Detektiv jménem Nara

Tak, další povídka vážnějšího rázu. V podstatě jde o kriminální příběh, kde se bude řešit, kdo zabil Sakuru. Už byla obviněna Ino, ale Shikamaru ví, že je nevinná... Jak to vyřeší?

Vražda byla ohlášená v Pátek večer. Okolo desáté hodiny našel Naruto Ino, jak vyděšeně stojí nad Sakuřiným tělem s prázdnou lahvičkou v ruce. Na stolku byly dva hrnky bílé kávy bez cukru.
Předběžným vyšetřením se došlo k závěru, že Ino Sakuru otrávila a potom zpanikařila. Tělo její sokyně jevilo jasné známky po jedu, který se ovšem z těla dostal dříve, než dorazila Tsunade, aby provedla ohledání těla. Yamanaka Ino byla vzata do vazby, Naruto dostal sedativa a celý incident velice narušil křehké vyjednávání s Akatsuki, kteří přijeli do vesnice na malou dovolenou, kdy měli prokázat že jsou od uzavření Smlouvy o míru poslušní jako beránci. Shikamaru však ví, že Ino Sakuru nezabila. Ví to moc dobře...

Geniální logik stál za sklem, na které byla nalepená jeho milovaná kamarádka. Jemně se dotknul dlaní místa, kde měla ona svou a přes průhlednou přepážku jí poslal polibek. Nikdy si neuvědomil, jak moc jí má rád a věděl, že Temari by ho zabila, kdyby věděla, jak se Ino snaží povzbudit. Blondýna v cele se smutně usmála a utřela si slzy. Potom oba vzali telefon.
„Ahoj, Ino,“ řekl. Ino skanula další slza.
„Ahoj, Shikamaru. Víš, já na tebe spoléhám, že to vyřešíš. Nemůžu říct, co se stalo jen dokaž, že jsem to nebyla já, ano? Věřím ti. Byl to zločin z vášně, určitě bude lehké nejít důkazy.“
„Budu se snažit. Ty jsi viděla, kdo to byl?“ Ino neodpověděla, taksmutně vzdychl a pokračoval: „Jdu se přihlásit k Tsunade do vyšetřovacího týmu. Ach, Ino, do čeho jsi se to zase dostala...“
„Nechej toho, nemůžu za to. Já jsem Sakuru neotrávila. Vím, že mě našli na místě činu s lahvičkou v ruce, ale já v ní měla jen voňavku a nemůžu za to, že se mi vylila po cestě. Ani neumím z mých květin udělat jed. Já neměla důvod jí ublížit,“ hájila se hlasitě Ino. Shikamaru trošku pochyboval o její věrohodnosti, ale v tomhle neviděl žádnou lež, byla akorát k smrti vystrašená. Pokud se nenajdou nové důkazy, bude brzy popravena před všemi z vesnice – dokonce i Akatsuki, kteří sem přijeli na vyjednávání. Už je to sice dlouho, co se z těch teroristů stali poslušní spojenci vesnice, ale Shikamaru tušil, že odtud vítr vane. Byl to však jen nepodložený pocit a s tím u soudu neobstojí. Rozloučil se s Ino a zamyšleně se vydal domů, kde už na něj čekala teplá večeře a vřelé večerní sprdnutí od Temari.

Ráno se už probudil zamračený. Seděl u stolu a rýpal se hůlkami ve snídani. Usilovně přemýšlel:
Co má Ino za důvod, proč vraha hájí? Proč neřekne, jak se to opravdu stalo?
„Lásko, půjdeš dnes k tomu vyšetřování? Ráda bych si s tebou potom zašla na Dango, co ty na to?“ zeptala se Temari mile. Shikamaru si promnul kořen nosu a zamračil se ještě víc.
„Ne, to nepůjde, zlato. Dost možná m to zabere celý den, stavím se jen na oběd. Ale až ten případ vyřeším, tak spolu zajdeme kam jen budeš chtít, ano?“ navrhl. Temari se zamračila a založila ruce v bok. Chtěla ho sprdnout, ale potom si všimla, že mu zpod víčka sklouzla slza. Ruce zase spustila a obejmula ho.
„Já vím, Shika, já vím. Ale ty to vyřešíš, určitě. Musíš jen jít a pustit se do toho. Na Dango můžeme jít jindy. Chápu, že ti na ní záleží,“ řekla, ale nebyla to pravda. Věděla, že Ino byla jeho první láska, kterou jí sice ani nikdy nevyznal, ale i tak na ní žárlila, jak jen žena vůbec může. Zprávu o tom, že jí zatkli přijala se skrývaným potěšeným úsměvem, doufala, že jí popraví a ona bude mít o starost míň.

