manga_preview
Boruto TBV 07

Goasatte-Den první, první příběh

„Jak říkám, rozveselí vás…“
Čtveřice osob sledovala jen Jiraiyu a všichni tiše doufali, že to nebude žádná jeho historka z lázní, doufali, že je to opravdu povzbudí a rozveselí.
„I když, tento příběh nemá ani tak veselost jako optimismus, jelikož jeho závěr nám může dokázat, že lidská dobrota je to, co mnohdy zachrání životy. Rád na něj vzpomínám a Kjoudžina mám stále v lásce, proto mě ho prosím nechte říct. Myslím, že se vám bude líbit,“ a když se přesvědčil, že veškerá pozornost opravdu patří jen jemu, s hřejivým úsměvem zpustil:

Před mnoha lety, kdy jsem chodil po světě a sháněl informace, jsem se dostal i do země Vody; a musím říct, že je zajímavá, plná ostrovů, které mají vždy rozdílné tradice a taky zákony.
Třeba jednou, to jistě nevíte, jsem se dostal na ostrůvek Higaisha. Vstoupil jsem do jejich hlavního chrámu, což je vždycky nejzajímavější budova ve městě. No, a jelikož jsem spisovatel a hledal jsem informace, šel jsem tedy jako první tam.
Už jen zdi byly podivné, vybarvené rudou barvou, nahánělo mi to husí kůži. Přistoupil jsem k oltáři, když v tom (vyjekl stařík, až se ostatní lekli…Bohužel pro ně si tohle přál) na mě vyskočil podivný chlápek, celý potetovaný a se slovy: „Ty být oběť pro našeho Boha!“ se ke mně řítil s nožem.
Pravda, dostal co proto, ale pak mě napadlo, že zdržovat se tam, nebude nejlepší nápad, a rychlými kroky jsem odešel.
Později jsem se dověděl, že tam žijí nějací lidé, kteří se za lidské oběti snaží od svého Boha vyprosit dobré časy; bohužel, jak se jejich Bůh jmenovat, to už nevím.
No, ale to bylo jen tak bokem…
Jednoho dne jsem procházel malou vesnicí; ovládla mě žízeň a taky hlad, a tak jsem se stavil ve zdejší hospodě. Nápoje měli dobré, osvěžující a navíc služebná tam byla opravdu krásná, svěžest z ní čpěla a rozhodně se měla čím pyšnit…(A na tváři se mu vytvořil zasněný výraz, avšak jakmile pohlédl na přítomné, ihned pokračoval)
No, a když jsem tak seděl u dřevěného stolu, popíjel Saké a jedl jejich specialitu „Rýže natvrdo“, což byla trochu víc okořeněná rýže s masem, pohled mi sjel na podivuhodného muže. A stejně tak on se díval na mě. No a netrvalo ani dvě minuty a přisedl si za mnou a mnoho věcí jsme tehdy probrali.
Jmenoval se Kjoudžin, měl delší hnědé vlasy, které si až moc často dával za uši…A taky pořád něco žvýkal, člověku to skoro lezlo na nervy, a když jsem se ho jednou optal proč, odpověděl: „Na světě jsem už osmadvacet let, ale nikdy jsem neviděl osobu, která by měla stejnou image, jsem holt originál.“ A kdykoliv mi tohle řekl, neboť to bylo přinejmenším třikrát, smál se na celé kolo. A tím tónem vlastně vždycky rozesmál i mě.
Naše cesty se spojily a společně jsme prošli mnoho ostrovů v zemi Vody, větší i menší. Byl srandovní, něco jako Naruto, neustále se usmíval, tedy dokud se náš rozhovor neobrátil na téma „společnost“; kdy jako mudrc mluvil o všem zlém, co slyšel a viděl, a s čím ti vyšší páni nic nedělali. Nenáviděl povrchní a sobecké vládce, kteří na prostý lid kašlali. Byl holt zajímavý, pravý bojovník za dobro, kterého nepotkáte každý den; věřím, že by si rozuměl s Narutem (pohlédl na svého žáka a ten se na něj usmál).
Jednoho dne bylo příšerně chladné počasí a nás ovládla touha po teplém noclehu. Prošli jsme přes řeku Iinin na ostrov zvaný Mei; byl krásný s mnoha zasněženými lesy a jezery, ale Kjoudžin z ní byl znechucený, prý sou zdejší lidé pod vládou krále jménem Kokuoutoo, mužem poněkud bezcitným…No, pravda, nebyl to svatoušek.
Přestože jeden o jejich kultuře a lidech nevěděl absolutně nic a druhý nenáviděl tamějšího vládce, dostali jsme se na velkou hostinu, kterou Kokuoutoo pořádal, a štěstí nám přálo. Měli jsme milé spolusedící u stolu, pečeně byla opravdu propečená a ta rýže! Delikatesní. Taky jsem si tam zjistil recept; není to těžké, akorát se vaří kratší dobu než normálně a dává se do ní trocha oleje s květy Sakury.
