Dívka se zvláštní Kekkei Genkai - 04 Nezvaný host ...->

Skáču ze střechy na střechu, ale zastavím se, když vidím nedaleko prázdnou louku.
„Měla bych trénovat, tak lehký to nebude, jest-li budu bojovat s Jouninem.“ řeknu a běžím k té louce. Když tam doběhnu zjistím, že je opuštěná.
„Aspoň, že tu nikdo není.“ řeknu a porozhlídnu se tu a mé oči se zastaví u malého jezírka.
„Super, aspoň si vyzkouším i složitější vodní techniky, ale měla bych, už začít a ne se tu vykecávat sama ze sebou.“ řeknu a běžím k tomu jezírku.
„Tak s čím začnu.“ přemýšlím na hlas.

Když to na mě zezadu letí kunai a já se mu jen, tak tak stihnu uhnout.Otočím se a spatřím, osobu zahalenou v plášti, s kápí na hlavě a s čistě bílou maskou. 'Kdo to jen je....ANBU, to nebude ty mají zvířecí masky, tak kdo..pomyslím, a letí na mě další kunaie. 'S*kra.' pomy
„Tak kdo si, a co po mě chceš ?!“ řeknu tomu ..no jemu, ale to se musím vyhýbat, už zase dalším kunaiům. 'Kde jich tolik vzal...no to je fuk, stejně já jich mám jen pár, a k tomu obyčejných.' pomy. Ale najednou přestal a začal vytvářet nějaké pečetě a..
„Magen: Jigoku Kouka no Jutsu( Démonická iluze: Technika sestupu do pekla ).“ vykřikne a všude začne hořet oheň. 'Takže uživatel Genjutsu to bude sranda.'pomy.
„Nepodceňuj mě.“ křiknu a začnu se soustředit. 'kde jen jsi.' naslouchám různým zvukům ...oheň...vítr.. šustění stromů...náraz větru na hladinu vody...křup...'Mám tě!'a přesunu se za oheň.
„Mám tě.„ řeknu za nim s kunaim u jeho krku.
„Hni se a zemřeš.“
„Nejsi tak špatná, jak jsem si myslel.“ řekne.
„Už jsem ti říkala, nepodceňuj mě.„ A přitlačím trochu na kunai.
„Ty jsi ta, co mě podceňuje.“ řekne někdo na stromě.
„Si jen myslíš.“ řeknu a zabodnu ten kunaj do něj... 'Jak jsem si myslela klon.' pomyslím.
„Magen: Narakumi no Jutsu( Démonická iluze: Technika spatření pekla ).“ vykřikne a já uvidím jak moje celá vesnice je v plamenech.
„Tohle na mě fungovat nebude.“ řeknu s úšklebkem „Kai.“ vykřiknu a iluze zmizí.
„Teď já.„ řeknu vytvořím pár pečetí a v ruce se mi vytvoří výboj, který projede celým mým tělem a přenesu se z něj.
„Raiton: Hiraishin (Živel Blesku :Létající bůh blesku ).“ řeknu a chytnu se ho rukou a celý výboj projede jím ... pustím ho a on spadne dolu ze stromu na tvrdou zem. ..BUM...rozvířil se všude prach.