Shikamaru se po snídani vydal rovnou k Tsunade. Našel jí, jak vypisuje papíry ohledně Sakuřina pohřbu a pije k tomu z lahve s nápisem jablečný mošt. Měl dost jasnou představu, co to ten mošt může být, Tsunade měla ze Sakuřiny smrti hroznou depresi. Uklonil se a pozdravil.
„Dobré ráno, Hokage-sama. Jsem tu, abych se přihlásil do vyšetřovacího týmu.“
„Do vyšetřovacího týmu? Co vyšetřujete?“ zeptala se pátá ospale.
„Přeci smrt vaší žačky Sakury. Ještě jsme nechytili vraha,“ řekl a Tsunade se jen usmála.
„Máš staré informace, Ino se včera už skoro přiznala. Souhlasila s trestem smrti, bude vykonán pozítří. Je to jasná kauza a musí být vyřešena co nejdříve, čekají na to vyslanci z Akatsuki, Sasuke, Karin, Konan i Pein, dříve neodjedou. Slečna Yamanaka měla motiv, prostředky a našli jsme jí i s vražednou zbraní, takže není pochyb o její vině.“
Shikamaru na chvíli ztratil kontrolu nad emocemi a zařval: „Ale ona to nebyla!“ Tsunade se na něj zamračila. Chtěla se co nejdříve zbavit jak vyslanců, tak vraha své žačky.
„Jestli máš důkazy o její nevinně, tak prosím. Ale o tom pochybuju. Pokud mi nedokážeš, že to byl někdo jiný, tak bude slačna Ino po právu popravena. Ale jestli trváš na svém, klidně si pátrej po svém imaginárním viníkovi. A teď běž, bež mi z očí,“ vyhnala ho ven. Zavřel za sebou dveře a na chodbě ho chvíli zmáhal pláč. Potom se vydal tiše cestou na místo činnu.

Okolo Sakuřina bytu bylo plno květin a různých cetek, které měly zřejmě všem pořád připomínat tu smutnou událost. Shikamarovi to přišlo hloupé a morbidní, neviděl v tom žádný smysl. Vešel dovnitř, bylo otevřeno dokořán. Na posteli, ve které Sakura dříve spala, seděl Naruto a po tvářích mu tekly slzy. Shikamaru si k němu přisedl.
„Tak co, jak to zvládáš?“ zeptal se ho a položil mu ruku kolem ramen. Naruto jí se mu vysmeknul.
„Nedokázal jsem jí ochránit. Vždycky mi přišlo hloupé, jak se ty dvě hádaly, takže jsem si toho nevšímal. A teď, zrovna kdy přijede Sasuke jí nechám zemřít. Přímo přede mnou umřela! Kdybych přišel o pár minut dříve, možná bych...“ nedořekl a smutně rozhodil rukama. Shikamaru chápal jeho zármutek, však jeho první láska už od doby, co spolu byli v týmu měla také brzy zemřít a on se bál, že jí neochrání.
„Naruto, ale to neudělala Ino. Nevím ještě kdo, ale byl to někdo jiný. Pomůžeš mi ho dopadnout?“ řekl Shikamaru a vážně Narutovi pohlédl do očí. Ten byl okamžitě čilý.
„Říkáš někdo jiný? Kdo? Najdi ho a já mu nakopu p***l, Dattebayo!“
„Mno, zatím stačí jen tohle – co jsi včera dělal?“ řekl Shika potěšeně a vytáhl si svitek na zapisování. Naruto sen nadechl a převyprávěl mu svoje dojmy z celého dne.

