Lidští Bijuu: Kapitola první - Procitnutí

Celkem by mě zajímalo, proč pořád já musím vkládat první kapitoly spoluautorských povídek xD
Tahle povídka je spoluautorská s Yuki Kaze-san

Jako vždy na začátek + autorova omluva xD

Upozornění: Přímá řeč je v uvozovkách, myšlenky kurzívou, rýpavé poznámky autora tlustě v závorkách
Dodatek k bijuu: Mno nevím jak vy, ale já už při psaní tadytohohle měla v těch bijuu zmatek Takže dávám popisek, aby jste věděli, o kom se kde mluví xDD
Celé jméno - Jmenování v povídce - počet ocasů ;)
Ichibi no Shukaku - Shukaku - Jednoocasý
Nibi no Nekomata - Nekomata - Dvouocasá (jediný démonek klasifikovaný jako holka )
Sanbi no Isonade - Sanbi - Tříocasý
Yonbi no Sokou - Yonbi - Čtyřocasý
Gobi no Houkou - Gobi - Pětiocasý
Rokubi no Raijuu - Raijuu - Šestiocasý
Shichibi no Kaku - Shichibi - Sedmiocasý
Yamata no Orochi - Hachibi - Osmiocasý
Kyuubi no Youkou - Kyuubi - Devítiocasý

Omluva: V povídce se vyskytují reální lidé, kteří nebyli seznámeni o zničení jejich pověstí (teda, ono to snad už ani víc nejde, ale což xDD)
Jedná se o lidičky z našeho cosplay klanu. Těm lidem se tedy hluboce omlouvám, myslím ale, že největší omluva patří Narutovi (ehm, cosplayer, co má takovou přezdívku, ne Kishimotův Naruto ), kterému...mno...dočtete se :D

Děvět můžu pustilo ruce a uvolnili koncentrování chakry, kterou směřovali do sochy. Symboly, které doteď zářily do tmy, pohasly. Dolů se sneslo chladné tělo blonďatého ninji, s prásknutím dopadlo na zem do prachu.
„Výborně,“ prohlásil muž, který stál na jednom z palců dvou rukou podivné sochy, jejíž všechny oči zely dokořán.
„Pečetění nám zabralo pět dní, běhemž kterých už nás jistě vysledovali. Naneštěstí jsme tu všichni bez astrálních projekcí...“ Zrzatý ninja se narovnal a pohlédl ke vchodu do úkrytu, v němž se nacházeli. Všichni seskočili ze svých pozic do řady, když se dovnitř náhle nahrnula skupinka lidí.
„Ale ne,“ zašeptala růžovovlasá kunoichi, když si všimla těla před nimi. „Naruto...“
Zdálo se, že boj je téměř nevyhnutelný. Přitom ale nevěděli, že ne ten jejich...

