Chlapče, ty ses pro válku nenarodil
„Zatraceně, uhni!“ zařval muž.
Jen taktak jsem se vyhnul kataně, která zasvištěla pár centimetrů vedle mě. Muž se ohnal svou zbraní a útočníka zabil.
„Dě-děkuju!“ zakřičel jsem v odpověď. Ale on tam už nestál, nejspíš pronásledoval dalšího nepřítele.
Otočil jsem se a pokusil se soustředit. Bylo mi dvacet a tohle byla moje první bitva! Neočekávaný útok na-
„Prásk!“ další rána. Zasykl jsem a popadl nejbližší věc, která by mi mohla pomoct. Kámen? Nevadí. Ohnal jsem se po muži, a trefil ho přímo do spánku. Ani nestačil vykřiknout a bezvládně se sesunul k zemi. Ruka se mi trochu zatřásla. Je mrtvý? Za-zabil jsem ho? Ale nebyl čas přemýšlet.
Útok na našeho feudálního pána. A pro mě možnosti, jak konečně ukázat, za co stojím. Že jsem dobrý shinobi! A já to dokážu!
Proběhnul jsem kolem několika křičících lidí.
„Néé!“ vykřikla zoufale nějaká žena a vrhla se k podivné hromádce, ležící na zemi.
„Toru-chan!“ opakovala stále dokola.
„Co se děje?“ chtěl jsem se zeptat. Ale pak… ta hromádka nebyla nic jiného než miminko, se zakrvácenými ručičkami dosud sevřenými v malinkaté pěstičky. Ale nepřirozeně rozhozenými kolem těla. Udělalo se mi zle. Zapotácel jsem se. Tohle… není správný… ne!
„Ne,“ zakoktal jsem. „Ne…“
Žena se k malému děťátku sklonila a pokusila se ho sevřít v náručí. Rychle jsem ji popadl a pokusil se ji odtáhnout pryč. Ale nohy jakoby mi zdřevěněly.
„No tak… musíme pryč,“ přesvědčoval jsem ji a snažil se nedívat na TO.
Odmítala.
„Rychle!“ poručil jsem jí. Neposlouchala. A najednou… najednou jsem neměl koho zachraňovat. Záblesk, nic víc… záblesk něčeho modrého… nebo žlutého? To je jedno. Ale ruka ženy byla najednou bezvládná, a její oči skelné. Už se nedívaly. Ale navždy v nich zůstane to zoufalství…
Nevím, jak jsem se dostal pryč. Náhle jsem byl jinde, uprostřed ještě většího zmatku. Ten křik, to zoufalství… je všude!
Někdo to sakra musí zastavit… možná já, ale jak? Jsem tak… slabý, uvědomil jsem si.
A kde je sakra feudální pán?! Rozkaz byl, že máme pobít co nejvíc nepřátel. A on se postará o zbytek. Kdo ví, jak. Nějaká nová technika, nová zbraň? Bylo to přece jedno, jeho problém.
Musel jsem ho najít. To bylo jediný, na co jsem byl schopný myslet. A když to nevzdám, dokážu to. Nikdy se nesmím vzdát! Abych splnil svoje sny… byl slavný, a…
Nepřemýšlel jsem. A pak jsem ho uviděl… jenže, co teď?
Odpověď přišla hodně rychle. V podobě muže s hodně nebezpečně vypadajícím výrazem ve tváři. A něčím zvláštním v ruce, mířil na mou naději.
„Ne!“ vyrazil jsem proti němu.
Pohrdavě se po mě podíval. Obtěžoval jsem ho, kazil mu jeho úkol.
„Chlapče, ty ses pro válku nenarodil,“ zašklebil se mému, nejspíš vyděšenému výrazu ve tváři. Feudální pán ho pořád ještě nezaregistroval. Zarazil jsem se. Vítězoslavně se usmál a napřáhl se.
Jenže já… Vrhnul jsem se před svého pána a nechal soupeřovu techniku, aby místo něj zasáhla mě. A… teď je ze mě konečně hrdina, budu slavnej, napadlo mě, ani nevím proč. K čertu, proč?
Budu to, čemu lidi říkaj hrdina. Moje poslední myšlenka.
Jo, kéž by.
Byl jsem hodně udivený, když jsem se probudil.
Bylo ticho. Ale žádný světlo, žádný chlapík u brány, kterej by mě poslal do nebe. Nebo do horoucích pekel. Prostě jsem jenom ležel na místě, lidi, to miminko, pán… nikde.
Bitva skončila.
