Devět příběhů – Schichibi no Kaku a jeho velikost

Popis: Tak jsem ráda, že studio ještě stojí a uvedli jsme ho do provozuschopného stavu a je mi ctí zde přivítat dalšího již sedmého Bijuu, který je na rozdíl od všech Bijuu…
*podívá se na Kaku a jeho pohled naznačuje, že pokud se pokusí zmínit o jeho velikosti, tak ji ublíží*
No… nebudu otálet a na pódiu přivítejte Schichibi no Kaku…
*publikum zatleská*

To jsem se načekal, ale čekání stálo za to a jsem rád, že publikum je na naší straně a mě nezbývá než se vrhnout na můj život, který jsem si docela užíval a prostě jsem žil jako ostatní Bijuu, žil jsem si po svém, ve svém zemním královstvím a mou výhodou i prokletím se nakonec stala má velikost, ale k tomu až později.
*vrhá vražedný pohled na publikum*

Takže pocházím z Podzemního obětního oltáře v Nagoyi a jak již tušíte, že jsem uživatelem zemních technik a ty mě okouzlily, že jsem nakonec skončil u nich a ukázalo se, že je to dobrá volba, hodily se mi, abych se mohl pohybovat v podzemní…
*publikum kývá souhlasně hlavou*

Jistě čekáte, že začnu mluvit o soubojích a nemýlíte se a jak již tady byla naznačena myšlenka na čtyři souboje, tak jsem jich prodělal právě čtyři.
K mé smůle jsem jeden vyhrál a to nad Yonbi no Sokou a pak tři útěky, ale kdybych neutekl, tak by mě byli zabili a ptáte se kdo?? Já vám to odpovím! Jsou to: Nibi no Nekomata, Sanbi no Isonade a nakonec Yamata no Orochi, ale tento boj byl o fous.
*publikum tomu nechce uvěřit*

A teď by se slušelo říct co tak nějak umím a jak se ten můj život zvrtl…
Takže jak jste si všimli, tak se podobám na jezevce, ale Kishi-sensei mě musel pozměnit na Nanabi no Kabutomushi což znamená Sedmiocasí roháč, ale to by jste nevěřili jak vypadám, tak níže máte přiloženou fotografii.
A abych se dostal dál, tak jsem ze všech Bijuu ten nejmenší a pokud se bude někdo smát, tak nikdo z vás nevyjde živý!
*v publikum to zašumělo a jako by to byla náhoda, tak v publiku seděl i Ed, Kovový alchymista a souhlasně pokyvoval hlavou*

I když mám tuto velikost, tak o to jsem byl nejlstivější a také méně nápadný a mým lovištěm se stalo podzemí a tam jsem také trávil siestu, kterou jsem si užíval a mou loveckou zbraní se stal vždy kus země, kterou jsem narušil a tudíž mi oběti padali přímo do tlamy a to nejvíce sedí na přísloví o těch pečených holubech, kteří prý někde létají přímo do pusy, nebo tak nějak.
Já se v těch příslovích nevyznám.
*nad tou představou se některým udělá špatně a Ed pořád kývá na souhlas*

Tak by jsem si žil do dneška, než mě vojáci našli a mou noru spálili a jejich vůdce se jmenoval Ikkya Soujina a to on mě zapečetil do Zemní svatyně, kde jsem přemítal o svém šťastném životě a pak si mě Kishi pozměnil a mou Jinchuuriki se stala Fū z Takigakure no sato a na obrázku tam máte jak vypadala.
Byla poměrně kočka, ale jako i ostatní i ji chytili Akatsuki a ona zemřela, když mě vyjímali…
*publikum opět sahá pro kapesníky a Ed čeká co dále řekne*

Jinak mám modrou barvu a mou výhodou je maskování, ale proti Soujinovi mi to bylo zem platné a navíc jsem musel strpět urážky na mou velikost a copak já za to můžu, že jsem takového vzrůstu?
Akorát, když mě Bijuu chtěli praštit, tak se jim to nepovedlo a já je schválně provokoval.
Všichni Bijuu se mi posmívali, ale já jsem vždycky říkal, že i když bych chtěl být větší, tak na velikosti nezáleží a záleží na schopnostech daného jedince a má někdo ve studiu taky takové problémy? Že by jsme založili alianci.
*Ed se hlásí a hned jde na pódium a jeho bratr s tím nesouhlasí*

Á tak mám tady konečně spřízněnou duši. Jestli ho neznáte, tak je to mladý alchymista, kterému se přezdívá Kovový a je stejně malý jako já…
*to neměl říkat a Ed se naštval a svým automailem poničil studio a byl vykázán a on řval: „Já nejsem malý! Kolikrát vám to mám říkat?“ a nakonec studio přežilo, ale bylo již v horším stavu než po útoku Pikachua…*
*Kaku se pakoval se studia*

Tady máte fotku jak vypadám ve skutečnosti.

Moje Jinchuuriki… Pěkná viďte?

A zde jak mě Kishi-sensei přetvořil do své vlastní podoby a musím říct, že jako jezevec vypadám lépe než jako nějakej roháč… a zrovna jsem tam i svou Jinchuuriki a jak jsem říkal je to kus!