manga_preview
Boruto TBV 07

Last Chance


Last Chance

Optimistická nálada opadla, nikdo se nesměje. Proč? Vždyť je dnes tak krásně. Kvetou Sakury a jejich vůně omamuje na kilometry daleko a přesto nikomu není do smíchu. Do vesnice zvané Konoha právě vešel pohledný mladík s havraními vlasy a jeho oči by mohly konkurovat tmě. Ovšem to co spatřil mu dozajista vyrazilo dech. Konoha byla značně poškozená jako by se tu vedl boj. Některé domy podlehly plamenům, jiné na tom byly podstatně lépe i když barvou by soutěž o nejkrásnější dům dozajista nevyhrály. Co ho ale zaujalo víc byli lidé a děti kteří byly venku. Nebylo to jako za jeho mládí, kdy se děti snažily dokázat že jsou nejlepší, stejně jako tomu bylo u Naruta. Ba ne, z tady těch lidí jako by se vytratila naděje. Na každém stromu Sakury plandal černý šál nebo něco takového. Když si lidé prozkoumal víc, mohl zjistit že většina z nich, ba dokonce všichni jsou oblečeni do černého oděvu a někteří z nich zápolí se slzami kdežto jiní už stavidla hrází uvolnily. Nechápal co se tu stalo tak strašného, každopádně něco ve vnitř mu radilo že by se měl bát. Někdo zemřel!? Napadlo ho, což jistě není zas takový postřeh jako kdyby přišel na to kdo, leč takovému postřehu byl ušetřen. Dal se do běhu jako by se tu jednalo o závod a on zápasil s časem, o minuty nebo snad i o vteřiny, jenže tento zápas je prohraný což on sám tušil. Tsunade, musím najít Tsunade! Mihlo se mu hlavou a také tento nápad uskutečnil. Vřítil se do budovy Hokageho jenže zde Tsunade nebyla. Jediné místo kterého napadlo jako další byla nemocnice.
Cestou potkal někoho koho by snad ani nečekal ale koho chtěl vidět. Jenže ani ten, u koho by předpokládal veselost a optimismus mu takovouto službu nemohl poskytnout.
"Naruto?" oslovil ho v nadějném očekávání.
"Co se tu stalo?" hlas se mu chvěl v neblahém očekávání.
"Sasuke, kdybys věděl. Strhl se tu děsivý boj. Akatsuki nás napadli, nechtěli nikomu ublížit tedy nikomu až na děti. Nemilosrdně by je byli zabili kdyby jim Sakura nezabránila. Bojovala se všemi a děti zatím ostatní ukrývali do bezpečí. Zabila většinu Akatsuki, většinu až na jednoho. Na tvého bratra víš, on pro ni byl tvrdý oříšek už jen proto že," hlas se mu uprostřed věty zlomil, "protože se ti podobal a taky proto že tě milovala, ano Sasuke stále tě milovala a věděla jakou pro tebe má jeho život cenu, že ho chceš zabít sám..." zahleděl se na nebe.
"Proč o ní mluvíš v minulém čase Naruto?" podivil se, spíš si nechtěl připustit to co by se nabízelo.
"Pojď..." zatahal ho za rukáv a vydal se pryč.
Sasuke ho následoval v očekávání, že mu situaci osvětlí. Ovšem nic takového se nedělo do doby než došli k nemocnici.
"Proč deme sem?"
"Uvidíš.." pokývl hlavou, nadechl se a vstoupil dovnitř.
Zavedl ho až k pokoji s číslem 157 načež je doběhla Tsunade.
"Sasuke? Ach bože Sasuke, kéž by sis tento příchod naplánoval o něco dříve." povzdechla si načež zmizela v útrobách chodeb.
Sasuke, celý zmatený vstoupil do místnosti. Výjimečně nebyla celá bílá ale většinu pokoje zdobily větévky Sakury s rozkvetlými květy, růžové šátky a tak něco. Bylo tu všechno co by vám dokázalo říct něco o člověku kterému ty věci patřili. Uprostřed jedné stěny se tyčila postel a na ní ležela dívka která by dokonale splývala s bělobou peřin, až na vlasy, ty jediné zůstávali pořád stejné, optimisticky růžové. Jako by i teď říkali, že život jde dál. Jako by i teď chtěli dát naději.
"O-ona, ona je mrtvá?" obrátil se na Naruta v očekávání.
"Nemá k tomu daleko.." přikývl smutně Naruto.
"Zatím ale ještě není, tak proč jí berete naději? Proč o ní mluvíte v minulém čase! Zatím je ještě mezi námi!" hysterčil. Sám ani nevěděl proč, prostě ho to rozčílilo.
"Při životě jí udržují přístroje, nebýt nich, už by tu nebyla. Jde o to že se nikomu nechce udělat ten osudný krok. Nikomu se nechce utnout její, už tak dost smutný, život."