Jednoduše řečeno, všechno by probíhalo skvěle, dokud nedošlo na téma o nedávném útoku na jednu malou vesnici nedaleko hradu. Říká se, že to mělo něco společného s útokem na Mizukageho, ale kdo ví, stalo se to už dávno.
„Je to až směšné, že král nechá svou vesnici tak poničit,“ pronesl Kjoudžin a ani se nesnažil ztišit hlas; několik málo osob u nedalekých stolů se na něj otočilo, ale nakonec se vrátili ke své činnosti. Nevěděl jsem, co mu říct, naprosto mě to překvapilo; drcnul jsem do něj loktem, ale jen se na mě usmál.
Těm, kteří seděli vedle nás, se na tváři objevil zmatek a bylo vidět, že nevědí, co mají dělat, jestli mladého muže pokárat nebo přitakat. Ale ani se nemuseli rozhodovat, už Kjoudžin znova zpustil: „Vždyť je to tak! Král je osoba, která se má o lidi starat, pomáhat jim, ne být necitelný a chladný!“
Jeho slova neztrácela na síle, dokonce na ní ještě pomalu nabírala. První mě napadlo, že ho třeba někdo ovládá, jenže to byla blbost, tak jsem do něj drcnul ještě jednou ale o dost více: „Kjoudžine, co to říkáš?! Chceš nás oba zabít?“
„Oba? Ale kdeže,“ odvětil opět s úsměvem, „pokud mě čeká trest, tak jen mě, ty s tím nemáš nic společného, já se holt nemůžu udržet, když vidím takového lotra!“
„Zle mluvíš o tomto člověku, není tak špatný,“ zašeptal tiše spolusedící u stolu se skloněnou hlavou a jen dořekl, narovnal se, až měl záda rovné jako proutek, uchopil číši a s vážným pohledem směřujícím na mého přítele se napil z číše.
„Že není? Ty, milá osobo, žiješ spíše ve strachu před tímto vládcem-nevládcem! Hledí jen jak by se problému zbavil a je mu jedno jestli se ho zbaví i lidé!“
Ale to už se otáčelo mnoho lidí a jejich pohledy byly smíchaná výtka a strach. Mé tělo zalil pot a mysl ovládla nejistota z budoucnosti, ale vše jsem zakryl tím, že jsem zkroutil ústa do úsměvu, ale ne do vytýkavého, spíše jsem ho varoval: „Jsi blázen, Kjoudžine, může tě popravit,“ a celou dobu mé oči sledovaly jeho oči, naprosto klidné; v ten moment mě už ale najisto ovládl strach. Hlavou mi projelo, co všechno bych mohl udělat a co bych neudělal, jelikož jsem byl spoluviník, a pak mě ovládla jediná myšlenka: „A co bude s proroctvím?! A co moje knihy?!“
Tohle všechno tížilo mou mysl, ale mezitím už Kjoudžin pokračoval ve svém hřejivém projevu: „Blázen?“ a na tváři se mu objevila naprostý klid, zhluboka se nadechl a pokračoval a jeho hlas stále sílil „Inu, v tom případě jsem blázen. Dívám se smrti do očí, jako ti lotři, kteří jsou odsouzeni a to právě jedinou osobou, která se pyšní skutky stejnými, ne-li horšími a sama je stejný lotr jako oni!“ zakřičel a nepatrně ukázal dlaní na sedícího krále.
„Kdo je lotr? O kom to mluvíš?“ zahřměl velkou síní hlas muže, kterého král nazýval svou pravou rukou. Pohled všech přítomných sjel na dvojici, dokonce i samotného vládce zajímalo, o čem hovoří. A snad sem byl jediný, který se musel usmívat, jinak bych se asi zbláznil.
„No přeci o člověku, jenž sledoval všechno to nadělení, které se přihodilo blízké vesnici, a pomalu ani nehnul brvou!“
„Ty člověče jeden neuctivá a panovačná, jsi snad blázen? Jak to mluvíš?!“ vyjekl králův poradce s tváří rudou vztekem.
„Blázen?“ zakřičel svá slova opět, stoupnul si a poodešel od našeho stolu, „Inu, v tom případě jsem blázen!“ a jak stál, tak si jednou nohou podtrhl tu druhou a spadl na zadek tak silně, až to zadunělo. Tu se několik lidí zasmálo, což byli ti, kteří netušili, o čem diskutují, avšak rychle ztichli, když viděli rádcovu nenávistnou tvář; stál tak, že si jednou nohou podupával a ruce měl dané v bok. Dýchal zhluboka tak silně, až jsem jej mohl slyšet i já. To se zase trochu rozesmálo mě, ale raději jsem byl tiše a naprosto zoufalý jsem sledoval počínání mého přítele.
„Bič na tebe, pobudo!“ zpustil rádce, „Že se nestydíš mluvit tak o…“ V tom vešla bočním vchodem blízko králova stolu mladá dívka a úsměv rozdávala na všechny. Krásná byla a ta dobrota, ta z ní vířila, a její tělo zelo mladostí a jasně dávalo najevo, že budoucnost z ní udělá překrásnou ženu…Později jsem se s ní skamarádil; měla neuvěřitelný potenciál, se kterým pomáhala svému otci v panování, později i svému manželovi…
