manga_preview
Boruto TBV 07

Takegaki 1.

Itachi neústupně pokračoval kupředu a čím dál tím víc se přibližoval. Sasuke se namáhavě postavil, couvl a pak se udiveně ohlédl, protože narazil zády o nějakou překážku. Zeď?? projelo mu hlavou a pak se jeho pohled znovu stočil k Itachimu, kterého od něj dělilo jen pár metrů. Bylo to skoro až děsivé, cítil se vyčerpaně, neměl možnost úniku a jeho bratr se každou sekundu přibližoval. Přitiskl se ke zdi a pokusil se v posledních několika vteřinách vymyslet jak uniknout.
.......................
Z malého palouku poblíž západních hranic Ohnivé země se do okolí šířil zvuk boje, řev umírajících a řinkot zbraní. Dvě jednotky ANBU z Konohy čelily mnohonásobné přesile shinobi z Iwagakure.
,,Takegaki – taichó, to nezvládneme, je jich příliš mnoho!!” vyhrkl mladý Anbu s kratšími, hnědými vlasy uskakujíc před sprškou kunaiů.
,,Mageki, kdo je tady velitelem? Já nebo ty?” zavrčela dívka s dlouhými černými vlasy a zablokovala katanou výpad mířící na její hruď.
,,Vy, Takegaki – taichó... ale...”
,,Nesmíme je nechat uniknout živé,” přerušila ho a konečně se jí podařilo zasáhnout muže, který na ni zaútočil. ,,To si zapiš za uši, nikdy nesmíš, i za cenu vlastního života, nechat nepřítele prchnout a obzvlášť pokud získal přísně tajné informace. Od toho tu ANBU jsou...” pohlédla krátce jeho směrem a vrhla se na dalšího nepřítele.
,,Takegaki... omluv prosím tě jeho nerozvážné řeči...” přiskočil ji na pomoc už od prvního pohledu mnohem starší muž. ,,Je velmi mladý a nezkušený...”
,,Ano, já vím, ale to že je v akci teprve třetí den neznamená, že bude zpochybňovat úsudek velitele...” uhnula hlavou před nepřítelovým ostřím katany, zároveň s tím se rozmáchla a sekla.
,,Slíbil jsem jeho otci, že mu pomůžu s tím aby vydržel u Anbu alespoň rok...”
,,Tak to aby se náš mladíček začal víc snažit...” zazněla z jejího hlasu ironie a probodla muže před sebou.
,,Jste na všechny nováčky příliš tvrdá...” vzdychl muž. ,,A přitom sama nejste o moc starší...”
,,Beru to jako poklonu, Hačike...” upřela na něj na několik vteřin své tmavé oči. A i když ji přes masku neviděl do obličeje byl si jist, že se usmála.
,,Kde je druhá jednotka?” odvrátila se od něj právě včas aby mohla zablokovat další z mnoha útoků na její osobu.
,,Až úplně vzadu, vrhli se přímo do středu těch hnusnejch hajzlíků, velitel musí být šílenec...” zakroutil Hačike nevěřícně hlavou a klopýtl když ho muž se kterým bojoval sekl do nohy. Ovšem díky své dlouholeté zkušenosti nezpanikařil a vrátil mu to i s úroky.
,,Nebo si to může dovolit, protože je na to dost silný...”
,,Že by k nám byla bohyně tak milostivá a on byl tak velký bojovník jako vy?” rozesmál se Hačike.
,,Možné je všechno...” pokrčila rameny. ,,A když se tak dívám, věřím že to s Magekim a Takenokim už zvládnete sami, půjdu se na našeho šílence podívat a podle potřeby jim pomůžu. Až tyhle cucáky vyřídíte přijďte za námi,” řekla a namířila si to na druhý konec, kde se stále velmi horečně bojovalo. Těsně před tím, než na ni jeden z Iwagakure zaútočil zemní technikou, stačila zjistit, kde se nachází členové druhé jednotky a nemohla si nevšimnout dvou, kteří nad ostatními vynikali nejen počtem technik, které předváděli, ale také počtem zabitých na jejich kontě. Byla si jistá tím, že jeden z nich je určitě velitel, takže si mohla odechnout. Varianta, že je druhý velitel dobrý bojovník zněla určitě lépe než že je šílencem.
