Nejkrásnější vzpomínky nejvíce bolí 04 - Vždycky jste byl blázen

„Našel jsem ho,“ ozvalo se slabě z houští.
„Výborně! Kde je?“ Zajímal se druhý hlas.
„Asi dva kilometry na sever, v podzemí.“
„Hm, to se dalo čekat, určitě je to jeden ze starých Orochimarových úkrytů,“ Kakashi se zadíval do dálky směrem, který mu Pakkun poradil.
„Kolik lidí si tam cítil?“ Zeptal se po chvíli.
„Deset.“
„Deset? Hm, to by mohl být problém. Zjistil si, jak by se dalo dostat dovnitř?“
„Dovnitř? Zbláznil si se? Měl si přece zjistit jenom, kde je a to už víš. Vrátíme se do vesnice,“ naléhal Pakkun
„Taky mám zjistit, jak na tom teď je, vzpomínáš?“
„No ano, ale kvůli tomu tam ještě nemusíme lézt, ne?“ Strachoval se.
„Jistě že ne! Ty nikam nepolezeš.“ Pakkunovi se ulevilo, ale stejně měl o svého pána strach.
„Kakashi, to není moudré, je jich tam hodně, nemůžeš se tam jen tak nepozorovaně proplížit.“
„To taky nemám v úmyslu. Já si chci se Sasukem promluvit.“
„No ty si se už úplně zbláznil. To si myslíš, že tě pozve dál a pokecáte?“
„Nebuď naivní Pakkune,“ usmál se šibalsky Kakashi, „já mám plán.“
„Doufám, že je zatracené dobrý,“ zabručel Pakkun a dál pochyboval o Kakashiho zdravém rozumu.
„Ty se schovej někde poblíž a pokud by se to zvrtlo, tak okamžitě zmiz a všechno cos viděl vyřiď Narutovi, jasné?“
„A co asi tak uvidím, když tu budu schovaný a ty budeš uvnitř?“
„Ale já nepůjdu dovnitř, to Sasuke přijde za mnou…“
„He?“
„Sleduj,“ řekl ledabyle Kakashi a vystoupil s křoví. Věděl, že je ještě moc daleko, aby tu techniku mohl použít a tak skryl svou přítomnost a potichu postupoval směrem k Sasukeho úkrytu. Pakkun ho tiše následoval.
Po pěti minutách chůze si byl jistý, že už je dostatečně blízko. Zastavil se a poklekl. Na zem roztáhl svitek, na kterém byl vyobrazen velký pes, kterého mu nakreslil Sai, ještě než vyrazil. Kolem něj po obvodu svitku začal psát vzkaz. Když byl hotov, narovnal se a pronesl: „Nimpou: Choujuu Giga!“
V tom okamžiku se text začal vpíjet do zvířete a jakmile se poslední slabika spojila se psem, obživl a zamířil k maskované díře v zemi.
„Máme pár minut. Běž se schovat,“ Pakkun okamžitě poslechl příkaz svého pána.
Kakashi stál schovaný za stromem a pozoroval úkryt. Trvalo to pouhé tři minuty, než se objevila postava. Stačil mu jeden pohled, aby poznal, že je to ninja nižší třídy. Kakashi počkal než muž postoupí blíže k lesu, aby ho prozkoumal a pak během kratičké chvíle ho přepadl zezadu, zneškodnil a ukryl v lese. Za pět minut se objevil další a vše se opakovalo. Kakashi přemýšlel, kolik svých poskoků ještě pošle, než se konečně objeví sám. Poslal už jen jednoho. Ve čtvrtém muži, který vylezl z temného vchodu, poznal bezpečně svého žáka. Sasuke, ale nebyl sám, přišli s ním další tři ninjové. Kakashi si pomyslel, že poslední tři nechal uvnitř, nejspíš aby mu nepřekáželi.
„Tak konec hry na schovávanou! Vylezte Kakashi!“ Sasuke postoupil dopředu, ale jeho společníci zůstali stát u vchodu.
„Kakashi? A co se stalo s Kakashi-sensei?“ Ozvalo se zpoza stromu.
„Sensei? Nebuďte směšný. Jediné co jste byl schopný mě naučit, bylo Chidori a to byla tak slabá technika, že kdybych ji nerozvinul, nedala by se použít. Vy se nemůžete nazývat mým senseiem.“
„No když to říkáš ty,“ Kakashi vystoupil ze stínu lesa.
„Ta vaše smečka už vám nejspíš pomřela, že jste ke mně poslal tu inkoustovou napodobeninu,“ řekl znechuceně Sasuke a spaloval ho pohledem.
„Myslím, že pejsek svůj účel splnil. Jsi tady nebo ne?“
„Ano, přišel jsem si vyslechnout vaše poslední slova.“
„Ne tak rychle Sasuke, i starý pes se může naučit novým kouskům, když má motivaci, mysli na to.“
„Nebuďte směšný,“ odfrkl si pohrdavě Sasuke.
„Začínáš se opakovat,“ uchechtl se Kakashi a Sasukeho pohled ztvrdl.
„Buď jste naivní blázen nebo jste si přišel pro rychlou smrt, když jste si ještě neodkryl svůj Sharingan. Ale ne, že by vám byl tady něco platný,“ jakmile to dořekl, jeho oči zrudly.
Kakashi se ani nepohnul.
„Pořád nic? Jak chcete, trochu si zavzpomínáme,“ Sasuke udělal pečetě a lesem se začal ozývat známý zvuk praskání elektřiny. Rozběhl se a chtěl zasáhnout svého bývalého senseie přímo do srdce, ale v tom z lesa vyletěla postava a postavila se před Kakashiho. Sasuke zasáhl jednoho ze svých podřízených.
