Chtít se změnit

Dlouho, předlouho jsem byl zmatený, nevěděl jsem, kam patřím a proč jsem vlastně na světě, pak jsem potkal Sasoriho a on byl první, kterému jsem byl vděčný, že jsem mohl konečně být prospěšný.
Záhy jsem zjistil, že mi život u něj nenahrazuje všechno. Měl jsem pocit, že mi něco chybí a nejsem celý…
Další, kdo mi osvětlil cestu byl Orochimaru a já po dlouhé době byl celý! Vymanil jsem se s pomocí jeho toho svazujícího jutsu a zasvětil jsem celý život jemu.
„Víš, že tě čeká další Chunninská zkouška!“ připomenul mi to.
„Ano, vím a doufám, že tam konečně bude Sasuke, už mě nebaví si hrát na tu jejich týmovou práci.“
„Já vím, že je to nepříjemné, ale tentokrát to vyjde!“
„Dobrá a budete si ještě něco přát?“ řekl jsem.
„Ano, nezapomeň, na naši dohodu se Sunou, jsou skvělí obětní beránci.“
„Jistě, je to vše, Orochimaru-sama?“
„Ano, a teď běž a vem si na ty zkoušky Yoroie a Misumiho, budou se ti hodit.“
„Jak si přejete.“
Pak proběhla ta pro Konohu nešťastná zkouška a Kakashi si bláhově myslel, že je silnější než já, ale já ho hned vyvedl z omylu.
Jenže ten stařec Sarutobi vzal mému pánovi jeho techniky! Každý den jsem ho proklínal, nerad jsem viděl, jak Orochimaru-sama trpí. Vynalezl jsem lék, který jen načas ztlumil a potlačil bolest v jeho rukou, byl jsem bezmocný. Tak bezmocný jsem se ještě necítil.
Proto jsem se snažil o zdokonalení mého léku, nešlo to, ať jsem dělal, co chtěl nic nepomohlo, ani Tsunade.
Vkradl jsem se do pracovny nové hokage, věděl jsem, že ona by mohla mít ve svých spisech klíč k mému problému.
„Ksó!“ nadával jsem, nic jsem nenašel, ale ani v těch spisech, co tu po sobě zanechal Sarutobi.
Byl jsem vyrušen.
„Tak proč ho nechcete přijmout?“ ptala se ta holka, co jsem s ní bojoval, když jsme přesvědčovali Tsunade, ale musel jsem uznat, že má dobrou postavu…
„Protože se z něho vyklubal druhý Jiraiya!“ rozčílila se Pátá.
Rychle jsem se vytratil, aby mě tu nenašly. Od té doby jsem nějak nemohl zapomenout na tu dívku, ani nevím, proč jsem na ní myslel.
„Kabuto! Tvůj lék nechci, ani nezabírá!“
„Tak si vezměte moje tělo!“
„Nechci, kolikrát ti mám říkat, že jen Sasuke to může být!“ vnitřně jsem zuřil, ale pořád jsem doufal, že jednoho dne si to rozmyslí, ale to jsem nevěděl, co se stane…