„Mno, vstal jsem dost brzo, i na to, že byl všední den. Na ten večer jsem byl se Sakurou domluvený, že půjdu k ní a budeme mít rande. Nesměl jsem to nikomu nikdy říct, slíbil jsme jí to, ale to už teď asi neplatí. Tedy, ona říkala, že potřebuje jen se trochu učit, ale já vím, jak to myslela. Přes den jsem byl doma, nacvičoval jsem si, co udělám, a asi ve dvě hodiny se u mě stavil Sasuke. Říkal, že mi musí něco říct, ale já věděl, že se chce zase jen vytahovat, tak jsem mu řekl, ať jde pryč. Zaútočil na mě se svým Chidori, ale já se vyhnul a on utekl. Nechápu, proč ho tak naštvalo, že se přede mnou nemohl naparovat, byl jsem z toho dost špatnej. Pak ale už byly tři a já šel za Sakurou. Vešel jsme dovnitř, bylo otevřeno a tam seděla Ino a objímala Sakuru. V ruce měla láhvičku, prázdnou. Myslel jsem, že to ona jí otrávila, tak jsem jí zmlátil, ale ona se vyhnula a potom zavolala ANBU. Nechápu, co...“
„Počkej, Naruto, to Ino zavolala ANBU? Jak?“ zastavil ho Shikamaru. Naruto pokrčil rameny.
„To nevím, otočil jsem se, byl jsem rozrušený a ona mě zasáhla kunaiem do ruky,“ zvedl Naruto poraněnou levačku. Shika si všechno zapsal a poděkoval mu za pomoc. Potom se sklonil k podlaze. Bylo na ní mnoho stop, protože včera lilo jako z konve. Všichni ti pozůstalí, kteří sem přišli, na podlaze udělali blátivé ornametny. Shikamaru se sklonil, aby si je lépe prohlédl, ale nedalo se ani odhadnout, které přibyli až po Sakuřině smrti. Naruto mezitím vstal a přešel k fotkám na Sakuřině skříni. Měla tam i jednu jeho, což ho velice potěšilo, ale zároveň rozesmutnilo.
Shikamaru si dobře prohlédl všechny flakony, ve kterých měla Sakura voňavky, byly rozestavěné na jejím nočním stolku. Nesly různé zvláštní ovocné názvy jako Okouzlující Pomeranče nebo Sladké Jahody. Také si všechny zapsal na svůj svitek a potom bez pozdravu odešel ven.

Šel rovnou do věznice, kde byla Ino. Byla veselá, že za ní přišel, ale jeho výraz jí rychle vyhnal smích ze tváře. Oba dva vzali za telefon.
„Ino, co jsi dělala u Sakury?“ zeptal se Shikamaru nekompromisně. Ino se rozklepal spodní ret.
„Já... Byla jsem s ní domluvená, abych přišla. Přinesla jsme jí tu voňavku a-“ začala Ino, ale Shikamaru jí rázně přerušil v půlce věty.
„Co to bylo za voňavku?“ zeptla se jí. Ino se na chvíli zamyslela.
„Hm, růže, určitě růže. Sakura miluje vůni růží.“ Shikamaru si něco zapsal.
„Ino, tu vůni jsi vyrobila sama?“ zeptal se jí. Ona zrudla a pak přikývla, vlasy, které měla vyjímečně rozpuštěné se jí zavlnily podél těla, což ho na jednu stranu iritovalo a na druhou rozpalovalo.
„A když přišel Naruto, co jsi dělala potom?“
„On na mě zaútočil a já se bránila. Zasáhla jsme ho do levé ruky a potom přišli ANBU.“
Shikamaru bez vysvětlování vstal a odešel ke dveřím. Pak se ještě vrátil a přitisknul čelo na přepážku. Ino ho překvapeně přes sklo pohladila po tváři. Potom ji tam zanechal samotnou a vydal se do hotelu, kde sídlili vyslanci Akatsuki.

