manga_preview
Boruto TBV 07

Cítit vítr a dotek trávy...

„Omlouvám se Kazekage-sama,“ dívka sklopila oči k zemi a očekávala kázání.
„Bohužel se stalo. Teď s tím už neuděláš,“ pokývl hlavou Gaara „Běž.“
„Ha… Hai Kazekage-sama,“ zakoktala se vykulená dívka a honem zamířila ke dveřím, co kdyby si to náhodou rozmyslel.

Gaara se díval jak se za ní zavírají dveře. Povzdechl si a začal s papírováním. Nenáviděl tuhle práci a záviděl všem, kteří si mohou chodit na mise a nemusí sedět na zadku v kanceláři. Jednou rukou bral papíry a v druhé držel razítko, kterým opatřoval všechny dokumenty. Jakmile měl všechno orazítkované, tak začal vyplňovat podrobnosti o misi, která právě ztroskotala. Za normálních okolností by tu holčinu pěkně seřval, ale ne dnes. Byl unavený tím dlouze plynoucím životem.

Když se ráno probudil, tak cítil, že je unavený. Unavený a při tom vyspalý. Uvědomil si, že za poslední rok neopustil, až na pár dní vesnici. Nemohl si vzpomenout na zalesněnou krajinu a trávu. Před očima měl jen písek a temně hnědé skály, které z něj vyčnívaly. Snažil si vybavit, jaké to je, když na tvář dopadají dešťové kapky. Ale i tentokrát to bylo marné. Seděl na okraji postele, koukal do pískově žluté zdi a snažil si vzpomenout na věci, které zažil na misích.
Nevybavil si ani jedinou. Všechno zahalovala mlha, která se spíše podobala pískové bouři, jež se strhla za hradbami vesnice. Vstal, ale nevěděl co má dělat. Nechtěl jít zase do kanceláře a vyplňovat další formuláře, výkazy a další dokumenty. Chtěl vyrazit ven. Ven z toho pískového vězení, které ho svírá stále víc a víc. Ale to přece nešlo. Byl Kazekage a musel se podle toho chovat. Nadával si proč, si tehdy vybral tuhle cestu.
S povzdech vyrazil z domu do úřadu. Uvítal ho stejný dřevěný stůl jako včera, jen na něm bylo více papírů. Posadil se za stůl a nacvičenými pohyby se dal do práce, ze které ho vytrhlo až hlášení jedné z chuuninek.

Pustil propisku a nechal jí dopadnout s tupým úderem na zem. Nevidomýma očima sledoval zavřené dveře a vpíjel se do každičké jejich rýhy. Myšlenky mu při tom bloudily jinde. Daleko od téhle stísněné kanceláře. Po okraji pouště za níž bylo to co chtěl znovu spatřit. To na co zapomněl.
Zvedl se židle a zamířil ke kruhovému oknu, ze kterého se otevíral pohled na celou Sunu. Každý dům ze stejného materiálu. Co dům to stejná barva. Jen tvary se lišily. Jako hrady z písku, které staví prťata na pískovištích. Ale copak tahle vesnice není v podstatě obrovský hrad z písku. Nedobytná pevnost, kterou spláchne první voda. Důvod proč sídlí v poušti daleko od života.
Odvrátil se od okna a zamířil ke dveřím. Věděl co udělá. Neřešil jestli je to správné nebo není. Prostě odešel z toho svého zatuchlého vězení. Ze svojí cely, do které se zavřel sám, dobrovolně. Zůstala po něm jen ta propiska ležící na zemi vedle nohy od stolu. A vedle ní modrá čára na pískové podlaze. Konečně život v tomto prašném hrobě.

