manga_preview
Boruto TBV 07

Nevěsty v černém - 2. část

Kráčela uličkou v bílých šatech a modlila se, ať je tahle její poslední svobodná cesta co nejdelší. Opak byl však pravdou, stačilo pár kroků.
Pomalu se postavila vedle vysokého muže a zadívala se před sebe. Její oči už nebyly tak veselé jako před několika dny, teď se v nich usadila bezmocnost a lítost.
Ano, litovala všeho, co ještě nestačila udělat. A teď už mnoho věcí neudělá. Stejně jako ptákům, i jí přistřihnou křídla a vsadí ji do zlaté klece. Budou žádat krásný zpěv, ale její jediné přání bude najít klíč od svého vězení, aby jej mohla odemknout. Jenže tohle bláhové přání se už asi nesplní...
Nemohla uvěřit tomu, že to dovolila. Měla se pokusit utéct, ale asi by to bylo marné...
Ne, teď musí platit daň za své nesplněné skutky. Než se stačila znovu nadechnout, bylo po obřadu. Celé procesí se přesunulo do jídelny a začala svatební hostina. Jedla zcela bez chuti, nevnímala. Všechny její myšlenky se upíraly do neznáma. Děsila se toho, co ji čeká.
Několikrát zahlédla, jak si ji prohlíží malý hoch, tolik podobný Mikoto. Když se na něho pokusila usmát, svaly na tváři se napjaly, jako by to už dávno zapomněly. Přesto jí úsměv neopětoval.
Prohlížel si ji zvědavým pohledem, ale zároveň v něm četla jakousi nenávist. Snad si bláhově myslel, že ona mu vzala jeho bratra. Kdyby tak věděl...
Úkosem se podívala na svého manžela. Pořád jí to slovo připadalo absurdní. Přece nemohla vyrůst tak brzo...
Kde jsou její dětské střevíčky a bezstarostná léta. Časy, kdy se bosá brouzdala v potocích a jevila jedině zájem o to, co bude k obědu, už byly nenávratně pryč.
Hůlky se jí v rukou zachvěly, ale přesto je ještě udržela. Raději je však odložila a ruce spojila. Nepřekvapovalo ji, že jsou studené. Čekala to.
Hostina trvala až do noci. Uchihové vesele popíjeli, tancovali a bavili se. Nikdo zřejmě nezpozoroval, že jediní dva v sále, jenž se slavnosti neúčastní jsou právě ženich s nevěstou. Midori si hrála s cípem ubrusu a ani nechtěla myslet na pokračování dne. Itachi seděl se založenýma rukama a znechuceně si prohlížel davy lidí. Najednou hudba prudce ustala a Fugaku se nadechl k proslovu. Midori hrůzou přivřela oči.
Neslyšela co říkal, ale jakmile se jí dotkly něčí ruce, okamžitě se jí vše vyjasnilo.
„Dovedu tě do pokoje,“ usmála se Mikoto a pomohla dívce vstát. Ta jen nerada opouštěla své místo a následovala paní domu až k velikým dveřím.
„Co se zdá první noc pod novou střechou se většinou splní,“ zašeptala vlídně, popostrčila ji do pokoje a zavřela za ní dveře. Midori se ocitla v úplné tmě.
Neváhala a přitiskla se ke zdi, která teď slibovala být její jedinou oporou. Vyděsilo ji tiché zašramocení.
„Nemusíš se bát, nic ti neudělám,“ zaslechla hluboký hlas.
„Pochopil jsem, že to taky neděláš dobrovolně.“
„Kdo by něco takového udělal?“ opáčila ironicky.
Držela si od něho odstup. Sice byla shinobi, ale tak obrovské schopnosti neměla, aby se ubránila.
„Jsi kunoichi, že? Něco jsem zaslechl,“ přemístil se hlas v temném pokoji a Midori uslyšela zavrzání postele.
„Jsem,“ přitakala.
„Měli bychom jít spát. Určitě jsi taky měla náročný den. Přeju ti dobru noc.“
Itachi se převalil na druhý bok a přehodil přes sebe deku. Dívka se ostražitě přibrala k posteli. Když se nehýbal, opatrně stáhla deku i s polštářem na zem a odnesla si ji do rohu místnosti.
„To nebylo nutné,“ přetnul tmu jeho hlas.
„Pro mě ano,“ zasyčela a zachumlala se do deky.

