manga_preview
Boruto TBV 07

Liam a prokletí Sharinganu 011: Ukryta pod povrchem.

Kráčela temnou chodbou, kterou objevila teprve nedávno. Čím blíž byly její narozeniny, tím více byla sama. Oddělovala se od ostatních. Až dovrší šestnácté narozeniny, bude muset na rok odejít, pokud to bude jen rok. Držela v ruce pochodeň, která temnou chodbu osvěcovala. Došla na konec cesty, kde stál kamenný stůl, u kterého byly dvě židle. Posadila se na jednu a rozhlídla se po místnosti. To místo, zdálo se jí povědomé. Byla tam snad někdy? Rozhlédla se po místnosti. Na stěně bylo velkým písmem napsáno: Místo pro vzpomínky. Lehce se zamračila. Četla o takovém místě, ale nelíbilo se jí to. V hlavě jí vytanulo něco o této místnosti. Vyděšeně cukla rukou, ze které jí následně vypadla pochodeň. Tahle místnost, pokud to byla pravda, ukazovala skryté vzpomínky těm, kteří sem přišli. Shinobi, kteří tu dříve žili, tu mučili své zajatce, nikdo se sám nedostane ven, zažívá bolest dokola a dokola, dokud nepřijde záchrana, smrt. Ze skrytých dveří naproti ní vyšel muž, kterému byla podobná v obličeji. Její otec.
„Ahoj Liam,“ Byla to vlastně živá vzpomínka. Odvrátila od něj tvář. „Stalo se něco?“ otázal se jí posměšně.
„Jsi mrtvý, nech na pokoji živé,“ odvětila chladně.
„A kvůli komu jsem mrtvý, no?“ odtušil po chvilce. Lehký závan větru se jí otřel o tvář. Bála se ho, byl to přec jen její otec, Uchiha Fugaku. Nikdy neplakala, ale do jejích očí se nahrnuly slzy... „Proč jsi to vlastně udělala?“ Prudce vstala ze židle. Rozhlédla se okolo, žádný východ, žádné světlo... Ve tmě zářily dva páry červených očí. Sharingan. „Mohli jsme být to, co jsme bývali dřív, Liam,“ Zavrtěla hlavou a zavřela oči. Začínala jí být zima.
„Nechápeš to? Naše rodina byla zapovězena v ten den, kdy jsi se rozhodl pro válku proti Konoze,“ Nechala jedinou slzu stéct po tváři. „Můžeš za to ty!“ vykřikla.
„Chtěl jsem jen, aby se náš klan ukázal v celé síle,“ odvětil tiše. „Udělal jsem snad chybu?“
„Ty se ještě ptáš?“ sykla na něj nenávistně, „Ptáš se mne, té která zradila klan?“ V té chvíli se dveře otevřely podruhé. Červené oči žhnuly ve tmě.
„Zdravím tě, sestřičko,“ Její nejhorší noční můra. Její bratr, muž, který má v osudu jí ubližovat.
„Sasuke,“ zašeptala bolestně. Odvaha z ní vyprchala, ona se ho bála víc než svého otce, víc než smrti, která měla dřív, nebo později přijít. „Co...“ hlas jí selhal.
„Co tu dělám?“ odtušil posměšně. „Co bys čekala, Liam?“ Z jeho hlasu jí mrazilo. Roztřásly se jí ruce. Zkus si vzpomenout na něco hezkého. Nabádala se.

Ta dívka ve vzpomínkách tápe,
chce jít dál poznat štěstí.
Lásku, která ledy láme.
Přátele, které nikdy neztratí.
Nenávist, která ji však zatratí.

Seděla venku pod stromem, slunce krásně svítilo. Ostatní trénovali kousek od ní na nevelké louce. Kunaie se třpytily a házely na ni odlesky. Lehký úsměv se jí usadil na tváři. Pročísla si vlasy a začala hrabat v tašce, která ležela vedle ní. Vytáhla z ní provázek, kterým si stáhla vlasy. Poté se postavila na nohy, protáhla se a vyrazila směrem k nim. Byl to přesně týden od té doby, co se zhroutila. Proto ji také nenechali trénovat. Vydobyla si však to, že tam bude moci být s nimi.
Oni právě seděli na zemi a snažili se nabrat síly na další trénink. Tiše našlapovala, chtěla je vylekat, nebo se o to aspoň pokusit. On si jí však všiml. Díval se na ní modrýma očima, ve kterých měl jiskřičky pobavení. Něco jim zašeptal a vydal se jí naproti. Zamračila se, založila si ruce na prsou a našpulila pusu.Stejně jí objal a políbil.
„Jak jsi věděl, že jdu za vámi?“ otázala se ho stále zamračeně. „Sledoval jsi mě?“
„Nemusel jsem,“ odvětil pobaveně a ukázal na provázek do místa, kde se třpytily dva zvonečky.A cinknul do nich. „Sasori myslel na všechno,“
„Já ho zaškrtím,“ zamumlala. „Ale prvně tebe!“ zašermovala mu prstem před obličejem.
„Copak bys beze mě dělala, Andílku?“ Zarazila se. Andílku? „Řekl jsem něco špatně?“ Podivil se.
„Andílku?“ zašeptala. „Copak Ti snad připomínám Anděla?“ vykřikla rozlobeně. Vymanila se z jeho objetí.
„Ale ano,“ usmál se. „Mého osobního Černého Anděla,“

Bolest v jejím srdce nezmizí,
vráti se a všechno...
Všechno, všechny plány zhatí.
Donekonečna se bude ztrácet.
A znovu nalézat.

