Interview - Konoha, část druhá

Ehm... jelikož si někteří čtenáři stěžovali na nedostatečné upozornění, tak jsem se to rozhodla změnit. Tudiž vás varuji, abyste při čtení tohoto příběhu nepožívali žádné tekutiny ani jídlo, neboť hrozí, že si v nejlepším poprskáte obrazovku či klávesnici, v horším případě udušení a já nechci mít vaši smrt na starost. Ti, kteří nerespektují toto varování byli tímto varováni a jejich případná smrt nemá se mnou vůbec nic společného. Rodiny těch, kteří zemřeli zadušením a nepřečetli si toto varování nebo ho ignorovali mají smůlu protože žádné odškodnění platit nebudu, neboť varování je podle mě dosti viditelné a je to jejich smůla že ho ignorovali/nečetli. A komu se to nelíbí ať si Orochimara políbí...

Nagadir: *prodírám se podrostem a snažím se z očí nestratit orandžovočernou narutovu bundu, která je, díkyJashinovi, v té zelení dokonale vidět, Naruto si je vědom toho, že ho následuju a schválně mi do cety nastavuje větvičky tak aby mi vypíchly oči, zmetek!! Ale já se nedám!!*

Naruto: ,,Přestaň mě už pronásledovat!“ zastavil se rozčíleně.

Nagadir: ,,Nemůžu za to, že jdeme stejným směrem...“ pokrčím rameny.

Naruto: ,,Ne, to ty jdeš mým směrem!!“

Nagadir: ,,Jestli máš problém...“

,,Narutoooooo!!“ vyhrkl kdosi plačtivě a zároveň nadšeně tak, jako by jmenovanou osobu nejméně půlstoletí neviděl a vzápětí se z křoví kdosi vyhrnul a skočil blonďákovi kolem krku.

Nagadir a Naruto: ,,Sasuke?!?“ vyhrkneme překvapeně oba naráz s nejméně dvaceti otazníky nad hlavou.

Sasuke: ,,Naruto! Jsem rád, že jsem tě konečně našel! Tolik jsi mi chyběl!!“ pofňukává a pevně ho objímá, mám dojem, že ho brzy udusí.

Naruto: ,,Sasuke, dusíš mě...“ zasípá.

Sasuke: ,,Copak mě nemáš rád? Konečně jsem se vrátil zpátky!“ stále pofňukává.

Naruto: *odtrhne od sebe Sasukeho, chvíli se na něj dívá, pak se mu v očích objeví slzy a začně ho pro změnu drtit on* ,,Vrátil ses!! Já jsem to tušil!“ radoval se.

Nagadir: ,,Dojemné....“ vzdychnu a začínám mít yaoi představy.

Naruto: ,,Ale... co tak nejdnou?“ zarazil se. ,,Myslel jsem, že chceš zabít Ita...“

Sasuke: ,,Ne! Nevyslovuj to jméno!“ začal opět fňukat.

Naruto: ,,Proč?“ nechápal.

Sasuke: ,,Za to může ona!“ ukáže na mě prstem. A do prčič! On si mě pamatuje...

Naruto: ,,Co ti provedla?“ zamračí se na mě.

Sasuke: ,,Vykládá o mě a o I... I... mém bratrovi, že.... my... spolu.... a pak mi ukradla meč!!“ zabořil zdrceně hlavu do jeho ramene.

Naruto: ,,Takže to byl Sasukeho meč!“ docvaklo mu to, brzda...

Sasuke: ,,Naruto? Kde je Sakura? Chtěl bych ji vidět...“ pronesl se štěněcím pohledem a slzičkami v očích.

Naruto: ,,Prvně se musíš zklidnit, zajdem do Ichiraku, jo?“

Sasuke: ,,Dobře... a dáme si tam rámen, že?“ zeptal se téměř nadějně.

Naruto: ,,Ano dáme si rámen...“ utěšoval ho, chytil ho kolem ramen a společně pokračovali.