Před Sasukeho příchodem jsem byl nahraný a tak jsem mu obstaral náhradní tělo. A zrovna asi do dvou měsíců se objevil Sasuke.
Po skoro tři roky ho trénoval, cvičil, aby byl silný a ovládal svůj Sharingan, ale nikdy jsem se nevzdal myšlenky na to, že si vybere mě.
Nestalo se tak, jeho čas opět nastal a už Sasukeho nemohl ničemu novému naučit, tak se odehrála jejich bitva, ze kterého vyšel vítězně Sasuke, nemohl jsem tomu věřit, ale po měsíci jsem na sobě začal pociťovat jisté změny, kterých jsem si na začátku, ač jsem lékař, nevšiml.
Při pohledu do zrcadla jsem náhle pochopil proč je mi tak divně a mám i cizí myšlenky. Ve mně byl Orochimaru!
Tak dlouho jsem na to čekal a jen díky Sasukemu se mi to povedlo! Ovšem to nebylo tak jednoduché. Orochimarova část se nade mnou snažila převzít vládu, tak jsem se ukryl do úkrytu a tam se snažil nezešílet a nečekaně jsem v sobě našel sílu, kterou jsem nikdy předtím nepoznal.
Nakonec v souboji o své tělo jsem vyhrál, naučil jsem se Orochimara v sobě potlačovat, také se mi podařilo ho částečně zkrotit. Zaplatil jsem za to, že jsem měl oči jako Orochimaru-sama.
„Nevzdávat se!“ tohle mi jednou kdysi řekl Uzumaki Naruto a já pochopil, co se mi tím snažil říct. Dnes jsem jiný člověk, už jsem pochopil, že mým osudem je být navždy spjatý s Orochimarem, jako jeho schránka.
Nevím, zdali dokážu být nějak prospěšný dále, ale chci všechny moje chyby změnit! Vlastně změnit celý můj život!
„Já ti v tom pomůžu!“ vemlouval se Orochimaru. „Půjčím ti svoji sílu, dokážeme to spolu, všechno bude jak si ty budeš přát!“
„Nebudu tě poslouchat! Odteď si najdu vlastní cestu!“

Abych toho docílil musel jsem si jednu věc ověřit a to tu, zdali jsem dostatečně silný na to, abych šel po nové cestě, která je přede mnou? Přemýšlel jsem, proč jsem po celou dobu nepřestal myslet na tu ženu, nedávala mi spát.
Možná proto jsem konal tajné výlety ke Konoze, abych ji jen okem spatřil pořád byla krásná, ale věděl, jsem, že pro ni budu vždy jen ten zloduch. Svůj cit k ní jsem musel potlačit.
„Copak? Myslel jsem, že láska je ti cizí!“ vysmíval se mi Orochimaru-sama.
„Nevíte, o čem mluvíte! Já ji nemiluju!“ tím se snažil přesvědčit i sám sebe, že tento cit není pro mě!
„Tak proč pořád na mí myslíš?“ na tohle se nedalo z mé strany odpovědět, aniž bych neříkal utajovanou pravdu.

Pro svou zkoušku jsem si vybral Takigakure no sató, abych zjistil, čeho jsem díky nově nabitým schopnostem, schopný! A ten pocit byl úžasný! Cítil jsem se při zabíjení jako král, ale moje druhá já volalo: „A co ta dívka?“
Tím jsem se nerad vracel do reality.

Další můj krok byl ten, že chci vyhladit celé Akatsuki, abych tím splnil jak svoji, tak i vůli Orochimara. Věděl, jsem že Akatsuki je poněkud oslabena, jenže jsem netušil jak moc a proto bylo nutné se spojit s Konohou a Sunou…
„Co ty tu chceš?“ zajímal se Kakashi.
„Spojit se! Jen tak může být splněno to, že Akatsuki bude vyhlazena.“
„A to říkáš jen tak?“ podle jeho výrazu jsem usoudil, že nezapomněl na to, jak jsem tehdy při těch zkouškách pokořil.
„Ano, už jsem ovládl Orochimaru-sama a neříkej, že by jsem vám nebyl co platný?“ zasmál jsem se.
Tím jsem věděl, že jsem opět vyhrál. A moje cesta mohla začít. Zároveň to byla šance jak si získat tu ženu, Shizune, jak jsem se později dozvěděl její jméno.

Bylo mi jen naznačeno, co se chystá, ještě mi plně nedůvěřovali, ale bude jen otázkou, kdy mi porozumí! Začal jsem s Narutem… u kterého byla největší šance se uchytit…

Zčásti se mi to povedlo a já jako celý ninja svět očekával válku, která byla nevyhnutelná! Zapojil jsem se do ní ze strany, ze které bych nikdy neřekl, že se budu bít, dříve nenáviděná Konoha a její řády, ale po čas strávený zde, jsem to konečně pochopil… můj život směřoval sem, k tomuto bodu.

Válka začala a já bojoval jsem nejlíp uměl… a co bylo dál? To si domyslete sami. Ještě jednu věc vám řeknu, že milovat a věřit je to krásné a díky pocitům, které jsou vzájemné si lidé více porozumí!