Mazlíček 13

Tak už došlo i na nás. Je to tak, bohužel. Tsunade-sama nechce dělat výjimky a já myslím, že se jí to pěkně vymstí. Mě stačí hlídat jen Ton-Ton. I tak je to makačka, ohlídat to růžový prase, natož abych si hlídala další zvíře. Pane na nebi, proč se musela tak zlít? Do takovýho stavu, aby vymýšlela takovýhle krávoviny, se dostane málokdy, bohudík. Jenže zase to odnesli ti, co za to nemůžou… Abych tady tak nekecala i Iruka se dostane na scénu, ale abyste nás od sebe rozeznali, já budu mít fialovou barvu.

„Shizune!“
„Ano, Tsunade-sama?“
Odcupitala jsem k jejímu stolu a trpělivě vyčkávala, než najde ten papír, který si někam založila.
Pouze půl hodiny jsem si mohla prohlížet boty, pak Tsunade vítězně zařvala.
„Mám to!“
Už jsem nenadskočila, jako tehdy, když se mi to stalo poprvý.
„Tak co po mně chcete, Tsunade-sama?“
Tsunade mě propíchla tím jejím hnusným pohledem.
„Půjdeš s Irukou hlídat do zoo. Někdo se tam včera vloupal a nikdo neví, jestli to udělá zase.“
Protočila jsem oči. Tohle je už trochu moc.
„Vzal ten dotyčný něco?“ zněl můj dotaz.
„No,“ protáhla slabiku Tsunade. „Jednu kobru, dvě tarantule a několik dalších hadů…“
Otřáslo mnou zděšení smíšené s hnusným pocitem.
„To musel vzít jen šílenec, kterej chtěl hadí smaženici s pavoučíma nohama,“ utrousil někdo za mnou.
Podle hlasu jsem poznala, že to byl Iruka.
„Tsunade-sama, kdy máme jít do té zoo?“
Moment… Neposlouchal za dveřmi?
„Můžete začít hned,“ odsekla a kupodivu jemně nám naznačila, že máme vypadnout.
Dveře od její kanceláře se za námi zabouchli a my se rozešli s tím, že se zase za půl hodiny sejdeme u Konožské Zoo.

Hm… Mise s Shizune, to bude zase něco. Štěstí, že ta mise je jen do zítřka. Minulou misi nám jí překazila Ton-Ton a Tsunade to shodila na neschopnost nás dvou. Teď máme ale štěstí, že jdeme do zoo, kam to prase nesmí.
„Hej, Iruko senseii!“
To je…
„Naruto?!“
Blonďák ke mně přiběhl, na rameni mu seděla ta jeho opice…
„Senseii, vezmete mě na ramen?“
„Ani náhodou, Naruto! Dneska na to nemám čas.“
Rychle jsem se otočil a pelášil si domů pro věci.
Pak už jen stačilo dojít k zoo, kde na mě už čekala Shizune, samozřejmě bez prasete.

„To je dost, že už jdeš,“ obořila jsem se na něj, když ke mně došel.
„Hele, já za to nemůžu, že mě opět zdržel Naruto.
Musela jsem se smát. Naruto ho poslední dobou otravoval nějak často.
„Myslím, že tady máme šanci najít si nějakýho toho mazlíčka.“
Iruka zamyšleně přikývl.
„Už víš, co si vybereš?“ zeptal se mě.
Moje odpověď byla záporná, jak jinak.
„Kde se usídlíme?“
Iruka byl v tomhle jak dotěrný komár. Nedal pokoj, dokud nevěděl vše.
„Já nevím… U něčeho klidnýho.“
Po téhle odpovědi už Iruka na nic nečekal a hodil si spacák do trávy zrovna tam, kde stál.
„Jsi normální?!“ zaječela jsem na něj.
Ten mi neodpověděl.
Nedalo mi to a musela jsem se podívat, proč zrovna na tomhle místě.
„Ty bláho.“
Naskytl se mi výhled přes celou zoo. Aniž bych si toho všimla, Iruka mě šikovně zavedl na nejvyšší místo nad zoo.

Shizune opravdu vypadala ohromeně. Nehrála to. Asi opravdu o tomhle místě nevěděla. Myslím, že nás čeká docela pohodový večer. Čmajznem si mazlíčka, uděláme si ohýnek…. Jen je škoda, že nějakou tu kachnu na divoko si tu nemůžem udělat….
„Iruko?“
„No?“
Shizune mě vytrhla ze snění.
„Půjdem si pro toho mazlíčka, ne?“ usmála se.
Pouze sem přikývl. Vedení zoo bylo informováno, že si nějaké to zvíře vezmeme, ale nevěděli jaké.
Teď mi vlastně došlo, že díky tomu bychom ani nemuseli hlídat.

Konečně nastal ten čas… Já si to zamířila ke klecím s papoušky. A Iruka?
Ten mi zmizel z dohledu dřív než jsem mohla říct: „Jdeme.“
Jsem zvědavá s čím se přitáhne.

Později u ohně

Ty bláho… On si přitáh nějakýho jelena, nebo co to je!
„To má bejt jako co?“ zeptala jsem se ho dost nabroušeně.
„Tohle je sika vietnamský. A co to máš ty?“
Mrkla jsem směrem, kde byl můj mazlíček.
„Papouška konžského.“
Iruka pokýval hlavou.
„Myslíš, že budem mít klidnou no?“ zeptal se mě.
„Nevím. A chrápej konečně.“

Další den u Tsunade

„Tak?“
„No… Celou dobu to bylo dobrý, ale pak k ránu nás strašně vyděsil Jiraiya, kterej špehoval zaměstnankyně zoo.“
Bože… Jiraiyo, co tě to napadlo, špehovat ženský, který páchnou jak zvíře?
Přesně tohle jsem vyčetl z výrazu naší Hokage.
„Formality a to všechno máme za sebou. Můžeme jít?“ zeptala se Shizune.
Tsunade jen přikývla, určitě byla duchem někde jinde.

My se s vámi už budeme muset loučit, protože Tsunade potřebuje Shizune na nějakou práci a já opět musím do Akademie.
Takže příště vás budou muset pobavit Jiraiya s Izumem.
Sayonara!