Nagadir: *následuju je a zajímá mě co se z toho vyvine... a pak, že jsou jen přátelé.... to jsem viděla....*

*Naruto se se Sasukem dovlekl až k Ichiraku ramen (nutno podotknout, že cestou Sasuke objímal témeř každého koho potkal, někteří ale byli moc agresivní a nenechali se) a oba dva vpadli dovnitř, samozřejmě že jsem je následovala, uvnitř jsem se usadila nedaleko nich a po očku jsem po nich pokukovala*

*nic z toho nebylo, oba dva se tam jen přišli nehorázně nažrat... nikdy bych do Sasukeho neřekla, že toho sežere tolik (o jezení se nedá mluvit, to vypadá úplně jinak)*

Sasuke: ,,Naruto, můžeme už jít za Sakurou a Kakashim – sensei??” vydechl, když konečně dož... dojedl.

Naruto: ,,No jasně! Sakura z toho bude nadšená!!” poplácal ho po zádech a oba dva se vydali někam pryč a tak jsem je šla opět následovat. *už mě to chození nebaví, proč musí dycinky chodit nejdál kam to jde???*

Naruto: ,,Hej, ty!” houkne na mě.

Nagadir: ,,Mám jméno, jestli ti to nedošlo, blondýnko...” zavrčím.

Naruto: ,,Kde ses vůbec se Sasukem potkala?”

Nagadir: ,,Co je ti do toho?” odseknu mu.

Naruto: ,,Sasuke, kde ses s ní potkal?”

Sasuke: ,,Přišla k Orochimarovi, dělala tam nějaké interview...” vzdychl, práskač jeden...

Naruto: ,,Ty jsi byla u Orochimara?” vyjekl a nevěřícně se na mě podíval.

Nagadir: ,,Ne, studovala jsem plazy v jejich přirozeném prostředí...” ušklíbnu se, Naruto nepochopil, zřejmě začal přemýšlet a namáhat hrášek, protože se tvářil divněji než obvykle.

Sasuke: ,,Jsem rád že tě vidím!!! Chyběl jsi mi!!” vyhrkl a začal k mému i k Narutovu údivu objímat vzrostlý strom.

Naruto: ,,Sasuke? Jsi OK??” zeptal se ho starostlivě... hm... mám pocit deja vu...

Sasuke: ,,Jsem, ale tohle byl můj oblíbený strom!!” začal zase fňukat. Šmarjá, jak tohle může být mstitel? Být Itachim tak raději chcípnu vlastní rukou než aby mě zabilo něco takového...

Naruto: ,,Stromy můžeš pozdravit později, chtěl jsi přece za Sakurou a Kakashim, ne?” snažil se ho takticky odtrhnout z milostného objetí se stromem. Takže žádný yaoi s Narutem nebo Itachim se asi nekoná, Sasuke je dendrofil... *jsem zoufalá, tohle jsem raději ani vědět nechtěla...*

*po krátkém přemlouvání Sasukeho a ujišťování, že mu ten strom rozhodně neuteče a může se s nim objímat později, se nám konečně zadařilo dorazit na mýtinu, kde byla zbylá část týmu sedm, jakmile Sasuke spatřil Sakuru skočil ji kolem krku a div ji neudusil a to samé opakoval i u chudáka Kakashiho... že by přece jen to yaoi mělo šanci???*

Sai: ,,To je ten malej teploušek?” pozoroval Sasukeho.

Nagadir: ,,Hmm.. asi jo...” pokrčím rameny.

*OK, teď vynechám zdlouhavé a nudné přivítání doprovázené potoky slz a raději se vrhnu na něco mnohem lepšího*

Nagadir: *přesunu se ke Kakashimu s úmyslem vydobýt z něj nějaké informace, k mému štěstí se Sakura, Sasuke, Sai i Naruto opět někam vypařili* ,,Ehm... takže, vy jste Hatake Kakashi, sensei týmu sedm, že?” pohlédnu na něj se zápisníkem v ruce.

