Fairytale

Když jsme byli malí, večer nám vždy vyprávěli pohádku. Vždy pro nás byla zajímavá, ani jsme nedýchali, když nám maminky záživně popisovaly, jak princ statečně bojuje s drakem. Tehdy jsme nevěděli, že každá pohádka v knížce dobře končí. Jakmile jsme zavřeli oči, přenesli jsme se do své vlastní pohádky. Jakmile jsme však ten svět opustili, příběh pokračoval dál.
Ptáte se kdy?
No přece, když jsme si hráli. Hráli jsme si na draky, rytíře a princezny. Obklopovaly nás všechny ty vymyšlené bájné bytosti, které byly hodné i zlé. Vždycky ta naše pohádka dobře skončila.
A večer zase začala nová.
Ale postupem času jsme začali zjišťovat, že pohádky mají nejen šťastný konec, ale i tragický.
To už jsme byli větší. Už jsme si tolik nehráli. Ale když se nám zavřely oči, pořád jsme snili.
Ale čas běžel dál a my pomalu přestávali pohádky vnímat.
Už jsme nesnili. Neškemrali jsme o pohádku na dobrou noc.
Nám se to možná nezdálo, ale začali jsme dospívat.
Přicházeli totiž první mise. A byly čím dál těžší.
A pohádky nás opustily úplně.
Nebo jsme si to aspoň mysleli.
Protože mezi těmi těžkými úkoly na nás číhala i první láska. Někdo se zamiloval dříve, někdo později. Dotkla se ale všech. V těch našich zamilovaných časech jsme znovu ty pohádky prožívali.
Ale na některé pak čekal bolestivý rozchod. Někteří byli láskou zaslepení, někteří procitli.
A pohádka nás zase opustila. Avšak ani tentokrát to nebylo definitivní. Láska přicházela a zase odcházela. To byla ta pohádka. Všichni, až na jednu dívku, mi řekli, že život není pohádka. Ta dívka tvrdila něco jiného.
Ona v té pohádce žila.
Byla úplně jiná než ostatní. Ano, žila v realitě, ale zároveň byla v pohádce.
Jak to?
Dovedla se radovat z každé maličkosti, dávala lásku a byla potěšena, když jí tu lásku někdo vrátil. A mohl to být kdokoli.
Malý chlapec, který si sedřel kolena a ona mu je ošetřila. Parťák v týmu, kterému vrátila život. Nebo jenom štěně, které zachránila před jeho zlým majitelem.
Každý se divil, nechápal, jak ta dívka může žít.
Vždyť realita je přeci krutá a převálcuje každého, který nestojí pevně nohama na zemi.
Tak jak to, že ona není tou chudinkou, kterou realita rozdrtila?
Tohle byla pro každého záhada.
Pro ni však ne. Měla silnou osobnost a ona to věděla.
Pořád se smála a těšila se z každého okamžiku.
Každý ji nazýval Pohádka.
Může se vám to zdát bláhové, ale já se do té Pohádky zamiloval. A v té chvíli jsem se proklel.
Nevydržel jsem bez té Pohádky žít.
Když byla se mnou, bylo všechno jasnější, světlejší.
Každý úkol se zdál být lehčí.
Ale najednou mi ta Pohádka zmizela.
Proklouzla mi mezi prsty a já se na nic nezmohl.
Ona mě však změnila. Dřív jsem býval jako ostatní. Ale teď tvrdím, že život je pohádka.

Life is fairytale and we are main character.