Nikdy jsem se nedozvěděl, proč jsem tu zůstal. V tomhle světě. Nikdo mě neviděl, byl jsem sám. Ale pořád jsem tu byl. Bral jsem to jako výhodu… ze začátku.
Sledoval jsem lidi, jak si o mně vyprávějí. Beze mě by byli všichni mrtví, říkalo se. Feudální pán by natáhl bačkory. Poslouchalo se to dobře, ne že ne. HRDINA. Jenže roky šly a mě to pomalu přestalo bavit. Jsem mrtvý, a pořád tady. Jakoby nesmrtelný… ale mrtvý! Vždyť…
Nikdy mi nikdo neřekl, že to bude tak těžký! Dívám se na vás, lidi, a napadá mě jenom jedna myšlenka – JÁ CHCI TAKY ŽÍT!! Vy vůbec nevíte, co máte.
Často se procházím po vesnici, nejraději kolem Akademie. Tolik nadšených dětí, tolik snílků. Tolik budoucích hrdinů.
Tolik mrtvých.
Proč to děláte? Přestaňte… Chtěl jsem zastavit válku. A místo toho jsem se stal jedním z těch, pro který ostatní bojují. Tím, čím se ostatní taky chtějí stát. Mrtvolou? Oni tomu říkají hrdina.
Má smrt byla prý hrdinská. Co je to sakra být hrdina? Moje jméno stojí na tom zatraceným kameni se jmény padlých v boji. Už přes dvacet let! Jo, jsem hrdina… pche, tohle si nechte. Všechno bych to vyměnil za dlouhý, klidný život, třeba jako naprosto nevýznamný člověk kdesi v nějakém zapomenutém kousku světa.
Kdybych tak dostal možnost vrátit čas! K tomu útoku na naši zem! Ale… ani nevím, jak bych se zachoval tentokrát. Jasně, asi bych měl rozhlašovat věci jako „Udělal bych to znova“ a „Byla to smrt hodná ninji!“ Ale já fakt nevím. Možná ne. Ano, nikdy nezapomenu na to malé dítě, a na tu ženu… oni byli důvod, proč jsem to udělal. Proč jsem si myslel, že chápu nesmyslnost války…
Ale kdybych přežil, mohl bych mít rodinu, zažít hodně šťastných let… tak moc bych si to přál. Je to snad špatně, jsem sobec? Tak ať. Chtěl bych vrátit čas. Moci se rozhodnout jinak, nikdy nevstoupit na Akademii.
Víte, je hodně jednoduché prohlásit - „Položím za tebe život.“ Jenže ať jste jakkoli odvážní, obdivuhodní a dramatičtí, je tady ještě jistá maličkost, na kterou se dost často zapomíná – na konci taky budete mrtví. A sayonara, sny. Konec všeho.
„A víš, čí je tohle jméno? Jednoho velkého hrdiny! Zemřel v boji, jako pravý shinobi…“ řekl chlapec s pohledem upřeným na vytesané jméno.
„Vážně?“ zeptala se holčička a jméno jemně pohladila.
„Ano… musel být tak moc odvážný! Musím trénovat, a učit se bojovat… jednou chci být jako on!“
Zmatený, podivný... prostě zase jednou jsem se pokusila popsat pocity. tentorkát mrtvoly, to je u mě poprvé... a ani nevím, jestli mi to vydají, protože už je pozdě... ale v pravidlech stálo posílejte nejpozději do té osmé, tak... éto, zase hloupě žvaním xD
Zkrátka, chtěla jsem tím jen říct, že.. vždycky mě fascinovali hrdinové, kteří až... ochotně umírali. Za vlast/lásku/přátele... a tak lehce. Někdy dokonce ještě s úsměvem na rtech.
Já nevím, prostě mě jen napadlo, že... že to tak jednoduché určitě není...
Ve Smeťáku jsem psala důvod zabití toho malého -
Tahle povídka bude navždycky mou srdeční záležitostí... (no, i když to snad každá jednorázovna xD) ale přece jenom...
Jednou jsem si stěžovala, že poděkování je jako uzavření. Konec toho "povinného" kruhu - napsat povídku - okomentovat - poděkovat za koment. Hotovo, takže uzavřít, založit, a šoupnout do archivu.
Nikdy jsem to neměla ráda.
Jenže... uzavírání je nutný.
Takže... děkuju všem. Povídkáři jistě pochopí a nepovídkáři... buďte si jistí, že jsem vám vážně vděčná
Krásné, dojemné a málem mě to dostalo do "té" nálady, kdy bych od rána do večera jen brečela.
Úžasně ses do něj vžila, ty pocity jsi perfektně vystihla a konec? Ten to jen dokonale podtrhl.