„Mwhahá, takže nakonec tě chytli! Pche, a pak, že jsi lepší než my ostatní!“
Démon v podobě mývala se rozřehtal tak, že se to v temnotách, ve kterých se vznášeli, hlasitě rozléhalo. Kočka s dvěma ocasy letmo kývla a přihopkala stejně jako Jednoocasý k lišce, která ležela rozpláclá před nimi.
„Tsss...je jen otázkou času, než se odsud dostanu, a pak si to s vámi vyřídím!“
„A proč si to nevyřídíš rovnou?“ Z osamocené části k nim došel démon v podobě osmiocasého býka. „Nebude to třeba tím, že tohle místo drží tvoje síly uzamčené stejně, jako naše a proti dvoum démonům bys to projel, i když jsou to Jednoocasý a Dvouocasá?“
„Jaks to jako myslel, i když?!“ vyjel na Osmiocasého Shukaku.
„Přesně jak jsi slyšel, blbe.“
V příští vteřině jeden z Kyuubiho ocasů obtočil Osmiocasého a švihl s ním co nejdál mohl. Tomu musel v letu uhnout Pětiocasý, který doteď klidně prospával.
„Hej!“ zavrčel na ně vztekle, když je viděl pobíhat okolo. Shukaku a Nekomata k němu přiběhli a pobaveně sledovali, jak se na sebe Kyuubi a Hachibi navzájem vrhají.
„Co tady všichni šílíte? Bóže, tak je tu i Kyuubi, to je toho,“ povzdychl si Rokubi a posadil se do řady vedle Nekomaty. Sanbi, Yonbi a Shichibi je raději ignorovali a dál se bavili nadáváním na členy Akatsuki, kteří je chytli.
„Ten pitomec se nechal chytit,“ nadával Yonbi. „chytil ho chlápek, co vypadal jak ryba!“
„Měl jsi teda pořádně nepoužitelnýho jinchuurikiho,“ poznamenal Sanbi sarkasticky.
„Aspoň se nenechal chytit sám od někoho, u koho není možnost určit pohlaví,“ podotkl Shichibi a s povzdychem sledoval řádku sedících démonů, kteří se bavili podívanou na souboj mezi Kyuubim a Hachibim.
„Ty hele, co je na tom baví?“
„Co já vím...už jsou tady zavření moc dlouho.“
„To my taky,“ přidal se k nim Sanbi s povzdechem, zatímco vzdal probodávání Shichibiho pohledem. „Něco by se s tím mělo udělat.“
„Přeci nás nezastaví kus šutru a devět ninjů.“ Yonbi máchl čtyřmi ocasy, ale pouze narazil do bariéry, která byla po ním.
„To máte marný,“ zavolal na ně Rokubi zepředu. „Ale sledovat tohle je celkem zábava.“
Kyuubi se právě snažil Hachibiho uškrtit ocasy, zatímco ho Osmiocasý nabodával býčími rohy.
„Ty pitomej přežvýkavče!“
„Požírači vajec!“
„Nepřirovnávejte se k těm živočišným druhům,“ povzdychla si Nekomata. „K těm máte velice daleko.“
„Ty máš co říkat,“ zasyčel na ni Kyuubi a odskočil od Hachibiho. Vzápětí se před ním začala tvarovat koule stlačené chakry.
„Tak ty takhle, jo?!“ Hachibi ho okamžitě začal napodobovat.
„Sakra, tohle bude velký,“ prohlásil Gobi. Rokubi kývl a varovně se zadíval na další dva démony vedle sebe. V tu chvíli už oba démoni vystřelili stlačenou chakru jeden proti tomu druhému. Jedna zářila jasnou červení, druhá podivným stupněm fialové. A když se obě střetly, navzájem se promíchaly do rotující koule.
„Vy pitomci, co jste to udělali?!“ zavolal na ně Shukaku. „Nepotřebovali jsme tu nový osvětlení!“
Barva koule se změnila na čistě bílou, smrskla se do velikosti pinkponkového míčku a vzápětí rozstřelila do všech stran.
Světlo pohltilo dva bojující démony a čtyři, kteří jim nadšeně přihlíželi. Zbylí tři démoni zůstali mimo dosah světla, jejich alternativní svět se ale zatřásl a praskl.

Zatímco šest démonů zmizelo neznámo kam, socha, v níž byli zapečetění praskla ve chvíli, kdy se ninjové rozběhli proti sobě. Všichni se zastavili a v neřečené shodě se zahleděli na sochu za jejich zády.
„Neříkejte, že to...“ Kisame s hrůzou pozoroval, jak ze sochy vylétlo první světelné stvoření. Pak se obrátil k zrzatému ninjovi s kruhovýma očima.
„Jak se mohli osvobodit, šéfe?!“
Zrzek letmo zavrtěl hlavou a bezmocně sledoval, jak se jeho opatrovaná socha roztříštila na kusy.
V záplavě padajícího kamení v podzemní místnosti, stěny ozářila tři různá světla, když se uvnitř zformovali démoni. V neřečené shodě se rozběhli proti ninjům dole.
„Jsme volní!“

