Altara zvaná Naděje...

Tak jsi znovu tady, ale tentokrát tvá cesta nebude pokračovat zpátky...
Proč jsi mne sem zavedla?
Víš, chci Ti někoho představit... Někoho, kdo ti bude velmi povědomí.
Nerozumím Ti, Altaro. Co se tady děje? Něco mi tu nehraje,
Neděje se nic, a přece něco. Víš, tohle je náš poslední rozhovor.
Muselo se něco stát, proč tu není i Kanato? Ten je u všech takových rozhovorů,
Je to složité, Minato. Někdo, tam dole tě potřebuje a já... Kvůli tomu obětuji svůj posmrtný život,
Já... nevím, co bych měl říct... Snad, děkuju. Řekneš mi tedy, co se děje tam dole?
Víš není to tak jednoduché, jak si myslíš... Bude tě potřebovat tvůj syn,
Naruto... Jak “bude“?
Máme ještě čas, kvůli tobě bylo porušeno více zákonů než za celé století..
Proč to děláš, Altaro? Nemusela jsi to udělat a přesto mi pomáhaš. Proč?
Víš, nejsem tu tak dlouho, jak si asi myslíš... Ale to je teď jedno... Musím, chci Ti někoho představit. Pojď dovnitř Kanato,
Kdo to je? Proč je mi tak povědomá?
Nepamatuješ si ji, Minato, přestože jsi tu tak krátkou dobu? Viděl jsi ji naposledy před více než šestnácti roky...
Kushina. Proč to všechno děláš, Altaro? Odpověz mi jednou!
Nikdy jsi nepoznal, kdo vlastně jsem. Znal jsi mě jen pod jménem Altara. Ostatní mi říkají Naděje, drahý Minato.
A Kanato byl tedy... Život? Proč jste to přede mnou tak dlouho skrývali? Proč jsem nemohl být s Kushinou už dřív?!
Zatraceně Minato, ztichni! Kushina nezemřela jako ty! Ty jsi padl za obeť Bohu smrti!
Máš štěstí, že se Altara uvolila dovést ji sem a dát v šanc svůj život. Neřekla Ti však všechno, Namikaze Minato. Víš, Naděje nikdy neumírá, jen je nahrazena. V tomto případě tedy nastoupíš poté na její místo ty!
Kanato, prosím tě... Nech ho... Nechtěla jsem mu to říct dřív, než se vrátí. Tohle je tvá poslední chvíle temna, Minato. Až sestoupíš na zem, vrátíš se již jako Naděje.
Takže se už neuvidíme, Altaro? Proč jsi mi to řekla až teď? Nikdy bych s tebou takhle nezacházel...
Minato...
Kushino, promiň mi to všechno....Prosím promiň
Já ti nemám co odpouštět, prosím... Zachraň našeho syna...
Dobře, ale to znamená... Že se také už neuvidíme, že ano?
Pojď Kushino, musíme jít... Sbohem, Altaro Naděje, setkáme se na druhém břehu.
Druhý břeh je pro mrtvé, Živote... Ty nikdy nepadneš... O to se postarají ostatní. A ty pojď Minato, cesta na zem je dlouhá...

Proč se o mě staráš jako o svého syna? Je snad ještě něco, co bych měl vědět?
Každý člověk, je synem naděje... Vždy vám to říkali na Akademii, ne?
Ale ano... Jen tomu nerozumím,
Tvým úkolem není porozumět, Minato... To nech na jiných, na těch, kteří stále žijí.
Ale já...Jak mu můžu pomoct, jsem přeci mrtvý, ne?
Budeš v jeho podvědomí, pomůžeš mu s tím problémem, který jsi mu vlastně způsobil...
Kyubbi no Yokou, že ano?
Nevyslovuj to, ne tady a teď...
Proč nesmím věci pojmenovávat pravým jménem?
Víš, to asi nikdy nepochopíš, ale přesto to prosím nedělej.
Dobře, Altaro, slibuji.
Musíme se rozloučit, Namikaze Minato... Sbohem...
Sbohem...

Pomohl jim... A on poté vystoupal po schodech osudu a stal se novou Nadějí pro Shinobi a celý svět...