Všichni si zaslouží druhou šanci – Není cesty zpět, část 23.

Naruto se jen bezcílně potuloval, aniž by věděl, že jsou mu na stopě jeho přátelé. Netrápilo ho nic, nemyslel na nic. Tomu vyhovovalo.
Měl políčeno, jak na Itachiho, tak na Hinatu, kteří ho tak zradili. To jim nikdy neodpustí! Uvěřil Madarovi z jednoho prostého důvodu, bylo pro něj snazší nenávidět. Paměť se mu ještě nevrátila a jen tak se nevrátí. Naprosto si ten pocit užíval, bylo to něco nového, co ještě nezažil, sice zažil vypjaté situace, ale pokaždé se zmohl jen na soucit.
Teď si uvědomil, že soucit byl jen projev jeho slabosti.
Nenávist se pro něj stala neocenitelnou kamarádkou. Od nynějška se nemusel držet zpátky a mohl si podle libosti vybrat objekt své nenávisti. Tak takhle se cítil Gaara, pomyslel si.
Ovšem to nebyly Narutovy pravé pocity, ty byly potlačeny Madarou, aby mohl Naruta snáze ovládat.
Jeho pravé já bylo zasunuto do pozadí a pravý Naruto se mohl jen dívat, jak se druhý Naruto chová. K tomu ta síla Kyuubi ještě více zesilovala emoce toho druhého. Který učiní jednu věc, která již nikdy nebude moci být vrácena zpět. Ano, mluvím o vraždě…

Kiba, Akamaru, Jiraiya a Neji se pokoušeli dohnat Saie, ale náhle jako by stopy končily.
„Kam se jen mohli podít?“ Zajímal se Neji.
„Ty máš Byakugan.“ Utrousil Kiba.
„Hej, nechte toho, na tohle není čas.“ Usměrňoval se Jiraiya.
„Měli byste ho poslechnout!“ ozvalo se blízko.
„Kdo je to?“ zeptal se Jiraiya.
„Naruto.“ Odpověděl za něho Neji.
„Správně, jako vždy,“ Akamarovi se zježila srst a začal vrčet.
„Co je to s tebou?“ Kiba tohle u Akamara ještě neviděl, nikdy se tak nechoval. „Vždyť je to jen Naruto.“ Uklidňoval ho Kiba.
„Ne, není, má zlé úmysly,“ prozradil Akamaru.
„Kdepak máte Saie?“ Naruto se vynořil zpod stromu a jeho pohled nevěstil nic dobrého.
„Jak to víš?“ I Jiraiya byl na pozoru, takového ho neznal.
„Vím a je mi velice líto, ale budu vás muset zabít!“ Vytáhl kunai a několik shurikenů a prostě je hodil.
„Co blbneš?“ Kiba se tomu vyhnul. Ostatní také.
„Rád zabíjím a přeji si, aby tekla krev.“ Jeho pohled byl šílený a oči získaly červenou barvu, známka toho, že se Kyuubiho chakra dere na povrch. Nehty se protáhly, zuby taktéž. Následně byl obalen neviditelnou vrstvou chakry, kterou šlo vidět pouze Byakuganem.
„Co se to s ním stalo?“ stačil se zeptat Kiba, protože za pár vteřin nebyl čas na nic. Naruto zaútočil, tak rychle, že všichni utržili nějaký ten škrábanec. Akamaru byl zasažen do packy.
„Kde je vaše ohnivá vůle?“ vysmíval se jim Naruto.
„Chceš ji vidět? My ti ji ukážeme!“ Kiba se jako obvykle dostal do varu. Nechápal, co se to tady děje, nechtěl útočit, ale nic jiného mu nezbývalo.
Boj velice rychle nabral rychlý spád. Díky jeho ochranné vrstvě nemohl být zraněn. Smál se jako šílenec a nechal volně proudit Kyuubiho chakru, která ještě zesilovala jeho sílu. Sílu Rasenganu ještě více, protože tím zasáhl strom, který se okamžitě skácel…
Ovšem, než se mohl Neji vyhnout, dostal tím Rasenganem do ramene. Málem mu to urvalo ruku. Neji vykašlal krev, padl na kolena, úplně vysílen. Naruto již chtěl zasadit poslední úder, když se mu do cesty postavil Jiraiya. Měl u sebe pečeť na potlačení jeho chakry, ale nějakým způsobem to nešlo.
„Nebude to fungovat!“ zasmál se Naruto a tu pečeť roztrhal.
Madara do něj vložil pojistku, která znemožňuje, aby se vrátil do normálního stavu.
„Co to…?“ podivil se, nebyl dost rychlý a schytal skoro stejně silnou ránu, na stejné místo, kde ho Naruto již jednou zasáhl.
Jiraiya sykl bolestí a kdyby ho Kiba nezachytil byl by si byl přelomil páteř o strom.
„Jste v pořádku?“ strachoval se Kiba.
„Je mi fajn, tohle jsem již zažil. Budu v pořádku.“ Ujišťoval ho Jiraiya, ale nebyla to tak zcela pravda. Cítil, že má zlomená tři žebra. Špatně se mu dýchalo, ale nechtěl to vzdát.
