Milenec lady Temari - Schůzky, oběd a slib, část 5.

Jakmile se Temari vysprchovala, tak museli na další schůzi, kterou pořádal mizukage.
Nebyla moc překvapena, když v kanceláři spatřila i Matsua.
„Ohayo,“ přivítal je Matsuo, ale než mohla odpovědět, tak mizukage se ujal slova.
„Jestli si pamatujete, tak jste mi před třemi dny říkal, že to najdete a povedlo se?“ mizukage se tvářil jako vítěz, ale situace byla zcela jiná.
„Ano, našel jsem to, ale vyskytla se tu menší komplikace, ale nebojte se mizukage-dono, vyřídím to během dalších pěti dní,“ řekl Gaara a touto odpovědí vzal vítězný škleb na mizukageho tváři.
„Tak to je mi líto, ale zase na druhou stranu stihnete moji svatbu, teda pokud přijmete pozvání,“ dál se mizukage snažil o to neztratit svoji tvář.
„Jistě, bude mi potěšením,“ řekl Gaara, ale v duchu si říkal: „To bych chtěl vidět s kým se budeš ženit.“

Po další asi půl hodiny rádoby zdvořilých řečí se rozešli a Matsuo si hned vzal Temari stranou.
„Jestli, kazekage-sama dovolí, tak bych chtěl pozvat vaši sestru na oběd.“ Požádal Matsuo.
„Ano, klidně, tedy pokud má sestra bude pro,“ souhlasil Gaara, který měl dneska další schůzi.
„Tak já souhlasím,“ přitakala Temari.
„Děkuji, Temari-sama,“ poděkoval Matsuo.
„Nemáte zač.“ I když Gaara věděl o tomhle plánu, tak se mu nelíbilo jak Matsuo chtivě civí na jeho sestru.
„Tak jsi to užijte a já jdu do svého pokoje,“ rozloučil se s nimi Gaara.

Naše skupinka ve složení: Gaara, Miharu, Raidou, Genma se sešli na veřejném místě, přeci jenom je lepší být všem na očích než nebýt viděn.
Setkání proběhlo velmi „nenápadně.“ Nejdříve se potkali Gaara s Genmou, pak se k nim náhodou připojil Raidou a nakonec šla okolo Miharu, kterou kazekage pozval na oběd.
„Tak jak se máte?“ optal se Genma.
„Ano jde to, akorát teď mám velice náročný program, ale nestěžuji si,“ pronesl Gaara.
„Á to si moc neužijete zábavy, že?“ Miharu dělala jen tak na oko malinko omezenou.
„Ne, neužiji, ale na druhou stranu jsem si našel způsob jak při práci relaxovat.“
„Tak to je skvělé a kdy se hodláte vrátit zpět?“ zeptal se Raidou.
„Asi tak za pět dní,“ určil termín svého odchodu.
„Tak to je stejně jako my,“ odtušil Genma.
„Vážně? Já myslel, že tu máte dlouhodobější misi,“ Gaara dělal překvapeného.
„Ne, hokage-sama nám teď poslala zprávu, že se máme v co nejkratší době vrátit,“ říkal polopravdu Raidou.
„A souka a vy Miharu-san?“ náhle se Gaara otočil na Miharu.
„Já? Teď si nejsem jistá, na co se mě ptáte,“ divila se na oko Miharu. Kdyby je někdo nepovolaný poslouchal, tak by řekl, že se tu baví na velmi primitivní témata, ale kdyby ten hovor slyšela Temari nebo Mari, tak by rozuměli, že si tady předávají další pokyny pro jejich plán.
Ovšem i když je slyšel jeden z mizukageho špehů, tak si říkal: „Co to tady melou za kraviny?“ odpovědi se nedočkal.

„Jé, to je už je tolik?“ divila se Miharu, „musím za Mari, kterou jsem dostala na starost.“ Omluvila se Miharu a odešla, Raidou se nabídl, že to zaplatí.
„Děkuji,“ řekla byla pryč.
Pak se pánové dohodli, že se zítra tady opět sejdou.
„Pozdravujte svoji sestru,“ řekl na rozloučenou Genma, kterého dnes čekalo první rande po několika letech.
„Nevadí že dnes budeš sám?“ nadhodil Genma.
„Ne, vůbec, ale jestli ty se vrátíš živý,“ popíchl ho Raidou.
„Nech toho! A starej se laskavě o sebe, jasno?“
„Dobře, dobře.“ Raidou raději ustoupil.

Temari a Matsuo náhodou potkali Chiaki, která byla dnes nezvykle tichá a měla zamyšlený pohled.
„Co se stalo?“ oslovil ji bratr.
Při jeho slovech Chiaki nadskočila. „Co?“ řekla udiveně.
„Nic, ale jsi nějaká jiná,“ podotkl Matsuo.
„To se ti zdá, bráško a co tady děláš s ní?“ už to zase byla ona.
„No nic pozval jsem ji na oběd. Je na tom něco špatného?“ Temari mírně zčervenala, když si vzpomněla na včerjší noc, tak musela připustit jak zvláštně ty slova znějí.
„Ne není, kdyby byla z naší vesnice, ale není, tak to na to nezapomínej!“ řekla Chiaki a v jejím nitru se ozvala ta druhá Chiaki, která protestovala: „Ty něco povídej, když jdeš dneska na rande s konožškým ninjou!“ Chiaki si jí nevšímala a koukla na hodinky, měla nejvyšší čas.
„Omluvte mě, ale budu muset jít!“ aniž stačil Matsuo cokoli říct, taky byla jeho sestřička pryč.
„Skoro jak Kankurou,“ zamumlala Temari.
„Říkala jsi něco?“ zajímal se matsuo.
„Ne, nic.“ Zněla odpověď.

Genma na místě setkání byl o něco dříve, ale nervózní byl i tak dost.
Chiaki přišla na vteřinu přesně.
„Jsi připraven?“ zeptala se ho a Genma souhlasil. „Ale musíš mi ještě slíbit, že to nikomu neřekneš, slib mi to!“
„Slibuji!“