Merry Christmas!

„Jak otravný! Mohla bys jít otevřít, Tem?“
Mladá žena si oprášila ruce od mouky a šla otevřít. Za dveřmi nebyl nikdo jiný než její přítelkyně.
„Ahoj,“ usmála se růžovláska. „Vyhoď Shikamara, ať to všechno stihneme.“
„Jako bych to neslyšel,“ poznamenal a vzal si z věšáku bundu. „Uvidíme se navečer.“
Na chvilku je ovanul chladný vzduch, ale za moment se dveře zavřely.
„Stromek máte?“ nakoukla do obýváku bruneta s dvěma malými drdoly.
„Neozdobený,“ ušklíbla se Temari a šla vytáhnout plech z trouby.
„Tem? My to zatím nějak rozdělíme, jo?“ křikla Sakura.
Nečekaly na odpověď a chopily se papíru s tužkou. Když se Temari vrátila, bylo vše rozdělené.
„Tak jak?“ zeptala se.
„Já a Hin ozdobíme stromek, ty s Ino budete vařit večeři a Tenten obejde všechny naše Ježíšky,“ usmála se Sakura.
„Tak se dáme do toho ne?“ tleskla vesele Ino a zamířila do kuchyně následovaná Temari.
Sakura už zamířila ke skříni, kde rodina Nara schovávala ozdoby na stromek. A že jich bylo! Dvě krabice. Tenten si vzala bundu a vyrazila do zimy. Štědrovečerní přípravy začaly.
„Mohla bys mi podat ten salát? Dám ho do ledničky,“ poprosila Ino svou společnici.
Ta jí obrovskou mísu podala bez jediného slova. Byla plná soustředění, aby nepomíchala přísady do moučníku. Z obýváku se ozvalo řinčení a vzápětí jekot. Sakuřin jekot.
„To snad ne! Když už to skoro máme hotový, tak to spadne?!“
Blondýnky zvědavě nakoukly.
„Jak vám ten stromek mohl spadnout?“ podivila se Temari.
„Tvůj manžel ho blbě připevnil,“ zasyčela naštvaně Sakura. „Zase.“
Hinata, která už v tom měla docela slušnou praxi, stromek za pomocí všech tří kunoichi stromek postavila a připevnila tak, aby nespadl.
„A bude se zdobit znova,“ povzdechla si Sakura.
„Tentokrát však už s naší pomocí,“ usmála se Ino a ohlédla se po Temari, která zrovna zapnula vánoční koledy.
„Hele, myslíte si, že to naše chůvy přežijou ve zdraví?“ zeptala se starostlivě Hinata.
„Určitě. Tsunade je nad dohledem Shizune nezabije, neboj.“
Hlas nepatřil ani jedné ženě v obýváku. Na Hinatinu starostlivou otázku odpověděla Tenten, která se vrátila z pochůzek. Byl na i docela komický pohled. Celá se prohýbala pod tou hromadou dárků v taškách. Všechny tašky putovaly do pokoje, kde už několik dárků bylo.
„Holky, bude pět hodin. Máme hodinu a půl na to, abychom se tu všichni sešli,“ prohlásila Ino. „Jde se shánět manžely a caparty k tomu.“
Byt osiřel. Netrvalo to však dlouho a rodina Nara hlučně vstoupila.
„Zklidněte se trochu!“ okřikl je Shikamaru.
Šestiletá holčička podobná otci a tříletý chlapec až moc podobný matce se opravdu zklidnili.
„Pojďte nahoru, připravíme se na večer, ano?“ usmála se na děti Temari. „A ne, že na tebe zase budeme čekat,“ prohodila směrem k manželovi.
Odpovědi se nedočkala, a tak šla za dětmi.
„Tak co, Yumi, jaké chceš šatičky? Ty růžový nebo ty modrý?“ zeptala se dcerky a ukázala jí slavnostní šatečky.
Yumi ukázala na bledě modré, které nebyly tak moc krajkové. A Moriovi vybrala zelené tričko s modrými kalhoty. Temari jí udělala na hlavě culíčky. Děti byly připravené. Mrkla na hodiny, které visely na protější zdi. Oddechla si, ještě měla hodinu čas.
Ta hodina utekla rychle a celá rodina očekávala příchozí. Shikamaru nervózně přecházel po pokoji sem a tam a každou chvilku okřikl děti, i když nic neprováděli. Drnčící zvonek pro všechny signalizoval osvobození. Temari s úlevou otevřela dveře a hodila po všech veselý úsměv.
„Pojďte honem dovnitř než nám sem nasněží,“ pobídla je.
Jenže rozkaz paní domu nebylo jen tak lehké uposlechnout. Návštěva byla velká a do předsíně se všichni nevešli. Proto jako první vpochodovali Naruto, Hinata a jejich pětiletá dcera Botan. Další byli Sasuke, Sakura a jejich dvouroční dvojčata Hikari a Hikaru. Hned za nimi se tísnil Kiba s Ino. A jako poslední vešel Neji s Tenten, která držela za ruku syna Kentu.
„Padejte všichni do jídelny,“ nasměroval je Shikamaru a měl co dělat aby se nerozesmál. Sasuke vypadal komicky, když se na něj věšeli ti ďáblíci. Hikari sice nebyla tak živá, ale vždycky svého bratra následovala.
Večeře výjimečně dopadla bez nehody. Letos se to obešlo bez utonutí polévkou, zapadnutí kostí v krku a jiných nehod.
„Půjdeme už zpívat?“ začaly děti škemrat.
Chvíli dospělí otáleli, ale nakonec se do obýváku přemístili. Všichni se někde posadili a Shikamaru zhasnul. Pokoj osvětlovaly pouze dvě svíčky, které stály na stolku. Ten byl naštěstí daleko od stromku. Děti začaly zpívat a dospělí se po chvilku přidali. Po chvilce se rozhostilo ticho. Nastala chvíle, kdy Temari a Hinata děti zaženou do pokoje, kde budou vyhlížet jejich vysněného Ježíška. Ve vzduchu bylo cítit to nadšené očekávání. Šestice dětí se přitiskla k oknu a dožadovala se jeho otevření. Temari vyhověla a za chvilku nadšeně ukazovala do dálky, kde jakoby viděla proletět Ježíška. A děti se urputně snažily, aby ho zahlédly. Veselé brebentění vyvolávalo na ženách úsměv.
„Tiše,“ zašeptala Hinata. „Myslím, že jsem něco zaslechla.“
Jako na povel děti ztichly. Cinkání zvonečku! Napětí se dalo krájet, když děti pomaličku scházely do obýváku. Když spatřily tu hromadu dárků pod stromkem, rozzářily se jim oči. Tohle byl pro dospělé ten nejkrásnější dárek.
„Šťastné a veselé!“
Všichni se na sebe usmáli. Tyhle okamžiky jsou nezapomenutelné.