Shino má kolegyni! Díl 1.

Nevěděl proč, ale tahle dívka se mu líbila, ale nějak se bál ji oslovit, i když ona vysílala zcela jasné signály, které ho měli upozornit, že ji není lhostejný.

Ale on si to vyložil jako náznaky přátelství a jistého spojenectví.
Tak ta dívka musela vymyslet geniální plán, na svedení Shina a díky náhodě a Sakuře – v neposlední řadě hokage, i když není vyloučeno, že to není zásluhou Sakury – se Shino a ona dívka vydali na společnou misi – sami.

Tou dívkou jsem byla já, jmenuji Arakaki Yumi a asi chcete vědět jak se to všechno stalo, ale je toho málo.
Co si pamatuji, tak jsem Shina obdivovala a ani nevím proč se moje přání splnilo a já mohla být…

„Fakt?“ chtěla jsem vědět, ale Kurenai-sensei jen kývla hlavou a já si myslela, že omdlím jako Hinata, když viděla Naruta, ale nakonec jsem vše ustála, ale pokaždé se mi rozbušilo srdce jen co jsem ho viděla.
Byla jsem oficiálně členem týmu Kurenai a mohla jsem ho proto vídat častěji než jsem kdy mohla.
„Tak tě tady vítám a já jsem Inuzuka Kiba a tohle je Akamaru,“ řekl Kiba a Akamaru souhlasně štěkl.
„Těší mě, já Arakaki Yumi,“ představila jsem se.
„Ahoj, jsem Hyuuga Hinata,“ řekla dívka s těma strašně – pro mě – zvláštníma očima.
„A ty?“ našla jsem odvahu se zeptat.
„Aburame Shino,“ vymáčkl se a bylo můj osud byl zpečetěn.

Po několika misích jsem se osvědčila a tak po poslední úspěšné misi jsem navrhla:
„Nechcete zajít na oběd? Zvu vás,“ oznámila jsem a všichni to uvítali, kromě Shina, který stál opodál a koukal na mraky.
„On je vždycky takový?“ zajímala jsem se, ale nemohla jsem tušit, že mě bedlivě pozoruje…
„Hai, ale na to si zvykneš, jdeš taky? Shino?“ obrátil se na něho Kiba.
„Hai,“ a skutečně s námi šel.

O dvě hodiny později

„Tak já musím letět. Dnes mám trénink s otcem,“ omluvila se Hinata a odešla.
„Taky budu muset za chvíli mazat jinak mi zase neesan vyhubuje za to, že chodím pozdě domů, ale mě už je osmnáct, ksó,“ Kiba si postěžoval.
„To máš dobrý, ale když já nemám nikoho,“ náhle jsem jim záviděla, že mají rodinu.
„To je mi líto, ale neboj my budeme tvoje nová rodina. Shino, řekni taky něco,“ uhodil na Shina.
„Vskutku, my jsem jako jedna velká rodina,“ poznamenal Shino.
„A jé musím letět,“ náhle se ozval Kiba, „díky za pozvání a příště zveme my, oki?“
„Jasan, počítám s tím.“ Odpověděla jsem a náhle jsem si uvědomila, že jsem tu zůstala sama se Shinem.
„I ty musíš někam jít?“ zeptala jsem se.
„Ne, ale už jsem po jídle a ty taky, co takhle se projít?“ navrhl k mému překvapení Shino.
„Dobře a počkej na mě venku, ano?“ řekla jsem mu a rychle jsem zaplatila, aby na mě nemuselo zlatíčko čekat anebo, že to řekl jenom tak, ale opravdu tam na mě čekal.
„Tak teda kam půjdeme?“ optala jsem se.
„Mám svoje oblíbené místo,“ svěřil se mi.
Tak mě tam zavedl a byla jsem šťastná, ale i nervózní zároveň. Naznačil mi, abych si k němu lehla do trávy a já ochotně poslechla, protože co jiného jsem měla dělat?
Chvíli jsme mlčeli, ale Shino náhle prolomil to ticho: „Jak si na tom se vztahy obecně?“
„Na ni?“ chvilku mi trvalo na co se ptal a pak jsem zcela upřímně odpověděla: „Tak to co teď řeknu jsem nikdy nikomu neřekla, protože také nebylo komu, ale nikdy jsem kluka neměla a nebyla do nikoho zamilovaná a taky…“ nestačila jsem říct to hlavní, protože jsem pocítila jak mě Shino zalehl a já se nemohla a neměla jak bránit a pošeptal mi do ucha: „Tohle jsem si myslel, ale potřeboval jsem to slyšet od tebe.“
Na ni? Tohle je tedy něco, pomyslela jsem si v duchu.
Pak jsem jen čekala co se stane a také se stalo, že mě Shino poprvé políbil. Tento polibek byl jako splněný sen. Naprosto jsem se mu oddala a poprvé jsem pocítila, že na mě někomu záleží a také, že po mě někdo může toužit jako po ženě…
„Yumi…“ zanaříkal Shino, který mě líbal se stále větší vášní.
Také jsem musela zašeptat jeho jméno, protože se odtáhl a koukal na mě jako na zjevení a nic neřekl a prostě zmizel.
Od té doby zařídil, abychom nikdy nezůstali spolu sami, ale měla jsem skvělou kamarádku Sakuru, která zařídila tuto společnou misi, která mi dala novou šanci se ho zeptat, co to tehdy mělo znamenat.

