manga_preview
Boruto TBV 07

Cena prachu - 3. část

Akira Yamaoka - Room of Angel

Tušit neznamená vědět.
Tušit neznamená znát.
Tušit znamená předvídat a prohrávat.

Co necítíš, to neexistuje. Tvůj pokoj je tvé království. Tvůj svět je ochránce. Nedovolí, aby ti někdo ublížil. Tvá bolest je i jeho bolestí.

Za mřížemi čas není. Nepočítají se za nimi minuty, nepočítají se hodiny, nepočítají se dny. Nemá to smysl.
Nic v tom světě nemá smysl. Když tělo opustí mysl, odpor se zhroutí. Není pták v kleci. Je klec v ptáku.
Některé věci se mění. Některé zůstávají. A některé si snaží udržet zbytky své neměnosti.
Kolik času už uplynulo tady. Týdny, měsíce, roky? Dny? Netušila. Ve dne ji učili. Zkoušeli. Napravovali to, co bylo podle nich špatné. V noci se dívala na svůj odraz v zrcadle a čas ubíhal.
Neměla výčitky.
Neměla domov. Nikoho, ke komu by ji to táhlo.
I kdyby měla duši.

***Její kůže se stříbřitě leskla. Obdivovala se v zrcadle a nic ji nezajímalo. Nebylo nic.
Každou noc. Znovu a znovu.
Zkusila se na sebe usmát. Rty se pokřivily, tvář vypnula. Koutky se srolovaly do vějířků.
Na zem dopadly kapky krve a pokropily ostré střepy.
S hrůzou zírala na místo, kde držela zrcadlo. Teď byly ve vzduchu jen její zkrvavené ruce. Rozmáčkla ho. Když uviděla vrásky na své tváři. Šedé oči těkaly v bledém obličeji, brada se třásla. Zvedla se z postele, bezohledně pošlapala střepy, které tvořily jejího tichého společníka. Zabušila na dveře. Rudá krev se rozmazala po dřevu.
Nikdo jí neodpovídal.
Byla sama. Sama ve svém šílenství.
Každou noc. Ráno přinesou nové zrcadlo. Večer ho znovu rozbije.
Horečně dýchala, viděla před sebou tu náhle vrásčitou tvář... Měnila se jí před očima ve stařenu. Stárla. Stárla, tak jak s časem přirozeně měla.
Domem se rozlehla rána, když vykopla dveře z pantů. Její zoufalství jí dávalo větší sílu.
Proto byla stvořená. Aby ničila.Všechny kolem sebe.
A nakonec sebe. Překročila hranici.
Netušila, kolik pokojů už prohledala. Kde všude byla. Hledala jen jeden. Ostatní přehlížela. Ostatní nemělo existovat. Ale ono bylo a ji to děsilo.

Vpadla do dalších dveří. Na stole leželo dítě a nad ním se skláněl Orochimaru. Viděla ty dlouhé černé vlasy, cítila ten kovový pach krve. Strach v očích malého chlapce. A vzpomněla si na vlastní popravu.
Když jeho černé vlasy se dotkly její měkké tváře.
Když na zemi chroptěla bolestí a on jí sliboval vysvobození.
Věčnou krásu. Nesmrtelnost.
Všechny jeho sladké lži.
Sliboval jí vzpomínky. Na sebe samu.
Tak málo toho dodržel.

