Lidští Bijuu: Kapitola druhá – U Kaze doma

Tady máte druhý dílek a i když není tak kvalitní jako od Xin, tak snad se bude líbit...

„Vy nevíte, že jste v Moravské metropoli zvané Brno a ve státě Česká republika?“ upřesnila Kaze.
„To musí být nějaká díra.“ Utrousil poslední člen, který měl jasně žluté vlasy a na konečcích černé zbarvení.
„Naši vlast nebudeš urážet!“ utrhla se na něho Haruko a tímto „utrhnutím“ skončila schovka a ostatní členové již byli najiti a škoda, že se Toyotomi neschoval. Opět by nebyl k nalezení.
Otaku se nahrnuli k této zvláštní skupince a divili se, kdože je to s nimi.
Bijuu byli unaveni těmito „lidma“ a představili se:
„Kyuubi no Youkou,“ to byl ten s dlouhými zrzavými vlasy a červenýma očima.
„Ichibi no Shukaku,“ pískové vlasy a zářivě žluté vlasy.
„Nibi no Nekomata,“ černé vlasy s fialovými melíry.
„Yamata no Orochi, též jako Hachibi,“ hnědé vlasy a modré a fialové melíry.
„Gobi no Houkou,“ rovné bílé vlasy a v nich pět barev elementů a modré oči.
„Rokubi no Raijuu,“ s těmi žlutými vlasy a černými konečkami.
Otaku na to hleděli jako na zjevení, že právě stojí proti šesti legendami opředenými Bijuu.
„Mě trefí,“ odtušil Naruto.
„Tohle se mi zdá,“ utrousil L s Hin společně.
Ostatní to nekomentovali a jen blbě čuměli.
„Co tak čumíte?“ neodpustila si černovlasá.
„Na nic jen jsme nečekali, že budete ti, které jsme vůbec nepředpokládali, že budete!“ poznamenala Haruko, která si neuvědomila, že ji za hodinu jede autobus.
„Ale jak se sem dostali?“ položil otázku Toyotomi.
„Nevím, ale něž jsme se ocitli zde, tak nás pohltilo světlo a víc nevím,“ podotkl bělovlasý a ostatní přikyvovali.
„Tak chyba v Matrixu!“ vypískla Xin.
Kaze se při té připomínce o Aleině povídce Chyba v Matrixu vykoulila oči a podívala se na Toyotomiho a vykřikla: „Já ti nikdy neodpustím, že jsi zabil Gaaru v té své povídce!“ (Toyotomiho povídka Nebeský démon, kde skutečně zabil Gaaru, fakt mu to neodpustím a doufám, že nejsem sama xD)
Toyotomi zblednul a podíval se na pískáče a on se na něho obořil: „Ty jsi mi zabil Jinchuurikiho! Zemřeš!“ a začal Toyotomiho honit po Lužánkách.
„Normální“ lidé na ně koukali jako kdyby spadli v mládí na hlavu a teď se to začalo projevovat.
Nakonec to vyřešili mírným smírem a připojili se ke skupince a Haruko vytřeštila oči a řekla: „Musím na autobus! Nebo mi ujede!“ a rychle se rozloučila a při spěšném odchodu houkla přes rameno: „Potom mi povyprávíte.“
„Hai,“ zavolala na ni Ivanescence a i ta naznala, že musí jít domů jinak bude mít průšvih, tak se objala s Kaze, Xin, Asukou a Naitou a také pádila na svůj spoj.
„Vy umíte naši řeč?“ podivil se zrzáček.
„No, trochu ano,“ začervenala se Kaze.
Vaty, Hin a L asi za dvacet minut oznámili, že také musí jít a odešli.
K času: 17:25 tam zbyli: Quari, Toyotomi, Kaze, Xin, která spala u Kaze, tak nemusela spěchat na autobus, Naitou, Naruto a Asuka.
„No jo, ale kam je šoupneme!“ ozvala se Asuka, která konečně našla ztracenou řeč.
„To nevím, ale ke mně ne!“ řekl Toyotomi.
„U mě taky ne! Naši by mě zabili!“ Naruto se přidal.
„A co jsem já?“ Zrzáček se snažil udělat psí očka, ale skončilo to neúspěchem. Kyuubi vypadl jako úchylný chlap, který si našel oběť a chystal se jí ulovit.
„Tebe nechci!“ Naruto byl necita!
Kyuubi se rozplakal a šel brečet do koutka! Který tam nebyl.
Kaze i Xin ho zfackovali za necitelné poznámky.
Toyotomi přistoupil ke Kyuubim a řekl mu: „Nic si z toho nedělej. On je baka a ještě, když se nechá zmlátit.“ (narážka na mangu, kde se Naruto nechal zmlátit)
„Máš pravdu, ale přesto chci zpátky!“ a nový záchvat pláče byl na světě a ještě k tomu se naštval a jedním ocasem poslal nevinnou babičku na konec Lužánek.
„Gomen nasai baasama,“ zvolal Toyotomi na starou babičku, ale udělalo se ticho a bylo slyšet babičku:
„Ta dnešní mládež nemá vychování a dobré způsoby!“ a odešla po svých.
Ovšem touto událostí to neskončilo a muselo vymyslet, ke komu půjdou. Přeci nemohli někam do hotelu nebo jinam. Neměli peníze a nevyznali se tu. Navíc se otaku dohodli, že je musí vrátit zpět do Narutova světa a při té příležitosti se k Xin ujala vyprávění.
