manga_preview
Boruto TBV 07

Natsuki 08 - Kurushii Namida

Přítel je někdo, komu pomáháš když je v nouzi, někdo s kým se dělíš o své zážitky, smutné i radostné chvíle, někdo kdo ti pomáhá, když jsi ty v nouzi... díky němu se stávám silnějším... Přátelství nemůžeš jen tak získat musíš ho sdílet ještě s někým jiným...
,,Přátelství... přítel...” vzdychla Natsuki a zadívala se do stropu ve svém pokoji. Nebyla si jistá jestli tomu pojmu rozumí správně.
,,Natsuki – sama?” ozval se Kabutův hlas za dveřmi.
,,Hm? Co je?” zabručela otráveně, když opatrně vešel dovnitř.
,,Nesu vám snídani...” oznámil ji suše.
,,To už je ráno?” vyhrkla udiveně. ,,Kdyby tady byly okna, věděla bych, kdy mám jít spát...” vzdychla vzápětí rozmrzele.
,,To ale není v podzemí možné...” řekl a položil ji tác na stolek u postele.
,,Je od tebe milé, že jsi mi udělal snídani,” usmála se na něj mile a začala s chutí jíst.
,,Ano, to je...” řekl rozmrzele, protože kvůli tomu, že se o tom nedávno zmiňovala, to teď musel dělat. Měl té dívky čím dál tím víc plné zuby. Zajímalo ho jak hluboko kvůli ní ještě bude muset klesnout.
,,Mmmm... Kabuto, jsi můj přítel??” pohlédla na něj.
,,Co prosím?”
,,Jsi můj přítel?” zopakovala.
,,Cože?” hleděl na ni jako by ji právě přeskočilo.
,,Kabuto, nemáš třeba dojem, že špatně slyšíš? Ptám se tě, jestli by ses stal mým přítelem,” vysvětlila mu.
,,Jestli si to přejete...” pokrčil rameny.
,,Dobře!! A co takoví přátelé dělají??”
,,No....” zamyslel se krátce. ,,Mladší si váží staršího a poslouchá ho, starší má vždycky pravdu a mladší si nikdy nikomu nestěžuje?” nadhodil jen tak a hlavně aby se ji co nejrychleji zbavil.
,,A kdo z nás je ten starší??” zeptala se ho se zvědavostí.
,,Přece já!” vyhrkl.
,,Ale ten blonďáček, co jsme ho nedávno potkali při té misi, říkal něco trochu jiného...” zamyslela se.
,,Důvěřujete víc mě a nebo jemu?” pousmál se a posunul si brýle na nose.
,,Tobě samozřejmě, ale....”
,,Žádné ale, Natsuki – sama... hoďte ho za hlavu,” usmál se, nemohl uvěřit tomu, že je tak naivní a hloupá, a sehl se pro prázdný tác. Ale Natsuki ho zarazila. ,,Půjdu s tebou! Nemáš teď jít k Sasuke – kunovi? Chtěla bych ho vidět...”
,,To bych vám nedoporučoval... Nemá vás zrovna v oblibě....” zakroutil hlavou. Ostatně, asi tak jako já... pomyslel si.
,,Už je to nejméně čtrnáct dní co jsem ho neviděla! Nemáš právo mi něco zakazovat!” nafoukla tváře a pohlédla mu do očí.
,,Ale jelikož jsme se stali přáteli, tak jako starší, bych to právo mít měl...” přemáhal se aby se nerozesmál, protože mu to připadalo naprosto absurdní.
,,Aha... ale, jako tvůj nadřízený, mám právo tě neposlechnout,” usmála se.
,,Nadřízený??” nechápal.
,,No... Orochimaru – sama je náš veliký šéf..”
,,Šéf??” nadzvedl obočí.
,,A jako takový velí tady tomu všemu, pak jsem já, pak ty a na konci je Sasuke – kun...”
,,Logika nade vše, že?” vzdychl Kabuto romrzele.
,,Nestůj a pojď! Sasuke čeká!” chytila ho za ruku a táhla ho pryč z pokoje.
Doufám, že umřu rychle.... pomyslel si zdrceně a definitivně rezignoval.
Natsuki ho táhla bludištěm chodeb, ale když se dostali do jedné z prostornějších vyrýsovala se v šeru před nimi postava s planoucíma rudýma očima.
