Legenda týmu 11 ep. 6

Modrý text je Neiselův, černý můj.

Den začal
Sarin vzbudil Arina a připravovaly se na cestu,ostatní z Neislova týmu spali krom Neisla ten ještě doslova nas*aný ze včerejška přiskočil k Adami a začal:
„Co si dop*dele myslíš??? Si myslíš že jsem to mněl jednoduchý? Že jsem hned zapad nebo co?!! A vůbec kdo se vás prosil ať přijdete? Nikdo! Ano moje máti umřela ale neodešel jsem kvůli tomu….bylo to kvůli něčemu jinému neměl jsem to nejjednodušší přiznávám že ty také ne ale to si na mně nemusíš vylejvat zlost! Ano byl jsem tam na ty blbý slavnosti tvých dveřích jsem byl asi 3x….poprví jsem potkal Sarina a bylo jasný že mám jít….po druhý jsem potkal tvojí máti a nebyl příjemná….a po třetí jsem to radši vzdal!!!!!!!co se týče toho zajebanýho klanu…..co udělal ten tvuj?!!jo promiň já zapomněl že žádnej nemáš…..my se tam hnali jako ču*áci a tohle je vděk???!“ Neislovi se do očí hrnuly slzy na tohle neměl nervy otočil se a odskákal pryč,Adami ještě zděšená z toho šoku se zase sesunula a začala potichu břečet,ostatní tam stály jako opařený až na Arina který se snažil rozveselit Adami,Sarin si povzdechl a začal balit stany ostatní následovaly jeho přikladu,Enar zvedla dvě katany ležící na zemi a odskákala stejným směrem jako Neisel.Ostatní šli dál podle plánu,když už byli u nějáké spálené vesnice přiskočili k nim dva shinobi všem bylo jasné kdo to je…došli k spálené vesnici a začli jí prozkoumávat…nikde nikdo když byly Enar a Neisel samy zeptala se Enar:
„Ty se znáš stou Adami?“
„Jo…bývalý tým…..to od její matinky jsem to tenkrát schytal“
„Schytal?“
„To stim jedem..“
„Jo jasně….“
Neislovi v mysli:“Co tu ještě chceš??“řekla Anko a vytáhla kunai
„Jenom navštívit Adami..“
„Nikdy!“křikla Anko
„Alee..“nestihl doříct svou větu Neisel a už mněl v ramenu hada usoudil že radši půjde pryč a zmizel jako se objevil
O týden později
„Má hadí kousnutí ale jed začal působit až teď“to bylo poslední co si z toho Neisel pamatoval.
Nyní
Neisla probudilo z myšlení až hlasité zakřičení,všichni se vydali tím směrem…Nějaký bandita držel pod krkem nějakou ženu.
„Pusť ji!“zakřičela Enar
Jenže v tom už ho zezadu zabila Adami. Přiskočila k němu a vrazila mu kunai do zad. Ostatní se na ni zděšeně dívali, dokonce ani Sarin, vždy tak klidný, Sarin, který vyřešil každou situaci, nebyl schopen slova. Byl přímo zděšen.
„P-proč jsi ho zabila,“ vykoktal Arin. Adami se ušklíbla.
„Protože…. Už mě prostě nebavil. Hračka, která začne rozbíjet ostatní, je k ničemu,“ pravila bezcitně Adami. Žena se k ní otočila, a jakmile spatřila její tvář, padla k zemi a čelem se dotkla prašné cesty. Nikdo to nechápal, dokud nezadrmolila omluvu.
„Má paní, promiňte. Nechala jsem se hloupě nachytat, prosím odpusťte mi to, že jste se vy a vaši přátelé museli kvůli mně obtěžovat….“
„Oni nejsou mí přátelé,“ opravila Adami ženu a Neisel se při tom podivil nad její chladností.
„Já nemám přátele, a ty jsi mě hluboce zklamala.“
„Promiňte paní, už se to nestane, jen mi prosím dejte svou přízeň…“
„A za co?!? Za nicnedělání? Pche… Můžeš být ráda, že tě nepotrestám!“
„Ne, jen to ne, prosím, dejte mi šanci,“ kvílela žena. Neisel pozdvihl obočí a zeptal se Adami, co to má znamenat.
„Pche… Neměla bych ti vůbec nic říkat,“ řekla Adami, ale všimla si Sarinova výhružného pohledu a rozmluvila se. „Ona je jen pěšák v mých plánech, a proto na ní nezáleží. Nemusíte si s ní dělat starosti, je mi naprosto oddaná a udělala by pro mě cokoliv. Ten muž byl její společník, jenže… Chm… Nebyl dost silný, aby to přežil.“
„Adami, to snad nemyslíš vážně,“ rozčílil se Sarin.. „Promiňte jí to chování, ona je dost panovačná, víte,“ omlouval se ženě a začal ji zdvíhat ze země.
„To se ještě uvidí,“ sykla Adami a zmizela v lese.

