manga_preview
Boruto TBV 07

Three colors of darkness 03

Plížila se jako kočka. Neslyšně. Ale jistě. Nebyly to kroky vraha. Tohle byly kroky lovce. A někde v dálce slyšela zběsilé utíkání své kořisti.
Tohle už nebrala jako misi. Brala to jako hru. Honila a zabíjela ty, kteří ji měli chytit a eliminovat.
Byla to její zábava.
Neměla práci jako ostatní. Nikdy neměla práci jako on. On musel vykonávat mise, ona ne. Ona si hrála, bavila se. Bavila se smrtí ostatních.
Nebála se střetnutí s ANBU. Kdysi byla jednou z nich. A jedna z nejsilnějších. Ale ve skrytu duše se jednoho střetnutí bála. Ale čas tohoto střetnutí ještě nenadešel, takže se nemusela obávat. Prozatím si mohla hrát, jak chtěla.
Její kroky se prodloužily. Kočičí oči se ještě více zúžily. Kořist měla na dosah. Stačilo jen skočit a bylo po ní.
Přesto to neudělala. Chtěla si hrát. Honila svoji kořist dlouho, dokud se nevyčerpala. Byla to hra na kočku a na myš. Hra kdo vydrží nejdéle.
„Budeme si hrát?“
Vyděšený pohled jejího protivníka se jí líbil.
„Vypadá to, že jako ANBU jsi zklamal.“
Ušklíbla se a pořád pokračovala v té své pomalé chůzi, kdy její protivník couval na zemi.
On se na nic nezmohl. Zatlačila ho do kouta. Děsil ho ten její šílený výraz a ďábelský pohled. A ty její krvežíznivé oči.
„Budeme si ještě hrát, ano?“
Usmála se. Vítězně.
Nechala ho vstát, aby se dal na útěk. Brzy ho však dohonila.
Byla tma. Ale ta jí nevadila.
Máchla katanou a na obličeji ucítila teplou krev.
Zpomalila.
Se svou kořistí si ráda hrála. Dala jí pocit vítězství a svobody. A náhle se objevila a hra pokračovala. Když už viděla, že její kořist si dává pozor, hru ukončila.
Stačil k tomu jen jeden jediný pohyb.
„A co tvoje svědomí?“ zeptal se tiše.
„Žádné nemám,“ odsekla chladně a hru ukončila.
Chvíli jen tak stála. Zaklonila hlavu a spatřila oblohu posetou hvězdami. Pak pohlédla na svojí kořist.
„Jako ANBU jsi zklamal,“ zašeptala do větru.
Ten to roznese všude. Po celé Konoze. A po Suně.
Opět se podívala na oblohu.
Noc je ještě dlouhá. A ty hry tak krátké.
Ale musela se už vrátit. Věděla, že ji zase bude čekat. A to přivítání nebude milé.
Stála před vchodem a přemýšlela. Po chvíli však vkročila dovnitř.
„Už ses vrátila?“ přivítal ji chladný hlas.
Přikývla.
„To je zase on?! Co tu chce?“
„Proč jsi tak hnusná?“
„Protože chci. Líbí se mi být hnusná, baví mě to. Tobě se to hnusí, neumíš být zlá na lidi kolem sebe. Jsi ubohá…“
„A ty snad ne?“
„A měla bych? Já se snažím v tomhle světě přežít, ty se snažíš zemřít.“
„Ale…“
„Ztichni! Kdo to má pořád poslouchat? Jeho? Tebe? Je mi z vás obou nanic! On se chová jako největší drsňák a ty zase jako největší svatoušek! Proč se musíš takhle chovat?! Chceš nás obě zabít?!“
„Já…“
„Neříkej nic a ztichni!“