,,Ty malá mrcho...” zavrčel shinobi jehož zemní technika u ní minula účinku.
,,Tak co?” zastavila se. ,,Budeš tu okounět nebo zaútočíš? Nemám ráda, když mě někdo zdržuje,” řekla mu provokativně.
,,Měla bys mi být vděčná za to, že oddaluju tvůj odchod do vroucích pekel, mrcho,” ušklíbl se.
,,Nebudeš útočit? Nevadí, zaútočím já,” vzdychla. Dřív než se nadál se objevila za ním a její katana projela skrz jeho tělo jako nůž máslem. ,,Pozdravuj ty svoje vroucí pekla...” šeptla jeho směrem a vyrazila kupředu. Brzy ji však zpozorovala menší skupinka nepřátel a tak byla nucena se přes ně, až k předpokládanému veliteli druhé skupiny, prosekat. Nepřátel však k její smůle neubývalo, právě naopak. Bylo jich čím dál víc.
,,Doton: Tsuchi no Kanazuchi!” vyhrkl jeden z Iwagakure a dotkl se země, ta se pod ním zatřásla a vzhůru vyrazilo několik kamenných bloků. Takegaki od sebe odhodila jednoho z útočníků a včas se ji podařilo uskočit, ale bloky kamene na ni začaly bez přestání útočit. Udělala dlouhé salto vzad, provedla v rychlosti několik znamení ruky a rozpřáhla obě paže. ,,Katon: Hi no Maru!!” vykřikla a od ní se směrem k nepřátelům začal šířit kruh ohně, poněvadž se šířil velmi rychle, ti kteří byli příliš blízko se mu už nestačili vyhnout, ti vzdálenější při troše štěstí skončili jen s lehkými popáleninami.
,,Pozor, používá plošný Katon!!” vyhrkl jeden z Iwagakure a zbylí přeživší okolo, kteří to ještě nestačili zaregistrovat, se ihned přemístili do bezpečné vzdálenosti.
Takegaki se naštvaně kousla do rtu, na tenhle trik ji už podruhé neskočí, bude muset vymyslet nějakou stejně dobrou alternativu. Moc času na rozmyšlenou ale neměla, protože Kamenní využili situace a hromadně zaútočili. Ze země se vynořilo několik kamených bloků a snažily se ji zasáhnout, další bloky se ji snažily zamezit v pohybu. Takegaki několikrát obratně uskočila a pak použila Kage Bunshin no Jutsu, což nepřítele úspěšně pomátlo neboť nevěděli, který cíl je skutečný.
Mezi tím vším zmatkem se pokusila dostat do příslušné vzdálenosti aby mohla použít další techniku, která se pro tuto situaci skvěle hodila.
,,Ne! Vy idioti!!!” zařval velitel Kamenných, který zaregistroval to, že se dostala do blízkosti řeky.
,,Suiton: Siuryuudan no Jutsu!” provedla znamení ruky a z řeky se vynořil obrovský drak, který všechny nepřátele v jejím okolí smetl.
,,Uf... to by bylo...” oddychla si a rozhlédla se, aby zjistila, kde je velitel druhé jednotky. Nedaleko, společně s dalším ANBU čelil obrovské přesile a tak se jim rozhodla pomoci. Hačike by nad jejím počínáním nejspíš zešedivěl, protože vběhla přímo mezi shinobi, kteří se pokoušeli ty dva ANBU zabít. ,,Tu máš, hnusáku!!” udeřila pěstí jednoho z nich a když se prudce otočila, máchla katanou a k jejím nohám klesl další. Pomalu se tak probojovávala blíže ke svým cílům.
Náhle se ji naskytl krátký pohled na ty dva. Měli potíže. Byli nepřáteli natolik obklopení, že neměli dostatek času na to, aby mohli provést nějakou techniku.