Probudily ji až ostré paprsky slunce nesměle se vkrádající do pokoje. Unaveně zamžourala očima a zmateně se rozhlédla po pokoji. Jakmile si uvědomila, kde se nachází, trhla sebou a zadívala se na postel. Zdálo se, že je prázdná.
Dech se jí trochu zklidnil, ale stále se nenápadně rozhlížela okolo sebe. Necítila se tu dobře. Ti lidé, ten dům, stěny a snad i vzduch, to všechno ji utlačovalo. Chtěla zpět, zpět na svou rozkvetlou louku.
Nemohla.
U prahu tohoto domu odložila své dětské střevíce a někdo je už dávno odnesl. Už nezjistí, kam se poděly.
Vstala a opřela se o stěnu. Celé tělo měla rozlámané, ale co byla bolest proti samotě, která ji obklopovala. Co z toho, že je vdaná za budoucího vůdce klanu. Nechtěla ho. Nechtěla honosný dům a výsady vznešených. Byla by vděčná za rozpadající se barabiznu a práva ostatních. Vděčná za volnost a lásku. Tušila, že tu zde nenajde.
Váhavě roztáhla dveře a nadechla se čerstvého vzduchu. Pomalu pronikal do pokoje, ale nemohl nahradit vše. Nemohl ji unést pryč, někam daleko k těm lesům, které měly barvu jejích očí. Mávla rukou. Jen bláhové naděje.
V koupelně si opláchla obličej a rozčesala vlasy. Z dřevěné truhly vybrala zelené šaty a oblékla si je. Když nesmí do lesů, může být jejich zeleň alespoň s ní. Trocha naděje, že příští dny mohou být lepší.
Zamířila do kuchyně. Mikoto jí vysvětlovala, že tento dům je samostatně od dalších. Proto si tam může hospodařit dle libosti. Nejprve ji to vyděsilo, ale překonala se a své nové tchyni věnovala krátký úsměv.
První úsměv po mnoha dnech... stejně nebyl upřímný.
Nevěděla, jestli ho čekat k obědu, ale rozhodla se nechat to být. Měl si říct... Začínala nacházet své pravé já, které rozhodně nebylo plaché. Nic si nenechá líbit. Byla donucena, nedělá to dobrovolně.
Ať jde k čertu!
Vztekle odhodila vařečku, která s ránou spadla na podlahu. Midori zavřela oči. Ne, nesmí dopustit, aby se z ní stala stejná osoba, jakou je její matka. Jakou je její babička. Jen proto, že to bylo výhodné. Výhodné pro koho? Pro ni rozhodně ne...
Neochotně odhozenou vařečku zvedla a položila ji na kuchyňskou linku.
Kolik takových dnů jí ještě čeká? Kolik let?
Kdo ví... A právě ty dny začaly pomalu přecházet...