„Jsem Shikamaru Nara,“ ohlásil se u dveří. Po dlouhém čekání mu otevřela dívka o které zatím jen slyšel – Karin. Shikamaru se vyděsil. Nepřekvapilo ho, jak je hezká, i když měla na sobě jen župan, spíš ho úplně vykolejilo, co uviděl za ní. Jak otevřela dveře, odhalila mu kousek postele, na které seděl zpocený Sasuke a zíral nepřítomně před sebe. Karin ihned dveře přivřela a vystrčila z nich jen hlavu.
„Jo, co chcete?“ řekla nepříjemným hlasem. Shikamaru vytáhl svůj svitek.
„Chtěl jsme se zeptat, kde jste byla včera.“
„Co je vám potom?“ vyhrkla Karin a zabouchla dveře. Když se Shika otočil k odchodu, trošku je pootevřela a vystrčila z nich svojí hlavu zdobenou zvláštním účesem.
„Byla jsem tady na pokoji se Sasukem. On vám to klidně dosvědčí,“ hlesla a zmizela. Shikamaru se zamračil a šel se posadi na lavičku. Tam si četl všechno, co si za dnešek zapsal a přemýšlel, ja do sebe co zapadá. Zatím stále vše ukazovalo na Ino, lhala o tom, co Sakuře přinesla, nebyla to voňavka, protože Sakura zjevně měla radši ovocné vůně, a pokud ji Ino vyrobila ze svých květin, tak měla určitě možnost přeměnit vůňi na důmyslný jed. Ten mohl Sakuru usmrtit a potom klidně vyprchat, zatímco někdo zavolal ANBU. Ale kdo? Nedávalo by smysl, aby je Ino zavolala sama, pokud však byla vůbec vinná. Nebyl v tom ještě někdo třetí? A co ta Karin – třetí děvče s motivem zhrzené lásky. Ale zdálo se, že jí Sasuke opravdu moc miluje, tak jak se všude povídá. Až podezřele moc, na někoho s jeho pověstí kamenného srdce, neměl náhodou zaječí úmysly a nezběhl ke staré lásce? přemýšlel shikamaru, ale stále mu pár věcí, pár dílků skládačky, chybělo. Napadlo ho, zajít ještě za Konan, ale když vstal, všiml si, že už je skoro poledne a on musel být na oběd doma. Rozběhl se za Temari.

„Tak co, našel jsi vraha?“ zeptala se Temari ledabyle, zatímco nalévala manželovi polévku. Shikamaru zavrtěl hlavou a vrhl se na oběd, přes den úplně zapoměl na jídlo a jeho přemýšlení spalovalo mnoho kalorií. Temari se vítězně usmála, ale hned nasadila smutnou masku.
„Aha. A nějaké nové důkazy?“ pokračovala. K jejímu zkalmání se Shika usmál, to znamenalo naději pro Ino a možná ještě větší ohrožení, než dřív.
Shikamaru, tys mě zachránil! Pojď, teď zachráním já tebe.
Oh ano, Ino, už jsem se s tou Temari tak nudil. Bez tebe nemůžu žít...
Zahnala své představy a radši se soustředila na to, jak pokračuje vyšetřování.
„Mno, něco bych měl. Zatím některé ukazují stále na Ino, třeba ta voňavka jak ona tvrdí – je dost možné, že to byl spíše jed, nebo možná i něco horšího, ale nemám vyřešeno, kdo zavolal ANBU. Ona sama by to neudělala, pokud je vinná, tak by se snažila utéct, pokud je nevinná, nemá důvod mi o tom lhát. A Naruto je nezavolal, jak sám tvrdí. Možná je v tom opravdu ještě někdo jiný a ten taky Sakuru zabil. Tedy, alespoň doufám,“ přiznal nakonec. Temari mu sklidila talíř a naložila druhé jídlo u kterého jí vylíčil, co viděl u Karin a Sasukeho.
„To je divné,“ řekla, když dopověděl. „Zrovna u Sasukeho se mi moc nezdá, že by šlo o takovou idylku, jak se říká. Není přeci z těch ubožáků, kteří to dělají i za bílýho dne. Přeci jenom, oba víme, jaký byl. Dokonce i nade mnou ohrnoval nos,“ řekla, jakoby stále nemohla uvěřit, že si jí na Chunninské zkoušce skoro nevšimnul. Shika se usmál.
„Tomu nevěřím, takový kočky, jako jsi ty,“ řekl a vyplázl na avou ženu jazyk. Ta vykulila oči.
„Tohle mi na to řekneš? Vždyť ty jsi proti mně dokonce bojoval!“ řekla a pohodila pyšně hlavou.
„Ale nechal jsme tě přeci vyhrát, zlato a to se počítá,“ řekl a jemně si jí za bradu přitáhl. Nakonec už vlastně nebyla tak ostře proti lidem, co „to dělají“ i za bílého dne...

