manga_preview
Boruto TBV 07

Akio 02-Kočka, princezna a oranžový opičák

Po té co se polovina Konohy, spíše jen dámské osazenstvo zhroutila nebo narazilo do nějakého dutého předmětu, jsem konečně našel cestu směrem do nemocnice. Myšlenku jít dveřmi jsem okamžitě zavrhl. Přece jen nebudu na sebe tolik upozorňovat. Obešel jsem nemocnici z druhé strany, ale žádný nouzový východ. Pohlédl jsem vzhůru a zahlédl jsem otevřené okno. Chvíli jsem netušil, proč jsem pod tím oknem stál dalších pět minut, jako bych nevěděl jak se tam dostat. Jsem přece ninja, existuje jen jediný způsob jak to udělat. Vyskočil jsem na okenní parapet a vešel jsem dovnitř. Přeci jenom ty minuty čekání byli zbytečné. Pokoj vypadal prázdně, až na jednu postel v rohu místnosti. Chvíli jsem doufal že jen to ona, ale když se ozvalo hlasité zachrápání, zalekl jsem se.
Tohle přece žádná dívka vydat nemohla. Ani žádný normální člověk, když se k tomu přidalo ještě nesmysl mrmlání musel jsem se nažit, abych se nahlas nerozesmál. Pokračoval jsem až k posteli, pomalu jsem odhrnul závěs. Pomalu, aby s to stvoření pro případ neprobudilo, nic spalo dál schoulené pod peřinou. Oddychl jsem, ale i přes to všechno mě zajímal, co vydává takový hluk. Chytil jsem lem peřiny a rychle jsem ho s toho shrnul.
„ÁÁááá….,‘‘ vykřiklo cosi blonďatého dřív jsem identifikoval to ostatní na tom, odletěl jsem asi dva metry dozadu. Chytil jsem se za hlavu a pomalu jsem se posadil, pořád jsem viděl rozmazaně.
„Sasuke?!‘‘ ptalo se mě to stvoření, vypadalo to, že mě to zná, ale já neznal jeho v tom byl ten problém. Protřel jsem si oči, aby lépe viděl, ten rozmazaný debilní úsměv a blonďatá kštice mi někoho připomínala.
„Sasuke, co tu proboha děláš, málem mě trefil šlak,‘‘ řeklo to. Nevím kdo právě prožíval větší šok, jestli já nebo to divné stvoření.
Obraz přede mnou se začal vyjasňovat, konečně. Pomalu jsem se postavil a narovnal jsem si košili.
Stvoření slezlo z postele přišlo ke mně. Konečně jsem mohl určit, že je to člověk. Ne tohle nebyl člověk, tohle byl Naruto.
„Co tu proboha děláš a proč mi lezeš do pokoje,‘‘ zlobil se blonďák a naštvaně zalezl zpět do své vyhřáté postele. Jako by mě snad nerad viděl? Dál jsem s ním nebavil, stejně o mou přítomnost nestál. Vydal jsem se ke dveřím, ale nešli otevřít. Byli zamčené, mě děsilo spíš z jakého důvodu.
„Nejdou otevřít,‘‘ konstatoval jsem, a pohlédl jsem zpět na postel. Naruto už neležel, nýbrž seděl a podivně si mě prohlížel. Naběhla mi z toho až husí kůže. Možná jsem právě našel důvod proč byli zavřené.
„Neboj, nikdo se nedostane dovnitř, ale ani ven,‘‘ řekl tajemně. Znovu jsem se otočil ke dveřím a kopl jsem do nich s domněním, že se mě leknou a otevřou se. Nic. To ale nebylo tak znepokojují jako fakt, že Naruto se vypařil.
Bože bylo to v jak nějakém horroru. Chvíli jsem čekal, že objeví za mnou, ale nic stále ticho. Hmm.. takže žádný horror to nebyl, měl jsem pocit jako bych tu už čekal snad deset minut. Vykašlala jsem se na to blonďaté stvoření a dál jsem zápolil s dveřmi. Konečně se otevřeli, vykoukl jsem ven. Všude kolem ticho jak v márnici, alespoň něco dobrého. Utíkal jsem pryč z této podivné části nemocnice.
Zahnul jsem doprava a prošel obrovskými dveřmi, konečně lidé. Teda nemocní lidé, ale nikdo nešťastní nespadl. Spíš se na mě všichni velice divné dívali, netušil jsme proč?
Pokračoval jsem dál, až jsem konečně našel tu část nemocnice, kde by se mohla ta neznámá nelézat. Nakoukl jsem do oddělení. Sestra, která hlídala dveře si zrovna pilovala své nehty, takže jsem proklouzl hladce.
Každý z pokoj měl malé okénko, takže jsem mohl lehce nahlédnout, kdo se v pokoji nachází. Ale jako naschvál byla postel zarytá nebesy, takže jsme pro změnu zase nic neviděl. Hledal jsem tedy podle oblečení. A pak jem ji našel, spíš její oblečení, ale i ti mi stačilo.
Vešel jsem potichu dovnitř, opatrně jsme zavřel dveře a přistoupil k nebesům. Připadal jsem si jako v pohádce, odhrnut nebesa a políbit princeznu. Když jsem ale odhrnul nebesa moje princezna mi dala před hubu, ani jsem ji nestihl zhlédnout. Škoda. Moje tvář okusila chuť omítky, než jsem se od ní stihl odlepil onam i utekla z pokoje.
Kruci, raději jsem se vypařil dřív než mě mohl někdo zahlédnout.