„My jsem jedni z mála, kteří sledují anime a ví o vás. Strašně anime zbožňujeme a proto jsme byli překvapeni z toho, že jste Bijuu v lidské podobě a navíc vás musíme vrátit do vašeho světa. A proto se vás musíme ujmout, ostatní lidé by vás považovali za blázny, kteří utekli z Bohnic.“
„Souka, ale proč jsme tady?“ nadhodil Gobi.
„To nevíme, ale asi to má nějaký smysl.“ Dumal Toyotomi, který se ještě nevzpamatoval, že ho honil samotný Shukaku.
„Já už vím, proč jsme skončili tady.“ Řekl Shukaku.
„Jo? To by mě zajímalo na co chytrého přijdeš,“ Yamata už nemohl být více protivnější.
„To je proto, že vy dva – ano dívám se na vás dva – Kyuubi a Hachibi se začali kočkovat…“ při tomhle slově se černovlasá Nekomata naježila, „a z jejich souboje se socha rozpadla a nás světlo vcuclo sem.“ Uvedl Shukaku.
„Ale já to nebyl.“ Bránil se Kyuubi.
„Já taky ne!“ přidal se Hachibi.
„Tys to byl!“ obvinil Kyuubi svého kolegy.
„Ne ty!“ byli jako malé děti a tak to šlo asi dvě minuty, když to Kaze nevydržela a lapla je za uši jako školáky.
„Tei, tei,“ zaskuhral Hachibi a to stejné i Kyuubi.
„Já už budu hodný!“ slibovali oba ve stejný čas.
„Tak dobře, ale když se začnete hádat, tak budete mít co do činění se mnou!“ varovala je Kaze.
Kývali na souhlas.
„Už se tě bojím,“ prohodil Toyotomi a dostal také pohlavek, když Haruko – jako Sakura – nebyla po blíž, tak Kaze převzala její roli a občas i Xin mu jednu vrazila.
„Ještě jednou,“ pohrozila Kaze. Toyotomi rozumně mlčel.
„Tak jak to bude?“ ozval se Raijuu.
„Tak můžu mít u sebe tři a navíc rodiče a sestra jsou na dovolené a tak mám barák pro sebe na hodně dlouho, když je začátek prázdnin.“
„A já si vezmu zbytek,“ prohlásila Xin.
Toyotomi, Naruto, Quari, Asuka a Naitou si oddychli, že oni je mít u sebe nemusí, protože by jim to rodiče nedovolili.
„Škoda, že nemůžu taky u tebe přespat,“ zanaříkala Asuka, která se chtěla také účastnit této velké události, ale zítra brzy ráno odjížděla s rodiči na dovolenou…
„A jé, už budu muset jít,“ povzdychla si Naitou.
„Půjdu s tebou,“ přidala se Asuka.
„Ty taky?“ rozesmutnila se Kaze.
„Jo,“ přitakala Asuka a po objetí se odebraly směr domov.
„Ale jak je rozdělíte?“ ozval se Quari.
„Já si beru Gobi, Raijuu a Shukaku,“ zamluvila si je Kaze.
„Ale já jsem chtěla Gobiho,“ řekla naštvaně Xin.
„Mě se líbil už dřív,“ nedala se Kaze a Gobiho objala a vyplázla na Xin jazyk a Gobi se mírně začervenal.
„Tak dobře, moudřejší ustoupí,“ pronesla Xin a na ní zbyli Nekomata, Kyuubi a Hachibi.
A bylo rozhodnuto!
Bylo již 18:35 a Xin se Kaze zeptala, kdy hodlá jet domů.
„Jashin! Budu muset koupit lístky, jídlo, oblečení a všechno okolo!“ zaskuhrala Kaze.
„Kdo taky řekne ještě někdo „Jashin!“, tak je mrtvý člověk!“ rozohnila se Nekomata a narážela na Hidana a Kakuza, kteří ji chytili.
„Já taky!“ Xin byla na pokraji zhroucení, kde na to vezme?
„Budou pracovat!“ rozhodla Kaze.
„A kde?“ zajímali se Bijuu a tušili, že se jim to nebude zamlouvat. A navíc neuměli pracovat!
„Chodím na brigádu a šéf mi říkal, že si sebou můžu někoho vzít.“ Upřesnila Kaze.
„Tak to je super!“ utrousil Quari a Toyotomi souhlasil a oba schytali další pohlavek.
„Takže to bude jak?“ chtěl upřesnění Shukaku.
„Bude to tak, že já si k sobě vezmu Raijuu, Gobi,“ mrkla na něho, „a Shukaku a tady Xin si vezme zbytek a jelikož Xin bude dnes u mě spát, tak všichni jedete s námi a budete se chovat slušně nebo na vás pošlu souseda!“ opět pohrozila Kaze.
Bijuu zmlkli a Quarimu volala maminka, že musí domů a jako poslušný chlapec se musel odebrat na místo zvané hnízdo.
Tak tam zůstali otaku: Toyotomi, Xin a Kaze.
Bijuu: všech šest akorát se musela hledat Nekomata, protože ta dostala chuť na ptáčka a začala ho lovit. A lidé se jako obvykle divili a kroutili hlavami a v hlavách jim šrotila myšlenka: Kam ta mládež spěje?
Čas letěl jako splašený a když teď byl výlukový jízdní řád, tak Kaze rozhodla, že se pojede 19:50 vlakem přímo do Hrušovan.
Tak je Toyotomi doprovodil na Hlavas a zrovna mu jela jednička šalina a tak nastoupil a rozloučil se s námi a slíbil, že bude na icq a my mu máme povyprávět cestu…
Souhlasily.