Za pět, do oblíbených. Tohle si zaslouží být čtené ještě několikrát.
Skvělé, nettie...
Aktivní FF:
NABÍDKA, KTERÁ SE NEODMÍTÁ
- Sasoriho příběh: cesta od osamělého zběhlého ninji k zločinci plně oddanému své organizaci
zvláštní, krásné, originální... ne jen že se to krásně čte.. je to jako by mi někdo vybral takovéhle myšlenky z hlavy a každou zvlášť krásně zabalil a nakonec svázal do perfektního balíčku, z kterého ovšem plno těch myšlenek trčí, takže se na nich můžeme dál pohupovat a proplétat je... prostě i já často žasnu nad lehkostí, s kterou se oni "hrdinové" vydávají vstříc smrti s vidinou, že položí život za něco
teda je to uzasne moc sa mi to paci mas zmysel pre dramaticno.. je to krasna jednorazovka.. skvele
Hah, Nettiex zase ukázala, že "umí"
(to říkávaj skauti XD)
XD
Zajímavá povídka, dává mi na věci další úhel pohledu...
Moc zajímavá, díky.
Máš pravdu, asi bych na jeho místě taky litovala...
Byl hrdina, ale nezemřel pro to, co mu ve skutečnosti bylo nejdražší.(aby to aspoň stálo za to)
No, jenže lidi umírají jen tak, bez nějakého smyslu. Hrdiny se stávají i nechtěně, jen kvůli pár instinktům, či snad bleskovým myšlenkám, které ani nedotáhnou...
Pravda, každý hrdina nemůže zemřít pro to, za co chtěl opravdu bojovat...
Ale vlastně, kdyby se to vzalo kolem a kolem, možná ten muž opravdu zemřel pro něco, co pro něj bylo důležité, alespoň podvědomě. Když zabránil válce, asi to nebyla zase tak zbytečná smrt. Sice obětoval svůj život pro život nějakého pána (a úplně chápu, že toho litoval), ale kdyby viděl důsledky opačného rozhodnutí -válku, vlnu smrti- asi by ne
měnil...
Pokud teda té valce zabránil, jestli ne, tak to muselo být vážně na mašlu
Pardon já se tady zase vypisuju, s těmi svými teoriemi velkého třesku XD Co má ale člověk dělat, půlnoc na krku, není opilej, přičemž na něj přicházejí neznámé vlny optimismu...
Úchvatné, působivé, rozehrála jsi mi před očima celý ten příběh. To, že píšeš úžasně, to je jasná věc
ale i chopení se tématu války a přímo zde konkrétně pohledu mrtvoly je ve Tvém podání nepřekonatelné. Kdyby to nebylo veskrze krutě pravdivě smutné, řekla bych, že jsem z toho nadšená, ale to by někdo mohl pochybovat o mém psychickém zdraví xD Takže jen: Děkuju za připomenutí několika důležitých myšlenek i toho, že na Konoze je elita českého spisovatelského nebe! ^^
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
no, jelikož vím že ať je u nějakého FF milióny komentů, každý je něco hezkého, a a autor/ka z něj má radost chci napsat něco hezkého i k tomuto
Bylo to trochu smutné, ale "opravdové" ve válce přece umírají i třeba děti...
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Po všech těch komentech pod mnou už myslím nemá cenu ti psát, jak mě to oslovilo.
A přece ti to napíšu (chvála nikdy neomrzí 
) nett, prostě umí a nádherně se to čte 
Jsem ráda, že jsem si od tebe mohla něco přečíst...
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
To dieťa na začiatku...
Joj. To bolo dosť drsné... presne ako si písala do smeťáku. Toto tomu dalo rozmer... vtedy sa pochopí, prečo sa vojne hovorí, že je krutá.
Nettie, kráne to bolo. Na začiatku bolo uplne vidieť ten zmätok, chaos... Ako to prebiehalo. To jeho odhodlanie ako skočil pred svojho pána...
A potom... nič. Úplne bolo cítiť tie jeho pocity... teraz bol naštvaný. Zmätený, naštvaný a znechutený. Zo všetkého... Z vojny, z mylnej predstavi o tom, ako si všetci myslia že je to ľahké...
Budem hrdina, povedia si. Ale čo bude potom... na to už nemyslia.
Ten posledný odstavec ma úplne dostal... Úžasné.
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
Hrdina... To slovo fascinuje. Už jenom to slovo.