„Copak, Gina nás poctila svou přítomností?“ zašeptal muž nevzrušeně. Chlapcovy oči se zabodly do jejího obličeje.
„Pomoz mi!“ zasténal. Připadala mu jako anděl, který má moc ho vysvobodit. „Pomoz, hrozně to studí,“ křičel. Beze slova se dívala, jak ho Kabuto přivazuje tlustými řemeny k lůžku.
„Pomoz, já nic neudělal!“ křičel jako zběsilý. „Říkal jsi, že to nebude bolet!“ vřískal. „Bolí to. Studí to! Zastavte to někdo!“
Zády se přitiskla ke zdi. Dívala se, jak mu medik do žíly vstřikuje další dávku jakési látky.
„Pomoz mi,“ chroptěl chlapec a modré oči se zalívaly slzami. Bezděčně udělala krok dopředu.
„Chceš si špinit ruce, zlatíčko? Není ti to za potřebí. Takhle to chodí,“ obrátil se na ni Orochimaru. Nevnímala ho, poslouchala přidušené vzlyky trpící osoby.
Trhalo ji to uvnitř na kusy. Tak dlouho už necítila bolest... Nebyla příjemná.
Byla spravedlivá.
„Lhal jsi. Nejenom mně,“ zašeptala. Pálilo to. Burcovalo smysly.
„Lhal! Vždyť mu ubližuješ!“ vrhla se na něho vztekle.
Netušila jak, ale najednou byla zády přilepená ke stěně. Kabuto ji pevně držel. Byl rychlejší než ona. Vztek jí otupil.
„Vadí ti to? Udivuje mě, kolik v tobě zůstalo lidskosti,“ protáhl zamyšleně jeho pán. „Ale podívej se na sebe. Chceš riskovat svoji krásu kvůli němu?“ mávl rukou a zčeřil tak vzduch nasáklý krví.
„V pořádku, Kabuto, pusť ji. Dones zrcadlo. A ošetři jí ruce.“ Počkal si, dokud nevykoná jeho rozkazy a pak v klidu zdvihl zrcadlo, aby se v něm viděla. Na hocha ohled nebral.
„Chceš se tohoto vzdát? Kvůli jednomu usmrkanci? Patříš mezi jedny z mých nejlepších pokusů. Nenuť mě, abych si ničil sbírku.“
Dívala se do svých šedých očích. Na bledou tvář bez jediné vrásky. Už jí nepřipadala tak krásná. Jako prázdná maska, kterou klaun odložil, aby mohl použít jinou.
Použitá. Odhozená.
Tak nádherná! Nemohla zničit vlastní tvář.
Chlapec znovu hlasitě vykřikl. Trhla sebou.
Nešlo to, nemohla se hnout. Bez srdce, ale krásná. To bylo to hlavní. Její šílenství už nad ní převzalo kontrolu.
„Chceš se obětovat? To není tvůj styl, Gino,“ šeptal jí úlisně. Netušil, že se jí vzpomínky vrátily. Na všechno. Stačil pohled do modrých očí jeho dalšího úlovku.
Pokus, který se možná nezdaří. A bude označen jen sériovým číslem. Nebo se přidá do jeho sbírky, na kterou je tak hrdý. Kdo by mohl tušit...
Zkoumala svoje oči. Měl pravdu. Ztratily svůj jas. Jiskru života. Zemřela toho dne, kdy ji přeměnil. Teď už věděla co je. Stvůra.
Krásná stvůra. Šílená.
Bez nároků na pokračování. Když nesmrtelnost je jen pohádka.
Jednou se stejně její tělo rozpadne v prach. A jaká bude cena jejích kostí? Nikoho nebude zajímat.
„Máš pravdu, to není můj styl. Jednou se ti to vrátí, hade,“ zasyčela a vycouvala z otevřených dveří.
Utekla. Zbaběle. Nedokázala mu pomoct. I kdyby chtěla, i kdyby se ticíkrát přesvědčovala, že její tvář je jen maska. Sobecká byla její krása. Ne chladná. Sobecká.
Utíkala do bezpečí svého vězení. Světa, kde bolest neexistovala. Kdysi.
Vzpomínky znamenají bolest. Teď už to věděla.
Vrátila dveře na jejich místo, pečlivě je zavřela. A pak se po nich svezla dolů na zem. Jak mohla zapomenout.
Ješitná. Nemá právo. Šance zmizela. Má poslední kolo. A zvonek už cinkl na jeho začátek. Hraje.
Prohraje.
Oči jí padly na krvavé střepy u postele. Cokoliv je vysvobození.
Cokoliv znamená výhru v prohře.
Když ji oni nedostanou. Vyhraje sama nad sebou. Svou ješitnou pýchou. Svědomím. A duší.
Stačí se změnit po třetí. Stačí se změnit v prach. Ten, o kterém si myslela, že nikdy nikdo neuvidí. Teď by jim ho nejradši sama vnutila.
Nemůžou mít všechno. Lidi nejsou majetek.
Vyhraje. Nad sebou. A nikdy nezestárne. Krása až do smrti, nelhal ve všem.
Po čtyřech se doplazila k železné posteli. Namáhavě na ni vylezla, rozmotala obvazy, kterými jí Kabuto ošetřil ruce. Jen by překážely. Natáhla se a vybrala z podlahy střep, kde bylo nejméně krve.
Nedalo jí to, naposledy se podívala do tváře svého tichého společníka. Odpověděl jí jejím bezchybným odrazem.
Neusmála se. Vrásky ji děsily i ve chvíli smrti. A pak si střep přiložila k zápěstí.
„Jsem zvědavá, Orochimaru, jak se bude můj prach vyjímat ve tvé cenné sbírce. Přijdeš o drahocenný exponát,“ vyštěkla do ticha.
Od střepu zrcadla se odrazil svit měsíce.

