In mystical world Next grade 03 –GREATLY! Duhový zámek objeven

Poznámka na začátek: V příběhu je hádanka. Není moc těžká, zkuste jí vyřešit a písněte pak do komentářů, jestli se vám to povedlo

„Měly by nám to zejtra vysvětlit,“ rozhodla rázně Hanabi a podívala se směrem k východu.
Svit hvězd pomalu slábl a vše naznačovalo tomu, že bude brzy den. Teď už bylo bezpečné si jít na pár hodinek lehnout, aniž by hrozilo velké nebezpečí. Přesto však kolem tábořiště Hanabi umístila obranná kouzla.

Po časném probuzení, na které naše pětice otaku ještě nebyla zvyklá, se vydalo opět na pochod. Asi po dvaceti kilometrech začala Akumakirei s Aleou zaostávat.
„To už nemůžete?“ zeptala se jich zděšeně Sakura.
Alea zakroutila hlavou.
„Nediv se, neměli sme ani snídani,“ postěžovala si.
„Ok, tak zastavíme na jídlo a vy nám mezitím řeknete to tajemství, jak to, že nás znáte,“ usmál se Kiba.
„No tak jo,“ pokrčila rezignovaně rameny Rika a sedla si do trávy.
Právě do ní celou dobu všichni hučeli, aby jim to řekla.
„Tak čím začneme?“ podíval se po ostatních Shinken.
„Co třeba tím, že jsou kreslený?“
„Co prosím?“ vyprskla Hanabi. „Vysvětlit!“
„V našem světě je země, zvaná Japonsko. Tam žije jistý Kishimoto Masashi, který kreslí mangu. To je takový časopis, kde jsou obrázky… Má tu někdo papír a tužku?“ zeptala se ostatních otaku Rika, aby to mohla vysvětlit trochu lépe.
Chiisai jí podala papír, Shinken propisku a Rika začala malovat.
„Tak tahle nějak to vypadá,“ ukázala svůj pětiminutový výtvor.
Všichni Naruťáci se nad to naklonili a kriticky si to prohlíželi.
„Takže jsou tam napsaný i mluvená slova?“ zeptal se Kiba.
„Přesně. Takhle vás Kishimoto vytvořil. Nakreslil si vás, vytvořil vám charaktery, minulost, budoucnost…. On je něco jako ten osud, který vás řídí.“
„Takže tohle je všechno? Jsme jen na papíře?“ dotázala se zděšeně Hinata.
„Právě že ne. Pak je tu ještě anime. To je animované zpracování mangy. Většinou jde jako příběh v manze, ale jakmile vyskytují se tam i díly navíc. Ty většinou obsahují nějaké vaše mise,“ zasáhla do toho Alea.
„Aha, moc to ale nechápu,“ pokrčil rameny Naruto.
„Není to ale zdaleka vše. V našem světě o vás ví snad každý pátý člověk. Ví, jaké máte charaktery, s kým jste v týmu, vaše techniky, slabá místa, dokonce i lásky. Mezi námi fanoušky se spekuluje, že Shikamaru to nakonec dá dohromady s Temari a je toho ještě poměrně víc, ale nebudu to tady vytahovat, jedině, že by to chtěl každý zvlášť,“ dodal Shinken.
„Já to fakt nechápu,“ chytila si hlavu do dlaní Hinata.
„Nemusíš,“ ujistila ji Akumakirei. „Hlavně, že víš, jak to s vámi je.“
Nastalo velmi trapné ticho, dokud ho Yukia nepřerušila se slovy: „Měli bychom jít.“
Všichni se tedy zvedli a dál šlapali. Byli po snídani, takže těch padesát kilometrů zvládli hravě. No až na to, že někteří měli nohy prochozené do krve.
Přesto se ale zastavili až u řeky, která tekla rychle, ale byla čistá jako sklo.
Naruto se nad ní naklonil a Shinken přišel za ním.
I když byl Naruto baka, rád si s ním pokecal.
Jak se tak nad tu řeku nakláněli, Kibu napadl ďábelský plán.
Potichu se k nim přikradl a prudce do nich strčil.
„ÁÁÁÁÁÁ!“ ozval se dvojhlasný výkřik a následně bylo slyšet šplouchnutí do vody.
Proud nebyl moc silný, ale byl dost prudký na to, aby oba kluky odnesl pár metrů od ostatních.
Když konečně byli Shinken a Naruto schopni si ve vodě stoupnout, dostali tak trochu šok.
Na břehu před sebou uviděli ohromný zámek té největší krásy, jakou mohl tento zámek mít.
„Pojďte sem, honem!“ křikl na ostatní Shinken a dál na stavbu zíral.
„Čo to robíte??!“ přiběhla vyděšená Chiisai a za ní běželi ostatní.
„Myslím, že jsme došli k cíli,“ poznamenala pobaveně Yukia.
„Ty myslíš, že by to mohl být….,“ otočila se na vílu Sakura.
„Ano. Není pochyb. Podle všeho se totiž nacházíme v místech, kde se údajně zdržovala Teyori,“ přikývla víla.
„Takže jsme ho našli,“ usmála se Hinata. „Duhový zámek…“
„Asi bychom měli jít dovnitř ne?“ zeptala se až příliš nesměle Hanabi.
Sakura a Chiisai pomohly klukům z vody a vydali se k zámku.
Vstup jim však zahradila obrovská Sfinga.
„Co to je?!“ zděsili se všichni Naruťáci, jelikož nikdy v životě sfingu neviděli.
„Jednoduše řečeno, je to něco jako obrovská kočka s hlavou ženy,“ pokrčila rameny Rika.
„Ale pustí nás to dál?“ zeptala se Hanabi.
„Měla by,“ ucedila mezi zuby Yukia a chystala se projít Sfinze mezi obrovskými tlapami.
