manga_preview
Boruto TBV 07

Rána osudu

Rána osudu

Dostali misi a nikdo z nich netušil, že to co se na ní stane, bude osudným pro všechny lidi v teamu. Nikdo to netušil a přesto z té mise jedna osoba neměla dobrý pocit. Nic na sobě nedal znát. Tu dívku které podle něj hrozilo nebezpečí, on nenáviděl a nenáviděl jí stejně jako ona jeho. Jenže kdyby tenkrát něco řekl, něco udělal, třeba by se nestalo to co se vlastně stát muselo...

Vydali se na cestu, oni dva se jako vždy okázale ignorovali takže nic nového, jenže čím víc se blížili k cíli, tím víc on cítil že se má něco stát. Cítil nebezpečí. Nikdy by si neodpustil kdyby se jeho teamovým partnerům něco stalo. Nebo tomu je jinak? Proč tedy nic neřekl, snad že nechtěl být za blázna.

Jejich slovní přestřelky byli čím dál ostřejší, jako by se jí snažil odloučit aby loučení s ní nebylo tak snažší, ve skrytu duše si ale nepřipouštěl že by měla umřít. A pak, nastalo to co nikdo neočekával.
Jejich skupinu přepadli, nějací lupiči nebo něco takového. Vedli dlouhý a ukrutný boj. Bojovali dlouho a docházeli jim síly. Všem, Sasukemu, Narutovi, Kakashimu a také Sakuře. Sakuře ale nejvíc, léčila jim rány a taky bojovala. Vypotřebovala snad veškerou svou chakru a přesto to nevzdávala i když každou vteřinou cítila jak jí opouštějí síly, jak slábne a že už se na nohou dlouho neudrží. A její nepřátelé to vicítili, vrhli se na ni jako topící se na stéblo.

Se Sasukem to trhlo, nechtěl aby zemřela, nemohl to nechat jen tak jenže...
Pak ucítila prudkou bolest do týla a začala padat. Vše se odehrávalo jako v nějakém spomaleném filmu. Ze Sakuřiných úst vytrskla krev, bšichni se na ní otočili a ona spadla, nejprve na kolena, pak jí přilítla druhá rána a ona padla úplně. Sasuke, Naruto a Kakashi využili nepozornosti nepřátel a snažili se je co nejrychleji dodělat. Rány padali, ozívali se po širokém okolí ale brzy utichli. Utichli a tři muži, se rozeběhli k polomrtvé dívce.
Ležela na zemi a ztěžka dýchala. Jen stěží neupadla do kómatu, ba dokonce ještě nezemřela. Sasuke si nad ní klekl a vzal její ruku do svých. Jeho dech se zrychlil strachem o ni a ona, i ona dostávala strach, že mu nebude moci povědět pravdu.