V tu dobu, na úplně jiném místě právě vysoce podezřelý člověk s blonďatými vlasy, v dlouhém černém plášti s bílo-červenými mráčky sbíhal schody, které by ho i tak samy odvezly dolů. Dívka s podivnou čelenkou na hlavě a culíčkem blonďatých vlasů šíleně trčících vzhůru a půlkou tváře schovanou za jakousi „patkou“ odběhla od schodů a poupravila si pásky batohu. Potom se vydala po lesklé zemi, kterou čas od času protínalo průhledné okýnko, dávajíc možnost nahlédnout o patro níže, až se dostala k samootvíracím dveřím a vyšla ven.
Na Brněnské náměstí Svobody pražilo neúnosně horké letní slunce. V duchu proklínala toho, kdo vymyslel právě na dnešní sraz cosplaye, protože její byl přespřílš horký na letní období. Doťapkala odevzdaně přes řadu stolků, jejichž obyvatelé se skrývali před slunečním žárem pod velkými deštníky proti slunci a s podivením ji sledovali a ukazovali si na ni prstem.
Ignoruj je, ignoruj je, přemlouvala v duchu sama sebe. Počkala, až přes námestí přejela šalina a přešla koleje. Pak zamířila přímo k vysokému sloupu, trčícímu z náměstí vzhůru. Pod ním se formovali podobně šíleně oblečení lidé. Přikradla se tiše k jednomu z nich a vybafla.
„Ahoj Harukooo!“
Dívka na kterou bafla se zřejmě opravdu lekla, protože její reakcí bylo ustoupení o krok vzad. Růžová paruka, kterou měla na hlavě, podivně fosforeskovala na všechny okolo.
„Xinji!“
Blonďatá dívka zamávala na další dívku kousek za ní; Asuka-san, obléklá jako Tenten, se svým neomylným svitkem s pandou na ni zaútočila objímačně-škrtícím útokem.
„Xiiin!“
Xin chvíli koukala po okolí.
Viděla okolo krom Haruko a Asuky ještě Ivanescence, Quarriho, Vatyho, Naitou, Naruta a ze směru, kterým se dívala ještě Dreamworkse a Hin.
„Ahoj,“ ozvalo se za ní. To zrovna došli Toyotomi s Kaze.
Xinji se chvíli se rozhlížela okolo, než zapadla za Naitou, která na sobě měla klasicky cosplay Hakua a snažila se narovnat zohýbané jehlice.
„Kdo je ohl tentokrát?“ zeptala se plavovláska. Naitou zvedla hlavu a zadívala se na ni, než odpověděla.
„Tuhle ty od minule.“
„Sakra. A...co tu druhou?“
„Naruto.“
Zadívala se Naitou za záda, kde se zrovna Naruto s Vatym, schovaným pod oranžovou maskou, něčemu smáli.
„Kdo má ještě všechno dojít?“ obrátila se na Haruko. Ta se zahleděla po otaku-davu, který dělal blbiny a na který mnohem větší davy okolo zíraly jako na blázny. Nebo je turisti vyháněli ze záběru (On si ten blbej sloup chce každej fotit...co na něm vidí? xD).
„Támhle de Hin a L...takže už jsme všichni, co se hlásili. A ani nejsou ještě tři!“ (Rozumějte...sraz je vždycky ve tři, většinou se sejdeme tak ve tři patnáct xD)
„Tak to si zaslouží potlesk,“ prohlásila Kaze. Nikdo se k tomu ale jaksi neměl, takže se pouze počkalo, až poslední dva členové, kteří se jasnojasně flákali vzadu, konečně došli až ke stojící cosplay skupince. Quarri mezitím vzdal svůj pokus o dlouhovlasého Kabuta a stáhl si bílou paruku z hlavy, Iva protentokrát nechala Bess doma a mohla se tedy počítat pouze jako poloviční Inuzuka Hana.
Oproti tomu se Kaze jako obvykle vžila do své role Iruki a s Xin a'lá Deidarou koukaly na její mp4 na blíže nespecifikované yaoi. A Toyotomi, který se musel ve svém cosplayi Shina smažit ještě víc než obvykle se plížil okolo.