Před budovou radnice se zastavil a obrátil se k ní čelem. První na co mu padl pohled, byl velký znak. „Kaze“. Vítr, trochu ironické. Velké obranné valy nikdy nedovolily žádnému poryvu větru, aby rozvířil písek ležící na ulicích, střechách i samotných obyvatelích. Vítr byla jedna z věcí, které se vydal hledat. Které toužil znovu pocítit.
Pokračoval dál. Po jedné z mnoha ulic, která se proplétala mezi domy. Vedla kolem dětského hřiště. Na plácku si několik dětí kopalo s míčem. Honili se za tou bílou šmouhou. Sledoval je z povzdálí. Měli rudé tváře a po čelech se jim řinul pot. Po chvilce zastavili a sborově oddychovali. Načež vyrazili pomalým krokem k lavičkám na kraji hřiště a osvěžili se vodou z lahví, které jim prozíravé matky daly sebou. Vodou, která byla v poušti vzácností. Vyvažovala se zlatem. Vodou, kterou toužil znovu pocítit okolo kotníků, když se procházel potokem.
Znovu zazněly jeho kroky po písku, jenž mu křoupal pod sandály. Tentokrát ho cesta zavedla k jediné z budov, která nebyla z písku. Budova ze skla, která se oslnivě třpytila v záři dopoledního slunce a nutila ho sklopit zrak k zemi. Zastínil si rukou oči a zahlédl rozmazané zelené šmouhy za sklem. Stromy a květiny, které v poušti nerostly. Byl tam jen párkrát. Bylo tam příliš dusno. Žádný vlahý svěží vzduch, který bylo požitek dýchat. Tenhle byl těžký vlhký a udržoval při životě těch pár tropických rostlin.
Potom konečně spatřil před očima trhlinu v obranných zdích, která se postupně rozšiřovala, až v ní bylo poznat hlavní přístupovou a vlastně jedinou cestu do a ven ze Suny. Místo střežené lépe, než pracovna Kazekageho. Za tou branou už se vítr proháněl po rozlehlých pláních pouště. Čechral pískové duny, ale rozpoutával i obrovské písečné bouře. Konečně se mu otevírala svoboda.

Šel pouští už druhý den. Spěchal. Do zad mu vanul ten dlouho nepocítěný vítr a přidával energii a rychlost. Letěl těsně nad pískem a skoro se ho nedotýkal. Oči měl upřené vpřed do dálky. Jeho oči viděli více než bylo na první pohled zřejmé. Neviděli pískový horizont, ale i to za ním. To co se přibližovalo s každým dalším krokem. Nebylo důležité, že si to sám nedovedl vybavit. Důležité bylo, že to cítil. Po dlouhé době věděl kam směřuje.
Po dalším kroku se najednou na horizontu objevil náznak zeleně. A při dalším se objevila další zeleň, takže celý horizont pokrývala zelená linka, která se stále rozrůstala do výšky.
Zastavil se tři metry před ní. Slyšel jak šumí vítr v korunách stromů. Viděl vysoké robustní staleté dřeviny, jak rozevírají k nebesům svou rozložitou korunu. Zaslechl zpívání ptáčka někde v tom větvoví. Viděl trávu, jak se jemně pohupuje ve větru, který si s ní hrál. Doléhal k němu i hukot nedalekého potoka, který si razil cestu mezi kořeny.
Bojácně udělal několik kroků vpřed. Špičkou sandálů se skoro dotýkal prvních stébel trávy, která se zakusovala do moře písku.Vyzul si sandály a stál nerozhodně dál na okraji toho jiného světa. Potom zavřel oči a udělal krok vpřed…

Poznámky: 

Tato povídka byla napsána za opakovaného poslechu těchto písní: "In between"; "In pieces" a "The little things give You away" od skupiny Linkin Park.

4.833335
Průměr: 4.8 (12 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele luccca
Vložil luccca, Ne, 2010-02-21 17:24 | Ninja už: 5418 dní, Příspěvků: 184 | Autor je: Prostý občan

ano, ano, každý se občas cítí jako ve vězení, že? a přesně takhle to vypadá, když už ten řetěz u krku mít nechceme... jak řekla Yamata, maluješ slovy a ten vznilý obraz je vážně velkolepý

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Po, 2009-05-04 21:47 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Jestli něco opravdu obdivuji, tak je to schopnost malovat slovy. A tobě to jde dokonale.

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Po, 2009-05-04 20:59 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Za tu dobu co jsem na Konoze jsem se naučil si vážit skvělého popisu. Takže si vážím i téhle povídky, naprosto dokonalé, to jak pořád používáš slovo písek skoro vyvolává touhu po vlahém větříku a orosené trávě.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.