Sasuke zoufale odvrátil pohled na ni, na dívku které kdysi strašně moc ublížil a teď by dal cokoliv za to aby to mohl být s ní.
"Tohle je nespravedlivé..." přistoupil k posteli a uchopil její ledovou, malou ručku do své dlaně.
"Mohu za to já! Je to jen moje vinna!" podíval se ke stropu.
"Proč za to musí platit ona? Proč zrovna ona?" oči se mu leskly.
"Miluješ ji viď?" poplácal ho po rameni.
"Bohužel Naruto, bohužel jsem si to uvědomil až moc pozdě..." hlesl.
"Ani nevíš jak, ani nevíš jak moc mi to je líto, ona přeci nemůže takhle zemřít.." vrtěl hlavou, to už mu po tváři stékala první slza.
"Víš Sasuke, někdy je to až směšné, jak si život s osudy lidí nepěkně pohrává. Tohle není spravedlivé i když, co když jí tam někde nahoře v nebi bude lépe? Sakura i přes to co si prožila, i přes to všechno, dokázala neuvěřitelné věci! Lidé, všichni lidé jí tu měli rádi včetně dětí. Byla skvělá lékařka! Jestli zemře, všichni budou trpět a myslím že dostanou strach, jenže ovlivnit to nemohou..."
"Neumím si život bez ní představit, možná je to divné, tak dlouho jsem byl bez vás, jenže, jenže tohle je jiné, do teď jsem žil s pomyšlením na ní, že žije a je třeba i šťastná a teď? Teď už mě bude doprovázet jen svědomí že jsem jí ublížil a nikdy to nebudu moci napravit.."
"Ple-pleteš se Sasu-Sasuke-kun už jen to že, že si tady a dokonce, dokonce roníš slzy pro mě, je naděje na, na nápravu..." ozval se velmi tichý a podle tónu i slabý hlas.
"Sakuro?" vykřikli oba chlapci.
"Tak, tak jsi se vrátil?" konečně odlepila víčka od sebe a odhalila krásu svých očí.
"Pořád stejný, stejný fešák.." mluvilo se jí těžko.
"Sakuro, proč? Proč si ho nezabila?"
"Starý Sasuke by to, by to pochopil..." věděl na co narážela.
"Jenže starý Sasuke už neexistuje, vrátil jsem se a z velké části kvůli tobě, už si nemyslím že si otravná, už si nemyslím že si slabá...prosím neumírej! Prosííím!" byl hysterický a zoufalý.
"No tak Sasuke," promluvila klidně, "to že zemřu neznamená že tě přestanu milovat. Jednou, jednou se zase setkáme a tam, tam nám třeba bude dopřáno být, být spolu..ehm...ehm!" zakašlala.
"Nevysiluj se!" pohladil jí po vlasech a pak se otočil na Naruta. Ten to pochopil a odešel na chodbu.
"Proč, když vím, že tohle probuzení už je moje poslední? Jako bych ostatní už vyčerpala. Číslo po čísle, cítím jí, cítím smrt a je to zvláštní! Vůbec se nebojím, nemám strach protože vím že až zavřu oči, což bude brzo protože mi těžknou víčka, až zavřu oči. Už to, už to bude naposledy eh, eh, eh!" opět se rozkašlala.
"To neříkej, Sakuro miluju tě!" tato slova byla jeho poslední nadějí.
"Já tebe taky ale už to nejde...promiň, ona, ona je silnější, silnější než já eh, eh, eh. Promiň..."
Sasukemu po tváři stekla slza. Poprvé od doby co oplakal rodiče. A to kvůli dívce, které před několika lety řekl, že je otravná...
"Můžu, můžu mít poslední přání?" vydechovala čím dál tím víc ztěžka. Jako by jí na hrudník sedl slon nebo spadl neuvěřitelný balvan.
"Cokoliv..." zašeptal protože i on se začal smiřovat s tím, že odejde...
"Polib mne...prosím! Poprvé a naposledy..prosím.." vydechla opravdu ztěžka.
Přikývl, naklonil se nad ní a s pohledem ponořeným do jejích očí, spojil jejich rty.
Cítím jí, blíží se. Slyším kroky, tichounké kroky které se blíží. Když zavřu oči, ocitnu se na pokraji tunelu. Tunelu na jehož konci je světlo a to ozařuje něčí siluetu. Moje tělo pomalu chřadne. Nemám sílu otevřít oči, už ne. Nemohu s ní bojovat. Vím že tady už je veškerý boj ztracený, nejde to. Slyším hlasy jak mě prosí ale já to nedokáži. Už necítím Sasukeho rty na svých ale nedokážu se podívat, nemůžu, nechci? Můj stisk povolí a já slyším volání, nepřerušované pípání přístrojů a doznívající tlukot srdce.
Buch, buch, buch...
Buch, buch...
Buch...