Tak nějak se jejich skupinka konečně rozpohybovala k odchodu. Zamířili si to směr Lužánky, tudíž mohlo mnoho brňáků zírat na různobarevný a různovelikostní průvod v naprosto hybridním oblečení, jehož členové se oháněli katanami, ječeli Shanaroo při zvuku písničky Naruto Ondo či tahali za výbušné provázky.
Tak nějak se konečně dokopali až do parku, kde obsadili místa ve stínu stromů. Shodili ze sebe všechno přebytečné a zadívali se na Haruko jako světlo světa.
„Co je?! Já mám program, někde ho tu mám, určitě!“ nadávala, když se hrabala ve své tažce. Po pěti minutách ovšem vstala a oznámila, že ho opravdu nechala doma.
„Tak si můžeme zahrát schovku!“
Tentokrát se obrátili všichni na Vatyho.
„No co, no...“ zabručel. On to vlastně byl dobrý nápad.
„Schovku...třeba tu, jak jsme ji hráli na prvním srazu?“
Tentokrát se zase obrátili ke Xin, která by v tu chvíli nejraději nic neřekla.
„Ajo, tu! Tu na Akatsuki a ANBU?“
„Co?“ Naruto na ně nechápavě zazíral. (Jak obvyklé xD)
„Tys tady nebyl...no fajn. Takže jde o to, že se schováte, a někdo vás bude hledat, žejo, ale hledá víc lidí, páč Lužánky jsou velký.“
„Nehledám!“ ozvalo se zároveň od několika lidí v davu, z nichž se vyklubali Vaty, Xin, Naruto, Naitou a Toyotomi.
„No fajn, aby to bylo nějak skoronapůl...tak vy se budete schovávat jako Akatsuki...né, to by nevycházelo...Kaze a já se ještě budeme schovávat, a ANBU budou Iva, Asuka a Quarri...a Hin a L.“ Haruko se na všechny zmíněné zadívala, zda-li souhlasí. I když někteří měli namrčené výrazy, souhlasili.
„Fajn, takže všichni, schovat! A ANBU, koukejte do fontánky!!“
Od někoho ze stojících lidí se ozvalo zabruční na znak souhlasu, takže se zbytek cosplayerů rozutekl pryč. Rozdělili se do skupinek a každá se vydala jiným směrem, k jinému chomáči křoví.