Seděla u jezírka a prsty čeřila vodu. Očima zaletěla do nedalekých oken, ale hned je zase sklopila. Tam někde byl, za všemi těmi stěnami cítila jeho osobu. Jedna část těla chtěla, aby se vrátil, ale ta druhá to popírala. Midori se nepatrně otřásla.
Ne, nechtěla ho vidět. Nedokázala v něm číst. Měla pocit, že ji nemá rád, není mu sympatická, a proto se mu raději klidila z cesty. Nemohl si stěžovat, dům byl vždy čistý, jídlo v pořádku a nikdy se ani hláskem neozvala, že jí něco chybí. Lidé.
Midori rychle zavřela oči, ale už nedokázala slze zabránit, aby spadla do vody. Po hladině se rozběhly malé vlnky.
Nesmí brečet, nesmí prokázat slabost. Vždyť i stěny mají oči, nemluvě o uších. Vůdce klanu vyžadoval bezcitnost a ona ji se sebezapřením plnila.
Trochu se nahnula a ve vodě spatřila svůj odraz. Až se zděsila toho, co vidí. Bledá tvář rámovaná dlouhými vlasy a obrovské oči skrývající smutek.
Kam se poděla ta bezstarostnost, kam se poděla pravá Midori? Snad uschla jako listy na stromech, jako neopečovávaná květina. Zapomenutá. Jako dětské střevíce.
Klouby na prstech jí zbělely, jak silně sevřela kámen a vztekle jím mrštila do jezírka. Voda vystříkla vysoko do vzduchu.
Ne, musí zachovat klid. Nesmí se nechat vyprovokovat. Skousla si spodní ret a pomalu vstala. Byla si jistá, že ji někdo sleduje. Hrdě kráčela k bráně a pak vešla do postranních dveří. Zabouchla za sebou a svezla se dolů na podlahu.
„Musím se sebrat,“ zašeptala a její slova se odrazily od zdí. Rukama se zapřela, trochu však zavrávorala. Zvrátila hlavu dozadu.
Tak sama... Ano, i v tom oslovení se skrývá hořká pravda. Midori-sama. Musí jí to všichni připomínat? Stačí ty každodenní pohledy. Zvídavé od mužů, nenávistné od žen. Čím si to zasloužila... Co udělala tak hrozného, aby skončila takhle?
Ne, zbytečné otázky, na které stejně nedostane odpověď. Vzdychla. Tohle nemá cenu. Bloudit domem jako tělo bez duše a litovat se. Taková nikdy nebyla. Nesmí se stát jinou, nesmí se ztratit sama sobě. To by byla ta nejhorší věc, největší chyba v životě. Pak už by nebyla žádná záruka.
Nepatrně vyhlédla z okna. Na zahradě zahlédla malého Sasukeho, jak honí ptáčky okolo fontány. Jemně se usmála. Vlastně ne. Její úsměv už pomalu blednul a nahrazovalo ho trpké uvědomění, hořký škleb. Nedbala na to a rozrazila protější dveře vedoucí na zahradu.
„Jsou krásní, že?“ zeptala se černovlasého chlapce a usedla na kamennou lavičku. Sasuke se zarazil.
„Krásní?“ zopakoval nejistě. Midori se znovu pokusila usmát.
„Ano, krásní. Krásní a... a svobodní. Rozumíš vůbec pojmu svoboda?“ upřela na něho smutné oči.
„No, svoboda je, když...“ Jeho koktání ji pobavilo.
„Neboj, jednou to poznáš. Pochopíš, co je svoboda, až ti ji vezmou. Vždycky si uvědomíš, cos měl a co ti vzali.“
Zamyšleně pohlédla na modrou oblohu.
Když ti vezmou svobodu rozhodování, tak je to nejtěžší. Raději to nechtěj poznat.
„Zkoušel jsi někdy malovat?“ Chlapec zavrtěl hlavou.
„Ani jako malý? To já dřív malovala pořád. Kde všechny ty obrazy skončily...“ zamyslela se, ale pak se vzpamatovala.
„Počkej tady, donesu nějaké barvy,“ přikázala mu a vrátila se zpět do pokoje.
Rychle se přehrabávala v truhle, až úplně vespod nalezla to, co hledala. Zamířila k fontáně a tam rázně postavila malířský stojan. Před udiveným chlapcem na stojan položila plátno a rozdělala paletu barev.
„Chceš to zkusit?“ otočila se na něho mile. Zavrtěl hlavou a kousek poodstoupil.
„Nic to není,“ ponořila štětec do vody a pečlivě si vybrala barvu. Ruka se zachvěla, ale pak se štětec dotkl plátna a vznikl plynulý tah.
„Proč zrovna ji?“
Ta otázka ji překvapila. Sasuke se zjevně nechtěl vyrovnat s jejím mlčením a dožadoval se odpovědi.
„Proč červenou?“ Midori sklonila hlavu.
„Protože je jako krev, ale zároveň v sobě skrývá i vzpomínky. Každá barva něco vyjadřuje. Podívej.“ Očistila štětec a znovu vybrala barvu. Chlapec si nevěřícně prohlížel obraz, který vznikl během několika minut.
„A co tedy všechny ty barvy znamenají?“ Zelené oči se zabodly do tmavých.
„Na to musíš přijít sám. Musíš se do toho ponořit, snažit se porozumět malíři, a pak přečteš celý příběh.“ Koutkem oka ještě zalétla k obrazu, kde se mísily různé barvy. Nakonec však stejně skoro všechno překryla bílá s černou.
„Chvíli to potrvá, ale jednou porozumíš. Teď zkus něco namalovat ty.“
Sasuke se s nadšením chopil štětce. Midori znovu usedla na lavičku a pozorovala tekoucí vodu. Nečekala dlouho a uslyšela nadšený křik. Shovívavě se podívala na radujícího se hocha.
„A teď si to můžeš třeba pověsit do pokoje. To já dělala často, ale díla, na kterých mi moc záleželo, jsem schovávala do staré krabice.“
Saskeho úsměv pohasnul.
„Já to nechci nikam schovávat. Já... namaloval jsem to pro tebe,“ rozpačitě jí podal plátno. Smutek v očích vystřídalo překvapení.
„Pro mě? Děkuju,“ zašeptala a pohladila ho po hlavě.
„A nechceš něco namalovat i mamince?“ Odpovědí jí byl jen nadšený výkřik.