Sfinga jí ale zarazila vstup a Yukiu ten náhlý pohyb odmrštil zpět k ostatním.
„Takže nepustí,“ povzdechla si Alea.
„Nechce vždycky Sfinga po někom, aby vyřešil hádanku?“ hodila rozhodující otázku Akumakirei.
„SPRÁVNĚ,“ zahřměla Sfinga.
„Ne, jen to ne! To je to nejhorší, co může bejt!“ začal se rozčilovat Kiba.
„Ale Kibíku, nerozčiluj se tak,“ usmála se na mladého Inuzuku Rika.
Kdyby Aleiny oč mohly zapalovat, z Riky by už byla upálená veverka.
„CHCETE TEDY JÍT DÁL?“ zeptala se po chvilce Sfinga.
„Samozřejmě,“ odsekla Sakura.
„PAK TEDY SI POSLECHNĚTĚ HÁDANKU.“
„A je to tady,“ prohlásil smutně Naruto a vzápětí byl slaboulince slyšet povzdech Shinkena.
„Vyzerá to, že chalani nesnášejí hádanky,“ ušklíbla se Chiisai a znova upřela na Sfingu pohled.
Mohutný hrudník Sfingy se zvedal, jak se nadechovala pro vyzrazení hádanky.
„JE ŘEKA. NA JEDNOM BŘEHU JE VLKODLAK, PŘEVOZNÍK, VÍLA, JEDNOROŽEC A SAMOZŘEJMĚ PRAMICE. VLKODLAK CHCE POKOUSAT VÍLU, VÍLA SI CHCE CHYTIT JEDNOROŽCE. DO PRAMICE MŮŽE VZÍT PŘEVOZNÍK JEN JEDNU BYTOST. DVĚ BYTOSTI S PŘEVOZNÍKEM SE NA PRAMICI UŽ NEVEJDOU. JAK DOSTANE PŘEVOZNÍK VLKODLAKA, VÍLU A JEDNOROŽCE NA DRUHOU STRANU TAK, ABY VÍLA NEBYLA S VLKODLAKEM NEBO S JENDNOROŽCEM BEZ DOHLEDU PŘEVOZNÍKA?!“
Sfinga svou hádanku dopověděla. Tedy spíš dořvala…
„To je moc složitý,“ zakňourala Alea, když se jí po několika minutách vrátil sluch.
„Musíme to vyřešit, jinak se nedostanem dovnitř!“ zaplály Rice ohníčky v očích.
Popadla klacek a podívala se na ostatní.
„Pomate mi s tím,“ houkla na ně.
Přiběhla Chiisai, Hinata, Sakura, Alea a Akumakirei.
„Má tam být řeka,“ vzpomínal si na začátek hádanky Sakura.
Rika do půdy nakreslila dvě vlny, které znázorňovaly řeku.
„Co je dál?“
„Je tam vlkodlak, víla, jednorožec, převozník a pramice,“ pomohla s další částí Hinata.
„Ale jak to mám nakreslit?“ rozhodila ruce naše milovaná Veverka.
„Napiš tam jen ty názvy bytostí,“ poradila znuděně Alea.
Hnědovláska tedy za jednu vlnkovanou čáru napsala vše, co jí Hinata poradila.
„Máme tedy vyřešit, že se musí dostat na druhý břeh, přitom pramici musí řídit převozník. Víla nesmí být s vlkodlakem nebo s jednorožcem,“ shrnula to celé Akumakirei.
„Jak to ale vyřešíme?“ zvedla k ostatním dívkám oči Hanabi, která ležela opodál a poslouchala je.
„Shikamaru tu není, ale i tak na to budeme muset jít jako on,“ zamumlala si pro sebe Rika.
„To tedy znamená co?“ zeptala se Hinata.
„To znamená, že na to budeme muset jít logicky,“ odpověděla za Riku Sakura.
„Tak z toho mě vynechte,“ odplula Akumakirei. „Logika není mou nejsilnější stránkou.“
„Ok. Když tedy převozník převeze jako první vílu, nechá jí tam. Pojede nazpátky a…“
„Co je?“ podivila se Sakura.
Rika totiž měla zásek.
„To nejde vyřešit.“
„Mělo by,“ Alea převzala od Riky klacek. „Nikde nebylo řečeno, že převozník nemůže převážet zpátky.“
„To je fakt,“ uznala Hinata.
„Jak dlouho to ještě bude trvat?!“ křikl na ně z dálky Naruto.
„Sakra, zmlkni, ty baka!“ křikla na blonďáka Sakura. „Potřebujem se soustředit!“
Alea si už něco čmárala vedle a Rika jen souhlasně přikyvovala.
„Už to mám!“ ozvalo se vítězně po nějaké době.
„Jo? Tak nám to řekni,“ žadonila Hanabi.
Alea se nadechla a spustila: „Jako první převeze převozník vílu. Pojede nazpět a nabere vlkodlaka. Na druhém břehu ho vysadí a vezme do pramice zase vílu. Na prvním břehu nechá vílu a vezme jednorožce. Pojede nazpět a přiveze vílu. To je řešení.“
„MÁTE TO?“ zeptala se Sfinga.
„Ano,“ odpověděla Chiisai.
„A?“
„Víla tam. Nic zpět. Vlkodlak tam, víla zpět. Jednorožec tam a nic zpět, a pak víla tam,“ oznámila jednoduše Rika.
„VÝBORNĚ, ALE DOVNITŘ SMÍ JEN VYVOLENÍ.“
To byl další problém.
„Vypadá to, že budete muset zůstat tady,“ pokrčil rameny Kiba.
„Ale…,“ začal protestovat Shinken.
„No?“ nazvedla obočí růžovláska.
„Nikdo neřekl, že Vyvolených je jen pět.“
„Řekla nám to tady Yukia. Už je to víc než rok,“ ukázal na vílu Naruto.
„Jenže za ten rok jsme slyšeli mnoho variant, kdy mají Vyvolení přijít. Podle mě je Vyvolených deset, protože jedna pětka Vyvolených může nahradit právě ty, kteří usilovali o záchranu tohoto světa a neuspěli, to jste vy,“ kývla na Naruťáky Yukia. „Ale zase byste to sami nezvládli, proto je tu další pětka Vyvolených, která své síly teprve dostane. Myslím, že to tak mělo být.“
„Dobrá, jdeme všichni,“ usmála se Akumakirei.
Všichni jakoby na toto slovo čekali. Vešli do Duhového zámku a měli zbystření všechny své smysly. Co když je to past?