Mise: o dva dny později

Shino ani já jsme ty dva dny nemluvili, ale ten druhý den, kdy se už pomalu šeřilo a my se utábořili, tak jsem šla na to.
„Ehm… Shino?“ začala jsem nesměle.
„Hmm,“ broukl, ten strašně tichý, ale pro mě významný člověk…
„Mohla bych se ti s něčím svěřit? Nebo se mnou nemluvíš?“ opět jsem doufala, že něco řekne a také se tak stalo: „A s čím se mi chceš svěřit? Řekni mi, že to není pravda!?“
„A co není pravda, ale to už je teď jedno, i kdybys mi uvěřil.“ Řekla jsem zlomeným hlasem, protože jsem věděla, že určitě mu Senji, něco napovídal. Senji, je moje noční můra. Nevím proč mě nenávidí, ale pořád mi ničí život společně s jeho sestrou, která mě taky nenávidí za to, že odmítám jeho bratra a mohlo mě napadnout, že jeden z nich bude mluvit s Kibou, protože u něho by bylo pravděpodobnější ale, že se Shinem…
„Tady nejde o to, že bych ti nevěřil, v nebezpečných akcí jsi skvělá zachováváš si chladnou hlavu, ale tady jde sakra, o to, že…“ a tady se zarazil, jakoby málem řekl, něco co by říkat neměl.
„Tak já ti to řeknu, ale prosila bych, abys jsi mě nepřerušoval, ano?“ Shino jen pokývl hlavou.
„Takže, když mi bylo pět ztratila jsem rodinu a mí rodiče před svou smrtí domluvili můj sňatek se Harenem Senjim, ale po jejich smrti jsem se vzepřela a utekla z domu a snažila se skrýt před Senjim a jeho sestrou, která mě nenáviděla, co si pamatuju. Po osmi letech mě našli, když jsem udělala chybu, tak jsem za to zaplatila tu největší cenu…“ tady jsem se musela zastavit, protože na mě dolehly bolestné vzpomínky.
„Jaká to byla?“ zeptal se jakoby mimochodem Shino, ale slyšela jsem v jeho hlase napětí, ale nevím jestli se mi nezdálo.
„Nezaplatila jsem za to hned, ale dva roky potom co mě našli a drželi ve vězení mě Senji opakovaně žádal, abych si ho vzala, ale já odmítala, i když vyhrožoval, že mě zabije nebo, že rodiče nedojdou klidu. Tak se také stalo, že ve dvanácti mě znásilnil, ale tak nechutným způsobem…“ už jsem to nemohla vydržet a rozplakala jsem se, ale snažila jsem se, aby to Shino neviděl.
„Onegasai, pokračuj,“ požádal mě.
„Tak dobře,“ už jsem se malinko uklidnila. „Ale nejhorší na tom bylo, že mě dostal z vězení, ale dal mě jakoby do dalšího a říkal, že už jsem jeho žena, když mě osedlal a označil. Pak mě znásilňoval pravidelně, když jsem se uzdravila, už jsem opět byla u doktora. Takhle to šlo asi dva roky, pak jsem mu utekla sem do Konohy a tady se mě ujala Kurenai-sensei a tady jsem potkala toho nejúžasnějšího, nejskvělejšího kluka, co jsem mohla, ale on…“
