Dvě srdce bijí jako jedno: 5. kapitola

Asi jsem se do něj zamilovala

Měla jsem u krku kunai. Byla jsem tak vyděšená, že jsem se nemohla ani pohnout.
Všimnu si, že je to Sasuke. A je u mě nalepený. Cítím teplo jeho těla a dokonce i tlukot srdce.Jeho blízkost je mi víc, než příjemná, ale ne teď a ne v tuhle chvíli. Najednou jsem jeho dech cítila na svém krku.
„Sasuke já….přišla jsem se ti omluvit.“ Řeknu, abych nad sebou neztratila kontrolu.
„Není za co, byla jsi tam překrásná, když si v koupelně stála nahá. Opravdu jsem tě v tu chvíli hrozně chtěl.“ Řekne a políbí mě na krk. Potichu vzdychnu, aby neslyšel, že je mi to příjemné, ale štěstí momentálně nestálo u mě.
„Líbí se ti to viď maličká, když se tě takhle dotýkám, když tě líbám na krk?“ zeptá se mě a dál mi sjíždí po bocích.
„Sasuke prosím přestaň…..prosím.“neudržím se a po tvářích se mi spustí slzy. On si toho všimne a poodstoupí ode mě.
„Promiň…..já nevím co to do mě vjelo….já ….omlouvám se.“ začne se omlouvat a pokusí se mi setřít slzy z tváří. Ale malinko uhnu. A podívám se na něho vystrašeným pohledem. On si jenom povzdechne a odejde z pokoje. Já se sesunu po stěně dolů a přemýšlím co se tu stalo?
„Vždyť mi to bylo příjemné tak proč jsem se tolik bála, možná proto, že to byl jenom chtíč nebyla to láska. Ta láska, která by mi pomohla z mojí temnoty. Ta láska, která by byla moje světlo, chtěla jsem, aby mě miloval, jako já miluju jeho, jenže to se nikdy nestane. Vstala jsem a šla jsem do pokoje si lehnout. Když jsem ležela pořád jsem na těle cítila jeho dotyky a polibky. Nakonec jsem únavou usnula.
Ráno jsem vstala ve čtyři hodiny. Šla jsem do koupelny se umýt, učesat a obléct do normálních věci a vydala jsem se ven běhat. Vydržela jsem běhat celé čtyři hodiny. Když jsem se vrátila zpátky do sídla, bylo prázdné. Šla jsem se podívat jestli Sasuke náhodou ještě nespí, ale v posteli také nebyl. Prohledala jsem celé sídlo, ale nikde nebyl. Nakonec jsem se nasnídala a převlékla jsem se do kimona a vydala jsem se do města.
Když jsem se tak procházela narazila jsem na Ino.
„Ahoj Shin tak jak se máš?“ zeptá se mě s úsměvem na tváři.
„Ale jo jde to a co ty Ino-san?“zeptám se zase já.
„No mám se celkem fajn, kam jde?“podívá se na mě zkoumavým pohledem.
„Jen tak se procházím po městě.“odpovím ji .
„Nehledáš náhodou Sasuke?“ zasype mě další otázkou.
„Proč bych ho měla hledat?“ otázkou ji odpovím.
„Ne jen, že jsem ho viděla u Sakury a potom nikam odešel s nějakou ženskou.“řekne a čeká na moji reakci.
„A co já s tím je dospělí může si dělat co chce ne?“ odpovím ji, ale ve vnitř mi to bylo strašně líto.
„Hm…. Tak ahoj. Musím ještě za Saiem.“rozloučí se a běží někam pryč. Já ji jen zamávám a jdu si zase po svých. Dojdu, až na hlavy hokagu. Sednu si na kámen a pozoruji vesnici.
Když, už se začíná stmívat, tak se vydám spět do sídla. Když projdu kolem dveří Sasukeho, uslyším ženský smích.
„ První pravidlo, když tu nikoho má musím vypadnout.“ Řeknu si potichu pro sebe, ale kašlu na to a jdu do svého pokoje. Svléknu se a zajdu se do koupelny umýt. S osuškou kolem těla vyjdu zpět do pokoje, ale leknu se, když na posteli sedí nějaká osoba.
„Zapomněla jsi opět moje pravidlo.“ Řekne úplně klidným hlasem.
„Kdyby ti to vadilo, tak bys ses choval jinak.“odseknu a jdu ke skříni pro pyžamo. Pak se, ale otočím.
„Promiň, ale pokud nic jiného nepotřebuješ, tak bys mohl odejít, chtěla bych se převléct.“ Sasuke se pomalu zvedne a jde ke dveřím. Když je zavře sesunu se po stěně dolů.
Po pár minutách se vzpamatuji a obléknu se. Lehnu si do postele a pokusím se usnout. Převracím se ze strany na stranu, ale pořád ne a ne usnout. Zvednu se a jdu ven se posadit na koupačku. Začnu se pomalu houpat a malinko se tomu usměju. Připadám si jak malá holčička. Někdo mě chytí kolem pasu a tím zastaví i houpačku.
„Já nevěděl, že se v tobě ukrývá a dětská dušička.“ Řekne člověk jehož hlas mě vždy dokáže rozveselit, hlas, který tak miluju a přitom tolik nenávidím.
„Je mi patnáct můžu si to ještě dovolit.“ Odpovím a nenápadně se na něj přitisknu.
„To ano, ale pořád si ještě ninja.“ Řekne nesouhlasně.
„Jo, ale i ninja si občas může užít trošku legrace ne?“zeptám se a malinko pootočím hlavu, ale to sem neměla dělat. Byla sem tak blízko Sasukeho obličeji, stačilo se jenom malinko nahnout a mohla jsem ochutnat jeho rty. Ale on to vyřešil za mě, protože mě chytil za bradu a zkrátka si mě přitiskl sám na své rty. Byly tak měkké a sladké, že jsem se od nich nedokázala odtrhnout. Ani nevím jak, ale stála jsem najednou naproti němu. Rukou jsem mu zajela do vlasů a tím jsem si ho k sobě ještě víc přitiskla. Sasuke mi jednu ruku obmotal kolem pasu a druhou mě držel za šíji. Ale po několika sekundách jsme se oba od sebe odtrhli, protože nám docházel dech.
Opřel si čelo o to moje a díval se mi do očí.
„Miluju tě Sasuke.“řeknu smyslů zbavená. On se nad tím jenom pousměje.
„Jo já vím.“ Odpoví na mou větu a já se na něj podívám.
„Jak jako, že to víš.“ Zeptám se malinko nechápavě.
„To jak si se na mě dívala, jak si reagovala, když jsem se tě dotýkal. To všechno mi stačilo, abych se přesvědčil.“ já se nad tím jenom pousměju. Sasuke mě chytne za ruku a dotáhne mě do mého pokoje. Kde si se mnou lehne a já se mu uvelebím na hrudi a spokojeně zavřu oči, až nakonec usnu s úsměvem na tváři.