"Vydrž! Prosím tě! Vydrž, zachráníme tě!"
Sakura se jen mile usmála, protože věděla že to co říká je nereálné. Ona jí cítí, cítí SMRT a proto ho zarazila když chtěl ještě něco dodat.
"Ne Sasuke, není na to čas, já, cítím jak umírám, jak slábnu, jak se to blíží, blíží se můj konec a musím ti toho ještě tolik říct..."
"Ne takhle nemluv! Ty nezemřeš! Bojuj s tím!" hysterčil.
Sakura oproti němu byla klidná, jako by smířená a to on nechápal.
"Promiň ale nejde to nemohu, proto mi teď neskákej do řeči..."
"Musíš!" udělal to co nechtěla.
"Bože Sasuke! Jak já tě nenávidim! To si vážně tak zabedněnej!" vykřikla co jí síly stačili.
"Promiň, Sasuke, já, pochop musím ti toho to-tolik říct a dochází mi dech, tenkrát když si se vrátil do konohy, bože Sasuke já tě tak nenáviděla a pak, pak když jsem tě uviděla v té sprše, nemohla jsem si pomoct, byl si tak krásný a já, pomalu jsem zase začala cítit to co jsem cítila před tím. Jenže to nešlo, nešlo s tebou přestat bojovat, už jen ze zvyku! Byl jsi si moc jistý sám sebou a tak jsem tě musela shazovat. A nejvíc mě štvalo jak, jak jsem tě každý den vídala s jinou holkou. Tak moc to bolelo, tak moc se mi chtělo brečet, tak moc...ale dusila jsem to v sobě. Je mi to tak strašně líto Sasuke já tě..."
"Šššš! Už nic neříkej! Strašně se vysiluješ!"
"Jenž ať chci sebevíc! Ty sílu už zpátky nenaberu, je to jedno jestli budu žít, žít dalších deset minut nebo deset vteřin! Důležité je ale jedno já...tě..."
"Sakuro? Sakuro?! Sakurooo?!!!!!" rozkřičel se a do očí se mu nahrnuli slzy.
"Já tebe taky!" vzlykl.
Objal její tělo a popustil stavidla hrází. A ne jen on, i Naruto a Kakashi, i oni tenkrát věděli že jim bude chybět.
A dnes, dnes jsou to tři roky co zemřela...."
"A jak to dopadlo se Sasukem?" zeptala se patnáctiletá dívka, s blond vlasy a nafialkovělími oči, zvědavě.
"Spáchal sebevraždu..." doplnil hlas kdesi za ní. Ve dveřích tam stála Hinata a i ona při vzpomínce na svou nejlepší kamarádku a kamaráda měla v očích slzy.
"Chtěl být navždy s ní, znovu se s ní setkat a už si jí nenechat utéct. Aspoň tak nám to vysvětlil v dopisu." utřel si Nauto slzu.
"Myslíš že se znovu setkali?" zeptala se posmutněle dívka ale v její hlase se tyčila naděje.
"Určitě," nezklamal ji, její otec, "oni měli být spolu, jen život jim nepřál a tak zvolili jinou cestu!" usmál se povzbudivě.
"Naruto?" ozvalo se znovu za ním, když patnáctiletá dívka odešla.
"Ano Hinato?" otočil se k ní.
"Miluju tě víš to?" s uslzenýma očima ho pohladila po tváři.
"Já tebe taky, víc než si dovedeš představit! A slib mi že nám se nic takového nestane..."
"Slibuji!"

***Konec***

Poznámky: 

Nooo psala jsem to, ani nevím proč je to hodně krátké a smutné ale asi to mělo svůj účel. Snad proto že věřím, že když někomu život npřeje a oni mají být spolu, věřím, že jednou ač ne v životě spolu budou =)

4.8
Průměr: 4.8 (10 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele akai
Vložil akai, Čt, 2009-06-11 13:29 | Ninja už: 5627 dní, Příspěvků: 1219 | Autor je: Asumův zapalovač

to bylo opravdu skvělí Smiling ani mě samozdřejmě špatný konec nevadil Laughing out loud

you wanetd it; chtěla jsi to… tak si sakra nestěžuj!
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.

„What a world we live in, to see such unique idiots…?”

Obrázek uživatele petricka-chan
Vložil petricka-chan, Út, 2009-06-09 17:45 | Ninja už: 5794 dní, Příspěvků: 798 | Autor je: Prostý občan

Sákra to bylo smutný...Sad Až mi vhrkly slzy do očí za chvíli budu mít pod sebou loužičku:D Povídka je úplně nejvíc kawai:)

Obrázek uživatele _Kakashi_
Vložil _Kakashi_, Út, 2009-06-09 15:53 | Ninja už: 5650 dní, Příspěvků: 31 | Autor je: Prostý občan

To je fakt pěkný (a smutný) ale pobavila mě představa hysterčícího(?) Sasukeho...

Obrázek uživatele Hammerofskill
Vložil Hammerofskill, Po, 2009-06-08 20:03 | Ninja už: 5562 dní, Příspěvků: 137 | Autor je: Prostý občan

hmm tragicky osud zomrel Sad