***„Co je, Kabuto, nemůžeš ji vzbudit? Vždyť poslední dobou ani nespí, jen kouká do toho zrcadla, divím se, že ji ty kruhy pod očima neděsí. Co tam děláš?!“ Orochimaru neměl náladu, jeho experiment se nepovedl. Chlapec zemřel.
„Co tu stojíš? Jen jsem chtěl, abys...“ Došly mu slova. Na posteli ležela Gina, tmavé vlasy jí rámovaly bledý obličej, který i teď vypadal jako pocta andělům. Levá ruka ztuhle visela nad střepy na podlaze, které se koupaly v krvavé lázni.
Oba chvíli bez hlesnutí zírali na hrůznou scenérii. Pak čapl Orochimaru Kabuta pod krkem a hodil s ním přes místnost.
„Měl jsi ji hlídat, co jsi dělal?! Víš jak byla věděcky cenná? To mi zodpovíš, Kabuto!“ prskal vztekle.
„Nenapadlo mě, že by se podřezala, tolik se smrti bála...“
„Nenapadlo? Ty bezvýznamný červe, máš myslet na všechno. Ona byla mým krůčkem blíž k nesmrtelnosti. Copak to nechápeš? Jsme tam, kde jsme byli. Nenávratně.“ Uhodil do rámu dveří.
„Splnil se jí sen, nezestárla. Musela si vzpomenout, nic jiného v tom nevidím. Kdyby si nic nepamatovala, tohle by neudělala. Neměla by motivaci. Chtěla se mi pomstit. Za to, že to byl úspěšný experiment. Kruté.“
Obrátil se a odcházel.
„Pohřbi ji za domem,“ křikl přes rameno na Kabuta. „Tentokrát pořádně. A přiveď mi Sachiko, chci vyzkoušet ty nové pilulky.“

Cena prachu není stanovená.
Aby si každý určil hranici.
Aby každý poznal sám sebe.

KONEC

Gina - stříbřitá - (její oči barvy zrcadel...)

Poznámky: 

A tak skončil příběh jednoho vědeckého experimentu. Začal nový. A nový a další a další... ve jménu vědy.
Nějak nemám ani co dodat. Nevím, myslím, že všechno bylo v povídce. Cena prachu... jejích vlastích kostí. A těl jiných, co se obětovali. Ve jménu vědy. Sobecký Orochimaru...
Děkuju za přečtení, případné hvězdičky a komentáře. Já vím, tohle není moc pozitivní příběh. Jen ukazuje to, že i ten bezcennej červ, kterej je použitej k pokusu, není hračka. Eye-wink Protože každý z nás má city. Ať je schovává jakkoli pečlivě.

5
Průměr: 5 (17 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Ne, 2017-07-09 20:05 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