Dveře se otevřely potřetí. Stál tam On. Nebyl to Uchiha, nebyl z Konohy. Byl to její zachránce. Jenže tohle byla iluze, tentokrát ji nezachrání. V téhle kobce, bez možnosti útěku, jí bude vyčítat ty chyby, které napáchala.
„Deidaro,“ zašeptala. Roztřásla se jí kolena. Dopadla na zem. On ji propaloval bolestivým pohledem, který u něj nikdy neviděla. Takhle... Takhle se musel tvářit, když od něj odešla. „Deidaro,“
„Ztichni, ano?“ Zavrčel na ni její bratr. Nedala se, nenechá je vyhrát. Nesmí, prostě nesmí zemřít!
„Ne,“ zakřičela na něj. „Nebojím se Tě,“ Ano, nesmí se ho bát. Sasuke se zasmál. Vzpomínka se změnila.Byla světlá a veselá.

Stála na stoličce, švadlena kolem ní běhala a připravovala jí slavnostní kimono. Její matka stála vedle ní a šťastně se usmívala.
„Jsi krásná, Liam,“ zhluboka se nadechla a dívku chytila za ruku. Dívce na tváři zářil úsměv.
„Děkuji matko,“ usmála se jemně a dál nehnutě stála. „Myslíš, že se to otcovi bude líbit?“ Žena krátce přikývla. „Určitě,“ dodala.
Zahleděla se do zrcadla. Stála tam malá nevinná holčička, černé oči se vesele třpytily a ve tváři svítil krásný úsměv. To bylo dávno...

Vrátila se zpátky do přítomnosti, tři páry očí na ni hleděly. Chlad jí prostupoval až do konečků prstů. Slzy se leskly v očích.
„Vstávej, dělej!“ zavrčel na ni její otec. „Víš, co se Ti stane, když neposlechneš, viď?“ Přikývla.
„Ale vím, že se mi to stane, i když poslechnu,“ Dál klečela na zemi, zády opřená o stěnu. Kdopak přijde další? „Nejsem tak hloupá, jak sis vždycky myslel,“ poznamenala tiše.
„Proč to děláš?“ zašeptal Deidara. „Proč provokuješ?“ Udiveně na něj hleděla. On s ní mluví, nenadává jí. „Něco mě nutí na tebe křičet, jenže já nechci... Miluji tě, Li.“ Slzy se svévolně spustily z očí. Dokázal ji rozplakat. Uchopil ji za ruce. „Zkus křičet, prosím andílku,“ Vrtěla hlavou, nedokáže to. Nepřemůže ten strach. „Prosím,“Strnule přikývla. Oni se na ni dívali a tušili, co chce udělat, jenže nic nezmohli.
„Budeš si tohle pamatovat, nebo jsi iluze?“ podívala se na něj skrz slzy. Pokrčil rameny. „Miluju tě víc než svůj život, Deidaro,“ Setřela si slzy ze tváře a usmála se. „A vždycky budu.“
„Ale to já vím,“ pousmál se. „A proto se odtud budeš muset dostat,“ zašeptal. Zhluboka se nadechla, musí to dokázat!
„Pomoc!“ Křičela. Pořád a pořád dokola.

Dveře se otevřely počtvrté a všechny iluze zmizely. Její zachránce, slyšel její křik, protože byl kousek od ní. Sevřel ji ve svém náručí a vyvedl ji ven. „Je to v pořádku,“ usmál se.
„Já vím,“ vydechla unaveně. „Miluji tě,“ Přikývl.
„Vím,“ políbil ji na tvář a pevně ji objal. „Všechno bude jako dřív, Andílku,“
„Nejsem Anděl, jsem Ďábel,“ vydechla a usnula mu v náruči.
„Ale jsi Anděl, vždyť víš, můj osobní Anděl,“

Ten den se jí zdál sen, viděla v něm sebe, jak brečela nad devíti hroby. Ta jména, která na nich byla ji vyděsila. Sasori, Hidan, Kakuzu, Deidara, Kisame, Itachi, Konan, Pein a ten poslední patřil jí. Takhle měli skončit? Takhle měli skončit Ti Akatsuki? Pohlédla na své ruce, byly od krve. Někdo jí položil ruku na rameno. Ohlédla se.
„Je čas jít dál,“ Byli tam všichni, všichni Ti, které milovala. A její malý bráška Sasuke. „Pojď Liam,“ Postavila se na nohy a vyrazila za nimi. V dálce ho zahlédla, upínal na ni své modré oči. Rty měl podivně našpulené. „Miluji tě,“ šeptaly. „Ale ty sem nepatříš, vrať se zpátky,“ Ona neměla zemřít, byla to jen iluze. Ona sem nepatřila. Ona nesmí zemřít. Země se s ní zatočila a ona se probrala. Sen.