„Ale on tě odsoudil dřív než poznal pravdu a dal na pomluvy, nemýlím se?“ dopověděl za mě Shino, ale jak mohl vědět, co chci říct?
„Ne, nemýlíš. Ale já ti odpouštím, ale je otázka jestli chceš holku, která je už je použitá?“
„Co to meleš? Hai, odpustil jsem ti a mě akorát štve, že kdybych to věděl, tak je po něm, ale až se mi dostane do ruky…“ nedořekl, protože jsem mu dala dlaň na rty.
„Ne, neříkej to, nechci, abys byl stejný jak on.“
„Tak dobře, pro tebe všechno,“ promluvil, když si jemně odtáhl moji dlaň, na kterou mi dal políbení.
„Nezlobíš se, že jsem tobě a zbytku týmu neřekla pravdu?“ chtěla jsem se ještě jednou ujistit.
„Ne a už se přestaňme o tom bavit a pojď spát,“ navrhl Shino a nabídl mi místo vedle sebe. Na noc mi dal polibek, který byl tak něžný a opatrný, že jsem chtěla víc, ale Shino se odtáhl a řekl mi: „Ne dnes, ne.“
Usnula jsem okamžitě, ale nemohla jsem vědět, že Shino skoro nespal a hlídal můj – teď – už klidný spánek. Nic se mi nezdálo, ale jak jsem se ráno probudila, tak mě Shino políbil a řekl: „Jak jsi se vyspala?“
„Arigatou za optání, takhle příjemně jsem se dlouho nevyspala,“ přiznala jsem se.
„To je dobře,“ souhlasil Shino.
„Jak to vypadá s naší misí?“ optala jsem se.
„Nijak, žádná není,“ tím mě naprosto šokoval.
„Jak žádná není? Vždyť mě Sakura…“ a tehdy jsem to pochopila, Sakura a Shino na mě byli domluveni a Shino chtěl znát pravdu a tak využil Sakury a já chtěla být s ním o samotě a říct mu to a já taky jsem využila Sakuru a Sakura využila toho a využila Tsunade-sama, která nám chtěla dát volno a tím využila Sakuru…
„To je ironie,“ řekla jsem si pro sebe.
„To je, ale díky ní jsem tě konečně poznal a vím, že jsi ve všem nevinně a odteď tě budu bránit a mít tě rád,“ přiznal se Shino.
„Ani nevíš, co to pro mě znamená, že už konečně mám přátelé a kluka, kterého si ani nezasloužím,“ řekla jsem na oplátku.
„Ale huš, ty si mě zasloužíš, protože to, čím jsi prošla musí nevyhnutelně vést k lepším zítřkům a já ti s tím pomůžu a velice rád,“ dál mi dával naději na klidný život, ale musela jsem se ještě poprat se svou minulostí a jednou provždy skoncovat s Senjim a jeho sestrou…
To jsem netušila, že ten boj přijde tak brzy.