„Misia L2:“ Silný začiatok tejto, podľa mňa, filozofickej záverečnej kapitoly. O každej vete by sa dala urobiť prednáška. Gina šalie, jej vrásky a rozbíjanie zrkadla mi pripomenuli jednu scifi, kde sa každý deň opakoval. Pohľad na mučeného chlapca jej asi niečo zapol v mozgu a spomienky sa vrátili. Vždy je nejaký impulz, človek nie je Boh a scintilla animae (Božia iskra, napr. u Majstra Eckharta) sa zničí len smrťou, aj to nie je isté. Gina sa prebrala, vykričala Orovi, čo je zač. Sebectvo, ješitnosť (márnivosť), pýcha, bezduchá krása - neduhy ľudskej úbohosti. Ale svedomie (presnejšie v pojme syneidesis, alebo Kantov Kategorický imperatív), čo ako ho chceme potlačiť, vždy sa nejako ohlási. Ginine úvahy: "Cokoliv znamená výhru v prohře. ...Stačí se změnit v prach. ...A nikdy nezestárne" ju nakoniec doviedli asi, v jej situácii, k jedinému východisku. Človek nevie, či sa má smiať a či plakať nad Orovým vyhlásením, aké je kruté, že sa mu Gina chcela pomstiť za to, že bola úspešný experiment.
Komentujúci predo mnou veľa analyzovali, ja som prispela svojou troškou do mlyna Smiling Obdivujem tvoju tvorbu, lebo vždy ma núti premýšľať. Táto séria udrela priamo na moju profesionálnu aj človečenskú strunu, Etika a jej rôzne druhy patria k mojím výskumným prioritám. Je životne nevyhnutné poukazovať na problémy sveta hodnôt, vrátane etických aj estetických, ktoré by niektorí radi vymazali z našej pamäti a urobili z nás "úspešný" experiment ala Gina. Tvoj štýl je nezameniteľný, vonia ako parfém, ktorý si sama namiešala. Uvedomila som si, že ma nedokážeš sklamať, Oro našťastie nemá na teba dosah xD Ďakujem za skvelý zážitok Jofuku pro tebe :-) (Tento kvietok bol tiež čarovný, ako tvoja tvorba) Smiling

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Ne, 2016-01-17 22:54 | Ninja už: 5302 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Orochimaru mě vždycky fascinoval a nejinak tomu bylo i v tvém podání – tak chladný, vypočítavý a vzrušený. Nahlédnutí do jeho temné smrtící laboratoře byl výlet, který bych si v reálu velice ráda odpustila, ale takto potají, jako němý divák, jsem si ho velmi užila. Jen mě mrzí, že neznám pozadí jejího života. Proč byla tak posedlá krásou a proč byla tak zoufalá, že skončila v Orochimarových spárech? Ano, chápu, že o tom to nebylo a chápu, že vysvětlování těchto malicherností by narušilo atmosféru, ale... Ta zvědavost!

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF

Obrázek uživatele himiTsu
Vložil himiTsu, Po, 2010-07-12 22:46 | Ninja už: 5500 dní, Příspěvků: 921 | Autor je: Propadlý student Akademie

Obrázek uživatele Hagiku Biseki
Vložil Hagiku Biseki, Út, 2010-04-13 11:32 | Ninja už: 5779 dní, Příspěvků: 442 | Autor je: Tsunadin poskok

Toto bolo povedzme vhodné ukončenie jedného experimentu. Ľudia majú chybičku krásy zvanú podvedomie, do ktorého sa kopíruje všetko čo sa ukladá do vedomia a keď vymažeš vedomie v podvedomí všetko zostane a v snoch sa spomienky znovu objavia, až jedného pekného dňa človek precitne a uvedomí si čím bol a čo chcel. Človek je na exmerimenty skvelý výber, no aj keď sa z neho stane vec, zviera, monštrum stále v hĺbke srdca, mysle, či duše chce byť človekom a to je tá jediná vec, ktorú nedokáže vedec dlhodobo potlačiť. Záver je jednoduchý a netreba ho snáď hovoriť.
P.S.1: Toto dielko bolo po dlhšej dobe niečo čo mi pripomenulo, že by som sa mal venovať dvom svojim sériám a za to ti dakujem. Zároveň ti chcem poďakovať za túto trilogy, je totiž niečím čo si človek môže prečítať aj viac krát a vždy mu to príde zaujímavé.
P.S.2: Teším sa čo zas vymyslíš, takže čau a píš! Laughing out loud

FF BY HAGIKU
YURI FAN Ano i já jsem Yurifanista Kakashi YES Smiling



Máš niečo čoho sa chceš zbaviť, alebo naopak niečo hladáš, tak neváhaj a pridaj sa do fb skupiny Anime a Manga Burza! Kakashi YES
http://www.facebook.com/groups/478036032208994/