„To muselo bolet.“ řeknu s úšklebkem a seskočím dolu k němu. Byl při vědomí a snažil se hýbat.
„To nemá cenu v celým tvým těle je blesk, který je smíšený s mojí chakrou, a ještě k tomu vysává tu tvoji.“ řeknu a shýbnu se k němu.
„Opravdu jsi si myslel, že mě porazíš jen s genjutsu ?“ řeknu a myslím, že chtěl něco taky říct, ale vyšlo z toho jen zablekotání.
„Tak se podíváme kdo jseš.“ řeknu a sundám mu masku.
„Hm, takže jsi z Kamené...kdo tě poslal?!“ řeknu, ale on už je mimo.
„Asi bych to měla ohlásit Hokagemu, ale samotného ho tu nechat nemůžu, sice by neutekl, ale nemusí tu být sám.“ řeknu ...'Hm,co kdybych poslala k hokagemu klon.' pomyslím ..
„Fajn.“ řeknu a vytvořím klon a pošlu ho za hokagem.
„Možná bych si o tobě měla zjistit víc.“ řeknu a dotknu se ho rukou a hned jí dám pryč.
„Jak jsem si myslela, umíš jen Genjutsu a základní nijutsu a chakru stejně, už nemáš, ani se nedivím, že jsi zkolaboval.“ řeknu si jen tak a zezadu na mě letí kunai, který mě naštěstí, jen škrábne do ruky.
„Kruci..další.“ řeknu a rozhlédnu se, od kuď to šlo...pár metrů, stojí další 2 muži, stejně zahalený jako ten s kým jsem bojovala přetím, měli i stejné bílé masky.
„Kdo zase jste vy ?“ křiknu na ně.
„Co si mu udělala.“ řekne jeden z nich, ale nehne se, ani o krok.
„Nic...moc“ řeknu s menším úšklebkem.
„Tohle se stane, když někoho podceníš.“ křiknu na ně.
„Ty malá...“ křikne jeden z nich a běží bezhlavě, naproti mně.
„Buď si blázen, jestli útočíš takhle přímo a nebo baka.„ křiknu mu na zpět.
„Buď s ticha !!“ křikne a stále bezmyšlenkovitě běží, za to ten druhý ho jen sleduje, už je skoro u mě.
„Tak si spolu trochu pohrajeme...baka.„ řeknu mu a přemístím se za něj a dotknu se ho rukou a on se po mě ožene kunaiem a já se rychle shýbnu a začne boj taijutsu. 'Takže tenhle používá zase jen taijutsu, tak ten třetí musí používat ninjutsu.' pomys....přemístím se rychle na strom.
„Kde si ty malá...„ křičí si tam něco...'Fajn, takže používá jen taijutsu, toho by se dalo využít.'pomy. A vytváří pár pečetí. 'Inu..Tory..Ne..Tory (Pes,Pták, Potkan, Pták).
„Raiton :Thunder Up(Bleskový úder ).“špitnu a do své ruky se mi hromadí elektřina.
„Tak kde si..to se mě tak bojíš nebo co.“ křikne a rozhlíží se všude možně ..a
„Tady jsem.„ řeknu za ním a udeřím ho, velkou silou do břicha, rychle se přenesu do vzduchu za ním a udeřím ho do rukou a do zad, tak že letí dolů velkou rychlostí, až dopadne velmi tvrdě.
„Tak jednoho mám z krku.“ řeknu a..přiložím mu ruku na záda....a hned jí sundám.
'Hm..má zablokovaný oběh, už se nemůže hýbat,asi jsem mu, taky něco udělala z páteří a chakra mu trochu zbyla, ale ne na dlouho.' pomy. a sundám mu tu bílou masku. 'Jak jsem si myslela je, také z Kamené.Je to tříčlenný tým, ale co dělají tady.'pomy.
„Teď ještě toho druhého, který to celý jen pozoroval.“ řeknu a teď mi to dojde.
„No jo, on to jen pozoroval a vůbec mu nepomohl, ani se ještě nehnul,nepromluvil..nic..proč ?" řeknu potichu a něčeho si všimnu. 'Něco zkusím'pomy.
„Hej ty přijdeš jsem sám, nebo si mám pro tebe dojít ?“křiknu....nic... 'Tak fajn.'pomy. Vytvořím klon, aby hlídal toho ...dalšího...a pomalým krokem, jdu k tomu druhému.Zdá se, že moje přiblížení s ním nic nedělá, jako..jakoby z Kameněl.'Já blbá 'pomy. A hodím kunai do něho ..nic .. zabodl se do kamene.
„Já jsem blbá, proto mu nepomáhal, on tu, ani nebyl, ale v tom případě kde jen je“

Řeknu a soustředím se...Menší vítr..šustění větví..náraz větru na vodu..nikde..nic....najednou se zvedl vítr...'Někdo přichází.'pomy. A přestanu se soustředit, otevřu oči a stojí tu dva ninjové ANBU i s mým klonem.
„Tak jsme tu..kde je ten nezvaný host ?“.řeknou...PUF...můj klon se vypařil.
„Jeden je tamhle, pod stromem a jeden je za vámi.“ řeknu a každý běží k jinýmu a já šla k tomu za mnou.
„Neříkal váš klon, že tu byl jen jeden.“ zeptá se mě mezitím ho prohlížel
„Ano říkal, ale mezitím se tu objevily dva další a ten jeden utekl, přesněji nechal mi tu kamenovou sochu a utekl. Byl to tříčlenný tým, ale je tu jedna zvláštnost.“
„Jaká.“ řekl se zájmem.
„Že tenhle uměl, jen taijutsu, ten pod stromem genjutsu a ten třetí zřejmě ninjutsu.“
„Zřejmě? To..to nevíš ?“ řekl a začal mu léčit tu páteř.
„Nevím s tím jsem nebojovala, utekl skoro na začátku, ale byla jsem zaměstnána bojem tak, že jsem si toho nevšimla.“řekla jsem a mezitím ten druhý ANBU, už zmizel.
„Hm, tak se stav za hokagem a řekni mu, co se tady stalo.“ řekne a pomalu zvedá..toho..oného...
„Hai.“ řeknu a ANBU zmizí....a já se vrátila ke svému tréningu...

