manga_preview
Boruto TBV 07

Snowflake 05 – Jiná dimenze

Yoso se probrala velmi pozdě. Vstala a protáhla své tělo. Přece jen ležet na chladné zemi není nic příjemného. Ostatní už byli vzhůru a tiše si povídali.
„Ohayo,“ pozdravila své přátele.
„Ohayo,“ usmála se na ní Sakura.
„Nějaké novinky?“ zeptala se, když se natahovala pro džbán s vodou.
„Ani ne,“ pokrčil rameny Kakashi.
Bělovlasý ninja tady musel komunikovat, jelikož mu zabrali knížku Icha Icha.
Po pěti hodinách uslyšeli na chodbě chladný hlas.
„Ne, můžeš jít. Chci být s nimi sám!“
„Hai!“
Do cely vešel chlapec stejně starý, jako Naruto a Sakura.
„Sasuke, co tady chceš?“ zeptal se nevrle Kakashi.
„Nic, jen si popovídat, tak bych byl rád, kdybyste nenadělali moc cavyků.“
Sasuke probodl již se nadechujícího Naruta pohledem.
„Dobře,“ souhlasila Sakura. „Ale udělej to rychle.“
„Samozřejmě. Chci, abyste věděli, že tohle bude váš poslední pokus o mou záchranu. Naruto, vím, jak moc ti na mně záleží, ale já o tvou pomoc nestojím. A pokud jde o tebe, Sakuro, radši si hýčkej toho baka, nebo se neznám!“
To, co Yoso celou tu dobu poslouchala moc dobře vnímala, i když věděla, že rozhovor není určen jí. Poslední slova jí rozvařila krev a Yoso se změnily oči. Byly tmavě modré a neměly panenky.
Podívala se Uchihovi do očí a ten strnul. Jeho tělo se samo od sebe přestalo hýbat, ale přesto žil.
„Co se děje?!“ zašeptala zděšeně Sakura a podívala se na zdánlivě mrtvého, ale stojícího Sasukeho.
„Nestarej se o něj! A co Yoso?!“ zeptal se nakvašeně Kakashi a pozorně si dívku prohlížel. Vyhýbal se však jejím očím.

Yoso stála v jakémsi meziprostoru. Všude bylo bílo, je naproti ní stál Uchiha Sasuke.
„Kde to jsem?“ zeptal se vyděšeně.
„Nejspíš v meziprostoru. Sama nevím…“
Chvíli bylo ticho, ale pak něco Yoso napadlo.
„Proč vlastně všechny nenávidíš?“ podívala se na něj svým normálním zrakem.
„Kvůli Konoze. Rada nakázala, aby mi Itachi vzal rodinu…“
„Ale to ještě snad není důvod, abys nenáviděl každého. Vždyť, kdyby se věci v Konoze uvedly na pravou míru, lidé by konečně přestali věřit té báchorce, že je Itachi vrah.“
„To nejspíš ano, ale nejsem si jist, jestli by mě vzali zpět.“
„Myslím si, že ano. Proč asi dovolila Tsunade-sama, aby oni šli opět na záchranou misi, i když věděla, že je to zbytečné?“
Sasuke vypadal, že se hluboce zamyslel.
„Asi máš pravdu,“ připustil po chvíli. „Jenže se nemůžu vrátit. Prostě ne!“
„Proč tak zarytě odmítáš pomoc, když ti ji nabízí?“ zeptal se za ženský hlas.
Sasuke se rychle otočil a překvapeně zíral na ženu.
„Okaasan,“ vydechl překvapeně Sasuke. „Otaasan.“
Za Mikoto se objevil Fugaku.
„Máma má pravdu, Sasuke. Pomsta není to, co si Itachi zaslouží.“
„Ale vždyť vás zabil! Vyvraždil celý klan!“
„A oprávněně. Měl by ti to ale říct Itachi než já,“ oponoval Fugaku.
„Měl by ses vrátit do Konohy, Sasuke. Je to moje přání od té doby, co jsi odešel,“ pousmála se smutně se na svého syna Mikoto.
„Jak…“
„Jsme pořád s tebou a ty by si to mohl vědět,“ zamračil se Fugaku.
Sasuke sklopil hlavu.
„Dobrá, vrátím se, ale až něco tady vyřídím,“ zašeptal.
Yoso jen nerozhodně postávala kolem a nevěřícně se dívala na černovlasého chlapce.
„Vážně to řekl? Opravdu souhlasil s tím, že se vrátí?“
„A kde je ta dívka, která nás sem přivolala?“
Yoso ztuhla.
Mikoto jí zpozorovala a usmála se.
„Jsi velmi zvláštní dívka. Vím, že nic nevíš. V tom případě jdi za Itachim, ten by ti to měl vše říci. Nebo aspoň to, co bude vědět. Sejdi se s ním za deset dní přesně o půlnoci na palouku Myoga.“
Yoso neznatelně kývla.
„A teď nás omluvte, budeme muset jít.“
Mikoto i Fugaku se postupně ztráceli, až zmizeli úplně.
Sasuke se na ní podíval.
„Jaks to provedla?“
„Nevím,“ pokrčila rameny stříbrovláska.
Světlo kolem nich mizelo, až se úplně vytratilo a oni se opět ocitli v cele Orochimarova sídla.
„Yoso!“ zavřeštěl Naruto.
Dívka totiž spadla na zem, až do zadunělo. Sasuke jen stál a zmateně se rozhlížel kolem sebe.
„Sasuke? Co je ti?“ zeptala se starostlivě Sakura.
„Nic, naprosto nic,“ vzpamatoval se Sasuke a odešel.
„Sakuro, co je s ní?“ zeptal se Kakashi a přinesl jí Yoso až pod nos.
Růžovláska se rychle pobrala a prohlédla jí.
„Nevím čím to je, ale omdlela na neuvěřitelné vyčerpání.“
„To je hodně divný,“ pronesl mudrlantsky Naruto.
„To ano, ale Sasuke byl taky divný,“ zašeptal si pro sebe Kakashi.

