kámo! Není konec! Ještě zdaleka není konec!"
„Fugaku poslal Izunu do Písečné."
Hidan zbystřil. „Cože!?"
„Začal něco tušit..."
„Izuna se prozradil?"
„Ne. Choval se pořád stejně, ale na tom nesejde. Fugaku se ho zbavil."
Itachi si povzdechl. S Izunou nikdy nebyli velcí přátelé, ale na některé věci měli stejný názor. A když se chtěl hlavní Uchiha někoho s podobnými, nebezpečnými názory zbavit, Písečná k tomu byla jako stvořená. Mezi oběma zeměmi vznikla po dlouhém příměří jakási forma války. Uchiha v Písečné byl jako kočka v psí boudě.
„Je jen otázka času, než přijdu na řadu já."
„Tak to -rva brzdi! Nejsi náhodou tatíčkův favorit?" vzdoroval Hidan.
Itachi ho probodl svým sharinganovým pohledem.
„Ehm, no dobře. Ale nevzdáváš to, ne?"
„To teď už nejde, Hidane," povzdechl si Uchiha. Jakmile jste se do toho jednou namočili, zmizely všechny ručníky v okolí - nešlo couvnout.
Hidan popadl kosu a zamyšleně se o ni opřel. „Řekni mi něco - proč tohle vlastně děláš?"
„Hmm?"
„No, je to tvůj klan," napovídal sekáč. „Neděláš to kvůli penězům a zabíjení nevyhledáváš, páč tě nijak neuspokojuje. A už vůbec to po tobě nechce tvůj bůh!"
„A Konoze nic nechybí," dodal Itachi. „Kromě svobody. Dravec, zavřený v kleci..."

Inoichi se potácel domů. Tam se hodlal zhroutit do postele a ztratit alespoň na tuhle noc vědomí. Manželka zase nic neřekne, bude jen tiše brečet - což bylo mnohem horší, než kdyby mu jednoduše vynadala! Opřel se o stěnu nejbližšího domu a dosedl na chodník. Vedle něj se ozvalo zašustění papíru.
Natáhl ruku a zamžoural na malý leták: Konoha zajatcem Uchihů.
Pod nadpisem byl menšími literami vyvedený podnadpis: Ještě není pozdě!
Ninja se usmál. V Konoze již dlouho fungoval neoficinální klub KNU, aneb "Kryjeme Naruta Uzumakiho". A Inoichi mu ze srdce fandil! Připlácl leták zpět na stěnu a vydal se domů.

Poznámky: 

Každý totalitní režim má své nepřátele a přívržence. Přívrženci jsou zvýhodňováni (klan Hyuuga), přesvědčováni (Inoichi) a nebo jsou zde jen v naději, že jim z nastalého režimu něco kápne (Hidanova domovnice). Nepřátelé naopak ponižováni (Asuma), nenáviděni (Konohamaru) a pronásledováni (Shikamaru). A to mnohdy jen kvůli příjmení... Ale nevzdávají se (Naruto).
Zatímco Konoha zde funguje jako uzavřená zóna pod dohledem absolutistické vlády, Skrytá Písečná tu tvoří jakousi Ameriku v období studené války (nebo třeba Rakousko) - místo, kam všichni utíkají.

Poslední změna: 27.6. 2012

Navazující povídky:
Král Ohnivé
Krásných pár dní
Padla kosa na kámen
Smíšek
Loď komediantů
Poslední Hyuuga

5
Průměr: 5 (25 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Brambora121
Vložil Brambora121, So, 2013-04-06 21:00 | Ninja už: 4125 dní, Příspěvků: 506 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Vedle tvých povídek si připadám jako odpad. Laughing out loud
Píšeš tak úúúúžasně! Napiš nějakou knihu a já budu stát jako první ve frontě! Laughing out loud




Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, Po, 2012-06-25 18:19 | Ninja už: 4682 dní, Příspěvků: 2392 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Tsunadin poskok

Proč?! Proč?! Proč?! Proč tohle safra četlo tak málo lidí?! Neuvěřitelný, jak lidi nemají vkus.
Opravdu hodně se mi líbil koncept povídky, ono srovnání s totalitním režimem. (Asi proto, že můj dědeček byl disident, takže jsem o totalitě slýchávala od dětství dost často.) Líbil se mi styl zpracování i nápad a místy vložené humorné vsuvky. Na počátku jsem byla zvědavá, jak téma uchopíš, a pak přišla věta: Hmm, jako správný vesničan by to měl nahlásit, ale... a mně nezbylo, než se usmát. Ano, o téhle povídce mohu bez zaváhání říci: Skvělá práce! Krom pár pravopisných chybek (AMBU atd.) nemám skutečně, co vytknout.

Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!

Obrázek uživatele strigga
Vložil strigga, So, 2011-12-03 22:34 | Ninja už: 4923 dní, Příspěvků: 1637 | Autor je: Konohamarova chůva

Tak se do toho konečně pouštím! Už se na to chystám takových dnů, každý pitomý týden si říkám "dneska si na to udělám čas, dneska si na to udělám čas..." a dostala jsem se k tomu poprvé až teď. Než začnu se sérií, chtěla jsem si (na tvé doporučení) přečíst tuhle povídku. A dobře jsem udělala, mám pocit, že jsem tu zase věčnost nečetla nic lepšího! Konečně jednou zase povídka, která je o něčem, která má myšlenku, a navíc vyobrazuje svět po nastolení totalitního režimu, což je věc, kterou mě vždycky bavilo studovat Smiling zažít bych to ale nechtěla, ta bezmoc z toho přímo sálá, chtělo se mi křičet, když jsem před sebou viděla Inoichiho. Bezmoc a strach a vztek a touha něco udělat, něco, ale sakra co?! Jo, tahle povídka stála za to... a teď už vím, že se můžu s čistým svědomím pustit do Vítejte v KLDR a nezklame mě *-^

P.S. - Hidanova role je prostě dokonalá, miluju tvé vtipné vsuvky v povídkách a tady jsem se opravdu chechtala...

Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza

Obrázek uživatele akai
Vložil akai, Pá, 2010-08-13 13:57 | Ninja už: 5627 dní, Příspěvků: 1219 | Autor je: Asumův zapalovač

Miluji tvoje povídky. Opravdu moc je miluji, protože neznám snad nikoho na Konoha.cz, kdo umí psát tak děsivě realistické FF se smutkem uvnitř a zároveň tam nacpat tolik humoru. To je skoro až nemožná. Protože mi to stále připadá smutné, prostě jako kdyby se uchihové chopili vlády, ale zároveň jsem se u toho nasmála.
A konečně mám dobrou náladu Laughing out loud Částečně díky tomuto a částečně... no to je jedno.
A mimochodem, je to lepší než "ti druzí" které jsem četla před chvílí, jak jsem si všimla, asi ráda píšeš o tom, jaké by to bylo, kdyby se něco nestalo, co? A hrozně moc ti to jde Eye-wink

you wanetd it; chtěla jsi to… tak si sakra nestěžuj!
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.

„What a world we live in, to see such unique idiots…?”

Obrázek uživatele Avárt
Vložil Avárt, Pá, 2010-08-13 16:20 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 785 | Autor je: Asistent pošťáka

Díky, chvála člověka dost potěší Smiling
Mno, svět je plný alternativ, jenom je najít a sepsat.

Obrázek uživatele Srandistka
Vložil Srandistka, Pá, 2010-07-23 12:42 | Ninja už: 5727 dní, Příspěvků: 641 | Autor je: Prostý občan

Když se ANBU o sobě vyjádřil jako "my", připomnělo mi to příběh, co jsem četla už dávno... My, Fuente Ovejuna (Lope de Vega). Doporučuju, ale to je OT, pardon Laughing out loud
Jinak tohle je... Páni! Já snad ani nemám slov. Všechno již bylo řečeno, já tuhle povídku považuju za, ve svém směru a myšlence, dokonalou Smiling. A přidávám malé významné plus za použití prostředí totalitního režimu, o které se hodně zajímám. Mám pocit, že to snad na Konoze ještě nikdo nezkusil. Smekám!


Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.

Obrázek uživatele Avárt
Vložil Avárt, Pá, 2010-07-23 13:03 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 785 | Autor je: Asistent pošťáka

Díky Smiling
Jednou jsem se chystala napsat Naruto sci-fi (to moc lidí určitě taky ještě nenapsalo), ale nějak to nakonec nevyšlo.

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Út, 2010-07-20 22:35 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Tahle povídka mě zvedla náladu hned dvakrát. Jednou protože je skvělá, podruhé protože její autorka byla ironicky drzá na Yamatu (která mimochodem podle mě neměla pravdu a srovnává nesrovnatelné).

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Út, 2010-07-20 22:38 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

To víš, stará struktura, já to prostě nechápu...

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, St, 2010-06-30 21:05 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Znám další povídku na podobné téma... a omluvte mou troufalost, dámy nebo slečny xD - o několik desítek procent lepší, než jsou ty vaše... i když se i ty vaše dobře čtou.
Dnes Konoha nepadne od San... teda Himi-tsume, její pokračovatelky....