To byl zajímavý průvod. Kaze jako Iruka, Xin jako Deidara a Shukaku měl pořád na paměti jak Deidara bojoval proti kazekagemu a šest podivně vyhlížejících lidí – pět mladíků a jedna slečna, která ráda škrábala – oblečeni byli jako když jdou na ples, ale Kaze si všimla, že Gobi je fešák, ale rychle ty myšlenky zavrhla.
Xin si ten milovaný a tolik používaný plášť musela sundat a nacpat již, do tak plného batohu.
Kaze koupila hromadný lístek, který ji přišel na pěkně kulatou sumu a tabule hlásala, že vlak přijede k první koleji a prvnímu nástupišti. Jelikož to tam Kaze znala, tak je doprovodila na určené místo a vlak jako na zavolanou přijel a Kaze se hned nahrnula dopředu a nechala Xin ať jde první a pak následovali Bijuu a Kaze jako poslední.
Xin se rozhodla správně a zabrala menší část vagónu pro všechny členy výpravy.
Na jedné „čtyřce“ seděli Shukaku, Gobi, Xin a Hachibi, na druhé Kaze, Kyuubi, Raijuu a Nekomata.
Do cílové stanice se dostali za půl hodiny a jako na potvoru průvodčí nešel.
„Vystupovat!“ zavelela Kaze a celá skupinka se nahrnula ven a Kaze musela otevírat dveře, protože to nikdo jiný neuměl…
A do domu Kaze to bylo asi jen sedm-osm minut cesty a Nekomata se divila, že je tu tak pěkně.
„Ano mě se tu líbí, proto tady žiju,“ řekla Kaze.
Nebylo jednoduché zkrotit Bijuu – pořád někam odbíhali a všemu se divili – a navíc ještě se tu ochomítala jedna osoba, kterou Kaze nesnášela musel se jí zalíbit právě Gobi!
Kaze se naštvala a řekla: „On je můj kluk a tak se pakuj a Gobi jdeme!“ chytla ho za ruku a táhla ho a houkla přes rameno: „Kdo se bude loudat, tak nedostane večeři!“ náhle ožili aktivitou a než se člověk nadál už stáli před domem.
Kaze odemkla a celé panstvo se nahrnulo dovnitř.
Přesunuli se na dvorek, kde Kaze slyšela sousedy a poručila si klid.
„Tak Xin, tebe se to bude týkat taky. Takže až vás zítra budu odvádět, aby jste si pobyli u Xin, tak se budete řídit následujícími pravidly. Máme kočky, takže žádné jezení.“ Zrovna se objevila černé kočka – jménem Mášenka – a hned se lísala k Nekomatě a ta jen souhlasila s výběrem mazlíčků.
Druhý kocour – syn černosrsté - Ferda si nakonec vybral Gobiho, i když Gobi byl ve skutečné podobě pes…
„Když budete něco potřebovat zeptáte se mě a já vám pomůžu. Teď vás provedu po naší zahradě a prosila bych, aby jste se opět drželi mých pokynů, jasné?“ kývali na souhlas.
Kaze je provedla po zahradě a po poli, kde již dozrávaly poslední třešně a Bijuu třešně zachutnaly a i začínající meruňky…