,,Bojuj!” nakázal ji Sasuke a sáhl po meči.
,,Teď nemám náladu...” řekla mrzutě.
,,Bojuj!!” zavrčel podrážděně.
,,Ne, ty mi nemáš co rozkazovat!”
,,Když to nejde po dobrém...” zamračil se a v mžiku se objevil u ní s taseným mečem připraven zasadit ji ránu. Natsuki od sebe prudce odstrčila Kabuta, který tak tvrdě narazil do zdi a pak udělala krok vlevo, chytila Sasukeho za zápěstí pravé ruky, přetočila se za něj a přitiskla ho k nejbližší zdi. To vše se odehrálo během několika málo vteřin.
,,Jsi otravný...” zabručela.
Sakuro... Jsi otravná... vybavila se mu jeho slova. Copak klesl až tak hluboko? Náhle její stisk trochu povolil. ,,Sasuke, proč chceš pořád bojovat?” zeptala se ho.
,,To říká ta pravá...” odfrkl si posměšně.
,,To není pravda!” vyhrkla ublíženě.
,,Minule to tak moc nevypadalo...” ušklíbl se. ,,Chidori Nagashi!” vyhrkl vzápětí a Natsuki zasáhl silný elektrický proud, který ji odhodil asi metr vzad. ,,Zdá se, že nejsi nepřemožitelná...” ušklíbl se a pomalu se k ní začal přibližovat.
Natsuki se opatrně a s námahou zvedla ze země a vyděšeně se na něj podívala. Podle jeho výrazu si uvědomila, že ji chce způsobit spoustu bolesti. Bolesti, které se, jak si před chvílí uvědomila, strašlivě bála.
,,Nepřibližuj se!!” vykřikla téměř hystericky, když udělal několik dalších kroků.
,,Snažíš se mě obelstít nějakými hloupými triky? Na to ti neskočím!”
,,Ne, ne!! Řekla jsem aby ses nepřibližoval!! Jdi pryč!” vyhrkla a začala před ním couvat.
,,Jsi ubohá...” odfrkl si a ohnal se po ní svým mečem.
,,Sasuke – kun!” snažil se ho zastavit Kabuto, protože rozhodně nestál o to aby ji zranil a způsobil mu tak problémy.
,,Jdi ode mě!” odstrčil ho Sasuke prudce od sebe a pokračoval ve výpadech. Natsuki před ním uhýbala, ale protože byla vyděšená a zpanikařila, nedokázala se dostatečně soustředit. Náhle ucítila jak se ji ostří meče zakouslo do boku, klopýtla. Zem pokropilo několik kapek její krve, jakmile ji spatřila, klesla na kolena a roztřásla se, z nějakého nepochopitelného důvodu nebyla schopna pohybu.
,,To, že jsi mě porazila musela být jen náhoda... Podívej se na sebe!!” rozesmál se Sasuke a udělal dalších pár kroků vpřed.
,,Moc to bolí.... Bolest... utrpení....” hleděla Natsuki vytřeštěně někam do prázdna.
,,Vstávej!” zahřímal Sasuke, když se před ní zastavil. Natsuki sebou leknutím trhla a její pohled zabloudil k jeho očím. ,,Chceš mi ublížit?” zašeptala. ,,Chceš mě zabít? Připravit mě o život?” její hlas nabíral hysterických výšek. Pak ale zakroutila hlavou: ,,To ti nedovolím! Nedovolím ti to!!” Sasuke strnul, už zase měla ten hrozivý pohled jako ten den.
,,Nedovolíš?” ušklíbl se. ,,Jestli si myslíš, že jsem slabý, tak ti ukážu jak moc jsem slabý!!!!!” zařval a chtěl ji zasáhnout, ale Natsuki uskočila.
,,Každého kdo mi bude chtít ublížit zabiju!!” zašeptala a nadzvedla ruku. Z podlahy vyrazil proud vody.
,,Už nikdy nechci zažít bolest, nikdy!!!” zařvala a máchla rukou. Voda se dala do pohybu a pokusila se Sasukeho obmotat, ten ji však jednoduše přesekl. ,,Víš, že tohle na mě přece neplatí...” usmál se škodolibě.
,,Tohle ne, ale...”
Sasuke strnul, ucítil jak skrz jeho tělo projelo několik ostrých ledových hrotů a zakolísal.