V Akatsuki sídle bylo nevídaně ticho. Velké vrstvy prachu byly na poličkách a podlahách. Byl to jen sen?

Bolest v jejím srdce nezmizí,
vráti se a všechno...
Všechno, všechny plány zhatí.
Donekonečna se bude ztrácet.
A znovu nalézat.

Do té doby, dokud její osud...
Nebude zpečetěn...

Poznámky: 

Byl to jen sen? Nebo skutečnost? Ale kam zmizeli všichni a proč se probrala jenom ona? Opustili ji snad?

4.454545
Průměr: 4.5 (11 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Ne, 2017-09-03 00:58 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

„Misia L2:“ Posledná kapitola je záhadná a tajomná, dokonca sama autorka v poznámke kladie tajuplné otázky. Neviem, či úmyselne takto zakončila sériu, alebo ju nedopísala, v komentoch neodpovedá Puzzled A už sa nič nedozvieme, lebo Kamie na Konohu dávno nechodí Sad Liam sa asi zas vracia do spomienok, keď mala šestnásť rokov. Ocitá sa v miestnosti, ktorá má nápis "Místo pro vzpomínky". Je to v tajnej skrýši Uchihovcov? Zjavuje sa jej mŕtvy otec a vyjasňujú si svoje skutky a názory. Potom na scénu prichádza Sasuke, ktorého sa bojí viac ako otca, lebo je: "Její nejhorší noční můra. Její bratr, muž, který má v osudu jí ubližovat." Snaží sa myslieť na niečo pekné a opäť nabiehajú verše pesničky. Zas prichádza Deidara ako jej záchranca. Proti strachu urputne bojuje: "Nedala se, nenechá je vyhrát. Nesmí, prostě nesmí zemřít!" Zlo v podobe Sasukeho pred jej odvahou mizne a prichádzajú pekné spomienky. Vyznávajú si s Deidym lásku, ktorý ju chce zachrániť a vyvedie ju z tej čudnej situácie. Avšak znovu sa jej sníva o hroboch všetkých, ktorým milovala, vrátane jej a dokonca aj Sasukeho. Ale Deidy jej hovorí, že k nim nepatrí, že sa má vrátiť, lebo ona zomrieť nesmie. Prebúdza sa do tichého a zaprášeného sídla Akatsuki. Autorka sa pýta, či to bol sen alebo skutočnosť. Určite ju jej priatelia len tak neopustili. Podľa mňa to bola skutočnosť a prežila len Liam, nastal tam nejaký časový skok, ktorý ona prežila v inej dimenzii. Ale to sú len moje dohady Smiling Som rada, že som na túto sériu natrafila, hoci bola v podstate veľmi smutná. Avšak priniesla mnohé myšlienky o hodnotách vzťahov a ich individuálneho prežívania. Charaktery sú znamenito vykreslené a je zrejmé, ku komu chová autorka sympatie Smiling Z komentujúcich poznám len Sayoko, rada by som s ňou o tejto sérii podiskutovala, lebo sama píše vynikajúce hlbokomyseľné príbehy Smiling Vďaka autorke za mimoriadny čitateľský zážitok Ino ti gratuluje!

Obrázek uživatele Testey Neoras
Vložil Testey Neoras, So, 2012-06-09 11:59 | Ninja už: 4958 dní, Příspěvků: 102 | Autor je: Prostý občan

to je koniec? ja som zmätená ,... ale bolo to geniálne Laughing out loud fakt sa mi to páilo Laughing out loud Laughing out loud Liam má skvelú povahu Smiling

Obrázek uživatele Ikkai Xinji
Vložil Ikkai Xinji, Ne, 2009-09-27 20:01 | Ninja už: 5661 dní, Příspěvků: 710 | Autor je: Prostý občan

...
Ááá! Tohle bylo strašně...pomotaný! Přečetla jsme si to dvakrát, ale pořád mi uniká tak polovina povídky xDD Ale dobrý, dobrý Laughing out loud

Můj výčet FF, Deviantart

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Ne, 2009-08-30 21:37 | Ninja už: 5831 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Nee-chan, při tomhle mi mrazilo v zádech. Vidět tohle v anime nebo ve filmu, tak bych se možná i bála. Ale nebyl by to ten strach, kdy se koukáš na horor, ale byl by to ten strach o ty postavy. Hlavně o Liam...