Po exkurzi se Kaze rozhodla, že je na řadě hygiena. Po strkanicích a hádkách se všichni osprchovali a zatímco Xin dohlížela na to, aby se nic nestalo, tak Kaze šla zalít potřebnou zeleninu a podobné věci, které pěstovali.
Bylo již hodně po desáté, když se rozmístili po domě.
Kaze si zabrala ložnici rodičů k sobě si přibrala Gobiho. V obýváků se usídlila Xin a Nekomata a do Kazeina pokoje a její sestry se vměstnal zbytek a někteří museli spát na zemi a v ložnici rodičů se ještě namačkal Kyuubi.
Kaze společně s Xin a Neko uvařily večeři zatímco se chlapi podělili o oblečení, částečně otcové a Kazeiné…
K večeři byly špagety. Všem moc chutnalo a Kaze zapnula počítač a Xin se zeptala: „Můžu na chvilec na Konohu?“
„Jasně, jen vydrž, ano?“ Xin kývla a divila se, že do takového malého prostoru se vejde osm lidí…
Kaze najela na Konohu a přihlásila se. Divila se, že má tolik zpráv a všechny byly pochopitelně od klanu. A v příspěvcích neměla nic nového a tak odpovídala na zprávy všem stejně a pak se ještě vrátila k Bijuu a ukázala jim, že je to pravda a pak jim přečetla svoje příběhy o nich a: „Vždyť ty reakce sedí!“
„Vážně?“ podivila se Kaze. Pokývali na souhlas a Kaze pustila Xin na Konohu, která si odpověděla na soukromé zprávy a na zprávy pod povídkami a pak Kaze vypnula počítač, protože nikdo již na Konoze nebyl ani na icq, které zelo samými offline lidmi a Toyotomi byl offline, i když se dušoval, že bude online…
„Večerka a bez odmlouvání spát!“ zavelela Kaze jako rozený generál a všichni poslušně následovali. Byli také značně unaveni.
No, není se čemu divit. Ráno byli ještě v soše a dneska večer spí, kdesi v České republice u holky, která si říká Kaze.
Všichni hned usnuli, ale Kaze ne a ne usnout. Proto vstala a šla na verandu pozorovat hvězdy.
„Neruším?“ ozvalo se za ní.
„Ne, ale co ty tu děláš?“ Kaze byla překvapená, že právě Gobi je tady.
„Také nemohu spát a taky se rád dívám na hvězdy.“ Přiznal Gobi, kterého tma chránila, aby Kaze neviděla jak se červená.
„Tak pojď na zahradu…“ navrhla Kaze a tak se šlo.
Kaze vzala deku a společně s Gobi se usádlili na trávě, kde pozorovali hvězdy.
Kaze usnula a Gobi ji vzal do náruče (on by mě neunesl) deku nechal na místě a něžně ji položil do peřin a vrátil se vše zavřít a zamknout. Přitulil se ke Kaze a usnul také…

Ráno se sborově probudili Kaze a Gobi. Společně udělali snídani, i když Gobi byl mírně nešika, ale šlo mu to dobře.
A sotva nachystali snídani už se to trousilo.
Do desáté hodiny byli nasnídaní všichni.
„Kdy musíš být doma?“ zeptala se Kaze.
„Asi do pěti, proč?“
„Já jen tak a pohlídáš je? Potřebuji nakoupit.“
„Jasně,“ slíbila Xin.
S Kaze odešel Gobi a nějak se dali opět do řeči a Gobi se ptal na všechno a Kaze mu trpělivě odpovídala.

U Kaze doma

Xin se nějak zalíbil Kyuubi a dala se s ním také do řeči a pak se pro Xin nechtěně přidali i ostatní a Xin jim vysvětlovala jak to tu chodí…

Asi za hodinu se Kaze s Gobim vrátili a na rtech samý úsměv. Jako kdyby byli partneři…