Nalezená hime-4.kapitola

„Další den blbec,“ procedila skrz zuby Hitomi a vztekle odhodila zamazanou sukni. Znovu se začala přehrabovat ve skříni a se stylem: „Tohle ne, tohle je moc velký, tohle je děs, ne to nemůžu mít!“ a podobné házela oblečení za sebe. Za ní se už vrstvila pořádná kupička.

„Tak co novýho?“ zeptal se rozespalý Kabuto a na celý pokoj zívl. Kakashi jen protočil oči.
„Je hrozně nervózní. Asi tou zkouškou,“ vysvětlil zadumaně a začetl se do knihy.
„Nemá být proč, musí to udělat. To, co jsem slyšel včera to dokazuje. Je připravená a perfektně tomu rozumí. Jenom z toho není moc nadšená...“ podrbal se na hlavě Kabuto a pak si posunul brýle na nose.

„Bude to dobrý, bude to super. Jo, bude to pohoda... Ne, bude to propadák!“ vykřikla hystericky dívka a přihnala se ke stolu.
„Ten nepotřebuju... Tady mám poznámky, tenhle jo. A sakra!“ vyklouzlo jí, když na zem vysypala sešit s poznámkami, protože ho už nemohla udržet v plné náruči. Zrovna v tu chvíli přišel do pokoje Itachi.

Sešit dramaticky dopadl na zem. Párkrát se nepatrně odrazil a pak zůstal ležet. Hitomi se předklonila, aby ho zvedla, ale v tu chvíli udělal Itachi ohromnou chybu. Instinktivě se předklonil také a natáhl ruku po sešitu. Dívka sebou škubla a rychle trhla hlavou. Oba strnuli v předklonu, obličeje asi 30 cm od sebe a upřeně se dívali do očí. V pokoji se doslova zastavil čas.
„Ona ho vidí,“ špitl Kabuto.
Hitomi ještě pár vteřin zírala do černých očí, ale pak znovu potřásla hlavou, zvedla sešit a narovnala se.
„Chci být doktorka a mám halucinace? To to moc daleko nedotáhnu,“ vyslovila nahlas ironicky. Všichni si sborově oddechli.

***
„Hitomi! Hej, Hitomi!!!“ Dívka se otočila, aby zjistila, kdo na ní volá. V dálce spatřila běžící postavu, která se rychle přibližovala. Za chvilku ji doběhla dívka asi ve stejném věku.
„Já myslela, že už tě nestihnu. Chtěla jsem ti popřát hodně štěstí,“ usmála se na ní Ayano a chytla se za bok, ve kterém jí píchalo. Hitomi ulehčeně vydechla.
„Dík, asi ho budu potřebovat,“ oplatila jí úsměv. „Tu zkoušku nedám,“ prohlásila upřímně.
„To uděláš. Všechny zkoušky jsi udělala na výbornou,“ poplácala Ayano Hitomi po zádech. Ta si povzdechla.
„Jo, jenže víš, co jsem chtěla dělat doopravdy...“ Ayano se usmála.
„To pořád můžeš. Spisovatelkou se můžeš stát a přitom můžeš být vystudovaná doktorka. Ty psát umíš, píšeš ve volných chvílích. Někdy je lepší mít takovou bokovku.“
„Bokovku?“ nadzvedla Hitomi jedno obočí. „Vlastně máš pravdu. S těma bokama bych měla něco udělat,“ poplácala se na kyčlích. Obě se začaly bláznivě smát.
„Asi máš pravdu. Psát budu... Medicína mě sice baví, ale kdybych se měla rozhodnout, určitě by vyhrálo to první. Vlastně jak ve fotbale. 5:3 pro psaní!“

***
„A tohle by mělo být dobře... Hm, asi jo. A tady mi to vyšlo takhle, ale nejsem si jistá...“
Dívka listovala na schodech v tlusté učebnici a zcela zapomněla na okolí. Pomalu jí míjely rozrušené davy lidí a nejednou do ní někdo strčil. Když jí pod ránou málem vypadla z rukou učebnice, vztekle ji stčila do brašny a nebezpečně přivřela oči.

„A teď bych se připravoval na výbuch, protože jestli se bude i chovat jako Godaime, k čemuž nemá daleko, tak tady bude pěkně dusno,“ oznámil Kakashi skupince ninjů a zklamaně zaklapnul knížku.
„Výbuch?“ zareagoval Deidara, který v Kakashiho větě pochytil pouze jedno slovo, pro něj však velmi důležité.
„Zapomeň. Tady si na žádný teroristy hrát nebudeme!“ zakročil Itachi a oči mu výhružně zčervenaly.
„No jo, furt...“ zabručel nespokojený blonďáček a nenápadně strčil ruce do kapes.

„To nemá cenu si tu zkoušku ještě jednou procházet. Napsala jsem to, vysvětlila jsem to a konec. Stresovat se kvůli tomu nebudu,“ řekla si Hitomi nahlas, jelikož to v okolním hluku zaniklo.
„Jdu domů... Ne, jdu se někam dobře najíst! Zasloužím si to!“ zaťala ruku v pěst a vykročila dolů po schodišti. „Ha ha a dneska dávají v telce Poirota,“ zasvítily jí oči a vyběhla ze školy.

***
Hitomi seděla u televize, v ruce křížovku a luštila. Poirot už ji zřejmě moc nezajímal. Přesto jí to ovšem někdy nedalo a něco k tomu poznamenala. Kakashi, který se chtěl taky dívat, se občas dusil smíchy.
„Po večeři jdu rovnou do postele!“
„Aspoň bude klid,“ okomentovala to Hitomi, aniž by zvedla zvedla oči od křížovky.
„Varuji tě, tohle už nebudu dál poslouchat!“ rozčilovala se stará paní v televizi.
„Hm, mě už to taky nebaví,“ otočila na další stránku Hitomi.
„Mám pět minut, abych si prošla poštu.“
„Se divím, že takový starý rašpli někdo vůbec napíše. Sakra!“ rozčílila se, když si zlomila špičku tužky. Vztekle křížovku odhodila a teď obrazovku přímo hypnotizovala. Stará dáma právě rozkazovala služce, která byla asi stejně otrávená jako Hitomi.
„Zhasni lampu!“ poručila žena.
„S radostí...“
„By ti ji omlátila o hlavu,“ doplnila služebnou Hitomi, natáhla se pro ovladač a televizi vypla.
„Hej!“ ozval se Kakashi.

Poznámky: 

No, doufám, že se líbilo... Omlouvám se za rychlé střídání scén, ale nechtěly se mi vypisovat detaily a tak... No, Hitomi má po zkoušce, která pro ni bude moc důležitá a dál jste se seznámili s její kamarádkou Ayano, která se ještě určitě objeví

K tomu Poirotovi...

...je to z vlastní zkušenosti. Naši si totiž natáčí Poirota a já se na něho taky moc ráda dívám a jednou tam byl takový dialog se starší paní, která byla hrozně panovačná. Tak jsem si na papírek začala vypisovat věty, který mě přitom napadaly Doufám, že by ji neurazilo pojmenování stará rašple