Večer
Oba týmy se utábořily. Všichni jedli, tedy všichni kromě Adami. Ta stále byla někde v lese. Sisvia ji sice chtěla hledat, ale Sarin řekl, že si za to může sama. Arin věřil v to, že Adami v lese objeví svou sílu mládí a Neisel se k tomu nevyjadřoval. Enar vypadala, že je jí to upřímně jedno, a Arder byl tak zaujat Sisviou, že šlo těžko určit, jestli vůbec ví, kdo je Adami. Neznámá žena se představila jako Miriam pocházející ze země Močálů. Nijak nevysvětlila to, že zná Adami, protože od jejího odchodu porušila mlčení jen, aby se představila a poděkovala Sarinovi za jídlo. Ten doufal, že se s ní někdo ze dvou týmů spřátelí a ona třeba něco poví o oněch záhadných nepokojích. Miriam ale zarytě mlčela, a tak Sarin po chvilce svou snahu vzdal. Dělal si starost o Adami, ale také si říkal, že třeba něco objeví. Začalo pršet. Setmělo se. Havrani kroužili nad tábořištěm bezradných shinobi. Neisel měl hlídku jako první. V dálce slyšel výt vlka. Jednoho, dva, tři. Těžko říct, proč tak moc vyli. Vyli, jako by cítili nějaké nebezpečí. Nebezpečí nepředstavitelných rozměrů, které se blíží stále více k nim...
„Prší a venku se setmělo
tato noc nebude krátká
beránka vlkům se zachtělo....“ Neisel zaslechl zpěv. Nebyl si jistý, kdo to zpívá. Raději vzbudil ostatní. V dáli zavyl vlk, a zpěv zanikl v odpovědi jeho druha.
„Prší a venku se setmělo... tato noc nebude krátká... beránka vlku se zachtělo...“
Miriam se probudila.
„To je ona,“ zašeptala. Zahřmělo. Všichni se na ni otočili.
„Kdo? Vy... vy ten zpívající hlas znáte?“ zeptal se Neisel. Miriam se na něj podívala.
„Ano. To je.... Moje malá.... moje malá Aoi.... Aoi! AOI!! AOI!!!!!“ vykřikla žena, naprosto zbavená svých smyslů. Zpěv ustal. Z lesa vystoupila podivně bledá dívka s mašlí v blonďatých vlasech. Její šaty byly místy špinavé či natržené, Kapky deště dopadaly na černé volánky, které měla snad všude. Na rukávech, sukni.... Černé botičky s mašličkami měla od bláta, nemohlo jí být více než šest let. Usmála se.
„Ahoj, Miriam-san. Neviděla jsi Adami-sama? Měli jsme se s ní setkat.“
„Ano, já vím..... Neboj, Adami-sama na nás nezapoměla. Myslela jsem si, že jsi to ty, už když jsem slyšela ty vlky. Kde jsou ostatní?“
„Přijdou.“
„Tak moment, o čem to vy dvě mluvíte?“ zeptal se Neisel. „Proč Adami oslovujete Adami-sama? Co jste zač? A co tady vůbec děláte?“
„Neřeknu,“ zachichotala se rozpustile Aoi. „A stejně, na řeči není čas. Ten, po kom pátráte, je tady.“
„Jak to myslíš?“
„Copak to nechápeš, Neisel-chan? Pátráte po tom, kdo způsobil ty problémy tady.... Byl to jeden gang... A ten je teď tady,“ zachichotala se opět Aoi. Ozval se hlas ze křoví.
„Dobrá tedy. Když to víte, aspoň se nemusíme skrývat. Vlastně jsme vám chtěli říct, že máme vaši kamarádku a chceme za ní výkupný,“ oznámi a ukázal na svého kumpána, který držel Adami pod krkem. Dýchala sice, ale vypadalo to, že je v bezvědomí.
„Tak to ani náhodou!“ zvolal Arin. Pokusil se na zločince zaútočit, ale ten ho hravě odrazil. Nás jen tak nepřemůžete, řekl jiný a zasmál se, stejně jako dvacet jeho spolubojovníků. Pak něco zašeptal a foukl. Oba dva týmy to položilo na zem. Všichni zažívali neskutečnou bolest a nemohli se postavit, na vlastních nohou stál jen Neisel opírající se o strom a Miriam s Aoi. Ty vypadaly, jako že to s nimi ani nehnulo. Miriam se usmála. Začala okolo ní vířit podivná, viditelná čakra. Ninjové na ni soustředili své pohledy. Aoi od ní ustoupila o pár kroků dál. Proužky fialové čakry se Miriam rozběhly po těle.
„Nedovolím vám ublížit Adami-sama,“ promluvila. Začla dělat složité pečeti. Upřela pohled na zločince... a během mrknutí oka prořízla dvěma banditům hrdlo. Rychlostí blesku se přemýstila k tomu, který způsobil bolest oboum týmům, když ji strefil letící kunai. Sice ji jen lehce škrábl, to ale stačilo, aby ji to vyvedlo z rovnováhy a ona upadla. Neisel se mezitím vzpamatoval, provedl několik pečetí a uzavřel jedinou dívku patřící ke gangu do ledového vězení. Muž, který stál vedle ní, po Neiselovi hodil kunai a Neisel upadl na zem. Měl zraněnou nohu a nemohl vstát. Aoi se nadechla a začala zpívat píseň beze slov. V lese zavyli vlci a jeden velký, černý, vyskočil na mýtinu a na které se lidé nacházeli. Zavrčel. Aoi máchla rukou směrem ke zločincům a vlci se na ně vrhli. Stihli rozervat několik svých protivníků, aleten největší z nich provedl nějaké větrné jutsu a vlky i Aoi odhodil na stromy a zlomil jim tak mnoho kostí v těle.
„Je s námi konec,“ zašeptala Sisvia a po tváři jí skanula horká slza. Zločinci se zasmáli a bavili se pohledem na bezbrané shinobi.
„To bych neřekla,“ ozvalo se jasně. Hnědovlasý muž, který až dosud držel Adami padl v kaluži krve k zemi. Adami mávla rukou k obloze a vítr odfoukl mraky. Měsíc osvítil noční krajinu.
„A k***a,“ vyjádřil se k tomu Sarin. Věděl totiž, co Adami dokáže, když se naštve. Adami se zableskly oči. Sehnula se k mrtvole u jejích nohou a pomalu vytáhla katanu, kterou muž vlastnil.Otočila se k jeho bývalým kumpánům a rozběhla se.