Nově posílené sebevědomí jí přinutilo jednat. Shikamaru usnul, což bylo dobře, protože celou noc byl buď ve věznici u Ino nebo si doma kousal nehty. Ona se mezitím oblékla.
Chvíli váhala, jestlil si má vzít i svou Ninja čelenku, ale rozhodla se, že počká, jestli si na ní Sasuke vůbec vzpomene. Potom ještě políbila spícího manžela na čelo a odešla shánět pro něj důkazy.

Jako první se vydala do knihovny, a tam si vypůjčila svitky o jedech. Potom se vydala k hotelu, kde byl dnes už Shimakaru. Zamířila k pokoji, kde měli být Sasuke a Karin.
Když došla před dveře, nejdříve se zastavila a zaposlouchala se do ticha. Nechtěla je v něčem vyrušit. Ale z pokoje se nic neozývalo, tak zaklepala a opatrně pootevřela dveře.
„Dobrý den, nevíte, kde jsou hosté, co tu bydleli?“ zeptala se uklízečky, která převlékala postele. Pokoj byl vyklizený a připravený pro další zákazníky.
„Odvedli si je ANBU. Toho kluka, Uchihu, zatkli a tu holku si vzali k sobě ti z pokoje 408,“ odpověděla stará dáma a pokračovala ve své práci. Temari se vyděšeně rozběhla k pokoji Peina a Konan, kam si zřejmě vzali Karin.
Tam rychle vtrhla dovnitř. Na posteli seděla modrovlasá žena i mladá Karin a obě plakaly. Když Temari vtrhla dovnitř, padla Karin na kolena a začala prosit o milost pro Sasukeho. Temari jí zase zvedla na nohy.
„Dobrý den, mrzí mě, že vás ruším. Snažím se tu vyšetřit vraždu jedné naší Kunoichi, Sasukeho staré známé. Nevíte proč odvedli ANBU vašeho přítele?“ zeptala se mile a vytáhla si Shikamarův svitek na zapisování.
„Právě proto,“ řekla smutně Konan. „Myslí si, že to byl on. A vzali je sebou oba. Nemůžeme nic dělat, ani nás nevyslechli. Ale vy nás vyslechnete, věříte nám, že ano?“
Temari nastražila uši a vyslechla si jejich výpovědi. Naprosto se shodovaly – oba, Pein i Sasuke, byli v době vraždy na svém pokoji, ANBU jim ale tvrdili, že mají svědky. Temari si vše pozorně zapsala a odešla. Když za ní zapadly dveře uslyšela, jak se Karin hystericky rozesmála hrozivým, ale zoufalým smíchem. Pokud byla vážně tak zamilovaná, jak vše naznačovalo, musela být na pokraji šílenství. Založila si manželův zápisník do kapsy a vydala se k Hokage.

