manga_preview
Boruto TBV 07

Legenda týmu 11 ep. 3: Tajemná kniha

Po chvíli se utábořili a první hlídku si vzal Neisel, když uslyšel, že se ve křoví něco hýbe. Chvíli se snažil něco zahlédnout nebo zaslechnout. Poté to vzdal, když v tom na něj vyskočil…… STROMOVÝ UPÍR!!! Neisel zařval a snažil se zhodit upíra ze svého obličeje. Adami vyběhla ze svého stanu pro dámy a zhodila upíra z obličeje svého stromového partnera.
„Ty voe, co tady řveš jak na lesy? Vždyť to byla jen strachy podělaná veverka…“
„Jo, a to doslova,“ vyjádřil se cynicky Neisel a utíral si z obličeje smrdící hmotu. Kunoichi se na něj podívala a raději šla zase spát.
Ráno
Adami čekala spolu s Neislem a Sarinem, než se Arin obleče. Nemohla tomu uvěřit, protože to ona byla vždycky ten, kdo chodí pozdě, zato Arin vždy přišel včas a ještě měl dost energie (čti síly mládí Laughing out loud) na trénink. Tato mise měla být jednoduchá. Měli jít do nějakého města a tam bránit školu, ve které se učila elita národa, třeba synové a dcery významných osobností nebo ti s velkým nadáním. Tato škola byla totiž jedním z nejoblíbenějších míst k drancování tlupy banditů, která náhodou zakotvila právě v tomto městě. Najednou se stan zatřásl a vyskočil z nich Arin přímo před zbývající členy týmu 11. Adami vyvalila oči, zasténala, začal se jí vařit mozek a celá zčervenala. Potom vykřikla tak nahlas, že se zvedli ptáci až z dalekých končin lesa a vyplašeně letěli k obloze.
NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!! Proboha cokoliv jen tohle ne!!! Já nechci!!! Ne!!! COKOLIV JEN NÉ TEN STRAŠNÝ ZELENÝ OBLEČEK!!!!!
Neisel nevěděl, co má říct, a tak se jen zeptal:
„Hmmm…. Arine? Kde jsi vzal ten… eh…. nový oblek?“ Neisel nemohl najít slova, kterými by popsal tu hrůzu, která jej vyděsila tak, že mu vstávaly vlasy na hlavě, ale nechtěl urazit svého kamaráda.
„Dal mi ji táta!! Úplně stejný obleček, jako má on! No není to super?“
„Ne, to teda není,“ zabručela naštvaně Adami. „Sensei, řekněte mu něco! Já nikam nejdu, jestli na sobě bude mít takovou hrůzu!!“
„No, víš, Adami, nemůžu to Arinovi jen tak zakázat…. Tobě přece taky nepřikazuji, aby sis oblékala sukně po kolena, ne?“ zkusil argumentovat Sarin při pohledu na Adami, která měla opravdu velmi krátké oblečení, které z nohou skrývalo jen to nejnutnější.
„Ale sensei, to je něco jiného, já v tom alespoň nevypadám jako pako! A navíc, některým klukům se to líbí…“
Však je taky co, pomyslel si Neisel. Ale musím přiznat, že Sarin-sensei má pravdu. Nemůžeme nikomu přikazovat, co má a nemá mít na sobě.
„No víte co, nechci se s Adami dohadovat, tak vyrazíme. Adami a já první, Neisel uprostřed, Arin poslední. Jdeme!“

Už byli ve městě a hledali školu. I když to měla být, alespoň podle popisu Tsunade, velká budova na kraji města, tak ji shinobi stále nemohli najít. Adami už došla trpělivost, a tak zastavila nějakého náhodného kolemjdoucího a zeptala se ho na polohu školy.
„Ku**a, kde je tady ta zas***á škola?!?“
Protože to udělala poněkud hlasitějším způsobem, žena se vyděsila a zaječela (není divu). Sarin ji hned začal uklidňovat a omlouvat se. Nakonec se vydali ke škole ve směru, který jim popsala žena.
Dveře jim otevřel starý muž, který se představil jako Wasabi. Ukázal jim místnosti, ve kterých budou bydlet a odešel. Ještě před tím jim řekl:
„Ti zločinci nespíše zítra zaútočí. Vy však čekat na ně budete, a až přemůžete je, tak zdejší policii je předáte. Nic nesnadného to pro vás nebude, jen pozor dejte, aby nikdo zraněn nebyl.“ Shinobi se na sebe zmateně podívali a šli spát každý do svého pokoje.

Pokoj Adami
Adami nemohla spát, jednak kvůli tomu, že byla ještě rozčílená z Arinova oblečení, ale spíše to bylo kvůli chrápání, které se ozývalo z vedlejšího pokoje. Dívka vyklouzla z postele a její krátká bílá noční košilka jí sklouzla zpět k nohám. Sahala jí až do půli stehen. Kunoichi si poupravila ramínko, které jí až dosud sklouzávalo z ramene a otevřela dveře. Vydala se do útrob školy hledat nějakou zábavu. Když už nic jiného, tak se alespoň projdu. Její bosé nohy na studené kamenné podlaze nevydávaly žádné zvuky, a tak se kunoichi nebála, že někoho probudí. Sledovala pochodně na stěnách a přemýšlela o tom, jak je ta škola zastaralá, i když zde většina studentů bydlí. Několikrát změnila směr cesty, ale chodba najednou končila. Když Adami přišla blíž, zjistila, že před ní jsou staré dveře přímo lákající k otevření. Jelikož Adami byla odjakživa zvědavá, tak je otevřela a vešla do místnosti plné knih. Ani neviděla na její konec. Vešla mezi regály. Šla dál a dál, ale na cestu jí už nesvítily žádné pochodně, tak si musela pomoct svým ohnivým jutsu. Všude okolo byly je knihy, a tak kunoichi nechala jednu ohnivou kouli viset ve vzduchu a šáhla po knize, která doslova přitahovala její pohled. Na jejím hřbetu byl nápis Zápisy rodů: Zakázaná jutsu. Vytáhla knihu z police a začetla se do ní.