„Au, Kaze, šlapeš mi na nohu!“
„No promiň!“
Plavovláska si přitáhla dlouhý plášť blíž k sobě, když okolo prošla Asuka. Lidé v jejich křoví ani nedutali.
„Naruto, je někdo na tvý straně?“ Haruko dloubla do blonďáka za ní.
„Ne!“
Tito čtyři lidé byli jedna ze skrývaných skupinek, zbytek cosplayerů byl pro ně neznámo kde.
„Pamatuju si, jak jsem musela ze svýho úkrytu tehdy odejít, protože hrozilo, že mi ujede autobus...zase.“
„Jo, a jak jsme Toyotomiho nemohli najít, a on byl schovanej někde na stromě,“ přidala se Haruko tiše. Tentokrát okolo prošli Iva s Quarrim.
„To je ještě nenapadlo rozhrnout křoví?“ divil se Naruto.
„Buď rád, že je to ještě nenapadlo, by tě našli,“ houkla na něj Kaze.
„Hej, rozmazala se ti Irukovská čárka.“
„Co? Kde?“
„...no, skoro všude.“ Ukázala rukou s černými nehty po celé délce čárky na Kazeině obličeji.
„Ale ne!“
„Ticho buďte!“ sykla na ně Haruko. To okolo prošli Hin s Dreamworksem.
„Hele, co je to támhle?“ ukázal Naruto na podivné světlo na odvrácené straně, po které doteď nikdo neprošel. Tři cosplayeři se odhrnuli ze svých stanovišť a namáčkli se na Naruta, kterého tím málem zhodili.
„Jé, to je hezký! Ale co to je?“ rozplívala se Xin.
„Lol, tebe taky dostane všechno...“
„Tichobuďte,“ nařkla je znovu Kaze a vykoukla z křoví ještě víc, aby viděla na zdroj světla.
„Hej dělejte ven, to musíte vidět!“ Vylezla a přikrčila se, aby ji neviděli hledači, kteří hledali na druhé straně křoví. Naruto s Xin a Haruko vylezli její cestičkou a přikrčili se vedle ní.
„To světlo září odnikud? Prostě svítící koule, co lítá ve vzduchu?“
„Nebuď baka, Naruto, někde to musí mít kábl...“ Haruko vztekle oprášila špinavou šmouhu na svém Sakurovském oblečku.
„Haru, to fakt nemá kábl.“
„Ale musí to mít kábl, jak jinak by to svítilo!“
V tu chvíli se světýlko smrsklo do velikosti špendlíkové hlavičky, bylo tedy naprosto nepravděpodobné, že by ho čtveřice cosplayerů viděla.
„Vidíš? Slyšelo tě to a uteklo to!“
„Xin, co blbneš?! Bylo to světlo! To neslyší! A neutíká!“
„Tak proč to podle tebe zmizelo?“
„Eee...třeba došly baterky!“
„Fajn, a kam ty baterky zmizely?“
„Proboha, jak to mám vědět?!“
V té chvíli se světýlko objevilo znova, spolklo pár stromů okolo do své rozrůstající se záře, skrz kterou nic neviděli.
Museli si zakrýt oči, a i když záře ustala, viděli míhající se mžitky před očima.
„Co to sakra bylo?“
„Nevím, baka,“ Haruko si protřela oči a zaostřila k místu, kde před vteřinou bylo světýlko. Tam místo toho leželo několik nehybných těl.
„OMJ!“ plavovláska na ně vytřeštila oči.
„To jsou...lidi?“ Haruko se na ně nevěřícně zadívala.
„To jsou...mimozemťani!“
Lidé před nimi se všichni zároveň pohli a zadívali se jejich směrem. Ty tváře je naprosto udivili.
„Mimozemšťani?! My jsme Bijuu a – Naruto-chan? Ty žiješ??“ Mladík, který s nimi mluvil měl dlouhé, zrzavé vlasy a doruda zbarvené oči, což v reálu vypadalo poněkud...zvláštně. V příští chvíli se vrhl k nim a Narutovi skočil okolo krku; ten nasadil naprosto nepříčetný výraz a maniakálně se ho snažil zkopat ze sebe dolů.
„Ty úchyle!!!“
„Naruto-chan, nech mě! Taky tě rád vidím! Já chci zpátky do bříška!“
Tři cosplayerky to ohromeně sledovaly.
„Hej, tytam!“ Dívka s napůl hnědými, napůl plavými vlasy se spoustou modrých a fialových melírů probodla plavovlásku v akaplášti pohledem.
„Jo, seš to ty! Ty hnusná potvoro!! Pečetit nás do nějaký blbý sochy!!“ dívka se na šokovanou Xin okamžitě rozječela.
„Eh?“ Což bylo jediné, na co se Xinji zmohla.
„Co to je?“
„Kdo to je?“ Haruko a Kaze jen vyjeven zírali. Další čtyři lidé vypadali poněkud zkomíravě. Zdálo se, že dívka, která na Xin řvala z nich byla dívkou jediná. První z nich, který se na ně zaměřil pohledem je probodával pohledem.
„Jo, to seš ty...“
Měl vlasy barvy písku, oči zářivě žluté.
„Já?!“ Haruko zmateně ukázala na sebe. Mladík pouze kývl k její čelence. „Nějaká Gaarova kamarádka,“ dodal k mladíkovi vedle sebe, který měl rovné bílé vlasy, ve kterých hrály všechny barvy jednotlivých elementů, k tomu jasné, modré oči.
„Hej, my fakt vypadám divně...jako lidi,“ prohlásil předposlední člen osazenstva jejich části parku, s černými vlasy, v nichž se míchala fialová barva.
„Hej, Kyuubi, myslím, že máme problém. Hej, ty!“ zavolal tentokrát na Kaze.
„To jako já?“
„Kdo jinej,“ zaúpěl. „Kde to jako jsme?“

Poznámky: 

Ehm Myslím, že tentokrát se komentu vyloženě vyhnout nemůžu
Takže...ano, já vím, je to ulítlá šílenost, co mě napadla jednoho letního večera, kdy jsem bláznila z dětskýho ječení xDD Jak? To už nevím Radši xDDD
Dokonce jsme se my dvě autorky, já a Kaze, samy připletly do tý povídky, takže je to šílený, že...
+ Všechno, co se týká reálu, je víceméně pravdivý. Nevím sice přesně, jak by jistí lidé v jistých situacích reagovali, tak dobře je neznám, přesto doufám, že jsem jejich reakce vystihla aspoň trochu dobře (mno, věřím, že kdyby se na Naruta vrhl nějakej kluk, fakt by ho zkopal)

Příští díl diriguje Kaze. Osobně se bojím

Příšerky Kaze a mě ;)

.
.
Příšerky ubohých bijuu, co se účastní xD