„Dobrý den, Hokage-sama. Přišla jsme se zeptat na-“ řekla, ale Pátá jí přerušila v půlce věty.
„Jo, až bude Shikamaru chtít, může si přijít poplakat před moje dveře. Ale mě to nevadí, vlastně jsem jí neměla moc ráda a po včerejšku už vůbec ne,“ vyhrkla a hořce se zasmála. Temari byla úplně zmatená. O čem to mluví. Potom jí svitlo.
„Ino... Myslíte Ino?“ zeptala se ještě, ale nebylo pochyb. Hokage přikývla.
„Jsem ráda, že ti to můžu říct zrovna já. Ino zabili dneska ráno v její cele. Zadrželi jsme Sasukeho Uchihu, byl chycen na místě činu. Nakonec určitě mojí Sakuru miloval. Stejně jako mě miloval Orochimaru a bažil po mě Jiraya, my silné ženy jsme neodolatelné,“ usmála se a potom pěstí rozrazila stůl. „Ale ta mrcha jí to muslea tolik závidět... Chtěla jsem jí popravit sama, ale tohle bylo ještě lepší. Ten kterého tolik milovala.. A nekoukej tak vyděšeně, Temari, nesluší ti to.“
„Takže... Sasuke dnes ráno zabil Ino. A vy jste ho zatkli. To... To je hrozné,“ řekla a najednou jí bylo špatně. Teď už vlastně nechtěla pro Ino smrt. Teď sem šla přeci říct, že by měli počkat, že je nevinná. Otočila se na podpatku a vyběhla domů.

U nich v bytě byla tma. Doufala, že Shikamaru ještě spí, ale když rozsvítila uviděla, že sedí v koutě kuchyně a pláče. Rozběhla se k němu, aby ho objala a utěšila.
„Ach, lásko, je mi to tak líto..“
„Já jsme to nedokázal. Teď už vím, že to udělal Sasuke. Vyřešil jsme to moc pozdě, vyřešil jsme to tak pozdě,“ řekl a sevřel Temari v náručí, jakoby mu i ona mohla znenadání zemřít.
„Ty už víš, kdo ji zabil? Kdo, prosím, řekni kdo!“
„Přeci Sasuke! Nikoho jiného by nepřijala, čekala Naruta a nechtěla, aby se o otm někdo dozvěděl! Ino lhala, sledovala Sasukeho, stejně jako celé ty roky. Vůbec nešla za Sakurou, šla za ním. On Sakuru otrávil a Ino to viděla. Potom Sasuke zavolal ANBU a utekl. A teď se vrátil, aby jí umlčel,“ zalykal se Shika pláčem. Temari se v hlavě pospojovaly všechny dílky skládačky. Ale Shikamaru neměl pravdu.
„Ne, lásko. Vlastně je to ještě o trošku jinak.“

„Tak, jsem rád, že jste všichni přišli,“ řekl Shikamaru a pomalu přejel pohledem po shromážděných vysvětlení chtivých ninjů. Temari stála vedle něj, čelenku vyjímečně nasazenou a držela důkazy.
„A ještě radši jsem, že jste uvolnili z vazby pana Uchihu. Chci totiž, aby si vše také vyslechl a i před vyslanci chci očistit jméno své kamarádky Ino Yamanaky,“ pokračoval. Všichni se při jméně Ino otřásli. Doteď většinou věřili její vinu.
„Tak, teď bych Vám rád vyprávěl příběh o smrti dvou nevinných dívek. První, Sakura Haruno, zemřela v pátek odpoledne. Na ten den měla pozvaného Naruta Uzumakiho, ale ještě před ním jí navštívil jeden člověk. Všichni jsme si mysleli, že to byla Ino Yamanaka, která přišla, aby jí zabila jedem ze svých květin, ale tak to nebylo. Nepustila by jí dovnitř, když měla tu utajenou schůzku. Přišel za ní někdo, koho by pustila dovnitř vždycky. Ano, možná už tušíte. Byl to Uchiha Sasuke.“
Mezi lidmi to zašumělo a Sasuke se na židli začal ošívat.
„A jeké máte důkazy?“ zeptala se panovačně Karin. Temari se usmála a vytáhla fotku Sakuřina mrtvého těla. Potom začala s výkladem.