Černovlasý muž Ataku pozoroval svýma chladnýma očima s úšklebkem na tváři.
„Tohohle gesta se už nezbavíš, co?“
„Očividně ne, Itachi. Jaká byla mise?“
„Příšerná. Ale spíš mi řekni ty, jak jsi na tom s tou eliminací.“
„Myslíš tím hru?“
Její úsměv byl šílený. Oči dostaly zasněný výraz, jako by vzpomínala.
„Ano.“
„Ta hra se mi až moc líbí. ANBU z Listové za chvíli budou minulostí.“
„Tohle přeháníš.“
„Myslíš?“ ušklíbla se.
Přikývl.
Tohle gesto jim bylo známé.
Žena se otočila na podpatku, dlouhé černé vlasy za ní zavlály.
„To jste se zase pohádali?“
Itachi se ani nemusel otáčet, aby poznal, kdo promluvil.
„Nevím, o čem to mluvíš, Konan.“
A odešel.

Čistila si katanu od krve a přemýšlela o sobě.
Co se to s ní za tu dobu stalo? Zešílela? Ano!
A nevadilo jí to.
Tady jí to bylo jedno, nikomu to nevadilo.
Kdo byl vlastně v téhle organizaci normální?
Nikdo.
Na rtech jí začal hrát úšklebek.
Vyčištěnou katanu dala zpátky do pouzdra.
Otočila se k zrcadlu, kde spatřila svoji tvář.
Spatřila modré oči, ve kterých se zračila šílenost a krvežíznivost. A ještě něco. To však nedokázala popsat.
Tvář neměla zohyzděnou vráskami. Růžové rty se neuměly usmát.
Její černé vlasy vždy při lovu vypadaly jako letící vrána. Vrána vyhlašující smrt.
Tohle vše viděla.
Kdyby se jí kdokoli zeptal, jestli si pamatuje na to, co bylo před Akatsuki, vysmála by se mu.
Nepamatovala se na nic, co bylo před. A nechtěla vědět, co bude potom.
Žila jen přítomností. Zajímalo ji jen, co se děje tady a teď.
Ta její hodná část duše, kterou již dávno zatlačila, se teď čím dál více drala na povrch a chtěla vědět, co bylo. Jenže ta temná stránka duše jí k tomu nedala šanci. Vždy vyhrála.
A Ataka se smířila s tím, že tu svou minulost nikdy nepozná.
„Atako?“
Zase on. Dneska je nějaký otravný, ale ona ho přetrpí. Byl její přítel. Vlastně… On jím pořád je.
„Co potřebuješ?“
Ticho. Dusivé ticho. Neodpovídal, jen stál ve dveřích. Nebyl si jist, jestli má jít dál a posadit se vedle ní na postel.
Před půl rokem by to ještě asi udělal. Teď už ne.
„Ty nepůjdeš dál?“
Tak zvláštně se na něj podívala. Jako by mu to vyčítala. Vypadalo to, jako by mu vyčítala, že se jí bojí.
Báli se jí všichni. Nejen on. Jenom Konan ji chápala a dokázala odradit od toho, o čem už Ataka dlouho uvažovala.
„Myslíš, že přijde?“ zeptala se.
Itachi se zarazil.
Ten její hlas. Byl takový… prosebný?
„Kdo?“
Nechápal.
„Ona.“
Už pochopil.
„Určitě přijde. Jednou ano. A s ní i on…“
„Myslíš, že to byla dobrá věc?“
Přikývl.
„Kdybychom odmítli, byl by na našem místě někdo jiný. A my bychom byli pořád tam, kde jsme byli.“
„Ale… Bylo to vůči nim spravedlivý? Jeden něco prohlásí a ostatní to schytají taky.“
Tak o tomhle Konan mluvila. Ona měla takový stav duše. Tak tohle byly její myšlenky, které jí Konan vyvracela.
„Nevím,“ odpověděl tiše.
Pohlédla na něj.
Ty její oči… Byly smutné a plné vzteku. Tentokrát ty oči nedychtily po krvi. Tentokrát dychtily po útěše. A to on neuměl. Utěšovat bylo parketou Konan.
Vzdychl.
Nevěděl, jak jí říci něco, co by ji vrátilo do té její hrůzostrašnější podoby. Neříkal, že by se mu tahle Ataka nelíbila, ale ta starší byla přece jen pro organizaci normálnější.
Ušklíbl se.
Co vlastně bylo v téhle organizaci normální?
„Co myslíš… zemřu dřív, než přijdou?“
Tentokrát se zeptal on.
Dlouho ho ta otázka sžírala, potřeboval odpověď.
Věděl, že nebude stoprocentní, ale aspoň nějaká.
„Ne,“ zašeptala. „Naše zúčtování by mělo přijít brzy.“
„Tím si nemůžeme být jistí.“
Ataka sklopila hlavu.
„Já vím.“
To dusivé ticho oba tížilo. A prolomit ho mohli oba.
„Víš, někdy si říkám, že bych se ráda vrátila do Konohy.“
Věděla, že ho to překvapilo.
„Víš, že nemůžeš.“
Ataka se na Itachiho zuřivě podívala.
„Vím, ale nejspíš to udělám.“
„Proč?“
„Protože už nechci snášet své zlé Já. Vím, je to absurdní. Ty nevíš, jak se chovám, když jsem venku. Až tady si vždycky uvědomím, co jsem udělala. Je to, jako by se na povrch drala má dobrá stránka duše. Nechci tohle dál snášet.“
„Takže se jim raději vzdáš?“
Jeho pohled byl ostrý a vyčítavý.
Do očí si hleděli dlouho.
Ona v jeho očích viděla jen jeho bolest. A lásku k ní.
A on v jejích očích viděl krvežíznivost, smutek, lásku a touhu. Touhu být zabita.
„Kdybys mne opravdu miloval, dovolil bys mi to.“
Tohle byla rána pod pás. Ale věděl, že ona už to nevydrží.
„Pokud chceš, napiš své sestře a někdo to doručí.“
S těmito slovy odešel.
Věděl, že tím ztratí svou milovanou, ale byl si jistý, že se s ní dříve či později setká.