Do hajzlu! Oni to nakonec asi vážně budou šílenci... zamračila se a zablokovala ránu, která ji mířila na žaludek. Bolestně muži zkroutila ruku, odhodila ho od sebe a znovu pohlédla směrem k těm dvoum. Jeden z nich, mladík s dlouhými tmavými vlasy svázaných do volného culíku, právě blokoval útoky asi pěti mužů a zároveň se snažil pomoci svému společníkovi, který schytal několik nepěkných ran. A pak spatřila jak se jeden z nepřátelských chystá dlouhovlasému mladíkovi zasadit smrtelnou ránu zezadu.
,,Pozor!!” vykřikla a bezmyšlenkovitě skočila nepříteli do rány. Katana ji projela skrz pravou plíci, skřivila tvář bolestí a ucítila jak se ji do úst začíná hrnout krev, ale i přes to stačila shinobiho před sebou uchopit za ruku ve které třímal meč a sama se mu pokusila zasadit ránu. Ale muž ji prudce udeřil druhou rukou do obličeje. Odlétla pár metrů vzad a poté se s námahou zvedla. Maska Anbu, kterou měla na obličeji sice částečně ubrzdila ránu, ale její levá polovina se pod silou úderu rozpadla. Zbylou část masky odhodila, neboť ji už k ničemu nebyla. Nepřátelé strnuli, v očích, kterými se na ně dívala, viděli svou vlastní smrt. Oba Anbu využili situace a stáhli se, Takegaki postoupila kupředu.
,,Nás nevystrašíš!!!” odhodlal se jeden z Iwagakure a rozběhl se na ni, ostatním tak dodal odvahu a ti se rozhodli ho následovat.
,,Nemám v úmyslu vás vystrašit....” zašeptala Takegaki a v rychlosti provedla několik pečetí. ,,Katon: Goukakyuu no Jutsu!!” vyhrkla a několik posledních nepřátel sežehla obrovská ohnivá koule.
,,Takegaki!!” přiskočil k ní udýchaný Hačike. ,,Jsi v pořádku?”
,,Budu OK...” vydechla, ale podlomily se pod ní kolena. Rána v plíci si vyžádala svou daň.
,,Mageki, Takenoki!!” zahřímal Hačike a oba mladíci se v mžiku objevili u něj. ,,Odneste kapitána, bude potřebovat lékařskou pomoc!”
,,Ano, pane!” vykřikli sborově a chopili se Takegaki.
,,Ale já...” chtěla protestovat, ale Hačike ji umlčel. ,,Jsi zraněná a pokud ti nebude co v nejbližší době poskytnuto ošetření, můžeš se udusit vlastní krví, což by tě asi nepotěšilo...”
,,Já vím co mi hrozí!” zamračila se, ,,Dokázala bych se do Konohy vrátit sama, nejsem....” ale přerušil ji zachvat dávivého kašle.
,,V případě vašeho vážného zranění, a jakože tohle zranění je vážné, se automaticky stávám velitelem místo vás, takže vám teď nařizuji abyste zmlkla a nechala se poslušně nést!” pokynul mladíkům a ti se s ní, k její velké nelibosti, vypařili dřív než se zmohla na odpor.

O dva dny později...
Itachi pomalu kráčel ulicí a přemýšlel o své nedávné misi. Nejvíce se však vracel k dívce s tmavými vlasy co jemu a Shisuiovy zachránila život, trápilo ho, že ji nestačil poděkovat. Možná bude mít štěstí a zase se spolu ocitnou na nějaké další misi. S povzdechem se zahleděl do davu před sebou a strnul na místě. Dívka. Tmavé vlasy, černé oči. Obličej z předvčerejška. Nemohl uvěřit svým očím, byla to ona! I když ji tehdy zahlédl jen letmo byl si tím naprosto jist. Dívka zpozorovala jeho pohled, usmála se na něj a bez dalších zbytečností kolem něj prošla. Ona ho poznat nemohla, měl přeci masku. Itachi ještě chvíli strnule stál na místě, ale pak se rozhodl ji opatrně pronásledovat. Musí zjistit co je vlastně zač...

Poznámky: 

Můj nový příběh, ze začátku sice moc romanticky nevypadá, ale chvíli si počkejte...

Pokud máte zajém o mou další tvorbu najdete ji Tady

4.77778
Průměr: 4.8 (9 hlasů)