,,Měla jsem tě zabít už tehdy...” vzdychla Natsuki rozmrzele, když se podíval do jejich očí uviděl úplně jiného člověka než toho, který se před ním před chvílí vyděšeně krčil na zemi. Vyjekl, když ho probodl další hrot a těsně minul srdce. Jeho tělo začalo ochabovat. Meč mu vyklouzl z ruky a s řinkotem dopadl na podlahu. Zhroutil se na kolena, vzhlédl a znovu se ji podíval do očí. Náhle si uvědomil, že ho může kdykoliv zabít, ale on nesmí umřit!! Tady přece nesmí umřít! Ne, dokud nesplní slib, který si dal. Dokud nezabije Itachiho. Pokusil se postavit na nohy, ale zasáhl ho další ledový hrot.
,,Natsuki – sama!! To by stačilo!!” vzpamatoval se Kabuto, který to vše až do teď nevěřícně pozoroval. Natsuki se zarazila, pohlédla na něj a pak na Sasukeho.
,,Já... já nechtěla...” vykoktala. ,,Nechtěla jsem...” zakroutila hlavou. ,,Donutil jsi mě k tomu!!” zařvala na Sasukeho.
Sasuke sebou praštil na podlahu a zůstal nehybně ležet, pod ním se začala tvořit menší kaluž krve. Natsuki se rozšířily oči hrůzou a znovu se roztřásla. Kabuto k němu ihned přiskočil.
,,Kabuto... není mrtvý, že ne... že není mrtvý! Já nechtěla! Nechtěla jsem!!” vrhkly ji slzy do očí.
,,Je na tom špatně...” zamračil se. ,,Moc špatně... musím ho ihned odnést...”
,,Neumře, že ne?”
,,Proč to tedy děláte, když to vlastně nechcete?!” obořil se na ni Kabuto, protože ho to už začalo doopravdy štvát.
,,Já... já... jsem to chtěla... ale pak ne... Bránila jsem se, nechtěla jsem umřít!” chytila se za hlavu. ,,Nechtěla jsem to!”
,,Natsuki!!” ozvalo se za ní a ona strnula, ten hlas poznávala.
,,Orochimaru – sama?” vydechl udiveně Kabuto.
,,Nějak špatně to zvládáš Kabuto, jak je na tom?” pohlédl na Sasukeho.
,,Špatně...” zmračil se.
,,Tak to aby ses snažil, moc snažil... víš, že nesmí umřít...” probodl ho pohledem.
,,Jistě...”
,,Natsuki, pojď sem!” pokynul ji Orochimaru ostrým tónem. Natsuki tiše vzlykla a s bojácně sklopenou hlavou udělala několik nejistých kroků vpřed. Orochimaru ji stiskl za rameno a přitáhl ji blíže k sobě. ,,Nedělej si starosti,” zašeptal.
,,Ale já... já... já jsem mu ublížila, strašně moc ublížila... Co když umře?”
,,Nemohla by jsi za to, jenom jsi se bránila a on si dovolil příliš mnoho, ale příště mu raději zlom obě ruce...”
,,Dobře,” vzlykla a stále se nekontrolovatelně třásla.
,,Potřebuji si s tebou o něčem promluvit...” řekl jí a společně zamířili někam do hlubin chodeb.
Kabuto se naštvaně podíval na nehybného a polomrtvého (XD) Sasukeho, nemohl uvěřit tomu, že je to takový idiot. Musel přece tušit, že proti ní nebude mít dlouhou dobu žádnou šanci...
,,Otósan?” prolomila Natsuki dlouhou dobu ticha.
,,Říkal jsem ti, abys mě tak neoslovala,” vzdychl.
,,Promiň...” fňukla a oči se ji znovu zalily slzami. Cítila se hrozně zoufale.
,,To je v pořádku...” položil ji ruku na rameno, ,,pamatuješ si pořád na Uzumakiho?”
,,Mmmmm...” vzdychla a uhýbala pohledem.
,,Potřebuji aby jsi ho zabila, překáží mi v plánech,” vysvětlil ji.
,,Dobře... a pak, pak mi řekneš kde je maminka?”
,,Samozřejmě, přece jsem ti to slíbil,” usmál se (pozn. autora: v jeho podání to byl spíš úšklebek, ale znáte ho ne?).