Nerozhodně stála uprostřed velkého pokoje a rozhlížela se. Přemýšlela, kam obraz pověsit. Nakonec se však chopila kladívka a soustředěně začala zatloukat hřebík do zdi.
„Snažíš se zbourat dům?“ S trhnutím se otočila a kladívko s cinknutím spadlo na podlahu.
„Baví tě děsit lidi?“ odpověděla bez zájmu, ale v očích jí nebezpečně blýsklo.
Vůbec se nepohnul. Vztekle sebrala kladívko a znovu důkladně začala zatloukat hřebík. Buch, buch... Kladívko dopadalo na hlavičku hřebíku a spolu vytvářely hlasitou hudbu, sobě tak vlastní.
Buch, buch... Ani si to neuvědomovala, ale na téhle monotónní práci si vylévala svůj vztek. A svůj žal.
Buch, buch... Teprve po chvíli si uvědomila co provádí. Raději rychle popadla plátno a pověsila ho na popraskanou zeď.
„Co to je?“ přišel až k ní.
„Dárek pro mě. Od tvého bratříčka,“ zamumlala polohlasně.
Upoutaly ji ty barvy. Předtím si Sasukeho výtvor neprohlížela, ale teď poznala, že to měla udělat.
„Vypadá to jako... zmutovaný pták?“ naklonil Itachi hlavu na stranu.
„Je to příběh,“ otočila se, připravená bránit darované dílo. „Ale ne každý v něm dokáže číst.“ Nastalo naprosté ticho. Navzájem se přeměřovali pohledy. Dívka byla rozhodnutá neustoupit.
„Tím myslíš, že tomu nerozumím?“ Na tváři se jí objevil ironický úsměv.
„Jaks to poznal?“
Zavrtěl hlavou.
„Čím to, že mě tak nenávidíš.“
„To není nenávist. To je jen má obrana. Možná padla moje svoboda, ale zdi okolo mě nepadnou. Až do samého konce,“ přivřela zlověstně oči.
Najednou jí přišlo, jako by vyslovila svůj vlastní osud. Ne, to snad...
„A jaký je tedy příběh toho obrazu? Vždyť je samá barva. Zelená, modrá, žlutá, fialová a bílá. Co tím malíř myslel?“
„To většinou nejlépe ví jen sám malíř.“ Založila si ruce na prsou a narovnala se.
„Doufám, že ti večeře chutnala. Přeji ti dobrou noc.“ Bez ohlédnutí vyšla z pokoje a práskla za sebou dveřmi.

Poznámky: 

Přidávám to znovu, na Konoze došlo totiž k chybě, tak abyste se nedivili Smiling Mrzí mě ty krásné komentáře, ale i tak bych vám za ně chtěla moc poděkovat. To "ale" od Dyrim si pamatuju a barvy alias slova jinak od Yamaty taky Eye-wink
Já doufám, že se líbilo. Budu moc vděčná za komentáře (bylo jich tu od vás pět a devět hvězdiček, které mě moc potěšily, protože všechny byly s hodnotou pět (moje sebevědomí nebezpečně stouplo xD). Dokonce jednou v oblíbených... No, co se dá dělat, já si je ale pamatuju moc dobře Smiling
Děkuju Nefrites za ochotný betareader.
Věnováno Yamatě no Orochi. Ty víš... :)

4.929825
Průměr: 4.9 (57 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, Ne, 2017-09-03 15:26 | Ninja už: 4682 dní, Příspěvků: 2392 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Tsunadin poskok

Páni. Midori je úplně jiná než Mirae. Tak nějak lidštější, méně zraněná a tím také více zranitelná. Přišlo mi až kruté, jak se chová k Itachimu, který je vlastně vnucený manžel k pohledání, k ničemu ji nenutí a ani ji jinak neobtěžuje. Ale jinak se mi hrozně líbí, jak u nich i přes ten chlad jsou stále dveře, které jsou zárukou, že to mezi nimi nemusí být pořád takové. Tuhle možnost jsem v Hlasech zdaleka tolik necítila. Midori působí hlavně nešťastně a zmateně, ale ne tak jako Mirae. Pro tu byla bolest životním standardem a to nikdy není zdravé. Midori je v tomto ohledu úplně normální, což je její slabina i síla.

Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Ne, 2017-09-03 16:15 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Ano, jsou jiné. Mirae je ke své škodě hodně obroušená a chladná, pronásledovaná otcem, svými vlastními duchy a lidem moc nevěří. Midori je klasicky, běžně "normální" děvče, poměrně vřelá osoba, jen navrch s přísným otcem, co rozhodl, toužící po interakci s lidmi.
V Nevěstách jsem jen chtěla ukázat nesvobodu některých, soužití s druhým, které nebylo chtěné, ale obsahově ani není nijak zvlášť drsné (vyjma konec) jako právě v Hlasech, v nichž jsem si přála onu drsnost vyzkoušet.

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Ne, 2016-12-25 21:41 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

po dlhom čase som sa kvôli inej autorke zaregistrovala, aby som mohla vyjadriť názor, potom som sa od Palantira preťukla k tebe, lebo ma zaujali tvoje komentáre a bola som zvedavá na tvoje dielka, prečítala som ich dosť a ešte sa k nim vrátim, lebo rozmýšľam a rozmýšľam, v duchu prežúvam :-)ale teraz som neodolala a musím napísať, že som sa pri tejto časti rozosmiala, možno nepatrične, ale keď pomyslím, čo by mnohá za to dala mať Itachiho za manžela, vrátane mňa, tak som sa smiechu nezdržala Laughing out loud V každej kultúre bolo bežné, že rodičia vyberali manžela/ku, v Indii tuším matka chodí ponúkať svojho syna. U nás napr. Kukučín, Vansová, Podjavorinská atď. popisujú naše zvyklosti. Ja sama som bola hlboko pohoršená, keď sa mi rodičia starali do vzťahov, ale väčšinou mali pravdu, lebo predsa človek zanietený(zamilovaný), nemá celkom zapojené všetky potrebné inštinkty.
Píšeš vynikajúco, strhujúco, vycibrene :-)Veľmi sa mi páčia aj tvoje poznámky a že diela uverejňuješ už vopred dopísané, nie ako niektorí sem čosi hodia a stratia sa v nenávratne :-)Midori je umelkyňa, dobrý nápad a aj dobrý únik. Rozkošný Sasuke ako sa nadchol, kto by povedal, že sa v ňom skrýva aj takýto dar :-)toto je taký úvodík, idem čítať ďalej Smiling

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, St, 2016-12-28 17:13 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Úplně mi zatrnulo, když jsem uviděla komentáře u Nevěst; přestože jsem na ně narážela Hlasy, už přece jen mají svůj věk. Moc mě těší, že jsem zaujala ^^
Já vím, já bych ho taky brala všema deseti a ještě bych svítila nadšením, ale tady jsem chtěla ukázat nenadšení a nucení do sňatku s absolutně neznámým mužem, který se nakonec ukázal být i trochu děsivým, nepřístupným, studeným. Celý život se zajímám o historii a především oficiální ženy kolem panovníků a různě výše postavených, chtěla jsem proto tuhle tematiku trochu ukázat i v Narutovi. A do Uchihovského masakru to šlo poměrně pěkně vtěsnat. Co se dodnes děje třeba právě v Indii a jinde, je příšerné; šlo by pracovat i s velkým věkovým rozdílem, udělat z toho velkou drasťárnu, ale to jsem tehdy nechtěla, byla jsem hodně mladá a navíc i s ohledem na Konohu dodnes některá témata nebo zpracování opouštím. Myslím, že ne každý domluvený sňatek končí špatně, historie sama nabízí obrázky některých šťastných, ale mnoho z nich právě nebylo, tak... chtěla jsem aspoň trošku donutit lidi zamyslet se nad postavením takové ženy.
Děkuji moc za chválu Smiling Ze začátku jsem taktéž psala nárazově a mám pár nedokončených restů, ale dnes už bych vážně nešla do série bez dokončení. Je to lepší, člověk si víc pohlídá celkový obraz a může víc čarovat. A Sasuke... věřím, že jako malý měl svoje kouzlo, jen o něj bohužel byl nucen dost přijít.
Oj, jsem se rozepsala xD