„Copak se tu děje?“ Hlas měla jako ten nejlíbeznější skřivánek, a jakmile si všimla, že všechny pohledy sjely na ni, začervenala se. Ó jak krásná byla.
„Pojď, posaď se, Emi,“ vybídl ji král, a tak se usadila na honosné židli vedle něj.
„Říkám vám,“ započal svou řeč Kjoudžin a pohledem neopouštěl krásnou dívku, „že jsem možná blázen, ale poznám, kdy lidé žijí ve strachu a nouzi! Možná jsem blázen, ale vím, kdy lidé mají hlad! Možná jsem blázen, ale vím, kdy je jim zima!“ křičel přes celý sál, a když pohlédl na krále a zpozoroval, že mu oči hoří zlobou a že ruce má sevřené v pěst, jakoby čekal, kdy se mu naskytne možnost zlého útoku, ovládl pošetilého mládence strach, ale přesto se nadechl a zvolal přes celou síň: „Možná jsem blázen, ale vím, kdy zemi vládne tyran!“
„Jak se opovažuješ mluvit takto s králem, ty pošetilý zmetku?!“ vyjekl král pln údivu z mládencovy opovážlivosti, „ Useknout ti hlavu, uřezat ruce a nohy a vše hodit do ohně, dám! Mučit tě budu tak moc, až budeš skrze své proradné zuby prosit o milost!“ křičel tak silně, že mu tváře více a více rudly.
„Tatínku, neztrácejte klidnou hlavu, z toho muže mluví alkohol. Říkala jsem vám, že ho máte zakázat, lidé pak mluví nesmysly,“ šeptala na něj Emi a držela ho přitom za ruce. A pravda! Kokuoutoova tvář se vyjasnila a ruce opustil ten tlak jejich sevření.
„Alkohol? Kdeže, milá slečno, pravda mi leze na jazyk a nechce odejít, já musím mluvit dál,“ Kjoudžinovy oči zářily, když jeho ústa vyslovovala ta, pro krále, odporná slova, avšak dívka se usmála a odvětila mu: „Nechť tedy vaše pravda přinutí ústa říci, kolik jste toho pro zdejší lidi už udělal,“ pak místnost ovládlo ticho a na mládencově tváři šly poznat rozpaky, pak se Emi usmála a pokračovala: „Pak tedy dejte pravdu stranou a až vykonáte pro náš lid něco více, než co vykonal můj otec, promluvte.“Na tváři jí hrál úsměv, ale milý a příjemný, ale čelo jí ovládla jedna dlouhá vráska, čímž bylo jasné, že Kjoudžina vybízí, aby se posadil a nezahrával si se životem.
„Je lehké poslechnout ženu, ale toho tyrana stejně nemám rád!“ řekl mladík, když usedal zpět ke stolu. Bohužel král zaslechl ta slova a znovu jej ovládl vztek: „Ty kryso bídná, co krmí se jako prase a přitom nechová v úctě hostitele, kdeže oheň na mrtvé tělo! Zaživa upálit takového proklatce!“
Když tato slova Kjoudžin vyslechl, hrdě se postavil a hleděl králi rovnou do těch jeho očí, jenž přes všechen zářivý blankyt, nedokázaly být při tolika zuřivosti krásné.
„Ale tatínku, proč tolik vzteku na nemocného?“ šeptala králi do ucha dcera, „Cožpak opravdu chcete bít muže tak přespříliš malomyslného? Cožpak nepoznáte, že je blázen?...Ano blázen,“ přitakala mu na jeho nechápavý výraz, „kdo jiný by přeci mluvil takhle s králem? Jen blázni a ti by se měli nechat jít, však už tak to v životě nemají lehké.“
A Kokuoutoova tvář se opět vyjasnila ale spokojeněji, než kdy předtím. Pohlédl na svou jedinou dceru a usmála se: „Máš pravdu, dcero, jsi rozumná jako vždy. Zůstaň muži, jsi mezi námi vítán!“ zakřičel jemným hlasem a s rukama roztaženýma do stran.
„To by mě zajímalo, co mu ta dívka pošeptala!“ naříkal Kjoudžin, když jsem ho tahal za oblečení zpět na židli, „Ale musí se nechat, že je rozumná a ví, o čem mluví.“
„Je možné, aby takový tyran zplodil takovou krásu a dobrotu?“ pošeptal mi po chvilce do ucha a naše pohledy sjely na mladou princeznu, jež seděla vedle svého otce a vlídnými slovy se zapojovala do diskuse; byla krásná, pravá princezna, která se mi stala vzorem pro hlavní hrdinku mé knihy. Bez meškání jsem mu odpověděl: „Musí být! Vždyť je to učiněný anděl!“ a nikdy bych svá slova nevzal zpět!
Pak jsme se všichni s chutí pustili do jídla a popíjeli ty nejlepší nápoje, a jelikož se vedli jen dobré a pokojné témata, Kjoudžin obveseloval celou společnost mnohdy skutky jako od pravého blázna.
No a pak, jednoho dne, jsme se vydali na záchranu princezny Emi, která…No, to nechám na jindy…