......................

Konoha, kancelář hokageho...
Tsunade seděla v křesle za svým pracovním stolem a před ní ležela na první pohled zcela obyčejná černá katana. Zcela obyčejná nebýt toho, že s z ní vyzařoval zvláštní druh chakry, který byl téměř nepostřehnutelný. Přejela katanu očima a mírně se zamračila, pokud si dobře vzpomínala, jednotka ANBU, která dorazila o něco později než Nejiho tým, tvrdila, že patřila té dívce o které mluvil Naruto a která vyvraždila okolní vesnice a patřila k Orochimarovi.
I když chakra z meče vyzařovala jen slabě, stejně z ní měla velmi špatný pocit. Byla to s určitostí velmi mocná chakra a v rukou někoho takového jako je Orochimaru určitě i velmi nebezpečná. Bohužel netušila odkud přesně vychází, ale byla si jistá, že to není z meče samotného.
Pomalu katanu uchopila a lehce ji začala obracet v rukou, snažila se přijít na to, kde je intenzita chakry nejsilnější. Najednou cosi s cinkotem dopadlo na její pracovní stůl, Tsunade k tomu stočila zrak a zarazila se. Byl to malý bleděmodrý kámen neurčitého tvaru přivázán k rudé šňůrce, pravděpodobně on vyzařoval chakru. Položila katanu, opatrně kámen uchopila a začala ho podrobně zkoumat. Kámen byl průzračný a jeho hrany byly dokonale rovné. Ale pak, když se zahleděla skrze něj, všimla si že byl vnitřek vyplněn nějakou tekutinou.
,,Shizune!” zavolala.
,,Ano, Tsunade - sama?” přiběhla ihned.
,,Zavolej ke mně Jiraiyu, hned!!”
,,A-ano!” zakoktala udiveně Shizune a zmizela ve dveřích.
Tsunade se znovu zadívala na kámen, ale nebylo pochyb. Slza oceánu, tak se mu říkalo a byl to nejvzácnější drahokam na celičkém světě. Kdyby ho teď neměla před sebou, myslela by si že zvěsti o jeho existenci jsou jen legendou.
,,Co se děje, Tsunade?” vešel dovnitř Jirayia, ,,chyběl jsem ti?” usmál se šibalsky.
,,To sotva...” pronesla chladně. ,,Co si myslíš o tomhle?” zvedla kámen připevněný na šnůrce do výšky. Jiraiya si ho chvíli nezaujatě prohlížel, ale poté si všiml tekutiny uvnitř a strnul.
,,Kde jsi ho sehnala?” vydechl udiveně.
,,Měla ho u sebe ta dívka co vyvraždila okolní vesničky a hádám, že Naruto ti už stačil říct to, že patří k Orochimarovi,” vysvětlila mu a zamračila se. ,,Situace se zhoršuje, ale zdá se, že o něm Orochimaru nevěděl, protože by ho určitě již dávno použil.”
,,V tom případě by nebylo dobré, kdyby legendy o jeho moci byly pravdivé...” zamyslel se Jiraiya.
,,Kdybych ho neměla před sebou, tak bych ti řekla, že Slza oceánu je sama o sobě legendou... Jen je mi záhadou kde k němu ta dívka přišla...” zahleděla se opět na tekutinu uvnitř kamene.
,,Říká se, že pochází ze země daleko za oceánem, v příbězích se vypráví jak kvůli němu proběhlo mnoho krvavých bitev a zemřely tisíce lidí... takže buď ho ukradla někomu, kdo z té země pocházel a nebo z ní pochází sama...” pohlédl na ni významně.
,,To přece není možné...” zakroutila hlavou.
,,Jak jsem řekl, probíhaly tam kruté války. Slyšel jsem, že některé klany uprchly pryč a roztrousily se po všech shinobi národech...”
,,Tím pádem bych tenhle případ měla nechat na vyšších hodnostech, začíná to být čím dál tím nebezpečnější... dokonce i Neji a Lee, kteří se podstatně zlepšili, měli velké problémy...” zamračila se.
,,Hmmm... zdá se, že si Orochimaru našel někoho opravdu velmi dobrého...” zachmuřil se Jiraiya.
,,Nelíbí se mi to.... podle těch útoků na vesnice v okolí plánuje něco hodně velkého... ” sledovala jak se světlo odráží od vody v Slze oceánu.

Poznámky: 

Ha, konečně jsem napsala další díl... no uvidím jak to nakonec dopadne, mám tolik nápadů a každý je jiný než ten předchozí...
Pokračování příště a mějte chvíli strpení...

4.285715
Průměr: 4.3 (7 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Avatar
Vložil Avatar, Po, 2009-04-27 21:48 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 318 | Autor je: Prostý občan

Jé další moc pěkný dílek Smiling už se těšim na další Smiling