.. Po pár hodinách tréningu na louce ..
Už se stmívalo a já stála uprostřed “louky“ pokud se té části dalo, ještě říkat louka. Najednou ucítím hroznou bolest v břiše kvůli které jsem se neudržela na nahou a spadla jsem na tvrdou zem a pokoušela jsem se vstát. Vyškrábala jsem se jen na kolena a ztěžka oddechovala, když v tom z křoví někdo vylezl a blížil se ke mně pomalým krokem. Pootočila jsem hlavu, k té osobě, ale moc jí ozařovalo slunce, ale podle postavy to byla holka.
„Kdo..jsi ?“z ablekotala směrem ke mně
„Nio..Katsumo.“ zašeptala jsem se syknutím a chytla se jednou rukou, za břicho.
„Já...já jsem Kasumi Nakumara.„ řekne a klekne si ke mně, teď jsem zbystřila že má zelené oči a hnědé vlasy ve kterých má růžové proužky..
„Ukaž pomůžu ti.“ řekne a já si sundám ruku z břicha.
„Lehni si na záda.“ řekne a já jí poslechnu.Chvilku mi prohlížela břicho a pak mi na něj přiložila ruce a začala mi ho léčit..
„Ty jsi zdravotník ?“ řeknu jen a bolest začíná ustupovat
„Jen učednice.“ řekne jen a dál se soustředí, až má bolest přejde úplně.
„Tak a je to.“ řekne a pomůže mi vstát
„Děkuju..no a co tu vlastně děláš ?“ řeknu se zvídavým pohledem a jdeme někam rovně
„No..já..jsem šla, jen náhodou kolem...“ řekne a uhne pohledem.
„Náhodou ?“ řeknu trochu se smíchem.
„No tak ne tak náhodou...no“ řekne taky, už se smíchem.
„Tak teď pověz pravdu.„ řeknu s úsměvem.
„Já jsem jen doufala, že by tu mohl být...jeden...“ řekne a trochu se začne červenat.
„kluk..? “ dopovím za ní a ona jen s úsměvem rozpačitě kývne.
„A jak se jmenuje ?“ vyzvídám.
„No víš..toho asi neznáš..“ řekne a začervená se ještě víc.
„To nevadí ..“ řeknu a obě přeskočíme vysoký plot, skočily jsme na pár domů a pak do nějaké ulice konohy.
„No tak povídej..“ řeknu se zvědavým pohledem.
„Tak dobře...jmenuje se...“
„Tak jsme tě našli “ řekne někdo za mnou ..otočím se a vidím tak 3 holky...
„Kdo jste a co po mě zase chcete?..“„
„To ně nemusí zajímat, kdo jste a co chceme ?. To je jednoduché dát ti malou lekci. “ řekne jedna s krátkými rudými vlasy jako krev..
„Nejsi trochu drzá ...plameňáku...“ křiknu k ní nazpět.
„Co si to ke MNĚ DOVOLUJEŠ.“ křikne a hodí po mě kunai...tedy, asi to mělo být po mě.
„Líp mířit neumíš “ řeknu a přesunu se za ní a přiložím jí kunai ke krku a dám jí pravou ruku za záda.
„Moc si dovoluješ ...plameňáku...“ řeknu a pustím jí, což nečekala a spadla na zem.
„Heeej Nio-chan „ křičí na mě banda kluků, která k nám běží.
„Co se tu děje “ řeknou, když přiběhnou, ale ten plameňák stále leží na zemi.
„Ale už nic.“ řeknu a jdu ke kasumi
„Hm, proč leží na zemi. “ ukážou na toho plameňáka.
„To by mě taky zajímalo “ řeknu
„Hej herečko, jestli tě tohle skolí, tak nechápu jak jsi se mohla stát ninjdžou “ křiknu na ni.
„Řekne nám někdo konečně, co se tu stalo..?“ vyžadujou.
„To si řekneme jindy, zatím kluci “ řeknu rychle a chytnu Kaminagu za ruku a zmizíme.
„Ale..Počkej..“ křiknou, ještě, ale je pozdě.

...Objevíme se na hlavě Třetího...
„Promiň, že jsme musely zmizet, nemusí zase vědět všechno. „ řeknu omluvně.
„To je v pořádku.“ řekne s úsměvem.
„Co se tak šklebíš.“ řeknu se smíchem.
„Ale nic....“
„Ale co..no povídej..no to mi připomíná, jak se jmenuje ten tvůj milovaný ?“ řeknu se zvědavým smíchem.
„No..není to můj milovaný..on jen...já jen..“
„To vykládej holubům na střeše a ne mě.“ řeknu.
„No víš on je ..z ...Uchiha klanu.„ řekne a trochu zrudne.
„Aha...takže Uchiha jo ...“ řeknu a zazubím se.
„A jak se jmenuje ?“ řeknu a kaminaga ještě víc zrudne.
„No víš, asi by jsme měli jít domu, už je docela tma“ řekne rychle.
„Běž jestli chceš..já za chvíli půjdu taky“ řeknu ona jen kývla a seskočila dolu.

Lehla jsem si pozorovala hvězdy a utápěla se ve vlastních myšlenkách. Nevím jak dlouho jsem tam ležela, ale měsíc, už byl uprostřed oblohy..
„Asi bych, měla jít už domů“ řeknu, zvednu a běžím přes klidnou Konohu domů, ale to jsem nevěděla, že nejsem jediný člověk co nespí........Když jsem dorazila před svůj byt tak jsem se zastavila../i]'Ten zvláštní pocit..jako..jakoby tu někdo byl.'pomy.[/i] Otočím se a porozhlédnu se po tiché Konoze. ..nikde nikdo...Ticho...[i]'Připomíná mi to mojí vesnici.' pomy.[i] …otočím se a vejdu do svého bytu....Rychle ze sebe všechno sundám zalezu do koupelny a pak jdu hned spát.