Yoso se asi pět dní neprobírala a Sakura si začal dělat vážné starosti.
„Jestli se neprobere..“
Nakonec se šestý den od toho záhadného incidentu probrala. Byla sice slabá, ale na nohou se ustála.
„Dělo se něco“ zeptala se zvědavě.
„Ne,“ Naruto zakroutil hlavou. „Sasuke se od té doby neukázal a Orochimaru nebo Kabuto také ne.“
„Aha. Co se dělo?“ zněla další otázka.
„Ty si to nepamatuješ?“ povytáhl zmateně obočí Kakashi.
Yoso zakroutila hlavou a podívala se na Kakashiho prosebným výrazem.
„Bohužel, i my ti toho moc neřekneme. Jen to, že jsi sebe a Sasukeho dostala do nějakého transu. Co se dělo ve vaší mysli ti fakt neřeknu.“
Stříbrovláska sklopila hlavu a mlčela. Vzpomínala, co se vlastně dělo. V hlavě jí však zůstala jen pár souvislých vět: „Jsi velmi zvláštní dívka. Vím, že nic nevíš. V tom případě jdi za Itachim, ten by ti to měl vše říci. Nebo aspoň to, co bude vědět. Sejdi se s ním za deset dní přesně o půlnoci na palouku Myoga.“
Do večera se nedělo nic, ale pak to všechno začalo…

Vrzly otevírané mříže a ozvaly se kroky. Sakura zvedla hlavu se tázavě se na příchozího podívala.
„Sasuke-kun?“ zašeptala. „Co chceš?“
„Vzbuď ostatní.“
„Na něco jsem se ptala.“
„Vzbuď je a na nic se neptej.“
Sakura tedy po čtyřech přelezla k Narutovi a zkoušela ho jemně probudit. Když se neprobouzel, pořádnou mu flákla.
„C..co je?“ zamžikal blonďák.
„Zůstaň vzhůru!“ přikázala mu dívka a vzbudila ještě Yoso a Kakashiho.
„Tak co nám chceš?“ zeptal se chladně Kakashi.
„Chcete snad pryč nebo ne?“
„To ano, ale Tunis necháš jít?“ podíval se na Sasukeho nedůvěřivě Naruto.
„Nechám. Nechci, aby si z vás Orochimaru udělal loutky.“
„Proč ta náhlá změna?“ zeptala se sarkasticky Sakura.
„Někdo mě přemluvil,“ pokrčil rameny Sasuke.
„Ale když nás pustíš, Orochimaru tě chladnokrevně zabije,“ poznamenala Yoso.
„S tím si to ještě dneska vyřídím. Tak chcete jít nebo ne?“
Všichni se teda sebrali a Sasuke je doprovodil až k hranici Zvučné. Ještě než odešel, Sakura h pevně chytila za triko.
“Vrátíš se?“
„Nic neslibuju, ale jednou se vrátím,“ pousmál se Sasuke.
Vyprostil se ze Sakuřina sevření a rychle zmizel v černočerné tmě.
„Asi bychom měli jít a někde přespat,“ poznamenal Kakashi a tím vyvedl Sakuru z transu.
„Dobře, jdeme,“ souhlasila a čtveřice se rychle přesunula o pět kilometrů dál, kde si rozdělali tábořiště.
Určili si ještě hlídky a mohli spokojeně spát na suchém listí.

Hned další den se vydali do Konohy a před cílem je něco odradilo. Co to bylo se však dozvíte až v dalším díle…

Poznámky: 

Tak je to tady! Yoso vám zmaří všechny vaše snahy! Laughing out loud
Ale ne, teď vážně... Gomen, že to trvalo tak dlouho, ale můza mě opustila Sticking out tongue
Nakonec jsem něco sesmolila a výsledek je na tom znát.... Bohužel ten špatný výsledek.

5
Průměr: 5 (8 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Po, 2017-01-09 22:35 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

Veľmi sa teším, že som na toto tvoje dielko natrafila Smiling Výborne sa číta, zaujímavá zápletka, som zvedavá, čo bude ďalej Smiling