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Pá, 2016-12-30 20:40 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

Práve v tom je čaro dobrej práce, že nikdy nezapadne prachom Smiling Postavenie žien je veľmi zaujímavý problém, fajn, že si ho nadniesla v takomto príťažlivom šate, aby sa ľudia zamysleli. Bohužiaľ za všetkým sú hlavne majetky, moc a politika. To máme aj dnes, napr. zlatokopky a ženy, čo si materstvom zabezpečujú luxusnú existenciu a pod. Moja známa hovorila, že najväčšou škvrnou na tele ľudstva je prostitúcia. No a veľký vekový rozdiel vzhľadom na súčasnosť by možno nebol až taký drasťák, keď pozrieme na všelijaké TV Smotánky a novinárske klebetníky o tzv. celebritách (môj kolega hovorí "celévriti", o jednej nemenovanej povedal, že by si ju nedal ani ako trpaslíka do záhrady) Laughing out loud Ale každý píše tak ako cíti, v akej sa nachádza životnej situácii a ako vníma svet a to sa mení Smiling Konoha je úžasná, že umožňuje mnohým prezentovať svoj talent, vyzrievať, že sú tu nadšení ľudia, ktorých spája spolupráca na dobrom diele Smiling

Edit.: Akumakirei// Přijde mi, že u Nevěst obsah z velké části zachraňuje psanou stránku, která má své chyby, ale tehdy šlo o můj strop, holt čas vylepšuje schopnosti. Ale to nic nemění na mé radosti, že nejsou zapomenuty ^^
Ano. Zajímavý názor známé, podle mě je však největší skvrnou lidstva závist a nejvíc asi paradoxně nelidskost, kterou u žádného jiného tvora na zemi nenajdeme. A z ní pak vznikají všechny ostatní děsy jako prostituce, týrání lidí i zvířat, válkychtivost atd. Ale to je téma pro velkou diskuzi.
Ano, a konoha je skvělé místo, přestože se dobami měnila, stále má své neuvěřitelně zářivé kouzlo
Smiling

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Út, 2016-07-05 13:44 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Misia L: Spočiatku sa mi zdalo, že Itachi bude o dosť komunikatívnejší, než Sasuke v Hlasoch (neustálemu porovnávaniu sa už asi nevyhneš), ale to by nebol on. Je akurát priamejší, no ale má to aj o dosť ľachšie pri o toľko čitateľnejšej manželke. Zaujímavé reakcie, zvlášť, keď si spomeniem na jej správanie v pokračovaní. Čo ma privádza k otázke, aká mohla byť svojho času Mikoto.

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2016-07-05 14:21 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Itachi si drží odstup, jako si ho i vždycky držel. Ona je úplně jiná než Mirae, Midori sice taky prodali, ale nikdy nezažila, co Mirae, měla naději na víc. Je to velice krátký a jednoduchý příběh, Hlasy jsem stavěla na úplně něčem jiném (a po mnoha letech psaní). Midori v Hlasech je veselá a šťastná, taková, jakou tady být nemohla, a hlavně šťastná i s Itachim. To bylo jedním z popudů pro Hlasy, chtěla jsem je tak Smiling O Mikoto jsem kdysi uvažovala, ale pak to nedopadlo. Nevím, jestli bych se k ní měla vracet.

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Út, 2016-07-05 14:42 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Tak to je fajn, lebo na v súvislosti s Mikoto napadla celkom dobrá zápletka. Eye-wink Až je škoda, že nemám tvoje schopnosti rozvádzania toho typu príbehov.

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Kioko Misaki
Vložil Kioko Misaki, Ne, 2009-11-08 12:05 | Ninja už: 5794 dní, Příspěvků: 625 | Autor je: Pěstitel rýže

To je naprosto úžasné... mám z toho takové divné pocity, ale hezké... No nebudu se tu moc rozepisovat, radši jdu na další díl...