„Poslala jsem to po Konan,“ řekla po několika dnech Ataka.
„Takže dnes večer…“
Nedopověděl to. Neměl na to sílu
Černovláska přikývla.
„Ano, dnes večer bude všemu konec.“
„Kdy?“ zněla jednoduchá otázka.
„Při západu slunce.“
Itachi se zděsil.
„Ale to je už za pár hodin!“
„Proto budu už muset jít. Sbohem.“
Otočila se a bez jediného pohledu zpátky se vydala vstříc své smrti.
On své sbohem zašeptal do větru. Aby ho mohla slyšet po celou tu dobu, co bude naživu.
Ataka mířila ke Konoze. Tak zněla domluva mezi ní a její sestrou. Musela se tam dostat do západu slunce.
Proto nevědomky zrychlila. Tímhle tempem se ke Konoze dostala vcelku brzy. Přesto již slunce začínalo zapadat. Mraky se obarvily do nachově červené.
„Konečně jsi dorazila,“ přivítal ji chladný hlas.
Ataka se zastavila a neodpověděla.
Ze stínu bříz vystoupila vysoká dívka. Jak Ataka předpokládala, její sestra neměla na sobě masku ANBU.
„Můžu se zeptat proč?“ zeptala se chladně.
Ataka se usmála.
„Jak to říct… Záleží na tom, co chceš vědět, Hasaki. Jestli tě zajímá, proč náš klan, je odpověď jednoduchá. Spolu s klanem Uchiha se spolčili, aby mohli převzít nadvládu nad Konohou. Pokud tě zajímá, proč já, odpověď nevím. A jestli chceš vědět, proč jsem je eliminovala, odpověď je ještě jednodušší. Zbláznila jsem se.“
Ataka neočekávala odpověď. Věděla, že jí sestra neodpoví. Nikdy se nenamáhala s odpovědí. Místo toho tasila katanu a pomalu kráčela směrem k ní.
Slunce se zabarvilo do krvavě červené a vypadalo to, jako by ani nezapadalo. Jako by se zastavil čas.
„Než mě zabiješ, ještě jedno ti chci říct.“
Hasaki se zarazila.
„A co by to mělo být?“
„Pochopila jsem ty tvé tři barvy temnoty. Já opravdu dosáhla všech tří. Žila jsem, zabila jsem a budu zabita.“
Hasaki na nic nečekala.
Věděla, že by už nic jiného Ataka neřekla. A tak jednoduše zabila.