„Musíme něco vymyslet.“ Přidal se k nim unavený Neji.
Krajina kolem nich vypadala, jako by se přes ní prohnalo tornádo. Stromy byly poznamenány tímto bojem. Tráva, zde již pomale nebyla. Kapradiny byly zcela pryč.
„Je na nás moc silný.“ Neji si držel krvácející paži. Nemohl se účastnit dalšího boje. Vypadalo to, že mu Naruto tím Rasenganem vysál polovinu chakry.
„Máš pravdu, ale my jsme jediní, kdo ho může zastavit.“ Přisadil si Kiba.
„Hodil by se nám Yamato.“ Řekl Jiraiya, který také sotva lapal po dechu. „Radši my, než někdo jiný.“
Nevypadalo to dobře, Kiba byl relativně v pořádku, Neji byl mimo a on sám to nezvládne.
„Akamaru, jdeme!“ zvolal Kiba.
„Tak, co už jste se vykecali? Toto trvalo, pojďte vy slaboši! Chybí vám nenávist, proto jste tak slabí!“ vysmíval se jim Naruto.
„Co to plácáš a co to je s tebou?“ osudová chyba, neměl se ptát, protože se nestačil vyhnout Kyuubimu ocasu, který se tu náhle objevil. Obmotal se kolem něho, jako milenka.
„Já ti řeknu, co je se mnou! Konečně jsem prozřel. Poznal jsem, že jediná cesta je nenávist, už mě nebavilo si hrát na toho blbečka, se kterým bylo zametáno!“ na ukázku praštil ocasem o zem. Kiba vyplivl krev, tím strašným nárazem se mu dvě žebra zlomila, ale tak nešťastně, že mu propíchla pravou plíci.
„Naruto, ty nemáš na to, abys mě zabil!“ provokoval ho Kiba.
„Že ne? Názorná ukázka.“ Naruto to myslel smrtelně vážně. Neji, Akamaru ani Jiraiya neměli dost sil, aby Kibu zachránili. Byl zcela v Narutových rukách… což bylo při tomhle představení děsivé.
Naruto ještě asi pětkrát s Kibou praštil o zem. Kiba zažíval takovou bolest, že si přál, aby to skončil rychle. Nevěděl, jak dlouho to ještě vydrží. Při přelomení páteře upadl do bezvědomí a to rychle přešlo do kómatu. Bezvládného Kibu hodil do vzduchu a jako když hrajete volleyball při podání, poslal bezvládné tělo Kiby k jeho spolubojovníkům. Ti jen v němé hrůze sledovali tohle strašlivé představení.
Jakmile Kiba dopadl okamžitě se k němu rozeběhl Akamaru, který kňučel, až to trhalo uši, ale Kiba nejevil známky života, byl totiž mrtvý. Při pádu se udeřil od hlavy. Lebka to nevydržela, praskla dovnitř…
„Cos to udělal?“ řval Neji, když z posledních sil aktivoval Byakugan. Kibův oběh chakry se zastavil.
„Neměl mě provokovat.“ Řekl jako by nic nepravý Naruto. Jeho pravé já řvalo bolestí, že to vlastně on zabil Kibu, nemohl se nijak projevit, a i kdyby ano, už to nešlo vrátit zpět. Mohl se jen dívat, jak švihá druhým ocasem a Akamaru padá na opačný konec tragického místa. Vstal, ale jeho zraněná packa byla zlomená a jedno žebro koukalo ven.
Akamaru se jen vrhl do náruče smrti, tím, že se ještě jednou rozběhl vstříc Kyuubiho ocasu. Bez pána nechtěl žít. Akamaru zemřel, ještě dřív, než dopadl symbolicky vedle Kiby.
Neji se rozplakal a nedbal na svoji ruku a s křikem: „Já tě zabiju!“ Zaútočil na Naruta, věděl, že je proti němu bezmocný, poslední jeho chyba. Naruto oklamal Nejiho, poslal za ním klon. Sám vytvořil Rasengan to stejné poručil svému klonu…
Neji byl v pasti, jednomu Rasenganu by se možná vyhnul, ale oběma, při jeho současném stavu, to bylo vyloučené. Jeden Rasengan se zaryl do krku a druhý do břicha. Neji vychrlil neuvěřitelné množství krve.
„Nikdy ti neodpustím, Na…“ nedořekl jeho jméno a zemřel za strašlivých bolestí.
Naruto se obrátil na Jiraiyu a řekl: „Tohle byl jen začátek, já se pomstím, vyřiď tohle celé Konoze a ninja světu!“ a byl pryč, aniž by utrpěl nějaké zranění.
„Naruto, neodpustím ti.“ Řekl si pro sebe Jiraiya, podíval se na tu spoušť, nemohl nic jiného dělat, než padnout na kolena a brečet, jako malý. Jeho zoufalý křik se nesl lesem, který ztichl, aby uctil památku dvou shinobiů a jednoho věrného přítele…
Teď již pro Naruta neexistovala cesta zpět…