Obrázek uživatele Kaia-chan
Vložil Kaia-chan, Pá, 2009-09-25 16:48 | Ninja už: 5797 dní, Příspěvků: 1192 | Autor je: Prostý občan

Hah, kde jsou ty časy, kdy tohle bylo na nejnovější stránce právě vydaných FFek? Jaktože mi to vyklouzlo. Skoro jako ptáček, který teď volně poletuje kolem, ale on se jednou vrátí, já tomu věřím Eye-wink. Nemusím se dlouze vypisovat, jak hrozně se mi to líbilo, to už udělali jiní, ale přecejen jsem ti tady chtěla nechat alespoň kousek "sebe". Bylo to hrozně...poutavé a milé Smiling Jiná slovíčka jsem prostě nemohla nalézt Laughing out loud

Už to tak bude?
Return? Smiling Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků Smiling

Obrázek uživatele Kimm-chan
Vložil Kimm-chan, St, 2009-07-29 21:44 | Ninja už: 5929 dní, Příspěvků: 759 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Ne Aku... další smysluplný komentář ti už napsat nedokážu, protože.... však ty víš.
Příběh je to nádherný... víc ti k tomu říct nemůžu. Prostě nevím, co bych řekla. Ani nevím, jak se odvděčit za to, že tak krásně píšeš. Pohlazení po duši, Aku. Je to díl od dílu lepší Smiling


• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda

Obrázek uživatele Leeloo
Vložil Leeloo, Út, 2009-07-07 11:07 | Ninja už: 5562 dní, Příspěvků: 373 | Autor je: Prostý občan

A ja som myslela, že lepšie ako 1. diel to už nemôže byť Laughing out loud



Baaaaaaaah!

Obrázek uživatele Kyrie
Vložil Kyrie (bez ověření), Po, 2009-07-06 12:10 | Ninja už: 19811 dní, Příspěvků: 9579 | Autor je: Prostý občan

Abych pravdu řekla, po přečtení prvního dílu jsem se na ten druhý doopravdy těšila. Přemýšlela jsem nad touhle povídkou celou noc... Jde z ní cítit beznaděj ale zároveň Midorina síla a pokus o zachování si své vlastní sebeúcty. Nádherná povídka, doopravdy. Zase nevím, jak to komentovat, nedokážu slovy popsat to, co cítím. Doopravdy krásné...

Obrázek uživatele Kikul
Vložil Kikul (bez ověření), St, 2009-07-01 18:58 | Ninja už: 19811 dní, Příspěvků: 9579 | Autor je: Prostý občan

Tak toto dielo sa rozhodne zaraďuje do tretice najlepších, čo som čítala.. Neberem ohľad na postupnosť, ale.. Toto tvoje, Loučení a Návraty od Nettie a Tichý bláznuv smích od Minatky.. 3 najkrajšie série, čo som kedy čítala..
A to som zatiaľ len na druhej časti a ešte polovica je predomnou.. Smiling Naozaj nádherne popísané pocity.. Ale to by som sa už len opakovala.
Nádhera, nádhera, nádhera..

Obrázek uživatele himiTsu
Vložil himiTsu, St, 2009-07-01 12:39 | Ninja už: 5500 dní, Příspěvků: 921 | Autor je: Propadlý student Akademie

Opět skvělej díl jako byl ten předchozí. x) Ta povídka doslova sálá emocemi... A Sasičák jako malý dítko se zápalem k malování je děsně roztomilej ač to nerada přiznávám. xD Je mi Midori děsně líto... Oo Snad se nedá tak lehce. x) A zajmalo by mě co bude v dalšim díle... ^^

Obrázek uživatele naruto - kun
Vložil naruto - kun, So, 2009-06-20 17:44 | Ninja už: 5503 dní, Příspěvků: 687 | Autor je: Prostý občan

teeda je to krasne a dojimave. moc sa mi to paci. mas velky talent =D u mna to mas za 5 bodov

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Pá, 2009-06-19 22:58 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Škoda, že se ti ztratily komenty, které tu byly při prvním vydání. Ale to nevadí, snad si pamatuješ, co jsem psala i to, co jsem dodala v PM Smiling
A BTW včera na tom koncertě A. - tři hodiny jsem hleděla s pootevřenou pusou, mokrýma očima a přiblbým úsměvem xD

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Vllk
Vložil Vllk, Pá, 2009-06-19 18:13 | Ninja už: 5507 dní, Příspěvků: 1219 | Autor je: Prostý občan

pěkný Smiling

92% teenagerů poslouchá hiphop. Pokud patříš mezi zbývajících 8%, přidej si tohle do podpisu.