Maminko proč jsi tak zlá?

30.5.
Milá maminko,
je to už rok, co si odešla. Pořád ti píšu – však ty víš. Nevím, jestli moje psaní čteš, ale tatínek říká, že ano. Tatínek pořád na všechno říká ano. Nevím, jestli mu mám věřit, poslední dobou se chová divně, ale on by mi přeci nelhal. Nikdy. Dnes bráška poprvé promluvil. Řekl „máma“. Jsi šťastná? Ano určitě si, já to vím. Dnes se také vrátila teta. Byla na misi, ale to ty víš, psala jsem ti to. Toho zrádce ze Suny přivedli v poutech. Když procházel kolem mě, tak se usmál. Usmála jsem se taky, ale tatínek mi vynadal. Bylo mi to líto, tatínek se pořád zlobí. Myslíš si, že jsem zlá? Tatínkovi jsem se omluvila a on se taky omluvil. Nevím proč. A pak večer seděl u stolu a plakal. Ptala jsem se „Tatínku, udělala jsem něco špatně?“, ale on mi řekl, ať jdu spát. Tak jsem šla, jsem přeci hodná holčička.

3.6.
Milá maminko,
promiň, že jsem ti nenapsala dřív, ale nemohla jsem. Tatínek mi zakázal vyjít z pokoje. Nevím, proč to udělal. Seděla jsem v koutě a plakala. Bylo mi líto, že jsem zlá holčička, chtěla jsem být silná a neplakat ale nešlo to. Maminko, proč si nás opustila? Udělala jsem něco špatného? Prosím vrať se. Tatínek se chová divně. Slyšela jsem, jak přešlapuje před dveřmi. A bráška celou dobu brečel. Maminko co se to děje?

4.6.
Milá maminko,
dnes ti píšu z dětského domova. Je tu spousta dětí, jako jsem já a bráška. A taky tu jsou moc hodné paní, které se o nás starají. Našla jsem si kamarády. Neboj, nic se mě ani bráškovi nestalo, ale tatínek je v nemocnici. Teta mi řekla, že šel večer, když jsem usnula, na misi a tam ho někdo zranil. Je v nemocnici, ale nemůžu jít za ním. Nevím proč, asi jsem zlobivá holčička. Bráška řekl další slovo – táta. Máš radost? Ano, určitě máš.

11.6.
Milá maminko,
už je to sedm dní, co je tatínek v nemocnici. Pořád mě k němu nechtějí pustit. Ptala jsem se Kiyo-san, jestli jsem zlobivá holčička a ona si ke mně klekla a řekla mi, že nejsem. Rozplakala jsem se. Proč mě tedy nechtějí k tatínkovi pustit?

19.6.
Milá maminko,
dnes jsme hráli s paní Kiyo a ostatními dětmi takovou hru. Jmenuje se, Zachraň kamaráda. Nebavilo mě to, ale zahrála jsem si jí, jsem přeci hodná holčička. Chimatsu a Emi se spolu pořád hádají. Když jsem se podívala z okna, viděla jsem několik ninjů. Určitě šli na misi. Jeden si mě všiml a zamával mi. Taky jsem mu chtěla zamávat, ale pak jsem to neudělala. Tatínek by se na mě určitě zlobil.

17.7.
Milá maminko,
dnes tatínka pustili z nemocnice. Přišel si pro nás. Jsem šťastná, ale on asi ne. Tvářil se divně, ale já vím, že mě má pořád rád. I brášku. Rozloučila jsem se s paní Kiyo a mými kamarády. Bylo to smutné. Když nás tatínek zavedl domů, tak nám udělal rámen. Byl dobrý, ale tatínek se šťastně netvářil. Asi mu nechutnal. Pomohla jsem mu umýt nádobí a pak uložit brášku. A pak jsem šla spát i já. Tatínek mi ani nedal pusu, už jsem asi velká holka.

18.7.
Milá maminko,
tatínek leží na zemi a nehýbe se! Snažila jsem se ho probudit, ale on tam pořád jen leží. Nevím, co mám dělat, leží na zemi v kaluži krve a vedle něj meč, bráška pořád pláče, nejde ho utišit. Maminko, prosím vrať se a utiš ho. Prosím. A vzbuď tatínka. Prosím, vrať se. Maminko, prosím, já slibuju, že už nikdy nebudu plakat a budu hodná holčička. Prosím vrať se. Moc prosím.

20. 7.
Milá maminko,
navrátila ses, i když jsem tě prosila. Místo tebe přišla teta. Zklamala jsem tě – zase jsem brečela. Ptala jsem se tety, jestli jsem zlobivá holčička, ale ona mě objala a rozplakala se. Bráška pořád pláče. Byli u nás nějací páni s maskami na obličeji a na něco se ptali tety. Teta pořád křičela, že jsem ještě dítě a že nic nevím a já taky nic nevím. Maminko, co to znamená? Já to nechápu. Teta pořád brečela a pak mi řekla, že tatínek umřel. Ptala jsem se, co to znamená a ona mi řekla, že tatínka už nikdy neuvidím. Proč to tatínek udělal? Jsem zlobivá holčička?

23.7.
Milá maminko,
od teď prý budu bydlet i s bráškou u tety. Teta si kvůli mně vzala volno. Říkala, že se nemám trápit, že se s tatínkem zase setkám. Ale kdy? A bude mě chtít vidět? Bráška se pořád ptá, kde je tatínek. Řekla jsem mu, že umřel, ale asi nechápal, co to je. Taky to nechápu.

5.8.
Milá maminko,
dneska umřela teta. Taky ji našli v kaluži krve, ale jí prý někdo zabil. Byla na misi. Nechápu to. Proč jí zabili? Jeden pán v masce mi řekl, že odešla. Už navěky. Maminko, proč odešla? A maminko, odejdu já taky? Já nechci odejít, bráška by tu zůstal sám. Dneska se mě na to ptal. Řekla jsem mu, že od něho nikdy neodejdu a on se rozplakal. Maminko, proč si odešla? To už nás nemáš ráda? A proč odešel tatínek i teta? Jsem zlobivá holčička? Ne já nejsem zlobivá – to ty. Jsi, zlá maminko. Maminko proč si tak zlá?