Světlo, krev a temnota.

Nikdy nebudou zvlášť, protože bez světla by nebylo temnoty, bez temnoty by nebylo krve. A bez krve by nebylo světla s temnotou…

Poznámky: 

4.77778
Průměr: 4.8 (9 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele nettiex
Vložil nettiex, Po, 2010-07-19 20:04 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 3653 | Autor je: Editor všeho, Kankurova kosmetička

U první kapitoly jsem slíbila, že komentář bude až na konci.
A splnila? Ne.
Jako čtenář fakt za moc nestojím.

Takže to teď, po více jak půl roce, chci napravit.
Mám-li být upřímná, neoblíbila jsem si tam žádnou postavu. Ataka mi byla moc vzdálená, její sestra také. Ale to je jen můj osobní pocit.
Ale... Líbilo se mi to. Všechny tři barvy temnoty.

Obrázek uživatele Crazy girl-chan
Vložil Crazy girl-chan, So, 2009-12-05 14:11 | Ninja už: 5326 dní, Příspěvků: 253 | Autor je: Prostý občan

dokonale

Obrázek uživatele Amael
Vložil Amael, Pá, 2009-12-04 21:42 | Ninja už: 5457 dní, Příspěvků: 819 | Autor je: Prostý občan

povídka byla moc krásná a popisovala pocity a i to, jak asi někdo jako ona přemýšlí, moc kawaii:)

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Pá, 2009-12-04 21:15 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Na konci druhého dílu jsem si říkal, co stoho vyleze, vylezla s toho povídka o pykání za hříchy. O síle svědomý a o vlkovy který je v každém z nás.
No tak o čem povídka byla víme. Napsaná byla až an jemné zaškobrtnutí u první kapitolky dobře. (Možná to byla zásluha Riky jako bety, ale v mých očích na tom zásluhu máš hlavně ty, že sis jí našla... snad inspiruješ i další autory.) Žádné zmatenosti, nebo tak něco tam nebylo, možná jen to někdy na můj vkus až příliš rychle utíkalo, ale třeba to tak bylo lepší.
Jo tahle povídka mě potvrdila, že v krátkých sériích se autor nedostane na hluchá místa, ale zase má prostor na rozehrání příběhu a představení postav.
Líbilo se mi to!

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele HieiJagashy
Vložil HieiJagashy, Pá, 2009-12-04 20:44 | Ninja už: 5295 dní, Příspěvků: 48 | Autor je: Prostý občan

dokonalost sama...

Obrázek uživatele himiTsu
Vložil himiTsu, Pá, 2009-12-04 20:27 | Ninja už: 5500 dní, Příspěvků: 921 | Autor je: Propadlý student Akademie

Famózní Sayi... Od toho prvního P až do tý poslední trojtečky! xD Sice sem ještě nečetla všechny tvý povidky ae řekla bych že tohle je to nejlepší cos kdy napsala...! ^^ Má to šťávu, neni to nudný... I když to teď čtu už nevim po kolikátý tak mě to furt baví! x)
Udělalas dobře žes to sem dala... Tahle povidka totiž nezanike jak si myslíš. Pro mě teda určo ne. x) Každá víra je silná, byť je jí třeba jen kapičku. Na to nezapomeň.
A zase - nemáš vůbec zač, ráda sem to pro tebe udělala. ^^
Sem strašně ráda žes to napsala!!! x)

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Pá, 2009-12-04 19:35 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Povedlo se ti to Smiling Od začátku do konce se ti to povedlo Smiling
EDIT: já nenapsala co... no přece udržet moje oči přilepené na monitoru... Eye-wink

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!