Celou cestu mi vrtala hlavou, dokonce i víc než Naruto a to už je co říct. Nevím na divné chovaní toho oranžového opičáka jsem byl zvyklý, ona mě však překvapila. Naprosto mi zamotala hlavu a to se zatím povedlo jen jedné.
Dorazil jsem do starého domů, mého domu. Pomalu jsem otevřel, měl jsem strach, že by mě mohl vypadnout všechen ten prach co se tu nahromadil, ale překvapivě nic. Někdo tu asi byl, nebo možná je. Potichu jsem se vplížil do SVÉHO bytu. Neobtěžoval jsme se zout nebo snad rozsvítit.
Ozvali se krůčky, jen tiché našlapovaní, stejně jako já i ten neznámí si dával pozor, abych ho neslyšel. Koky se začali neúprosně blíž, vytáhl jsem katanu a vyčkával jsem. A pak se to objevilo, málem mě trefil šla když jsem zjistit, že je to prach obyčejná kočka, která se lekla víc než já.
Rozsvítil jsem a konečně jsem se zul, ta tu dobu se tu nic nezměnilo. Natáhl jsem se po kočce a vzal jsem ji do náruče, chvíli se bránila, nakonec však začala příjemně vrnět a zatínat mi drápky do rukou a to docela bolelo.

Ozvalo se klepání, líně jsem se zvedl a šel jsem otevřít, jen trochu pootevřel dveře, tak mi cosi doslova skočilo o náruče, zůstal jsme v šoku, ale nejprve jsem se snažil udržet rovnováhu, pak jsem začal identifikovat to neznámé držící se mě jako klíště. Ovšem jakmile jsem se přestal kymácet, ten někdo mi vrazil facku a ne ledajakou, tentokrát už jsem rovnováhu neudržel.
„Jak si to představuješ! Odejít si a pak se jen tak vrátit, z ničeho nic,‘‘ křiklo na mě o cosi. Vážně jsme se začínal obávat o své zdraví, stále mě někdo byl. Alespoň jsem teď věděl jak se cítil ten oranžový opičák.
„Díky za pěkné přivítání,‘‘ odsekl jsem a ztěžka jsme se posadil. Konečně jsme v dostatečné vzdálenosti od jejich rukou, abych ji mohl identifikovat. Dlouhé růžové vlasy a hezká postava, to muselo být Sakura. Ona byla a šel z ní opravdu strach, chudák Naruto, divím se, že ho ještě nezabila. Teď už mi došlo proč byl v nemocnici.

Poznámky: 

P.S: Možná vám připadá divnej ten kousek s Narutem.. ale věřte v dalším díle se vše vyjasní Laughing out loud

4.89655
Průměr: 4.9 (29 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Arashi
Vložil Arashi, Pá, 2017-02-10 20:51 | Ninja už: 2714 dní, Příspěvků: 257 | Autor je: Propadlý student Akademie

Mise V2: Než jsem se vůbec pustila do čtení povídky, zaujal mě originální, téměř pohádkový název. Ten mi opravdu vyloudil úsměv na rtech a ještě více navnadil.
Tak identita jedné z hlavních postav byla konečně odhalena. Kdo by řekl, že Sasuke zajde tak daleko a poleze Narutovi do postele. Jinak, zatím to vypadá, že má Sakura silnou konkurenci. Že by nás v dalším díle čekala dívčí válka? Laughing out loud

Obrázek uživatele Dardes
Vložil Dardes, So, 2010-06-05 11:38 | Ninja už: 5274 dní, Příspěvků: 267 | Autor je: Prostý občan

Pokráčkooo xD Kdy bude jestli máš nějaký předtuchu Amy ^^ Těším se a budu dál číst Smiling

Obrázek uživatele Amy-chan
Vložil Amy-chan, So, 2010-06-05 15:01 | Ninja už: 5705 dní, Příspěvků: 925 | Autor je: Prostý občan

pokračování bude dnes nebo zítra Laughing out loud

Obrázek uživatele Dardes
Vložil Dardes, Pá, 2010-06-11 10:26 | Ninja už: 5274 dní, Příspěvků: 267 | Autor je: Prostý občan

Yahoooo xD

Obrázek uživatele Gloria Uzumaki
Vložil Gloria Uzumaki, Po, 2010-05-24 15:22 | Ninja už: 5706 dní, Příspěvků: 291 | Autor je: Pěstitel rýže

A jo, celkem fajné jen mi tam nesedí to chování Sasukeho, prosím více arogance x333

Vlčí smečka – rodina má,
jedině ona a žádná jiná.

Poběžím s ní, zemřu pro ni,
ona je ta, jež mě chrání.

Vyjeme ve dne, vyjeme v noci,
my jsme totiž Konožští Vlci!!!

WÁÁÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚ!!!!!!!

Obrázek uživatele Amy-chan
Vložil Amy-chan, Po, 2010-05-24 16:41 | Ninja už: 5705 dní, Příspěvků: 925 | Autor je: Prostý občan

neboj to všechno přijde jakmile se setká se starým týmem

Obrázek uživatele Amy-chan
Vložil Amy-chan, Po, 2010-05-24 09:56 | Ninja už: 5705 dní, Příspěvků: 925 | Autor je: Prostý občan

děkuji.... Laughing out loud

Obrázek uživatele elis23
Vložil elis23, Ne, 2010-05-23 20:45 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 130 | Autor je: Prostý občan

paráda, moc se mi líbí tvůj styl psaní a smysl pro humor Eye-wink