Kakashi: ,,Promiň, říkala jsi něco? Asi jsem neposlouchal...” sklouzl pohledem z odcházející čtveřice na mě.

Nagadir: UÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!! trhám ho v duchu na malé kousíčky, to není možné aby to byl takový ignorant!!! ,,Ehmm...” začnu znovu poté co jsem se zklidnila. ,,Mám na vás několik otázek...”

Kakashi: ,,Hm?”

Nagadir: ,,No, a byla bych ráda kdybych se dočkala inteligentních odpovědí...”

Kakashi: ,,No dobře...” vzdychl otráveně.

Nagadir: ,,Co si myslíte o Jirayiových knížkách, sérii Icha Icha?”

Kakashi: ,,No...” vypadá zaskočeně, ,,jsou to dobré knihy...”

Nagadir: ,,Eh... tak z jiného soudku... jaký je váš vztah k Yamatovi? Z jistých zdrojů jsem se dozvěděla, že spolu trávíte opravdu spoustu času...”

Kakashi: ,,C-cože?” začíná rudnout. ,,Zas tolik času spolu netrávíme...”

Nagadir: ,,Vážně? Mám zeptat jeho?”

Kakashi: ,,To nebude třeba...”

Nagadir: ,,Fajn...” usměju se, ,,a jaký máte vztah s Gaiem – sensei?? Prý spolu taky trávíte hodně času, a ví o tom Yamato?”

Kakashi: ,,Jsi nějaká hrrr, ne? Proč bych se všemi měl něco mít?”

Nagadir: ,,Takže nepopíráte, že s někým něco máte?”

Kakashi: ,,To jsem neřekl...” vykrucoval se.

Nagadir: ,,Kakashi, vy jste ale kanec...” mrknu na něj a začínám se uculovat.

Kakashi: *úspěšně rudne XD* ,,Hele mladá dámo, nechcete otravovat někoho jiného?” zabručí.

Nagadir: ,,Když s vámi mi to tak pěkně jde...” ušklíbnu se.

Kakashi: ,,Panebože! Úplně jsem zapoměl, dneska mám misi a musím se ihned dostavit za Tsunade – hime! ” vyhrkl a chystal se úskočně vypařit.

Gai: ,,Kakashi, konečně jsem tě našel!! Tsunade tu tvou misi odřekla, takže máš pro zbytek dneška volno!!” přihrnul se od někud. Já se asi picnu XD náhoda je někdy fakt pěknej blbec XD

Kakashi: *vražedně probodne Gaie pohledem, který chudák vůbec netuší co způsobil XD*

Nagadir: ,,Ó, tak to můžeme pokračovat v našem rozhovoru,” znovu se na jednookáče uculím. ,,A můžeme sebou přibrat i tady Gaie...”

Kakashi: ,,Hm... to bude skvělý...” zabručí a pro jistotu se vytasí s Icha Icha, aby měl důvod k tomu mě ignorovat.

Nagadir: ,,Takže, Gaii – sensei, vy se s Kakashim znáte dlouho, co?” pohlédnu na něj.

Gai: ,,Samozřejmě!” usměje se a zřejmě se mě snaží oslnit svým chrupem.

Nagadir: ,,A také jste největší rivalové, pokud si správně pamatuji...”

Gai: ,,Samozřejmě!” pronese opět s úsměvem, mám dojem, že jsem si měla vzít sluneční brýle nebo takhle brzo oslepnu.

Nagadir: ,,A jen tak čistě mezi námi... považujete Kakashiho jen za svého rivala a nebo za něco víc?”

Gai: ,,Samozřejmě, že za něco víc!” opět ztracím na několik vteřin zrak.

Kakashi: ,,Eh? Cože?” odtrhne vyděšeně oči od Icha Icha... a hele, ten podvraťák zákeřný jen dělá že nevnímá...

Gai: ,,No tak Kakashi, neříkej mi, že jsme se za těch let nestali něčím víc než jen rivaly!” pokusil se ho obejmout kolem ramen, ale Kakashi se od něj poplašeně odtáhl.