Obrázek uživatele mollyhana
Vložil mollyhana, Ne, 2010-04-11 20:35 | Ninja už: 5868 dní, Příspěvků: 548 | Autor je: Prostý občan

Aku ...
Nevím upřímně, co napsat.
Asi jen.
Hrůza.
Tu jsi věrně vyjádřila v těch řádcích, přenesla na mě. Třesu se. Nebudu se na to koukat jako kritik, ty víš, že bych mohla. Nechci, protože jsi mně uchvátila. A pochybuji, že by se to změnilo. K téhle povídce se vrátím, zanechala na mně ... Hrůzu. Smiling
Kočičáku ... Asi se opakuji, ale ... Mně ta slova prostě došla, nemohu vyjádřit, jak se mi tahle část příběhu líbila. Byla ještě lepší než ty dvě předtím, dohromady je to perfektní.
Děkuji za krásný čtenářský zážitek. Smiling

Obrázek uživatele Dyrim 少し雌
Vložil Dyrim 少し雌, Ne, 2010-04-11 18:27 | Ninja už: 5775 dní, Příspěvků: 333 | Autor je: Prostý občan

Sliby chyby, ale ten poslední komentář ti tu opravdu nechám. Když jsem to dočetla, tak se mi vybavilo, jak mi Sayoko napsala na ICQ, že moje Deeya je zrůda (nebo zrůdička? Laughing out loud), která (můj dodatek) se schovává za svůj milý úsměv. Jestli nevíš o kom mluvím, tak se není čemu divit, protože Deeya se tu ještě neobjevila. Ovšem k jádru věci.
Stvůrou není ten, kterého tak vytvořili, ale ten, který ho vytvořil. Ona byla taková jaká byla a přála si taková zůstat. On jí to nabídl a splnil. Opravdu splnil. Ale byla ona pak šťastná? Možná... chvíli. Člověk bez emocí není člověkem. Vlastně není myslící bytostí. Ale jak lze popřít, tak základní princip, kde i rostlina má emoce. Nejde to.
Ve výsledku to ale stejně není ten krutý, který přetvořil, kdo ztratí. On získá. Zjistí něco víc. Ztratí zase jen ten, kdo se nechal přemoci svými touhami. Říká se, že ten největší sen, který máš se ti nikdy nesplní. Já s tím docela i souhlasím. Protože, aby se ti něco splnilo, musíš pro to něco udělat, v horším případě něco obětovat. Ale ta cena je až příliš vysoká.
A co se obecně povídky týče... Vážně to chceš slyšet? Sticking out tongue No... První díl je pěkný, oslovil mě, ale nebyl dokonalý. Druhý pro mě byl z téhle trojice nejlepší. A síla jeho konce mi málem vyrazila dech. Trojka bylo takové očekávání něčeho co nakonec nepřišlo. Naprosto souhlasím s tím, že ho nezachránila, ale to jak se jí vrátili vzpomínky.... Možná jsem až příliš skeptická Laughing out loud No a "soundtrack" krása.

Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Ne, 2010-04-11 11:34 | Ninja už: 5831 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Ani nevím, co bych měla napsat, když nemám slov. Aku, když jsem napsala, že tohle zase bude NĚCO, měla jsem pravdu. Je to něco v pozitivním smyslu. Řekla bych, že tohle je další výjimečné dílo výjimečné Aku. ^^

Obrázek uživatele Amael
Vložil Amael, Ne, 2010-04-11 09:07 | Ninja už: 5458 dní, Příspěvků: 819 | Autor je: Prostý občan

tahle sériika se mi moc líbila, bylo opravdu o čem přemýšlet, mělo to hlavu, patu... a hlavně příběh a smysl... moc se ti to povedlo Smiling

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, So, 2010-04-10 18:27 | Ninja už: 5890 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Orochimaru je má oblíbená postava - proto, že si na nic nehraje, nemaskuje své plány za rádobyvlastenecké nebo jiné nabubřelé proslovy... Je krutě sobecký, jde si za svým, bez zábran. Dnes tak jedná spousta lidí... (i když v reálném životě bych tyhle typy zabíjela nebo si na ně zabijáky najímala Sad)
A tobě moc děkuju za zajímavý pohled z druhé strany...

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!