„Co to?“ Nechápal.
„Genjutsu. Myslel si, že to já chci zabít tebe a tak se pro tebe obětoval. Uznávám, že máš věrné stoupence. Jo a mimochodem, mám v lese schované ještě dva obětní beránky, kteří jsou taky nadopovaní speciálními vojenskými pilulkami, aby ti dočasně stačili v rychlosti. Tak co, promluvíme si nebo budeš dál vraždit své lidi?“ Kakashi se provokativně usmíval a Sasuke od něj odskočil.
„Uznávám, že jsem vás asi trochu podcenil, ale jenom trochu. Nicméně udělal jste dojem, tak si vás poslechnu. Máte jednu otázku.“
„To mi stačí. Chci jenom vědět proč si Naruta nedorazil a místo toho zmizel. Chtěl si ho přece zabít…“
„Chtěl jsem ho porazit, ublížit mu. Tím, že ho nechám žít s vědomím, že se pro něj ta husa obětovala mu způsobím víc bolesti, než kdybych ho dorazil.“
„Ale Sasuke, jak hloupý si myslíš že jsem? Za chvíli mi snad budeš tvrdit, že si Sakuru zabil omylem.“
„Přemýšlel jsem, jestli vám to dojde. Škoda, že tak brzo. Naruto se mohl užírat trochu déle.“
„Co máš v plánu teď, Sasuke. Hodláš ho jít dorazit?“
„To byla druhá otázka, Kakashi. Odpověď si musíte zasloužit. Chidori!“
Z lesa vyskočila další postava, aby se ve vteřině svezla Kakashimu k nohám.
„Už máte jenom jednu pojistku,“ usmíval se Sasuke.
„A ty mi dlužíš odpověď,“ pronesl naprosto klidně Kakashi, jakoby se ho Sasuke právě nepokusil opět zabít.
„Ano, půjdu ho dorazit. A díky vám už vím, že nemá smysl s tím dlouho otálet. Přece jen měl tento rozhovor nějaký smysl.“
„Ale Sasuke, přestaň mi lhát do očí. Co ti vlastně Sakura řekla?“
„Chidori!“
Sasuke opět uskočil zpět a posměšně se na Kakashiho zadíval: „Ale ale, takhle zbytečně vyplýtvat posledního beránka.“
„Neodpověděl si,“ pronesl s ledovým klidem.
„Ta husa jen škemrala o život.“
„Zase lžeš, to ona tě přiměla odejít, jen nevím jak.“ Sasukeho pohled se na vteřinku zjemnil a Kakashimu to neuniklo.
„Hádal jsem, ale teď jsi mi to potvrdil. Tak Sasuke co ti Sakura řekla?“
„Vy jste skutečně přišel zemřít jenom proto, abyste se dozvěděl co mi ta holka řekla? Bože, vy jste větší blázen, než jsem si kdy myslel. Tak tedy dobrá, škemrala o Narutův život.“
„Možná jsem blázen, ale nejsem naivní. Kdyby škemrala o jeho život, těžko by si ji poslechl. Nějak moc se z toho vymlouváš, začíná mě to zajímat mnohem víc.“
„Tak dobrá, odpovím vám, ale bude to to poslední, co uslyšíte, protože pak vás zabiju,“ Sasukeho pohled už nemohl být tvrdší.
„Poslouchám,“ pobídl ho Kakashi.
„Řekla, že je jí líto, že neuvidí jak mě Naruto zabije.“
Kakashi mu pokynul rukou, aby pokračoval.
„Řekla, že jsem nezabil jen ji, ale i její nenarozené dítě. Že jsem vyvraždil Saiovu rodinu tak, jako Itachi tu moji.“
„A dál?“
„Zeptal jsem se, proč mě srovnává s bratrem. Ale ona to popřela, řekla, že mě nelze srovnávat s Itachim, protože on byl donucen spáchat své hříchy a nenáviděl se za to až dokonce.“ Sasuke se zadíval do země, ale pokračoval, „Řekla, že Itachi byl hoden lítosti a odpuštění, kdežto já jsem jen ubohá zrůda, která hledá záminky k vraždění těch, kteří se mnou nesouhlasí. Řekla, že jsem pošpinil jeho památku a že už mnou nelze více pohrdat.“
„Tys nevěděl, že víme o Itachim pravdu? Chápu, muselo tě zaskočit, že svou nenávist už nemáš za co schovat. Nejspíš tě to vyděsilo. Ubohý Sasuke, utekl jsi sám před sebou. Ale pořád nechápu, proč jsi přišel Naruta zabít. To je tvá nenávist k němu tak hluboká?“
„Na Naruta kašlu! Chci dostat Hokage, nemůžu za to, že se to tomu troubovi povedlo a stal se jím. Lidé by si měli pořádně rozmyslet co si vlastně přejí. Stejně jako vy, to byla čtvrtá otázka …“
Sasukeho ruka se opět rozzářila elektrickými výboji a hnal se ke Kakashimu. Nemyslel si, že by ho snad mohl dostat obyčejným Chidori, ale zkusit to bylo lákavé. Už jen tři metry, ale Kakashi se stále ani nepohnul. Dva metry, metr… Náraz. Krev se rozstříkla do okolí a bezvládné tělo dopadlo s duněním na zem.
„Vždycky jste byl blázen a jako blázen jste i zemřel, Kakashi-sensei.“ Sasuke mu věnoval poslední kratičký pohled a pak pomalu kráčel ke svému úkrytu.