Je tady!!!!
SMRT

Mělo se to stát, veškerá naděj byla zbytečná ale já se přesto cítím volná. Vidím zpovzdálí jak někdo bojuje o život růžovlasé dívky a pomalu mi dochází že to jsem já. Vidím tři lidi jak tu stojí a neubrání se slzám. Tak moc bych jim chtěla říct ať nepláčou, není to potřebné. Já už se nemůžu vrátit. Slyším varhany, tichou melodii krásné písničky jak se line vzduchem. Vidím světlo, volá mě abych šla k němu blíž. To světlo značí naději, šanci na nový život. Ne, ten už nebudu žít, budu pozorovat lidé jak se vypořádají se svým životem. Pomáhat jim najít správnou cestu ale nebudu žít...

Mělo se to stát, veškerá naděje byla zbytečná ale já se přesto cítím volná. Vidím zpovzdálí jak někdo bojuje o život růžovlasé dívky a pomalu mi dochází že to jsem já. Vidím tři lidi jak tu stojí a neubrání se slzám. Tak moc bych jim chtěla říct ať nepláčou, není to potřebné. Já už se nemůžu vrátit. Slyším varhany, tichou melodii krásné písničky jak se line vzduchem. Vidím světlo, volá mě abych šla k němu blíž. To světlo značí naději, šanci na nový život. Ne, ten už nebudu žít, budu pozorovat lidé jak se vypořádají se svým životem. Pomáhat jim najít správnou cestu ale nebudu žít...

KONEC

Poznámky: 

Možná si říkáte proč zrovna last chance, což znamená poslední šance, když Sakura zemřela. Tady není hlavním motivem její smrt ale to, že si Sasuke uvědomil že udělal chybu a pokusil se jí napravit. Přišel včas, možná nepřišel záleží na úhlu pohledu ale pro mě přišel v čas, přišel v čas aby se jí mohl omluvit, dostal poslední šanci říct jí co cítil po celou tu dobu a pokusil se své chyby napravit...Proto Last chance

4.8
Průměr: 4.8 (10 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Suze
Vložil Suze, Po, 2009-12-28 14:11 | Ninja už: 5943 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Prostý občan

To bylo smutný Sad ale krásný.. moc se mi líbí tvoje povídky

Obrázek uživatele akai
Vložil akai, Čt, 2009-06-11 13:48 | Ninja už: 5627 dní, Příspěvků: 1219 | Autor je: Asumův zapalovač

jak tak čtu novější povídky, většina je dost smutná...Pořád má první místo av nejsmutnějších povídka hra na city a necity, ale...prostě jsem tím vším chtěla říct že píšeš úplně skvěle a nedokážu si Kopnohu bez těchto FFek představit Smiling

you wanetd it; chtěla jsi to… tak si sakra nestěžuj!
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.

„What a world we live in, to see such unique idiots…?”

Obrázek uživatele maklmape
Vložil maklmape, Ne, 2009-05-31 18:56 | Ninja už: 5580 dní, Příspěvků: 382 | Autor je: Recepční v lázních

Moc krásně popsaný, i když Sakuru nemusim a trochu mě zarazilo, že by porazila všechny z Akatsuki, ale to neva, stejně je to nádherná povídka, kterou stojí za to přečíst Smiling

Obrázek uživatele petricka-chan
Vložil petricka-chan, Ne, 2009-05-31 09:49 | Ninja už: 5794 dní, Příspěvků: 798 | Autor je: Prostý občan

Jůůů tvoje FF-ky naprosto žeru:) Tahle byla bombovníííí!!Smiling Bobek Sakura ale Sasukeho pocity jsi dokázala vyjádřit naprosto úžasně:) Super:)

Obrázek uživatele Ithorak
Vložil Ithorak, Ne, 2009-05-31 05:05 | Ninja už: 5548 dní, Příspěvků: 341 | Autor je: Prostý občan

[/i] Jůů...tak to bylo krásnéé...hodně mě to nutilo nad tím přmýšlet...i když nemám moc rád pár SasuSaku tak tohle bylo klásnéé!!

Žádné příběhy, které si o mně lidé vyprávějí,
nemohou změnit to, kým jsem doopravdy.
- Luke Skywalker

kulturistika a fitness |
Sportovní výživa, posilovací stroje

Obrázek uživatele Kaia-chan
Vložil Kaia-chan, Ne, 2009-05-31 04:59 | Ninja už: 5797 dní, Příspěvků: 1192 | Autor je: Prostý občan

Mám tady první komentí. Smiling Taková smutná FF, to mě donutilo zamyslet se...asi jsi neměla moc dobrou náladu, kdyžs to psala..

Už to tak bude?
Return? Smiling Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků Smiling

Obrázek uživatele -Rock-PrinceSs-
Vložil -Rock-PrinceSs-, Po, 2009-06-01 18:45 | Ninja už: 5510 dní, Příspěvků: 120 | Autor je: Prostý občan

Noo mm jak se to vezme já na začátku nevěděla jak to dopadne...myslim že k tomu hodně dopomohla písnička kterou jsem poslouchala