Poznámky: 

A je to tady Smiling
Takže, něco málo říct musím...V tomto příběhu se sice Jiraiya objevuje, ale ne až tak moc, avšak příště to bude lepší. Příště už to bude pravé Narutovské Smiling
Pan Tall psal, že by bylo dobré, kdyby to bylo podle postav, skutky, které jsou pro ně typické. Tak nevím, jestli jsem to dodržela, snaha byla Smiling a ještě i bude...
Jinak za pravděpodobné zklamání se omlouvám...

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Боривітер
Vložil Боривітер, Po, 2017-09-04 08:54 | Ninja už: 4161 dní, Příspěvků: 5832 | Autor je: Admin, Editor obrázků, Manga tým, Člen Dvanácti strážných ninjů

Taky mě potěšilo, že to nejsou žádné hanbatinky Smiling Fráze „svěžest z ní čpěla“ mě pobavila Laughing out loud Líbila se mi ta moudrá princezna, měla svoji hloubku a ač epizodní postava, měla potenciál čtenáře hlouběji oslovit. Nejvíce mě zaujal začátek, jak setřela Kjoudžina, protože to byla docela nečekaná reakce.

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
 
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
 
Pardon za (pro některé možná lehce matoucí) změnu přezdívky, je dočasná. Ale hrozně se mi líbí ukrajinský název poštolky. Tedy srbská ветрушка taky není špatná.

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Ne, 2010-06-13 00:00 | Ninja už: 5876 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Hmm dívky a jídlo, ještě měl dodat, že se trochu víc napil a byl by to geniální Jiraiya. Takhle je to jen velmy dobrý.
Ne jinak nje to skvělé, působí to doopravdy dojmem, že to někdo vyprávěl. (i když možná trochu méně přímé řeči, ale to je drobnost) a je to zábavné.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele Joanne
Vložil Joanne, Ne, 2010-06-13 19:50 | Ninja už: 5490 dní, Příspěvků: 815 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Sáfra, alkohol- metla lidstva-a já na něj zapomněla xD
V té přímé řeči se už snažím lepšit Smiling a ohledně zábávnosti, tak to neslibuju u všech...
Děkuju Smiling

Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Ne, 2010-05-30 19:02 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Já věděla, že se na Joannemeron xD mám těšit Smiling

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Joanne
Vložil Joanne, Ne, 2010-05-30 19:22 | Ninja už: 5490 dní, Příspěvků: 815 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Smiling toto potěší...Zvláště když už půl hodiny piju čaj a ve strachu, jestli se to bude moct vydat, pořád jen přepínám písničky, až mně z nich hrabe xD
Děkuju Smiling

Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.