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele himiTsu
Vložil himiTsu, Po, 2010-10-25 21:22 | Ninja už: 5500 dní, Příspěvků: 921 | Autor je: Propadlý student Akademie

Obrázek uživatele Avárt
Vložil Avárt, Út, 2010-10-26 16:38 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 785 | Autor je: Asistent pošťáka

No, kéž bych já uměla psát takhle dlouhý komenty a dokázala se odpoutat z toho věčného "super, nádhera, jen tak dál" xD
O kapitolovce jsem přemýšlela, ale mám tu ještě rozdělanou práci (jednu se chystám i dokončit! xD) a poslední dobou málo času a hromadu studijních požadavků, jenž ze mě mimoděk vysávají inspiraci a chuť k psaní, takže mám spíš strach, aby se pod mými prsty nezrodil výkvět brakové literatury.

Obrázek uživatele himiTsu
Vložil himiTsu, St, 2010-10-27 01:54 | Ninja už: 5500 dní, Příspěvků: 921 | Autor je: Propadlý student Akademie

Chápu jak se cítíš. - - xD
Neřekla sem "teď hned" nebo "v nejbližší době"... Sem vlastně ráda že ses nad tim už aspoň zamyslela. x) Myslim že si na to všichni rádi počkáme. ^^

Obrázek uživatele Avárt
Vložil Avárt, Čt, 2010-07-01 06:39 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 785 | Autor je: Asistent pošťáka

Aha - Yamato, tohle mi opravdu otevřelo oči! Odteď budu psát jen dokumentace bojů! Laughing out loud

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Út, 2010-07-20 22:43 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Jak myslíš xD

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Reina Kana
Vložil Reina Kana, Po, 2010-06-07 18:17 | Ninja už: 5049 dní, Příspěvků: 24 | Autor je: Prostý občan

jsem naprosto unešená...nemám slov, ten můj námět si zpracovala dokonale....líp než já....a bude i pokráčko, nebo to je jen jednorázovka??? tohle by si určo zaslužilo pokráčko Eye-wink

ale děkuju moc za věnování :-*

Obrázek uživatele Avárt
Vložil Avárt, Po, 2010-06-07 19:53 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 785 | Autor je: Asistent pošťáka

Díky Smiling
O pokračování popřemýšlím, ale momentálně mám hromadu rozepsaných kapitolovek (dvě), který bych ráda dopsala (alespoň jednu z nich).

Obrázek uživatele Tenny
Vložil Tenny, Po, 2010-06-07 17:10 | Ninja už: 5793 dní, Příspěvků: 567 | Autor je: Prostý občan

Velmi povedená povídka. Ne, že by mi z ní mrazilo, ale přijde mi velmi realistická a uvěřeníhodná. Myslím si, že tak to klidně mohlo dopadnout, kdyby Uchihy nevyvraždily...
Přece jen, Konoha je vojenská vesnice a ninjové jsou vojáci. (na což autoři FF často velmi rádi zapomínají...)

Mimochodem, nejdřív mi vůbec nedošlo, že Nadih je Hidan, i když jsem si nejdřív četla poznámky. xD
No nic... Víc takových povídek!

Obrázek uživatele Avárt
Vložil Avárt, Po, 2010-06-07 19:51 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 785 | Autor je: Asistent pošťáka

No, nepíšu tu o mučení politických odpůrců, takže mražení ani nečekám Smiling. A co se týče obecně všech těch klanů - vždy mi připadali pod takovým absolutistickým systémem.
Hidan/Nadih xD napadlo mě, že jestli Hidan je nepřítel Uchihů, bude třeba ho udělat trochu inkognito...
A díky za koment Eye-wink

Obrázek uživatele DakuHonoo
Vložil DakuHonoo, Ne, 2010-06-06 21:21 | Ninja už: 5542 dní, Příspěvků: 411 | Autor je: Prostý občan

pekneeee ... uz to tak bude ale naruto by mohol na chvilku ist trenovat lebo zatial to je len lama co si kresli na papiere

Obrázek uživatele Avárt
Vložil Avárt, Po, 2010-06-07 16:51 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 785 | Autor je: Asistent pošťáka

Pravda, za tohle by mi Kishimoto Masashi jedničku určitě nedal, protože by mu tam chyběly boje (a za przdnění jeho hlavního hrdiny). Ale o tom jsou přece fanfikce - udělat to tak trochu jinak... Eye-wink