První osoba je tvojí sílou... Umíš to dobře i se třetí, ale první je taková víc sugestivní. Sugestivní... Nechá čtenáře se do textu vžít. Jo, to umíš sakra dobře
Nettie... Nepsalas, dlouho, žádná jednorázovka nechodila, a i tuhle čtu pozdě... Pozdě, ale měla jsem ji v záložkách od první chvíle, kdy jsem ji viděla... Ani vydaná ještě nebyla. Tak jsem se na ni těšila. Na tvoje psaní. Protože... Umíš to tak jedinečně, tak osobitě... Že prostě... Nejde nemít rád tvoje povídky. Nejde neoblíbit si je. Protože, ten kdo umí psát, nebude zapomínán... A to ty nejsi, vidíš?
Jenom tak dál, Nett, jenom tak dál... A všichni budou muset zadržovat dech, když jakákoli tvá slova budou číst
Krásný. Vážně krásný...
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Zmatený, podivný... A Nádherné
tam...tam...zomrelo dieta *fnuk* ja som to chcela v tom momente prestat citat, ale zvedavost zvitazila acitala som dalej a dosla som k tej vete polozim za teba zivot a ja neviem...ale normalne som sa rozrevala, fakt neviem preco...a ten koniec a to vsetko, je to uzasne
fajn kedze moje mozgove bunky klesli po ehmmm silvestri na minimum.....nedokazala som vymysliet ziadny originalny podpis (niezeby som niekedy nejaky mala
)
tak len jedno KDE JA TA OSOBA KTORA HOVORILA ZE OSLAVOVAT SILVESTRA S LUDMI KTORYCH VOBEC NEPOZNAM JE SPROSTOST?!!!! no niekto nevie o co tak prichadza
Nettie, tohle je... jiné. Já nevim. Je to jiné, než jsem zvyklá, jiné, než všechny povídky, co se na mě ze všech stran valí. Ale tím je to krásné.
Umírají s úsměvem na tvářích a my si o nich pak vyprávíme po dlouhá desetiletí, staletí... ale co vlastně oni za tu dobu prožívají? Co cítí?
Já bych řekla, že jsi to napsala skvěle. Vlastně, strašně se mi líbilo, jak jsi to vyjádřila. Ukázala jsi tam jakousi... ironii osudu? Jo, to asi bude ono.
Díky. Díky za to, že nám otvíráš oči.
http://www.zkouknito.cz/video_59020_hymna-yaoi-fanynek Aneb milujeme yaoi =3
TWINCEST FÜR IMMER!!!
Zmatený, podivný... taková bitva asi bude, proto i tohle by mělo být zmatený
Psát z pohledu mrtvoly je zvláštní, ale mně se tohle moc líbilo. Ne, tak jednoduché to určitě nebude... Já ani nevím co psát, když položím prsty na klávesnici, tak se všechny ty myšlenky nějak vypaří. Snad jen to, Nettiex, bylo to krásný 
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Tak je jen jedna věc co mě trápí. Kvalitní sutoři už nepíšou FF, je jedno, že tenhle příběh je daný do Narutího světa, ale už to není FF.
Takže tahle povídka je pro mě zatím ta nejlepší jednorázovka dneska, možná jí něco překoná, ale pochybuji. Zvláště ta první, válečná část je prostě působivá. Dodává tomu takovou štávu. Ježiš to je hrozný přirovnání. No nic!
Válka je skvělé téma. Jedno z nejlepší, dá se podat tolika způsobi a všechny mají něco do sebe. Proč? Nevím, možná je to tím, že válka je nejsmutnější a nejstrašnější věc a to je potřeba, protože ještě nikdo nenapsal zajímavou a citovou povídku o dětech klidně si hrajících na pískovišti.
No a ten konec té povídky, co budu říkat je to nejlepší konec co si mohla napsat. Působivý.
Edit: Nejlepší jednorázovka dneška potvrzena.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
T_T Nettie, to je tak strašne smutné
A to som si doteraz myslela, že hrdinovia myslia inak.. Ale myslím, že v tomto bude veľa pravdy.. Najprv veľké reči, ale keď už má prísť na skutky.. Všetci vycúvame a radšej si robíme starosť o vlastný život.. Achjo.. Zase jedna deprimujúca a pritom tak veľmi pravdivá poviedka 
Nie, jednoduché to zrejme nie je... Ale je jednoduché čítať túto poviedku, prejsť tie slová, zasnívať sa... Byť pri ňom, keď takto premýšľa... Vcítiť sa do toho...
Nettie, čo napísať... Je to proste moc dobré
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Vidím, že odhodlání vrátit na stránky své Monogatari nebylo jediné. Nettiex se odhodlala psát jinak, a daří se.