Vyprávěj mi příběh

S tímhle to zní líp: Deb Lyons - Canta per me

........Vyprávěj mi příběh. Vyprávěj mi, jak jsem poprvé vykřikla do světa tu zprávu, že žiju. Když mi slunce pohladilo jemné chmýří na hlavičce a úsměvy šťastných rodičů se blýskaly jako hvězdy na tmavé hladině. Už tenkrát jsem měla dokázat tohle všechno?

........Vyprávěj mi příběh. O tom, jak jsem začala chodit do akademie a neuvěřitelně rychle jsem se dostala nahoru. Mezi tu "elitu". Už tehdy jsem byla naivka. Snad mé mizející dolíčky ve tvářích rozzářily už tak zšedlý dny těch starejch lidí. Jo, to byly časy. Vážně jsem svou sílu získala tenkrát?

........Vyprávěj mi příběh. Vzpomínej se mnou. Na to, jak jsem byla mladá a krásná, oblíbená a ješitná. Nic jsem nevěděla o bolesti a nástrahách života. Vyprávěj mi, jak jsem poprvé přišla domů nalitá jak dělo a tys mě držel, abych neutřela jednu o práh. Už tenkrát mi bylo souzeno o tebe pořád zakopávat?

........Vyprávěj mi příběh. Říkej mi, jak jsem se na tebe šťastně usmála, když jsem potkala Jeho. Popiš mi, jak tě to bolelo uvnitř, ale navenek jsi mi blahopřál. Tušila jsem, že ti to nejde přes rty lehce, ale já ho milovala. Milovala! Láska na celý život. Láska, která mi měla vydržet jen chvíli. Tys to věděl, že?

........Vyprávěj mi příběh. Možná bych tě měla na kolenou prosit, ale mně je to fuk. A ty to víš. Stejně bys mi to nedovolil. Přes všechny ty svoje úchylárny jsi vždycky býval gentleman. Zůstalo ti to. Jde o to vlastně přijít? Netuším. Třeba… časem… Čas člověka hodně změní. Život je vlastně samá změna. Tak se to říká, ne? A víš, že je to pravda?

........Vyprávěj mi příběh. Znáš tu dobu, kdy jsem si sbalila kufry a prostě odešla. Opustila všechno, co se opustit dalo. Zavřela za sebou dveře a doufala, že přes ně nic neprojde. Ale slzám se nejde ubránit a voda snadno proteče škvírama. I vzpomínky se draly napovrch, zakusovaly se do dřeva a snažily se ho poškodit. Povedlo se jim to. To musím uznat. Ale nepovolila jsem. Vytrvala jsem. Měla jsem šanci, ale zůstala nevyužitá. Nevrátila jsem se. Bolelo tě to?

........Vyprávěj mi příběh. Vlastně ne, o těhlech časech ty nic nevíš. Ty znám jen já a moje příliš starostlivá neteř. Co bych ti tak mohla říct… Nic mě nenapadá. Vážně. A to jindy mívám myšlenek plnou hlavu. Už vím! V Kamenný maj mizerný saké. A Čajová země by se měla přejmenovat, ten čaj se nedal pít. Jo, hodně jsem cestovala. Sem a tam. Tam a zase zpátky. Člověk se snaží zapomenout jak se dá. A dá se vážně blbě, to mi věř. Už mi asi neodpovíš. Věříš mi?

........Vyprávěj mi příběh. I když už není o čem. Všichni už to znají, ne? Přijatý titul, velká sláva, vytesaná hlava ve skále, nová učednice, samé starosti… Všichni ví o těch věcech, který jsou vidět na první pohled. A ví o těch ostatních? Asi těžko. Probděné noci, unavené oči, stárnoucí tělo… Je toho hodně. Oba jsme stejní, dobře to zakrýváme, ale je to tak. Myslím to vážně. Taky si to myslíš?

........Vyprávěj mi příběh. Prosím tě o to. Příběh o stárnoucí ženě, která brzo předá žezlo mladšímu. Schopnějšímu. Naivnějšímu. Možná jsem pořád ta krásná „dvacítka“ ale v hloubi duše jsem to já. Ta, která už něco zažila. Ta, která toho o životě už hodně ví a přesto ještě tápe. Ještě hledá slabé světýlko, které se mihotá ve tmě. Já ho totiž pořád nenašla, nebo snad jo?

........Vyprávěj mi… něco. Cokoliv. Příběh, který znáš jen ty a vyprávět ho budeš jenom mně. Jenom mně, jedné princezně, jedné ženě, jedné Tsunade. Vyprávěj mi příběh.