„Podívejte se na tyto opuchliny, objevily se až několik hodin po smrti, takže nebyly uváženy při předběžném vyšetřování. Ale jediný jed, který tohle dokáže je hadí jed, konkrétně jed hada, kterého chová Sasuke. Taky to vysvětlovalo, proč ho Sakura pustila dovnitř a Ino kryla. Stará láska nerezaví, i když předvádíte svou zamilovanoust všem na očích, že, slečno Karin,“ pohlédla pohrdavě na Karin. Ta se usmála a ironicky pronesla: „Lžete. Sasuke by to nikdy neudělal. On tu malou mrchu přeci milo-“ zastavila se v půlce věty a zakryla si ústa. Zapoměla, sakra, zapoměla!
„Ne, ne, máte špatně naučený text. Je sice pravda, že Sasuke Saskuru miloval, ale vy byste o tom neměla vědět, přeci jenom jste tak zamilovaní, tohle by vás určitě dostalo, neřekla byste to s takovou razancí. Vy o tom ale víte už dlouho a vaše idylka není čím se zdá... Temari?“
„Ano, lásko. Tato dívka,“ ukázala na Karin, „zosnovala celý případ! Zamilovanost do Sasukeho, který ovšem měl stále city k Sakuře, jí dohnala až k souvislému používání genjutsu. Sasukemu nalhala, že se do ní zamiloval, přehlušila jeho city k Sakuře, celou dobu ho balamutila! Ale teď, když se vrátil zpět do Konohy kvůli vyjednávání... Nic není silnější než láska, slečno Karin,“ řekla a oči jí torchu potemněly. Odmlčela se a Shikamaru si přebral slovo.
„Sasuke si vzpomněl. Genjutsu nedokázalo přehlušil příval vzpomínek na ten dávný cit a vy jste
se nezmohla na nic lepšího, než že jste Sakuru zabila,“ řekl dramaticky. Publikum překvapeně vydechlo a strnulo.

Ticho prolomila až Tsunade.
„Jak tedy vysvětlíte tu láhvičku, kterou měla Ino,“ ozvala se,a le už nebyla naštvaná a nevěřící. Tahle verze jí vyhovovala – a dokonale pasovala.
„Nebyl to jed, jak jsme si mysleli. Z růží se ani jed udělat nedá, tohle bylo ěco jiného, něco mnohem poetičtějšího – elixír lásky,“ řekl a hořkým úsměvem. Karin vztekle vykřikla něco o malé štětce. „Vyrobila ho a sledovala Sasukeho, aby ho jím mohla v příhodné chvíli omámit – čekala celé dny před dveřmi, kde bydlel s Karin. Ale když konečně vyšel ven vypadal jinak. Jeho nepřítomný výraz jí musel vyděsit – Sasuke byl v té chvíli zhypnotizovaný a dokonce se obávám že i pod vlivem nějakých drog – takže místo aby se ho pokusila omámit, tiše ho sledovala a mluvila na něj. K jejímu zděšení se neprobouzel ze svého polovedomí a trpělivě mířil k Sakuřině domu. Když potom Ino oknem viděla tu vraždu, zoufale se rozběhla ke kamarádce a pokusila se jí zachránit – cestou vylila láhvičku s růžovým extraktem – ale na vše už bylo pozdě,“ dokončil sovu promluvu. Chvíli se nic nedělo, potom se Karin zoufalele pokusila o útěk. Před dveřmi už ale stáli ANBU, kteří jí nejprve zabránili v útěku a pak zachránily před Sasukem. Ten byl tak hysterický a vyděšený, že zabil svou lásku a pak i Ino, že se v něm znovu projevil instinkt mstitele. Ovšem v takovém emocionálním vypětí se da lehce spotat jednoduchým Jutsu.

O dva týdny později už byla Karin popravena, Sasuke docháze na ambulantní psychologickou terapii, se kterou sám souhlasil, poněvadž už nechtěl nikdy nikoho zabít, a Konan s Peinem odjeli zpět do Sídla Akatsuki. Mírová smlouva byla nakonec jen tak tak zachráněna, díky Shikamarovým úžasným diplomatickým schopnostem, on sám byla také navýsost štastný – Tsunade ho jmenovala dalším Hokage, který nastoupí po její smrti. Temari byla štastná z jeho úspěchu, ale občas jí ještě bodlo u srdce. Vyčítala si, že mimo Karin to byla i ona, kdo tolik přál Ino smrt...