manga_preview
Boruto TBV 07

Pomsta 1 - Rodina

Tahle povídka NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO S KLANEM UCHIHA! Uf xD
Ještě by se hodilo dodat, že hlavní postava je přibližně stejně stará jako Naruto a ostatní.

Na okenním parapetu seděla skrčená černovlasá dívka. Kolena měla pevně přitisknutá k bradě a hlavou se opírala o ledové sklo. Její pozornost se však nezaměřovala na bouřku, zuřící za okny, ale na starou, umaštěnou fotografii , kterou ochranitelsky svírala v rukou.

Byla na ní žena v dlouhých černých splývavých šatech dlouhé, temně rudé vlasy, svázané do drdolu. Na pravým uchem do nich měla vpletenou bíle rozkvetlou kopretinu. Její tvář byla velice bledá, prozařovaly ji jen velké, světle fialové oči bez zorniček, orámované dlouhými řasami. Křečovitým úsměvem se snažila přebít starosti, ty ale přesto kreslily do její mladé tváře hluboké vrásky. V rukou svírala malinký uzlíček, spokojeně spící novorozeně, zabalené do čistě bílé látky. Něco na této fotografii ale chybělo - i když jen částečně. Žena sice měla kolem pasu omotanou čísi ruku, avšak na druhé straně, kde měl být její majitel, nebylo nic. Zbytek fotky byl odtržený. Z muže - jejího otce -, který tam kdysi určitě stával, teď zbýval jen kus dlouhé černé nohavice a ninjovská bota. Dívka nevěděla, kdo ho z fotky odtrhl. Neměla tušení, proč by to kdo dělal. Když jí její dědeček tu fotku dával, muž už na fotce nebyl.

Černovlásce vhrkly slzy do očí a její pohled se rozostřil. I přes kapky slané vody, hromadící se pod jejími víčky nepřestávala hypnotizovat zašlou fotku ve svých dlaních. Byla to její jediná památka na maminku a jediná věc ukazující na jejího otce.

Ale proč se ta žena na fotce neusmívala upřímně? Proč jí obličej brázdily obavy? Z čeho měla strach? Bála se snad o to děťátko ve svém náručí? A jestli ano, proč se o něj bála? Tolik otázek a žádná odpověď.

Vtom oblohu na okamžik prozářil blesk. Téměř ihned potom se ozvalo dunivé zahřmění. Dívka zvedla oči od fotografie a zadívala se na uslzenou oblohu. Ohromný, temně černý bouřkový mrak zakrýval slunce a způsobil tak, že ve tři hodiny odpoledne byla venku tma jako v pytli. Sledovala kapky, snášející se z nebe. Poslouchala jejich bušení do skla a nechala se unášet fantazií. Představovala si, jak venku přede dveřmi stojí její maminka, mává na ni a volá, ať jde otevřít. Jak v rukou svírá nákupní tašky. A jak kousek za ní stojí muž s černými kalhotami a ninja botami a drží jí nad hlavou pestrý deštník, aby nezmokla.

Často přemýšlela o svém otci. Nevěděla o něm nic, jen z toho, co z něj zbylo na fotce odvodila, že to byl ninja. Byl nebo je? Netušila, jestli žije, nebo je po smrti. Nevěděla, proč od ní a od její matky odešel. Celý její život byl prostě jedna velká otázka.

Její děda jí to odmítal říct a její babička ohledně toho taky mlčela. Černovláska věděla, že ji k tomu určitě donutil její děda, bývalý elitní velitel ANBU jednotek. Určitě si ji někdy „vzal stranou“ a „naznačil“ jí, aby své vnučce nikdy neřekla pravdu o tom, kdo byl její otec. Přesto o svém synovi stará žena stále mluvila, dávaje si dobrý pozor na to, aby nezmínila jeho jméno.

Vtom dívka uslyšela tiché zaklepání na dveře a matka s otcem před jejíma očima se rozplynuli stejně rychle, jako se objevili. Jaktože neslyšela dupání po schodech? Hbitě seskočila z parapetu a fotku opatrně vložila pod uvolněné prkno podlahy pod svou postelí.

„Ano?“ vyzvala návštěvu když se opět narovnala. Dveře se s vrznutím otevřely.

„Ishi, volá tě babička.“ Oznámil jí starý bělovlasý muž stojící ve dveřích. „Máš jít umýt nádobí.“ Černovláska si povzdechla a rádoby mučednicky vykročila ke dveřím.