Když vešli do Duhového zámku, pohltila je jakási síla. Nevěděli kdo jsou a kde jsou. Naštěstí se však Yukia stačila probrat dřív než došli pod vlivem té sily ven.
„Zadržte! To je určitě kouzlo Teyori. Bojujte s tím!“
Její hlas jakoby všechny probral. Zastavili se, na podpatku se otočili zády ke dveřím a napochodovali si to zpátky k víle.
„Tohle sme překonali, tak bychom mohli jít dál,“ usmál se Naruto.
„Jenže… Co máme dělat? Dostali jsem jenom vzkaz, že se sem máme dostavit,“ namítla Hinata.
Jakoby však osud čekal na tuhle vyslovenou myšlenku. Kibovi zapípal mobil.
Tento zvuk se po rozlehlé síni rozléhal jako ozvěna.
„Tak to zvedni!“ zařvala na kamaráda Sakura.
„Ok,“ zabručel a zmáčkl zelené tlačítko.
Síní se rozlehl ženský hlas, který, jak již víme, je přes Sakuru a pak i Hinatu zkontaktoval a dal příkazy.
„Gratuluji, že jste se dostali až sem. Nyní vám zadám úkol: Najděte v tomto zámku další žijící bytost. Vím, že máte plno otázek a já vám řekla, že na jejich zodpovězení nastane ten správný čas. Myslím, že ten čas nastal. Přeji úspěšné hledání.“
Hlas umlkl a mobil opět přestal fungovat.
„Další žijící bytost?!“
Rika byla tak vytočená, divže Kibovi mobil nevyrazila z ruky a nerozbila ho.
„To bude hodně těžké,“ zamumlala si pro sebe Alea.
„Rozdělíme se na poloviny, tím bude hledání rychlejší,“ navrhla Hanabi.
Jak se řeklo, tak se udělalo. Rozdělili se na dvě skupiny a rozeběhli se prohledat zámek.
Po několika hodinách hledání to už obě skupiny chtěli vzdát, ale jedna skupina narazila na něco, kvůli čemu museli přivolat ostatní.
Tím něco je myšlená další žijící osoba v zámku, která není s nimi.
„Co je?!“ křičela už zdálky Sakura.
„Myslím, že jsme tu bytost našli,“ usmál se trochu nuceně Shinken.
„Vážně? Tak to je skvělý!“ zahalekal Naruto.
Shinken jen nevěřícně zakroutil hlavou a podíval se zpět do místnosti.
Druhá skupina je za malou chvilku doběhla.
Podívali se stejným směrem a doslova zkameněli. Šokem se nemohli hnout a ústa měli pootevřená zděšením.
„To je…“

Kdo to je? A proč jsou všichni Vyvolení tak vyděšení? Co se od té bytosti dozví? A žije ta bytost vůbec? To se teprve musí zjistit…3