„Ninja tuto knihu vlastnící se stát může tím nejsilnějším. Zde zapsány jsou jutsu rodů nejsilnějších, rodů které ani klan Uchiha se svým mocným Sharinganem ani klan Hyuuga se svým vznešeným Byakuganem předčit nemůže. Daň za jejich použití však vysoká je. Ztráta přátel, které nahradí moc. Ztráta rodiny, kterou nahradí vědění. Nenávist ostatních se stane odezvou chuti zabíjet. Lásku a jiné city, které lidé k životu potřebují, nahradí lhostejnost k ostatním. Kdo odolá však pokušením velkým? Možná ten, kdo se dozví, čím zaplatili slabí, kteří řádky následující přečetli si. Životem. To cena je, kterou zaplatí ti, jenž přecení síly své.“
Adami se zamyslela. Stojí mi ta to číst dál? Otázka roku… Ano, stojí! Chci moc, chci vědět více než ostatní. Já chci… Chci všem ukázat, že jsem lepší!!! Nalistovala kapitolu, ve které byla popisována ohnivá jutsu. Posadila se na zem a ramínko jí opět sklouzlo tam, kde být nemělo, ale dívka si toho už nevšímala a četla. Když už to nemohla vydržet a chtělo se jí strašně spát, zaslechla šramot. Když vzhlédla, uviděla ustaraný obličej jakéhosi starce.
„Ta kniha tě zaujala, že, dívko?“
„A-ano pane. Ale promiňte mi, jestli jsem neměla…“
„Ne. To je v pořádku. Už si propadla kouzlu moci. Jsi Adami Mitarashi, že?“
„Ano pane.“
„Hmmm… Pro tebe bude tato knihovna vždy otevřená, ale nikdy sem nechoď s nikým jiným. Stálo by ho to život. Tu knihu si můžeš vzít, ale musíš se zavázat přísahou, že ji sem někdy vrátíš.“
„Tak dobrá. Já, Adami Mitarshi, přísahám, že tuto knihu, Zápisy rodů: zakázaná jutsu, jednou vrátím.“
„Tak dobrá. Ale teď už běž, dítě. Tví společníci čekají.“ Adami se zvedla ze země a i s knihou vyšla z rozsáhlé knihovny. Rozhlédla se po chodbě, ale nevěděla, kam má jít. Bloudila asi hodinu, než konečně našla svůj pokoj. Lehla si a usnula, kniha odpočívala na nočním stolku.

V poledne
Neisel se vyhnul ženě, která se na něj hnala s kunaiem napřaženým v pravé ruce. Zmrazil ji do ledového vězení a dál se probíjel bandity. I když školáci nevěděli, jak si s nimi poradit, bylo docela jednoduché je přeprat. Arin je srážel k zemi a vykřikoval něco o síle mládí. Adami stála na zídce a vysmívala se mužům pod ní. Ti jí jen lačně civěli pod sukni, ale dívka se tvářila, jako že jí to nevadí. Po chvilce se lehce, skoro jako víla, odrazila od zídky a ladně jednou nohou doskočila na rameno vyššího muže. Odrazila se z jeho ramene a dopadla na zem. Vše sice vypadalo lehce a elegantně, ale muž narazil obličejem do zdi a Neisel zaslechl nepříjemné lupnutí. Vypadá, jako by si to užívala. Zvláštní… Skoro jako by jí dělalo potěšení utrpení ostatních. Dříve taková nebyla… Alespoň co si pamatuji.
Neisel se sehnul k zemi a chytil útočníka za ruku. Tu mu zkroutil za záda a poté ho pustil. Chlap ležel na zemi a tiše sténal. Týmoví partneři se po sobě rozhlédli. Jejich protivníci leželi na zemi. Někteří tiše, jiní své utrpení dávali najevo. Do dveří vešel Sarin a promluvil.
„Zbytek jsem vyřídil jednoduchým genjutsu. Myslím, že se již můžeme vydat zpět a plnit původní plány.“ A tak tým 11 dokončil svou misi a v klidu se mohl vrátit zpět. Zpět k tréninku spolupráce.

Poznámky: 

Prý je to krátké, ale já neměla čas. Příjemné počtení a napište komentíky, ať si taky počtu xD A pozor na stromové upíry...

3.666665
Průměr: 3.7 (3 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, Út, 2012-01-24 21:07 | Ninja už: 4681 dní, Příspěvků: 2392 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Tsunadin poskok

Wasabiii! Je trochu like mistr Yoda, ne? Tenhle díl se mi líbil asi nejvíc!

Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!