„Neboj, pomůžu ti s utíráním!“ zasmál se rozjařeně a poplácal ji po rameni.

„O to mi nejde. Mě bys udělal největší radost kdybys ji vyprovodil z domu.“ Opětovala mu úsměv Ishi.

„Ale no tak! Vždyť je to tvoje babička! Jinou už mít nebudeš!“ argumentoval šedovlasý muž.

„To já vím.“ Opáčila klidně dívka „Ale řekni, ty ji nenávidíš stejně jako já, viď?“ Muž se zasmál.

„To se nedá srovnávat.“ Usmál se na ni. Ale nebyl to pravý úsměv. Byl plný bolesti. A vypadal přesně tak, jako ten na fotce. Ishi to vždycky zaráželo, i když k tomu neměla důvod. Její maminka byla svému otci velice podobná. V půli schodiště si uvědomila, že jí z očí stále kanou slzy. Rychle si je otřela hřbetem ruky. Vtom se ale její děda zastavil.

„Zase jsi brečela kvůli Haně?“ zeptal se tiše. Zvedla k němu hlavu. Sledoval ji starostlivým pohledem. Chvíli se ještě snažila zadržovat slzy, když ale slyšela dědečka vyslovit jméno její maminky přepadla ji vlna smutku a ona teď nejvíc ze všeho potřebovala vybrečet se někomu na rameni. Zoufale se dědovi pověsila na krk a nechala ze svých zelených očí volně téct proudy slz.

„Neplač kvůli tomu, Ishi, nemá to cenu.“

„Dědečku.“ Zašeptala dívka a zabořila mu obličej zoufale do ramene. Ucítila, jak ho dědečkova ruka konejšivě hladí po zádech. Vtom ale přes vzlyky uslyšela povědomé šouravé kroky.

„Co to tady je za divadlo!?“ uslyšela protivný, syčivý hlas. Rychle spustila ruce ze svého dědy.

„Nic, babi.“ Sykla jedovatě a co nejrychleji se rozběhla se ke kuchyňským dveřím, otíraje si z tváří krůpěje slz.

„Počkat, počkat, mladá dámo, já jsem ještě nedomluvila.“ Ozvala se její babička, zrovna když se kolem ní protáhla a chystala se vklouznout z chodby do kuchyně. Její ruce se mimoděk zatnuly v pěsti a ona se se zlověstným zasyčením zastavila. Podlahu propíchávala nasupeným pohledem.

„Vidíš, Himerishi?“ oslovila stará žena jejího dědečka „Už od samého začátku mám pravdu. To děcko nemá na to, aby se stalo ninjou.“

„Já nejsem děcko.“ Zasyčela.

„Ale jsi, milá zlatá.“ Odbyla ji žena a hned zase začala mluvit ke staršímu muži. „Ty jsi pracoval jako shinobi celý život. Můžou ninjové projevovat své city?“ zabodla do něj ledový pohled.

„Ne.“ Řekl chladně.

„Tady to máš. Vždyť by nám dělala jenom ostudu! Když neumí udržet na uzdě své city, kde by vzala sílu na nějaké jutsu? Ta její neschopnost je taky jistě důvodem, proč se u ní nikdy neobjeví chakra.“ Dívčiny oči se znovu zaplavily slzami. Tohle byla zrada. Všichni věděli, jak je na tohle téma háklivá. Věděli, co všechno dělá pro to, aby v sobě chakru objevila. Věděli, jak moc ji mrzí, že se jí to stále nedaří. A ona jí to teď předhazovala.

„U tebe se taky nikdy neobjevila chakra, ty stará čarodějnice.“ fňukla tiše, její babička to ale v zápalu do svého monologu nepostřehla. „A navíc, kdo kdy viděl, aby osoba z klanu Hyuuga neměla Byakugan?“ Černovláska na sobě ucítila její pohrdavý pohled. Začala se třást vzteky. To ale její babičce zjevně nestačilo.

„Kdyby tak můj ubohý milovaný syn viděl, jaký fracek z jeho dcery vyrostl... Tohle tu za mého mládí nikdy nebylo!“ ukončila proslov svou obvyklou hláškou, namyšleně pohodila hlavou a začala se šourat do kuchyně. Při své cestě vrazila do Ishi, která se poslední špetkou sebeovládání držela při smyslech. Vší silou zatla nehty do zdi, aby si vybila vztek a nemusela se vrhnout na tu tlustou čarodějnici.