Nagadir: *WOW!! tady k něčemy dojde, tady k něčemu dojde!!!*

Kakashi: ,,Gaii, nejsem si jistý jestli to chci vědět...” začíná pomalu couvat a Icha je teď rozhodně mimo předmět jeho zájmu.

Gai: ,,Ale no tak! Přece jsme toho spolu tolik prožili!”

Kakashi: ,,Gaii, už ani krok!!” vyhrkl téměř hystericky.

Nagadir: *hlavou se mi honí zajímavé představy a jsem plná očekávání*

Gai: ,,Kakashi, jsi můj nejlepší přítel!!” vyhrkl a objal ho.

Nagadir: ,,Cože?!” vyjeknu a šokovaně sebou seknu o zem. To je vtip? Žadný yaoi ani shonen ai? To je zrada!!!

Kakashi: *očividně ho tohle zjištění uklidnilo a snaží se vydejchat ze své špatné dedukce*

Nagadir: ,,Ksakru!” ulevím si rozhořčeně. ,,Bezva, takže už jste se z toho vykecali a teď bych se ráda dozvěděla něco víc...” zabrblám očividně naštvaně.

Kakashi: ,,Myslím, že si potřebuju odpočinout...”opřel se o strom. Hm... nějak ho to zmohlo a to ani nic nedělal, proč jsou tady všichni na yaoi tak choulostiví??

Gai: ,,Chceš abych ti pomohl? Klidně tě donesu domů...” nabídl mu.

Kakashi: ,,Myslím, že raději ne...” zbledl, ani se mu nedivím, já bych se Gaiem rozhodně nikam nosit nenechala. Zvrtla bych si kotník a on by mě do nemocnice donesl i s otřesem mozku...

Yamato: ,,Doufám, že neruším...” vyšel z lesa s úsměvem na tváři, zřejmě mu neušel náš rozhovor.

Nagadir: ,,Ani ne.... Smím vám položit pár otázek?” chytla jsem se příležitosti.

Yamato: ,,Proč ne...” usmál se, náhle však zaregistroval Kakashiho pobledlou barvu v obličeji. ,,Kakashi, jsi v pořádku? Vypadáš... jako by ti bylo špatně...”

Kakashi: ,,Ne, jsem v pohodě...” zakroutil hlavou.

Yamato: ,,Co se mu stalo?” pohlédl na Gaie.

Gai: ,,Já nevím,” pokrčil rameny.

Yamato: ,,Možná bychom ho měli donést do nemocnice,” přemýšlel nahlas.

Gai: ,,To je dobrý nápad...” přikývl s úsměvem.

Nagadir: ,,Ale... Yamato, co ten rozhovor??” pohlédnu na něj.

Yamato: ,,Zdá se, že to bude muste počkat,” usmál se a společně s Gaiem uchopili Kakashiho, který se začal vyděšeně vzpouzet.

Kakashi: ,,Nechte mě! Nic mi není! Jsem OK!!”

Yamato: ,,To vidíme!!” rozesmál se a přehodil si ho přes záda. Hmm... vypadalo to opravdu velmi zajímavě.

Kakashi: ,,Ne!! Co na to řeknou lidi!!” sténal nad svou situací.

Yamato: ,,Vážení cestující, připravujeme se k odletu a tak si prosím zapněte pásy...” rozesmál se a vyskočil na jeden z mohutných stromů.

Kakashi: ,,Yamato, ne!! Ty idiote!!” vykřikl, a poté se Yamato se smíchem rozběhl k vesnici, Gai je následoval a ještě z dálky ke mě doléhaly Kakashiho nadávky...

Nagadir: ,,Hmm... a zase nic...” povzdychnu si, když se Kakashiho hlas ztratil v dálce.

A ponaučení? Hmm... žádné mě nenapadá... snad jen, dávejte si pozor jaké si vybíráte kamarády a společníky... pokud si vyberete špatně, hrozí, že se dozvíte věci, které byste raději vědět nechtěli...