V tomhle šuplíku je nůž. Našeptával jí nějaký hlásek uvnitř v její hlavě. Stačí jen trošku natáhnout ruku a bude tvůj. Noži se neubrání. Je slabá a ty to víš. Stačí jedno dobře mířené bodnutí a ...
„Dost!“ ani si neuvědomila, že vykřikla nahlas. Po tváři se jí už zase koulely slzy vzteku a zoufalství. Vpily se do ní dva páry očí. Její babička stejně jako ona sama neměla Byakugan, i když si velice zakládala na tom, že je Hyuuga. Tohle jméno si ale přivlastnila sama. Byla matkou jejího otce.

Přesto se k Ishi jako ke své vnučce nikdy nechovala. Při každé příležitosti po ní házela vzteklé pohledy a nenechala si ujít příležitost ji jakkoliv psychicky zdeptat.

„Tak já jdu umýt to nádobí“ zavrčela a jakmile se její babička vyšourala z kuchyně do obýváku, práskla za ní dveřmi.

„Neber si to tak, holka.“ Povzdychl si děda a sedl si k jídelnímu stolu.

„Já vím“ opáčila Ishi nasupeně. „Říkej si: Je blbá, je blbá...“ Ve vedlejším pokoji začala hlasitě hrát televize.

„Je blbá.“ Shodli se oba zároveň a vyměnili si vítězoslavné pohledy.

Černovláska začala drhnout špinavé nádobí. Pořád ale musela myslet na slova své babičky: „Chakra se u ní nikdy neobjeví.“

Pane Bože, ať jen nemá pravdu! vyřkla svou tichou modlitbu.

Poznámky: 

První, tak trochu seznamovací díl. Doufám, že se v tom zorientujete. Je tam trochu moc otázek, ale nemusíte mít strach. Postupem děje budou všechny postupně zodpovězeny Smiling Tak pěkné počtení a KOMENTUJTE! Smiling
Seznam mých FF najdete tady
Další moje povídky najdete tady

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kimm-chan
Vložil Kimm-chan, Út, 2010-08-24 22:29 | Ninja už: 5928 dní, Příspěvků: 759 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Shiní, ty víš, co jsem si myslela o té předchozí Pomstě. Byla skvělá, líbila se mi ta nenávist, hořkost a přitom vtipnost v ní. Ale na tohle jsem ti svůj názor ještě asi neřekla. Tak co začít? Smiling.
Víš, ty se neustále trápíš tím jedním a pořád hlodajícím problémem každého spisovatele. ,,Nikdo moje povídky nečte. Nikdo je nekomentuje." Kdyby všichni všechno četli od začátku až do konce a popularizovali tak autora od první napsané povídky...nebyla by to trošku nuda? Smiling. Vždyť to, že si i přes ty strašný nervy, pot a slzy vydobiješ nějaký místo, to je ta pravá odměna.
Ty psát umíš. Vím to já, ví to spousta dalších a v hloubi duše to víš i ty sama. Chce tomu jen konečně uvěřit, kámoško Smiling. Koneckonců, to, že jsou ostatní povrchní a blbí, že to nekomentují nebo nečtou, je jejich chyba. Neví, o co přicházejí.
Bylo to daleko lepší, než ta první variace Pomsty. Mělo to do sebe ještě něco navíc.
Je blbá, je blbá...je blbá.
Zabiják xD. Musela jsem se smát a vzpomínat na dnešní rozmluvu na procházce. Velká pětka, pamatuješ? Smiling.
Tak to nevzdávej. Stejně jako Ishi. Protože, jak já věřím, zazáříš jednou stejně jako ona Smiling.


• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda

Obrázek uživatele naruto - kun
Vložil naruto - kun, Pá, 2010-04-02 17:36 | Ninja už: 5502 dní, Příspěvků: 687 | Autor je: Prostý občan

je to skveleee

Obrázek uživatele Shina-chan
Vložil Shina-chan, Pá, 2010-04-02 19:24 | Ninja už: 5628 dní, Příspěvků: 145 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Díky Smiling

Sometimes I can hear my bones straining under the weight of the lives I’m not living.
Moje povídky